Buddy O'Connor
Obsah boxu
| Buddy O'Connor | |
|---|---|
 | |
| Buddy O'Connor v dresu Montreal Canadiens (cca 1945) | |
| Datum narození | 21. června 1916 |
| Místo narození | Montréal, Québec, Kanada |
| Výška | 170 cm |
| Váha | 64 kg |
| Pozice | střední útočník |
| Držení hole | pravá |
| Bývalé týmy | Montreal Canadiens New York Rangers |
Herbert William „Buddy“ O'Connor (21. června 1916, Montréal – 24. srpna 1977, Montréal) byl kanadský profesionální hokejový útočník. Ačkoliv jeho kariéra v NHL nebyla dlouhá, zapsal se do historie jako první hráč, který v jedné sezóně získal ocenění pro nejužitečnějšího hráče (Hart Memorial Trophy) i nejslušnějšího hráče (Lady Byng Memorial Trophy).
O'Connor byl typickým příkladem hráče, který musel bojovat s předsudky kvůli své malé postavě (měřil jen 170 cm). Vynikal však mimořádnou rychlostí, hbitostí a gentlemanským chováním. S týmem Montreal Canadiens získal dva Stanley Cupy, ale jeho individuálně nejzářivější chvíle přišla až po přestupu do New York Rangers, kde dokázal, že i „odepsaný“ veterán může dominovat lize. V roce 1988 byl posmrtně uveden do Hokejové síně slávy.
⏳ Ve stínu Rakety: Léta v Montrealu
Buddy O'Connor se narodil v Montréalu a do NHL vstoupil poměrně pozdě, až v 25 letech v sezóně 1941/1942. Připojil se k týmu Montreal Canadiens, který se v té době začínal formovat v dominantní sílu ligy.
O'Connor hrál na centru útoku zvaného „The Razzle Dazzle Line“ (což by se dalo volně přeložit jako „Formace kouzel a čar“), na křídlech měl Gerryho Heffernana a Petea Morina. Tato řada byla známá svou rychlostí a technickými kousky, kterými mátla soupeře. Ačkoliv byli efektivní, veškerou pozornost médií a fanoušků na sebe strhával první útok Canadiens – slavná „Punch Line“ (Maurice Richard, Elmer Lach, Toe Blake).
S Montrealem získal O'Connor Stanley Cup v letech 1944 a 1946. Byl užitečným hráčem, ale vedení klubu v čele s Frankem Selkem začalo mít pocit, že stárne a jeho drobná postava je v stále tvrdší lize nevýhodou. Po sezóně 1946/1947, kdy O'Connorovu produktivitu ovlivnila zranění, se ho Canadiens rozhodli zbavit.
🗽 1948: Sezóna snů v New Yorku
V roce 1947 byl O'Connor vyměněn (společně s obráncem Frankem Eddollsem) do New York Rangers za Hala Laye a Joea Bellu. Pro Montreal to vypadalo jako zbavení se přebytečného veterána. Pro O'Connora to byla šance ukázat, co v něm skutečně je.
Ve své první sezóně na Manhattanu (1947/1948) O'Connor explodoval.
- Boj o produktivitu: Celou sezónu se přetahoval o čelo kanadského bodování se svým bývalým spoluhráčem z Montrealu, Elmerem Lachem. O vítězi Art Ross Trophy rozhodl až poslední den sezóny. O'Connor potřeboval bodovat, ale vyšel naprázdno. Lach získal 61 bodů, O'Connor skončil druhý s 60 body.
- Hart Trophy: Ačkoliv nezískal titul nejproduktivnějšího hráče, novináři ho zvolili nejužitečnějším hráčem ligy (Hart Memorial Trophy). Stal se prvním hráčem v historii Rangers, který tuto trofej získal. Dovedl podprůměrný tým Rangers až do play-off.
- Lady Byng Trophy: Za celou sezónu (60 zápasů) obdržel pouhých 8 trestných minut, což mu vyneslo trofej pro nejslušnějšího hráče.
Stal se tak prvním hráčem v historii NHL, který získal Hart Trophy a Lady Byng Trophy v jedné sezóně (později to dokázali jen Bobby Hull, Stan Mikita, Wayne Gretzky a Joe Sakic). Pro Montreal to bylo hořké sousto – hráč, kterého odepsali, byl vyhlášen králem ligy.
🔚 Tragická nehoda a konec
Bohužel, O'Connorova sláva netrvala dlouho. Před začátkem následující sezóny 1948/1949 utrpěl vážná zranění (zlomená žebra) při automobilové nehodě na dálnici poblíž Trois-Rivières, když jel se svým spoluhráčem Billem Moe.
Ačkoliv se dokázal vrátit na led, už nikdy nebyl tím samým hráčem. Zranění ho limitovala v pohybu a jeho produktivita klesla. V NHL odehrál ještě tři neúplné sezóny, než v roce 1951 ukončil kariéru v týmu Cincinnati Mohawks v AHL.
Po skončení kariéry se vrátil do Montréalu, kde pracoval jako prodejce aut a vedl poklidný život. Zemřel na infarkt v roce 1977 ve věku 61 let.
🧠 Pro laiky
Příběh Buddyho O'Connora je jako z hollywoodského filmu. Představte si, že pracujete ve firmě, kde odvádíte skvělou práci, ale šéf vás vyhodí, protože jste prý „moc staří a malí“. Vy nastoupíte ke konkurenci a hned v prvním roce vyhrajete cenu pro Zaměstnance roku v celém odvětví, zatímco vaši bývalí kolegové jen zírají. O'Connor měřil jen 170 cm, což je na hokejistu málo i dnes, natož v drsných 40. letech. Přesto díky své chytrosti a rychlosti dokázal přehrát všechny hromotluky v lize. Dokázal, že hokej se hraje hlavou a srdcem, ne jen svaly.
📊 Statistiky
| Sezóna | Tým | Liga | Z | G | A | B | TM |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1941–42 | Montreal Canadiens | NHL | 36 | 9 | 16 | 25 | 4 |
| 1942–43 | Montreal Canadiens | NHL | 50 | 15 | 43 | 58 | 2 |
| 1943–44 | Montreal Canadiens | NHL | 44 | 12 | 23 | 35 | 6 |
| 1944–45 | Montreal Canadiens | NHL | 50 | 21 | 23 | 44 | 2 |
| 1945–46 | Montreal Canadiens | NHL | 9 | 2 | 3 | 5 | 2 |
| 1946–47 | Montreal Canadiens | NHL | 46 | 10 | 20 | 30 | 6 |
| 1947–48 | New York Rangers | NHL | 60 | 24 | 36 | 60 | 8 |
| 1948–49 | New York Rangers | NHL | 46 | 11 | 24 | 35 | 0 |
| 1949–50 | New York Rangers | NHL | 66 | 11 | 22 | 33 | 4 |
| 1950–51 | New York Rangers | NHL | 66 | 9 | 11 | 20 | 2 |
| NHL celkem | 473 | 124 | 221 | 345 | 36 | ||
🏆 Ocenění a pocty
- Stanley Cup (2×): 1944, 1946 (s Montreal Canadiens)
- Hart Memorial Trophy: 1948 (Nejužitečnější hráč)
- Lady Byng Memorial Trophy: 1948 (Nejslušnější hráč)
- Hokejová síň slávy: Uveden v roce 1988 (kategorie Veterán)
- Canada's Sports Hall of Fame: Uveden v roce 1975
- NHL Second All-Star Team: 1948
Reference
Chybná citace: U značky <ref> definované uvnitř <references> chybí atribut name.