Achillova šlacha

Rozbalit box

Obsah boxu

Achillova šlacha (latinsky tendo calcaneus nebo tendo Achillis) je nejpevnější, nejsilnější a zároveň nejčastěji poraněná šlacha v lidském těle. Spojuje trojhlavý sval lýtkový (musculus triceps surae) s patní kostí (calcaneus).

Tato anatomická struktura je klíčová pro bipedální (dvounohou) chůzi, běh a skákání. Funguje jako pružina, která při došlapu akumuluje elastickou energii a při odrazu ji uvolňuje, což výrazně zvyšuje efektivitu pohybu. I přes svou enormní pevnost (dokáže unést násobek tělesné hmotnosti) je náchylná k degenerativním změnám a náhlým rupturám (přetržení), zejména v oblasti tzv. cévního zásobení, kde je prokrvení nejslabší.

Termín "Achillova šlacha" poprvé oficiálně použil vlámský anatom Philip Verheyen v roce 1693 ve svém díle Corporis Humani Anatomia. Odkazoval tím na řecký mýtus o hrdinovi Achilleovi, jehož matka Thetis držela za patu, když ho namáčela do řeky Styx, čímž se pata stala jeho jediným zranitelným místem.

💡 Pro laiky: Jak funguje "Achillovka"?

Představte si Achillovu šlachu jako tlusté, pevné ocelové lano, které spojuje motor (lýtkové svaly) s koly (chodidlo).

Funkce: Když motor zabere (sval se stáhne), lano se napne a zvedne patu ze země. To nám umožní stoupnout si na špičky, odrazit se při běhu nebo vyjít schody.
Proč praská? Ačkoliv je toto lano extrémně silné, má jedno slabé místo (asi 2–6 cm nad patou). V tomto místě je špatné prokrvení (jako by lano bylo na jednom místě trochu zrezivělé). Pokud motor zabere příliš prudce a nečekaně (např. při startu na badmintonu nebo tenise), může lano v tomto oslabeném místě prasknout. Zvuk takového prasknutí často připomíná výstřel z pistole.

🦴 Anatomie a stavba

Strukturální složení

Achillova šlacha je tvořena hustým uspořádáním kolagenních vláken (převážně kolagen typu I). Tato vlákna nejsou uspořádána vertikálně rovně, ale spirálovitě se stáčejí (rotují o cca 90 stupňů) směrem k úponu. Tato rotace zvyšuje pevnost šlachy v tahu a umožňuje efektivnější přenos síly.

Šlacha nemá pravou šlachovou pochvu (synovial sheath), ale je obalena tzv. paratenonem. To je tenká vrstva vazivové tkáně, která je bohatě cévně zásobena a zajišťuje výživu povrchových vrstev šlachy a usnadňuje její klouzání vůči okolí.

Kritická zóna (Watershed Zone)

Cévní zásobení šlachy přichází ze dvou směrů:

Shora ze svalového přechodu.
Zdola z úponu na patní kost.

Mezi těmito dvěma zdroji, zhruba 2 až 6 cm nad úponem k patní kosti, se nachází oblast se sníženým průtokem krve, nazývaná anglicky watershed zone (rozvodí). Právě v této zóně dochází k naprosté většině (až 80 %) degenerativních změn a následných ruptur, protože regenerační schopnost tkáně je zde nejnižší.

⚙️ Biomechanika a zatížení

Achillova šlacha je vystavena extrémním silám. Studie (např. Demangeot et al.) uvádějí následující zatížení v násobcích tělesné hmotnosti (BW = Body Weight):

Chůze: cca 3× BW (tedy u 80kg člověka nese šlacha 240 kg).
Běh: 4× až 8× BW (až 640 kg při každém dopadu).
Doskoky a sprint: Až 10–12× BW.

Šlacha funguje viskoelasticky – čím rychleji je natahována, tím je tužší. Při běhu se chová jako biologická pružina, která může ušetřit až 50 % metabolické energie potřebné pro pohyb.

🚑 Onemocnění a úrazy

Tendinopatie (Zánět vs. Degenerace)

Dříve se používal termín tendinitida (zánět), dnes se preferuje tendinopatie, protože primárním problémem často není zánět, ale degenerace kolagenu (tendinóza).

Bolest: Ranní ztuhlost ("startovací bolest"), bolest při zátěži, ztluštění šlachy.
Léčba: Excentrické cvičení (protahování pod zátěží), rázová vlna, úprava obuvi.

Ruptura (Přetržení)

Náhlé přerušení kontinuity šlachy.

Typický pacient: "Víkendový válečník" – muž mezi 30 a 50 lety, který hraje nárazově sporty s rychlými změnami směru (fotbal, squash, tenis).
Příznaky: Hlasité prasknutí (audible pop), pocit "kopnutí do lýtka", neschopnost stoupnout si na špičku.
Diagnostika: Thompsonův test – lékař zmáčkne lýtko ležícího pacienta. Pokud se špička nohy nepohne, šlacha je přetržená.

Haglundova exostóza

Kostní výrůstek na patní kosti, který mechanicky dráždí úpon Achillovy šlachy a způsobuje bolest a zánět tíhového váčku (burzy).

🩺 Léčba: Současné trendy (2026)

V posledních letech došlo k výraznému posunu v přístupu k léčbě ruptur.

Konzervativní vs. Chirurgická léčba

Konzervativní: Dříve znamenala sádru na 8 týdnů. Dnes (2026) znamená tzv. funkční rehabilitaci. Pacient dostane speciální ortézu (walker boot) s podpatěnkami, které drží špičku dole, a postupně se odebírají. Důraz je na brzké zatěžování. Výhoda: nulové riziko infekce. Nevýhoda: mírně vyšší riziko reruptury (cca 9–10 %).
Chirurgická: Sešití šlachy.
- Klasická otevřená operace: Velká jizva, riziko infekce.
- Mini-invazivní (PARS): Moderní trend. Malý řez (cca 2 cm), speciální zaváděcí nástroje (jig). Nižší riziko infekce, rychlejší rekonvalescence, nižší riziko reruptury (cca 3 %). Je preferována u vrcholových sportovců.

Biologická léčba

Stále častěji se využívá aplikace PRP (Platelet-Rich Plasma) – krevní plazmy bohaté na krevní destičky, která má urychlit hojení, ačkoliv klinické studie o její jednoznačné účinnosti jsou stále předmětem diskuzí.

🏃‍♂️ Slavné případy zranění

Ruptura Achillovy šlachy je považována za jedno z nejvíce devastujících zranění ve sportu, často ohrožující kariéru.

Kevin Durant (NBA): Utrhl si Achillovku ve finále 2019. Po roční pauze se vrátil na vrcholovou úroveň, což změnilo vnímání tohoto zranění jako "konce kariéry".
Aaron Rodgers (NFL): Quarterback New York Jets si utrhl šlachu v prvním zápase sezóny 2023. Pokusil se o experimentální "speed-bridge" operaci s cílem vrátit se za 4 měsíce, což vyvolalo velkou medicínskou debatu.
Dre Greenlaw (NFL): Obránce San Francisco 49ers si utrhl Achillovku přímo během Super Bowlu LVIII (únor 2024) v bizarním momentu, kdy pouze vybíhal na hřiště ze střídačky.
Max Pacioretty (NHL): Tragický případ hokejisty, který si utrhl Achillovku v srpnu 2022, vrátil se v lednu 2023, a po pouhých 5 zápasech si ji utrhl znovu. Tento případ zdůraznil rizika urychleného návratu.

Zdroje