Přeskočit na obsah

Bohumil Modrý

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Bohumil „Bóža“ Modrý
Bohumil Modrý v dresu LTC Praha (dobové foto)
Přezdívka"Bóža", "Inženýr" (ač titul neměl, pro svou inteligenci)
Datum narození24. září 1916
Místo narozeníPraha, Rakousko-Uhersko
Výška174 cm
Váha72 kg
PoziceBrankář
Držení holelevá
Bývalé týmyLTC Praha
ReprezentaceČeskoslovensko

Bohumil Modrý (* 24. září 1916, Praha – † 21. července 1963, Praha) byl československý lední hokejista (brankář), který je odborníky považován za jednoho z nejlepších gólmanů světové historie a absolutní evropskou špičku přelomu 40. a 50. let 20. století.

Byl klíčovou postavou první "zlaté generace" československého hokeje. S národním týmem vybojoval dva tituly mistrů světa (1947, 1949) a stříbrnou medaili na ZOH 1948. Jeho brankářský styl předběhl dobu o několik desetiletí; Modrý nebyl jen lapačem puků, ale aktivním hráčem, který dirigoval obranu a rozehrával akce. Jeho život však skončil tragédií, která nemá ve světovém sportu obdoby. V roce 1950 se stal hlavní obětí vykonstruovaného politického procesu s československými hokejisty. Ačkoliv se neúčastnil protestu v hospodě U Herclíků, byl označen za hlavu "protistátního spiknutí", obviněn ze špionáže a velezrady a odsouzen k 15 letům těžkého žaláře. Věznění v uranových dolech mu zničilo zdraví a vedlo k jeho předčasné smrti ve věku 46 let.

👶 Mládí a vzestup v LTC Praha

Bohumil Modrý se narodil v Praze na Žižkově ještě za dob Rakouska-Uherska. Od mládí byl všestranným sportovcem, ale učaroval mu lední hokej.

Cesta do LTC

Jeho kariéra je neodmyslitelně spjata s klubem LTC Praha. Do tohoto slavného klubu, který byl ve 30. a 40. letech hegemonem československého hokeje, přišel v roce 1936.

  • Nástupce legend: V brance nahradil legendárního Jana Peku. Modrý se okamžitě prosadil. Jeho styl byl elegantní, klidný a technicky dokonalý.
  • Dominance: S LTC Praha získal celkem 6 mistrovských titulů (v Protektorátní lize a následně v obnovené Československé lize). V té době byl LTC v podstatě národním týmem, doplněným o pár hráčů z jiných klubů (např. z I. ČLTK nebo Českých Budějovic).

🥇 Zlatá éra (1947–1949)

Po druhé světové válce se Modrý dostal na vrchol své výkonnosti.

Mistři světa 1947 (Praha)

První titul mistrů světa v historii československého hokeje se zrodil na Štvanici v roce 1947. Modrý byl jasnou jedničkou. Ačkoliv tým v klíčovém zápase prohrál se Švédskem, díky pomoci Rakušanů (kteří Švédy porazili) nakonec získal zlato. Modrý byl oslavován jako hrdina, který v rozhodujících chvílích podržel tým.

ZOH 1948: Zápas ve vánici

Olympijské hry ve Svatém Mořici přinesly souboj, který vešel do dějin. Československo se střetlo s Kanadou (reprezentovanou týmem RCAF Flyers).

  • Nulová remíza: Zápas se hrál na otevřeném kluzišti, v husté sněhové vánici. Puk se v závějích zastavoval, hra byla extrémně náročná. Modrý podal nadpozemský výkon a vychytal remízu 0:0. Bylo to poprvé v historii, kdy Kanada na olympiádě nevyhrála zápas. Pouze horší celkové skóre odsunulo Čechoslováky na stříbrnou pozici. Modrý byl vyhlášen nejlepším brankářem Evropy.

Mistři světa 1949 (Stockholm)

Potvrzení extratřídy přišlo o rok později. Československo s Modrým v brance porazilo Kanadu 3:2.

  • Taktika na Kanadu: Modrý byl známý tím, že studoval hru soupeře. Věděl, že Kanaďané střílejí tvrdě a chodí do brankoviště. Jeho schopnost vykrývat úhly a rozehrávat puky mimo dosah soupeřů byla klíčem k úspěchu. Československo získalo druhé zlato.

🇨🇦 Nabídka z NHL: Osudová křižovatka

Bohumil Modrý byl tak dobrý, že si ho všimli i v zámoří. V roce 1949 dostal oficiální nabídku na angažmá v NHL (konkrétně se mluvilo o zájmu týmů jako Chicago Black Hawks nebo Toronto Maple Leafs, případně o vysoce postavených týmech v kanadských ligách s přesahem do NHL).

  • Povolení a zákaz: Komunistické úřady mu nejprve (v euforii z vítězství) slíbily, že ho pustí, aby "reprezentoval um československého dělníka v zámoří". Modrý už měl sbaleno, dokonce prodal vybavení bytu. Na poslední chvíli však ministr Václav Kopecký povolení zrušil s odůvodněním, že by to ohrozilo obranyschopnost státu (resp. pověst republiky).
  • Důsledek: Tento moment byl zlomový. Modrý byl zklamaný, frustrovaný a pro režim se stal podezřelou osobou – člověkem, který chce na Západ a má tam kontakty.

⚖️ Proces 1950: Likvidace legendy

V roce 1950 se chystalo MS v Londýně. Režim se rozhodl tým nepustit, protože se bál hromadné emigrace. Hokejisté byli vyvedeni z letadla a bylo jim řečeno, že reportéři nedostali víza.

U Herclíků a Modrého role

Zatímco většina týmu šla zapít žal do hospody U Herclíků, kde došlo k protirežimním výkřikům a následnému zatčení Státní bezpečností (StB), Bohumil Modrý tam nebyl.

  • Dovolená: Modrý byl v té době na dovolené v Krkonoších. Už předtím oznámil konec reprezentační kariéry a chtěl se věnovat rodině.
  • Zatčení: Přesto si StB dojela přímo pro něj. Potřebovali "hlavu spiknutí". Modrý byl nejinteligentnější, nejznámější a měl kontakty na Západě. Byl ideálním obětním beránkem.

Mučení a odsouzení

Byl převezen do "Domečku" na Hradčanech, kde byl podroben brutálnímu mučení.

  • Obvinění: Byl obviněn, že stál v čele spiklenecké skupiny, která chtěla unést letadlo a emigrovat, a že vyzrazoval státní tajemství. Vše bylo vykonstruované.
  • Rozsudek: V tajném procesu v říjnu 1950 byl odsouzen k 15 letům odnětí svobody za velezradu a špionáž. Byl to nejvyšší trest ze všech hokejistů.

☢️ Vězení a uran: Smrtící záření

Modrý byl vězněn v nejtěžších žalářích (Bory) a následně transportován do Jáchymova na těžbu uranu.

  • Podmínky: Jako "vedoucí skupiny" a intelektuál měl ve vězení obzvlášť těžké postavení. Dozorci ho šikanovali. Při práci s radioaktivní rudou neměl žádné ochranné pomůcky. Fyzická a psychická zátěž byla enormní. Jeho tělo, zvyklé na sportovní zátěž, začalo vlivem radiace a podvýživy chátrat.

🕊️ Propuštění a předčasná smrt

V roce 1955, po pěti letech pekla, byl (po smrti Stalina a Gottwalda) propuštěn na svobodu. Vrátil se jako troska.

  • Zdraví: Vypadaly mu vlasy, zuby, trpěl chronickými bolestmi a následky ozáření (nemoc z ozáření).
  • Návrat k hokeji? Krátce se pokusil o návrat k hokeji, napsal dokonce metodickou příručku pro brankáře, ale jeho zdraví mu nedovolilo plnohodnotně žít.
  • Smrt: Zemřel 21. července 1963 ve věku pouhých 46 let. Oficiálně na selhání srdce, ale fakticky na následky věznění.

🧤 Herní styl: První moderní brankář

Bohumil Modrý předběhl dobu o desítky let. Zatímco ostatní brankáři té doby jen pasivně stáli v brance a padali na led v nouzi, Modrý chytal "hlavou".

  1. Rozehrávka: Uměl perfektně bruslit a ovládat hůl. Často vyjížděl z branky, zastavoval puky za bránou a rozehrával je na obránce, čímž zakládal útoky – něco, co se stalo standardem až v moderní NHL.
  2. Styl: Chytal ve stoje, ale vykrýval úhly. Měl lapačku, která fungovala jako magnet. Jeho klid byl nakažlivý.
  3. Vybavení: Byl inovátorem i ve výstroji. Sám si upravoval chrániče, aby byl pohyblivější.

🏆 Odkaz a rehabilitace

Plné rehabilitace se dočkal až v roce 1968, ale proces byl přerušen okupací. Definitivní očištění přišlo až po roce 1989.

  • Síně slávy: V roce 2011 byl in memoriam uveden do Síně slávy IIHF. Je také členem Síně slávy českého hokeje (2008).
  • Inspirace: O jeho osudu byly napsány knihy (např. "Případ Modrý" od Miloslava Jenšíka) a natočeny dokumenty. Pro české brankáře (jako byl Dominik Hašek) je Modrý "praotcem" české brankářské školy.
  • Rodina: Jeho dcery, Blanka a Alena, celý život pečovaly o jeho odkaz a snažily se, aby se na zločiny 50. let nezapomnělo.

📊 Statistiky

Reprezentace

Rok Turnaj Z G/Zápas Úspěch
1937 MS Londýn 5 - 4. místo
1938 MS Praha 6 - Bronz
1939 MS Curych 6 - 4. místo
1947 MS Praha 6 2.50 Zlato
1948 ZOH Sv. Mořic 7 1.80 Stříbro
1949 MS Stockholm 6 2.30 Zlato
Celkem Reprezentace 71

👶 Pro laiky

Bohumil Modrý byl "Dominik Hašek 40. let". Byl to absolutně nejlepší brankář v Evropě, možná i na světě. Byl tak dobrý, že ho chtěli v NHL, což se tehdy Evropanům nestávalo. Jeho příběh je ale strašně smutný a nespravedlivý. Komunisté se báli, že je tak chytrý a slavný, že by mohl utéct nebo ovlivňovat lidi. Takže i když nic neudělal (dokonce ani nebyl v té hospodě, kde ostatní hokejisté nadávali na režim), udělali z něj šéfa protistátního spiknutí. Zavřeli ho na 15 let do vězení, kde musel těžit uran. To záření ho zabilo – zemřel krátce po propuštění, ve věku 46 let. Je to příběh o tom, jak režim zničil génia jen ze závisti a strachu.

Zdroje