Bob Probert

Bob Probert
	Soubor:Bob Probert Red Wings.jpg
	Bob Probert v dresu Detroit Red Wings (cca 1990)
Přezdívka	Probie, King of Enforcers
Datum narození	5. června 1965
Místo narození	Windsor, Ontario, Kanada
Výška	191 cm
Váha	104 kg
Pozice	Levé křídlo
Držení hole	Levá
Kariéra	1985–2002
Draft	1983, 46. celkově, Detroit Red Wings
Bývalé týmy	Brantford Alexanders (OHL); Hamilton Steelhawks (OHL); Sault Ste. Marie Greyhounds (OHL); Adirondack Red Wings (AHL); Detroit Red Wings; Chicago Blackhawks
Úspěchy	Účastník NHL All-Star Game (1988); Držitel rekordu klubu Detroit Red Wings v počtu trestných minut (2090); Polovina legendárního dua "Bruise Brothers"
Trenérská kariéra	Zesnulý

Rozbalit box

Obsah boxu

Robert A. "Bob" Probert (* 5. června 1965, Windsor – † 5. července 2010, tamtéž) byl kanadský profesionální hokejový útočník. Je obecně považován za jednoho z nejlepších a nejobávanějších bitkařů (enforcerů) v historii NHL.

Probertova kariéra definovala éru hokeje 80. a 90. let. Byl unikátem – hráčem, který dokázal dominovat fyzicky, vyhrávat pěstní souboje s nejtěžšími vahami ligy, ale zároveň měl dostatek hokejového talentu na to, aby hrál v první formaci a sbíral body (v jedné sezóně jich měl 62). Jeho život byl však jízdou na horské dráze, poznamenanou těžkou závislostí na alkoholu a drogách, problémy se zákonem a opakovanými pobyty v léčebnách. Jeho předčasná smrt ve 45 letech a následná diagnóza poškození mozku (CTE) se staly mementem pro celou hokejovou komunitu.

Klubová kariéra

Bruise Brothers a vrchol v Detroitu (1985–1994)

Bob Probert byl draftován týmem Detroit Red Wings v roce 1983. Do týmu, který se v té době zvedal ze dna ("Dead Wings"), přinesl potřebnou tvrdost. Společně s Joeym Kocurem vytvořili duo, které vešlo do dějin jako "The Bruise Brothers" (Bratři v modřinách). Kocur měl smrtící pravou ruku, Probert byl vytrvalý a technický rváč s obrovským dosahem. Společně terorizovali celou ligu a poskytovali ochranu mladému kapitánovi Steveu Yzermanovi.

Sezóna 1987/88 byla Probertovým mistrovským dílem a statistickou anomálií, která se už pravděpodobně nikdy nebude opakovat. Probert v ní nasbíral 398 trestných minut (klubový rekord), ale zároveň nastřílel 29 gólů a přidal 33 asistencí (celkem 62 bodů). Byl nominován do NHL All-Star Game, kde nastoupil vedle Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe. Ukázal, že není jen rváčem, ale komplexním hokejistou. V play-off téhož roku byl nejproduktivnějším hráčem Detroitu (21 bodů v 16 zápasech), což je pro bitkaře nevídané.

Jeho kariéru v Detroitu však začaly ničit problémy mimo led. Probert bojoval s alkoholismem a užíváním kokainu. V roce 1989 byl zatčen na hranicích s USA, když u něj celníci našli kokain. Následovalo vězení, zákaz činnosti v NHL a dlouhý zákaz vstupu do Kanady, což mu komplikovalo kariéru (nemohl hrát venkovní zápasy proti kanadským týmům). Přesto ho fanoušci v Joe Louis Arena milovali a skandovali jeho jméno, kdykoliv vstoupil na led. V roce 1994 však vedení Red Wings došla trpělivost a oznámilo, že s ním neprodlouží smlouvu.

Chicago Blackhawks a historický gól (1995–2002)

V roce 1995 podepsal smlouvu s největším rivalem Detroitu – Chicago Blackhawks. I když už nebyl tak produktivní jako v mládí, stále byl respektovaným "policistou". Do historie Chicaga se zapsal symbolickým momentem. Dne 14. dubna 1994 vstřelil poslední gól v historii starého stadionu Chicago Stadium. V play-off zápase proti Torontu překonal Felixe Potvina, a i když Chicago prohrálo a stadion byl následně zbourán, tento moment zůstal v paměti. V dresu Blackhawks pokračoval ve svých legendárních bitkách. Jeho rivalita s Tie Domim (Toronto) nebo Martym McSorleyem plnila sestřihy sportovních novin. Bitka s McSorleyem, která trvala přes minutu a půl a při níž si oba vyměnili desítky ran, je považována za jednu z nejlepších v historii. Probert ukončil kariéru v roce 2002 s bilancí 3300 trestných minut (5. místo v historii NHL).

Osobní démoni a smrt

Probertův život byl neustálým bojem se závislostí. Absolvoval desítky odvykacích kúr. Měl problémy se zákonem, včetně incidentů s policií, které zahrnovaly rvačky a použití taseru proti němu. I po skončení kariéry se snažil zůstat střízlivý, ale často selhával. Dne 5. července 2010 byl Bob Probert na lodi se svým tchánem a dětmi na jezeře St. Clair poblíž Windsoru. Stěžoval si na silnou bolest na hrudi a následně zkolaboval. Přivolaní záchranáři ho nedokázali oživit. Zemřel na masivní infarkt ve věku 45 let.

Dědictví a CTE

Po jeho smrti rodina souhlasila s darováním jeho mozku pro výzkum na Bostonskou univerzitu (Center for the Study of Traumatic Encephalopathy). Výsledky byly šokující, ale očekávané. Vědci potvrdili, že Probert trpěl chronickou traumatickou encefalopatií (CTE) – degenerativním onemocněním mozku způsobeným opakovanými údery do hlavy. Toto zjištění znovu rozvířilo debatu o roli bitkařů v hokeji a vedlo k dalším změnám v pravidlech a přístupu k bezpečnosti hráčů. Probertův mozek byl "opotřebovaný" jako mozek starce s Alzheimerovou chorobou, což vysvětlovalo jeho změny nálad, impulzivnost a problémy se závislostí v pozdějších letech.

Herní styl

Probert byl "Těžká váha" (Heavyweight).

Bitkařské schopnosti: Měl neuvěřitelnou výdrž. Dokázal přijmout ránu, která by jiného složila, a okamžitě ji vrátit. Měl specifický styl, kdy si soupeře přitáhl za dres, aby mu nemohl utéct, a zasypal ho sérií úderů.
Hokejové ruce: To, co ho odlišovalo od ostatních rváčů (goons), bylo, že uměl hrát. Měl měkké ruce, dobrou střelu a cit pro hru. Trenéři se nebáli ho poslat na přesilovku před branku, kde clonil a tečoval puky.

Pro laiky

Proč je Bob Probert legenda?

Král bitkařů: Pokud se zeptáte jakéhokoliv hokejisty z 90. let, koho se nejvíc bál, řekne Boba Proberta. Byl to Muhammad Ali na bruslích.
Talent a prokletí: Je to tragický hrdina. Měl talent na to být superhvězdou, ale drogy a role bitkaře ho zničily.
Symbol éry: Reprezentuje dobu, kdy hokej byl divoký, brutální a plný emocí. Dnes už takoví hráči neexistují.
Poslední gól: Zavřít legendární halu gólem v play-off, to je scénář, který by nevymyslel ani Hollywood.

Zdroje