Blesková válka

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Vojenství Blitzkrieg (německy "blesková válka") je vojenská taktika, která se stala synonymem pro německé válečné úspěchy v počátečních fázích druhé světové války. Je založena na principu rychlého, koordinovaného a koncentrovaného úderu s cílem prolomit nepřátelskou obranu, obejít ji a způsobit zmatek a kolaps logistických a velících struktur protivníka, místo pomalého opotřebovávacího boje.

Popis

Koncept Blitzkriegu spojuje rychlost, překvapení a soustředěnou palebnou sílu. Jeho cílem není dobýt všechna nepřátelská území současně, nýbrž paralyzovat nepřátelské velení a logistiku a zabránit mu v účinné obraně.

Klíčové prvky Blitzkriegu

Překvapení a rychlost: Útoky byly zahajovány bez předchozího varování a s maximální rychlostí, aby se nepřítel nestihl zorganizovat.
Soustředění sil (Schwerpunkt): Místo rovnoměrného rozložení vojsk se hlavní úsilí soustředilo na jeden úzký úsek fronty, kde byla soustředěna drtivá převaha tanků a motorizované pěchoty.
Průlom a průnik: Po počátečním prolomení fronty nebyly útočící jednotky zadržovány dobýváním obsazeného území, ale pokračovaly v hlubokém průniku za nepřátelské linie, aby narušily jeho zásobování a velení.
Vzdušná podpora: Letectvo (zejména Luftwaffe) hrálo klíčovou roli. Střemhlavé bombardéry (např. Junkers Ju 87 Stuka) a stíhačky poskytovaly přímou podporu pozemním jednotkám, ničily nepřátelské pevnosti a narušovaly komunikaci.
Nekonečné pronásledování: Po prolomení fronty následovalo energické pronásledování nepřítele, které mu nedalo čas na reorganizaci nebo vytvoření nové obranné linie.
Radiové spojení: Použití radiokomunikace v tancích a letadlech umožnilo efektivní koordinaci a rychlé rozhodování na bojišti.

Historie

Ačkoliv termín Blitzkrieg byl poprvé použit v souvislosti s německou invazí do Polska v roce 1939, jeho kořeny sahají do první světové války a meziválečného období.

Teoretické základy: Myšlenky rychlé manévrové války se objevily již v Německu (např. Heinz Guderian) a Velké Británii (např. Basil Liddell Hart) po zkušenostech ze zákopové války první světové války. Důraz byl kladen na mechanizované jednotky a jejich autonomní působení.
Španělská občanská válka (1936–1939): Německá Legie Condor v Španělsku testovala a zdokonalovala mnoho prvků Blitzkriegu, zejména v oblasti vzdušné podpory a koordinace.
Druhá světová válka (počáteční fáze):
- Polsko (1939): Invaze do Polska je považována za první klasické uplatnění Blitzkriegu. Německé síly rychle prorazily obranu a obklíčily polské armády.
- Bitva o Francii (1940): Nejúspěšnější použití Blitzkriegu. Německé tankové divize obešly Maginotovu linii, prorazily přes Ardenny a rychle se dostaly k Lamanšskému průlivu, čímž odřízly spojenecké síly.
- Operace Barbarossa (1941): Invaze do Sovětského svazu začala s velkými úspěchy díky Blitzkriegu, ale obrovské vzdálenosti, zhoršující se počasí a narůstající odpor Sovětů nakonec tuto taktiku zpomalily a zastavily.

Konec dominance Blitzkriegu

S postupem války se spojenci naučili proti Blitzkriegu bránit. Zlepšili protitankovou obranu, vyvinuli vlastní mobilní jednotky a zavedli efektivnější velení a řízení. Rostoucí palebná síla a masivní nasazení letectva ze strany spojenců také omezily efektivitu Blitzkriegu. I tak však zůstává jedním z nejvlivnějších a nejstudovanějších taktických konceptů v dějinách vojenství.

Pro laiky

Představte si, že chcete někoho porazit v bojovce, ale místo abyste se s ním rvali dlouho a pomalu, tak na něj vlítněte bleskově, z ničeho nic, se vší silou. Rozrazíte jeho obranu, proběhnete kolem něj a hned se snažíte zničit jeho "zásobování" a "velitelství" z dálky. To je Blitzkrieg. Je to taková "blesková válka", kterou Němci používali na začátku druhé světové války, aby rychle porazili své nepřátele. Používali k tomu spoustu tanků a letadel, které útočily velmi rychle a koordinovaně, aby nepřítel neměl šanci se pořádně bránit.

Externí odkazy