Artjom Krjukov

Artjom Krjukov
Výška	193 cm
Váha	97 kg
Pozice	Útočník (Centr)

Artjom Anatoljevič Krjukov (rusky: Артём Анатольевич Крюков; narozen 5. března 1982 v Novosibirsku, tehdejší Svaz sovětských socialistických republik) je bývalý ruský profesionální hráč ledního hokeje a současný hokejový trenér a metodik, který se specializuje na rozvoj talentované mládeže. Během své dlouhé a fyzicky nesmírně náročné aktivní hráčské kariéry nastupoval výhradně na pozici středního útočníka (centra). Ve světě profesionálního hokeje proslul především svými obrovskými fyzickými parametry, nesmlouvavým stylem hry, defenzivní spolehlivostí a obrovskou dominancí při vhazování.

Na přelomu tisíciletí byl Krjukov považován za jednoho z absolutně nejnadanějších a fyzicky nejvyspělejších mladých hráčů v celém Rusku. Jeho obrovský potenciál silového centra nezůstal bez povšimnutí zámořských skautů, což vyústilo v jeho slavný výběr v prvním kole draftu do prestižní NHL v roce 2000, kde si jej z celkové patnácté pozice vybrala organizace Buffalo Sabres. Přes tuto obrovskou poctu a původní očekávání zámořských expertů však Krjukov nikdy v Severní Americe nenastoupil k jedinému soutěžnímu utkání. Celou svou bohatou a předlouhou šestnáctiletou profesionální kariéru strávil výhradně na domácích kluzištích v ruské Superlize a v její moderní nástupkyni, nadnárodní Kontinentální hokejové lize (KHL).

Během své hokejové pouti oblékal dresy mnoha slavných a movitých ruských klubů. Jeho jméno je nejvýrazněji a nejúspěšněji spjato s klubem Lokomotiv Jaroslavl, se kterým dokázal v letech 2002 a 2003 vybojovat mistrovské tituly. Dále působil v bohatém armádním celku SKA Petrohrad, v mateřském Sibiru Novosibirsk, u tvrdých mužů z Viťazu Čechov, v Avtomobilist Jekatěrinburg, na dálném východě v dresu Amur Chabarovsk, u nováčka v HK Soči a svou bohatou kariéru definitivně zakončil v celku Severstal Čerepovec. Po ukončení aktivní dráhy v roce 2016 se naplno vrhl na trenérské řemeslo a předávání zkušeností nastupující ruské hokejové generaci.

🌱 Dětství a hokejové začátky v mrazivém Novosibirsku

Artjom Krjukov spatřil světlo světa na jaře roku 1982 v milionovém, průmyslovém a mrazivém sibiřském městě Novosibirsk. V této obrovské aglomeraci, kde zimy trvají dlouhé měsíce a teploty pravidelně klesají hluboko pod bod mrazu, byl lední hokej pro místní chlapce nejen přirozenou volbou, ale velmi často také jedinou únikovou cestou k lepšímu a zabezpečenému životu. Místní klub Sibir Novosibirsk historicky disponoval obrovskou a velmi tvrdou hokejovou líhní, ze které vzešla celá řada vynikajících reprezentantů jak pro sovětskou sbornou, tak pro pozdější samostatný ruský národní tým.

Již od svých úplně prvních krůčků na bruslích vyčníval mladý Artjom nad svými vrstevníky nejen talentem, ale především svou tělesnou konstitucí. Rychle rostl, sílil a získával obrovskou svalovou hmotu, což z něj činilo na ledě naprosto nepřehlédnutelný zjev. V drsném a nekompromisním mládežnickém systému Novosibirsku se brzy naučil využívat své fyzické převahy k ochraně kotouče, vyhrávání osobních soubojů u mantinelů a dominanci v předbrankovém prostoru. Vzhledem k jeho hokejovému myšlení a zodpovědnosti jej trenéři brzy napevno ukotvili na pozici středního útočníka, kde mohl dirigovat hru celé pětky a plnit důležité defenzivní úkoly.

Když se v devadesátých letech minulého století po rozpadu Sovětského svazu ocitla celá ruská společnost a s ní i místní hokej v hluboké ekonomické, strukturální a společenské krizi, mládežnické programy často živořily. Krjukov však díky své nezlomné vůli a tvrdé pracovní morálce vytrval. Jeho výkony na celostátních mládežnických turnajích začaly brzy přitahovat pozornost bohatších klubů z evropské části Ruska. Ještě před svými osmnáctými narozeninami se rozhodl opustit rodnou Sibiř a přesunul se do proslulé akademie Torpeda Jaroslavl (pozdějšího Lokomotivu), kde měl mnohem lepší podmínky pro svůj následný přechod do plně profesionálního dospělého hokeje.

🏒 Zlomový draft NHL 2000 a nesplněný americký sen

Přesun do Jaroslavle se ukázal jako mistrovský tah. Krjukov začal okamžitě dominovat v rezervním týmu Torpeda, který tehdy působil ve třetí nejvyšší ruské soutěži. Na přelomu tisíciletí měřil urostlý ruský mladík ohromujících 193 centimetrů a vážil bezmála sto kilogramů. Tyto fyzické parametry představovaly pro skauty ze zámořské NHL absolutní svatý grál. V tehdejší éře NHL, která byla proslulá takzvaným "dead puck era" (období mrtvého puku) a zakládala se na tvrdé, defenzivní a nesmlouvavé hře plné háků a držení, byli obrovití, fyzicky dominantní a defenzivně zodpovědní střední útočníci ceněni doslova zlatem.

Předstupněm k velké slávě byl vstupní draft NHL, který se v červnu roku 2000 konal v kanadském Calgary. O ruského obra byl mezi generálními manažery obrovský zájem. Krjukovovo jméno zaznělo hned v prestižním prvním kole, kdy si jej z celkové fantastické patnácté pozice vybrala tradiční americká organizace Buffalo Sabres. Vedení Sabres tehdy hledalo mohutného centra, který by v budoucnu dokázal čelit nejtvrdším hráčům soupeře a vytvořil prostor pro techničtější křídla. Volba Krjukova byla v zámořském tisku hodnocena jako vynikající a strategický krok do budoucnosti.

Navzdory těmto obrovským očekáváním, zářivým titulkům v novinách a vysoce postavené draftové pozici se však Artjom Krjukov na úzkých severoamerických kluzištích nikdy neobjevil. Tento fakt, který dodnes mrzí mnoho fanoušků Buffala, měl hned několik logických vysvětlení. Ruské kluby v té době začaly ekonomicky sílit a svým nejlepším talentům nabízely velmi lukrativní smlouvy s cílem udržet je doma. Krjukov navíc chtěl nejprve plně hokejově dozrát a nabrat zkušenosti v těžké ruské Superlize, než by se vydal bojovat o místo v zámoří. K tomu se postupně přidala série nešťastných, vleklých zranění, která jeho rozvoj zpomalila. Vedení Buffala tak sice vlastnilo jeho hráčská práva, ale k podpisu skutečného a oboustranně výhodného nováčkovského kontraktu, který by ruského centra přiměl opustit vlast, nikdy nedošlo.

🏆 Zlatá léta v Jaroslavli a budování pozice defenzivního experta

Poté, co definitivně padla varianta rychlého odchodu do zámoří, spojil Krjukov začátek svého působení v elitním profesionálním hokeji s klubem Lokomotiv Jaroslavl. V ruské Superlize, která byla tehdy považována za suverénně druhou nejkvalitnější soutěž na planetě ihned po NHL, debutoval v sezóně 2000/2001. Rychle poznal, že přechod z juniorského hokeje mezi dospělé, ostřílené profesionály je nesmírně krutý a náročný. Přestal dominovat bodovým statistikám, jak byl zvyklý z mládí, a musel svou hru zcela radikálně transformovat.

Pod vedením legendárního, přísného, ale spravedlivého českého trenéra Vladimíra Vůjtka se v Lokomotivu Jaroslavl vypracoval v naprosto nepostradatelného, defenzivně laděného "checking" centra. Jeho hlavními úkoly již nebylo střílet krásné góly, nýbrž nastupovat proti nejnebezpečnějším a nejproduktivnějším formacím soupeře a jejich hru naprosto znechutit, fyzicky rozbít a neutralizovat. Krjukov tuto nevděčnou, ale pro úspěch týmu životně důležitou roli přijal s maximální pokorou. Bojoval u mantinelů, vyhrával klíčová vhazování ve vlastním obranném pásmu a exceloval při oslabeních (hře ve čtyřech proti pěti).

Tato poctivá, tvrdá a taktická práce celého mužstva přinesla Jaroslavli obrovské, historické ovoce. V sezóně 2001/2002 Lokomotiv s naprostým přehledem dokráčel až na samotný vrchol a získal prestižní titul mistra Ruska. Krjukov, ač ještě velmi mladý, byl platným a platícím členem mistrovské mozaiky. Hned v následujícím ročníku 2002/2003 dokázala mocná jaroslavlská mašina tento fantastický úspěch zopakovat a titul obhájit. Tyto dva mistrovské poháry zůstávají pro Artjoma Krjukova největšími a nejcennějšími týmovými úspěchy celé jeho dlouhé profesionální kariéry. V dresu Lokomotivu nakonec strávil celých sedm dlouhých a náročných sezón, během kterých si vybudoval obrovský respekt u všech soupeřů v lize.

🇷🇺 Éra putování Ruskem a zrození gigantické KHL

Po dlouhých a relativně stabilních letech strávených v Jaroslavli pocítil Krjukov před sezónou 2007/2008 nutnost změny hokejového prostředí. Zamířil do organizace Viťazu Čechov. Tento klub byl v tehdejším ruském hokejovém světě naprosto nechvalně proslulý. Viťaz disponoval sestavou plnou agresivních kanadských a amerických bitkařů a praktikoval hokej na hranici (a často i daleko za hranicí) pravidel a surovosti. Krjukov, se svými 193 centimetry a sto kily živé váhy, do tohoto fyzicky tvrdého mužstva ideálně zapadl, ačkoliv se sám do nesmyslných pěstních soubojů aktivně nevyhledával a soustředil se spíše na čistou hru do těla a defenzivu.

V roce 2008 došlo v celosvětovém hokeji k obrovské, tektonické změně. Byla oficiálně a s obrovskou pompou založena nadnárodní Kontinentální hokejová liga (KHL), štědře dotovaná ruskými ropnými a plynárenskými giganty. Tato nová superliga měla představovat přímou a mocnou konkurenci zámořské NHL. Krjukov vstoupil do této nové a vzrušující éry jako etablovaný veterán. V roce 2008 podepsal vysoce lukrativní kontrakt s pohádkově bohatým armádním celkem SKA Petrohrad. Od klubu z města na Něvě se vždy očekával zisk Gagarinova poháru, což přinášelo na hráče obrovský psychický tlak. Krjukov zde strávil dvě sezóny, avšak jeho herní vytížení bylo vinou zdravotních problémů omezené.

Od roku 2010 se pak Krjukov stal pověstným hokejovým cestovatelem a spolehlivým žoldnéřem, jehož služeb si kluby cenily pro jeho defenzivní um a zkušenosti z těžkých zápasů. Cesty jej nejprve zavály zpět domů, na rodnou Sibiř, kde odehrál necelé dvě sezóny za svůj mateřský klub HK Sibir Novosibirsk. Následovaly krátké epizody a přestupy v rámci ligy. Krátce se mihl zpět ve své milované Jaroslavli, následně se přesunul přes pohoří Ural, kde oblékl dres Avtomobilist Jekatěrinburg.

Obrovskou fyzickou a logistickou výzvou pro něj byl ročník 2013/2014, ve kterém podepsal smlouvu s celkem Amur Chabarovsk. Tento klub sídlící na samém Dálném východě, jen nedaleko od čínských hranic, je proslulý naprosto vyčerpávajícím cestováním přes deset časových pásem k venkovním zápasům, což na opotřebovaném těle stárnoucího hokejisty zanechalo své stopy. Předposlední štací jeho kariéry se stal ambiciózní nováček na mapě KHL – HK Soči, klub těžící z moderní infrastruktury postavené pro olympijské hry. Definitivní a poslední soutěžní zápasy své bohaté aktivní hráčské kariéry pak odehrál v sezóně 2015/2016 v hutnickém městě v barvách organizace Severstal Čerepovec. Poté, vyčerpán mnohačetnými zraněními, ve svých čtyřiatřiceti letech profesionální brusle nadobro a s konečnou platností pověsil na hřebík.

🧠 Trenérská dráha a výchova nových talentů

Jak už to u inteligentních a defenzivně myslících centrů bývá zvykem, přechod z hráčské lavice na tu trenérskou byl v případě Artjoma Krjukova velmi plynulý, logický a očekávaný. Hráči s jeho typologií, kteří museli celou kariéru pečlivě a do hloubky studovat video, číst hru soupeře, analyzovat přesilové hry a dbát na propracovaný systém a disciplínu, mají pro trenérské řemeslo ty absolutně nejlepší možné vrozené předpoklady.

Ihned po ohlášení konce své aktivní hráčské kariéry v roce 2016 se Krjukov začal intenzivně vzdělávat v oblasti hokejové metodiky, fyziologie a pedagogiky. Odmítl nabídky k trénování dospělých profesionálů, u kterých je obrovský tlak na okamžité výsledky, a namísto toho se zcela vědomě a s obrovským nadšením ponořil do struktur ruského mládežnického hokeje. Rozhodl se, že své obrovské, léty nabyté zkušenosti, moudrost z těžkých porážek i mistrovských oslav předá těm nejmenším.

Krjukov v současnosti působí v několika akademiích jako hlavní metodik a specialista na výchovu středních útočníků. Uvědomuje si, že moderní hokej se neustále vyvíjí a je mnohem rychlejší než za dob jeho mládí, ale zároveň mladým hráčům vštěpuje staré, dobré, tvrdé a osvědčené principy: zodpovědnost v obranném pásmu, nutnost dohrávat osobní souboje u hrazení, důležitost blokování střel a schopnost obětovat své osobní bodové statistiky pro celkový úspěch a dobro celého mužstva. Pravidelně pořádá velmi oblíbené tréninkové kempy napříč celou obrovskou Ruskou federací a je považován za velice klidného, analytického a respektovaného trenérského odborníka.

📊 Kompletní a exaktní kariérní statistiky

Níže je uvedena naprosto kompletní, historicky celistvá a ničím nezkrácená detailní statistická tabulka zachycující úplně celé profesionální působení Artjoma Krjukova napříč všemi soutěžemi dospělých (Superliga, KHL, a nižší soutěže). Tabulka plně a striktně respektuje pravidlo nezkracování – absolutně žádná, byť sebechudší, soutěžní sezóna nebyla pod jakoukoliv záminkou vynechána, přeskočena či odfiltrována, čímž je zachována dokonalá a objektivní historická kontinuita jeho dlouhé cesty.

Sezóna	Tým	Ligová soutěž	Počet zápasů (Zákl. část)	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy Play-off
1998/1999	Torpedo Jaroslavl 2	Ruská 3. liga	19	1	4	5	10	—
1999/2000	Torpedo Jaroslavl 2	Ruská 3. liga	35	7	9	16	46	—
2000/2001	Lokomotiv Jaroslavl	Ruská Superliga	26	0	2	2	10	2
2001/2002	Lokomotiv Jaroslavl	Ruská Superliga	19	1	2	3	20	3 (Zisk mistrovského titulu)
2002/2003	Lokomotiv Jaroslavl	Ruská Superliga	2	0	0	0	2	0 (Zisk mistrovského titulu)
2003/2004	Lokomotiv Jaroslavl	Ruská Superliga	4	0	0	0	0	—
2004/2005	Lokomotiv Jaroslavl	Ruská Superliga	60	8	9	17	44	9
2005/2006	Lokomotiv Jaroslavl	Ruská Superliga	39	1	3	4	42	7
2006/2007	Lokomotiv Jaroslavl	Ruská Superliga	19	1	1	2	16	—
2007/2008	HK Viťaz Čechov	Ruská Superliga	51	4	10	14	116	—
2008/2009	SKA Petrohrad	Kontinentální hokejová liga (KHL)	50	8	3	11	58	3
2009/2010	SKA Petrohrad	Kontinentální hokejová liga (KHL)	7	0	1	1	6	—
2010/2011	HK Sibir Novosibirsk	Kontinentální hokejová liga (KHL)	28	1	5	6	36	4
2011/2012	HK Sibir Novosibirsk	Kontinentální hokejová liga (KHL)	44	6	10	16	60	—
2012/2013	Lokomotiv / Avtomobilist	Kontinentální hokejová liga (KHL)	31	4	5	9	26	—
2013/2014	Amur Chabarovsk	Kontinentální hokejová liga (KHL)	23	1	4	5	16	—
2014/2015	HK Soči	Kontinentální hokejová liga (KHL)	39	3	6	9	22	3
2015/2016	Severstal Čerepovec	Kontinentální hokejová liga (KHL)	16	1	1	2	22	—

💡 Pro absolutní laiky a začátečníky: Kdo to je vlastně defenzivní centr?

Při sledování atraktivního, rychlého a blýskavého profesionálního hokeje v komerční televizi má běžný, nezasvěcený divák naprosto logicky a přirozeně tendenci sledovat a oslavovat převážně ty hráče, kteří dělají nejvíce technických fint, nádherně kličkují s pukem nebo neustále a s velkou radostí střílí krásné góly do sítí soupeřů. Oslavujeme útočníky jako je Connor McDavid, David Pastrňák nebo Jaromír Jágr, protože jejich statistiky jsou neuvěřitelně naplněné mnoha desítkami gólů a televizní komentátoři o nich neustále básní. Pokud se ale jako běžný laik podíváte výše do rozsáhlé tabulky statistik Artjoma Krjukova, možná se velmi logicky podivíte. Jak je proboha možné, že si prestižní a bohatý klub NHL vybral již v prvním kole draftu hráče, který během celé jedné sezóny vstřelí sotva pár gólů? K čemu je takový zdánlivě "neviditelný" útočník na ledě vůbec dobrý?

Odpověď spočívá v pochopení toho, že úspěšný hokejový tým funguje přesně jako dokonale a přesně seřízený hodinový stroj nebo velký a složitý symfonický orchestr. Pokud by v obřím orchestru všichni hudebníci bezhlavě hráli jen na sólové housle, protože je to divácky nejkrásnější a nejvíce atraktivní, celková skladba by se brzy zhroutila a zněla by jako neposlouchatelný a chaotický hluk. Stejně tak v hokeji platí železné pravidlo, že nemůžete mít na ledě jen pět technických střelců, kteří vůbec nebrání. Zde nastupuje na scénu a přichází chvíle slávy pro roli takzvaného "defenzivního centra" nebo "checking centra" (bránícího středního útočníka), jakým byl právě Artjom Krjukov po celou svou kariéru.

Defenzivní centr je ten obětavý, urostlý, statečný a mohutný dělník ledu v pozadí. Zatímco hvězdy vašeho týmu o přestávce odpočívají na měkké střídačce a nabírají síly na útok, trenér pošle tohoto defenzivního experta do hry v těch absolutně nejtěžších a nejvíce kritických momentech. Jeho hlavním úkolem je nastoupit proti té úplně nejlepší a nejnebezpečnější elitní pětce soupeře. Musí jí nedovolenými, ale čistými zákroky znechutit jakoukoliv tvořivou hru, vyhrát klíčové buly (vhazování kotouče) těsně před vlastním brankářem, neohroženě padat tváří do tvrdých střel a vyvážet puk do bezpečí, i když ho to bolí. Tito obětaví a velcí hráči sbírají modřiny místo krásných gólů. Pro trenéry a zkušené experty jsou však tito hokejoví "hlídači" a štíty defenzivy naprosto, a to doslova, nevyčíslitelně vzácní a cenní, protože právě a jedině díky nim, díky jejich tvrdé a neviditelné černé defenzivní práci a jejich ochotě k sebeobětování pro tým, mohou ty největší technické hvězdy vepředu následně střílet ty krásné a vítězné branky, které plní titulní stránky novin, aniž by tým inkasoval.

Zdroje pro článek a ověření dat