Stan Drulia

Stan Drulia
Celé jméno	Stanley W. Drulia
Datum narození	5. ledna 1968
Místo narození	Elmira, New York, USA
Státní příslušnost
Povolání	hokejista (pravé křídlo), hokejový trenér, profesionální skaut
Aktivní od	1989
Aktivní do	2001
Výška	178 cm
Váha	86 kg

Stan Drulia (celým jménem Stanley W. Drulia) je americký bývalý profesionální lední hokejista, uznávaný hokejový trenér a dlouholetý profesionální skaut, který se do historie severoamerického ledního hokeje zapsal jako jeden z vůbec nejproduktivnějších a nejdominantnějších hráčů v dějinách nižších farmářských soutěží. Během své neobyčejně barvité a vytrvalostí protkané kariéry nastupoval primárně na pozici pravého křídelního útočníka. Přestože mu jeho fyzické parametry a velmi pozdní volba ve vstupním draftu zpočátku nepředurčovaly hvězdnou budoucnost, dokázal se svou nezlomnou vůlí, fenomenálním herním přehledem a obrovským ofenzivním instinktem propracovat až do nejprestižnější hokejové ligy světa, NHL, kde oblékal dres organizace Tampa Bay Lightning.

Jeho hokejový životopis je lemován celou řadou historických milníků a nepřekonatelných rekordů. V kanadské juniorské lize vytvořil bodový rekord, v nižších profesionálních ligách sbíral mistrovské poháry i trofeje pro nejužitečnějšího hráče a po skončení aktivní hráčské dráhy plynule přešel na trenérskou lavičku. Úspěchy slavil jako hlavní trenér i jako asistent, načež se přesunul do sféry vrcholného hokejového managementu, kde dlouhodobě působí jako hlavní profesionální skaut (Head Professional Scout) pro organizaci Nashville Predators. Jeho příběh je dodnes dychtivě vyprávěn mladým hokejistům jako ultimátní důkaz toho, že i hráč s nálepkou věčného farmáře si může vybojovat své pevné místo mezi absolutní světovou elitou.

👤 Mládí a fenomenální úspěchy v kanadské juniorské lize

Stanley W. Drulia se narodil 5. ledna 1968 v americkém městě Elmira, ležícím ve státě New York. Ačkoliv pocházel ze Spojených států amerických, za svým hokejovým snem a nejkvalitnějším rozvojem zamířil do kolébky ledního hokeje, do sousední Kanady. Juniorská liga Ontario Hockey League (OHL) patří celosvětově k absolutně nejtěžším a nejprestižnějším vývojovým soutěžím pro mladé hokejisty, kteří sní o budoucí kariéře v profesionálním hokeji. Prosadit se v této soutěži vyžaduje nejen talent, ale i obrovskou fyzickou a mentální odolnost, kterou Drulia oplýval měrou vrchovatou.

Do kolotoče OHL vstoupil po takzvaném OHL Priority Selection draftu v roce 1984, kdy si jej ve druhém kole jako celkově třiadvacátého hráče v pořadí vybral tým Belleville Bulls. V tomto mužstvu, které vedl legendární a přísný trenér Larry Mavety, dostal Drulia okamžitě obrovský prostor. Tým praktikoval takzvaný "run-and-gun" hokej, tedy vysoce ofenzivní a otevřený styl hry, který americkému křídelníkovi s geniální přihrávkou a rychlou střelou dokonale vyhovoval. Sám Drulia později v rozhovorech vzpomínal, že mu obrovsky pomohla přítomnost vynikajících starších vůdců v kabině, jako byli Dunc MacIntyre, Jimmy Andonoff nebo Charlie Moore, od kterých se učil profesionalitě a pracovní etice.

Jeho juniorská kariéra se natáhla na úctyhodných pět sezón, během kterých postupně oblékal dresy týmů Belleville Bulls, Hamilton Steelhawks a nakonec Niagara Falls Thunder. Během těchto let dosáhl něčeho naprosto neuvěřitelného. Sbíral kanadské body s takovou pravidelností a dominancí, že v závěru sezóny 1988/1989 vytvořil absolutní historický rekord celé ligy OHL v počtu získaných bodů v základní části za kariéru. V předposledním zápase zmíněného ročníku historický rekord dorovnal a hned následující večer jej definitivně překonal. Zastavil se na naprosto astronomickém čísle 479 kanadských bodů, což je milník, který v této nesmírně vyrovnané lize dodnes vzbuzuje posvátnou úctu a respekt.

Kromě tohoto absolutního rekordu posbíral v juniorské lize celou řadu dalších individuálních ocenění. Byl jmenován do prvního All-Star týmu celé OHL, získal prestižní trofej Leo Lalonde Trophy pro nejlepšího hráče s povolenou věkovou výjimkou (Overage Player of the Year) a byl mu udělen také Jim Mahon Memorial Trophy, pohár určený pro vůbec nejproduktivnějšího pravého křídelního útočníka celé soutěže. Z juniorského hokeje odcházel jako naprostá legenda, avšak svět dospělých profesionálů měl pro něj připravenu velmi trnitou cestu.

🎯 Náročný draft do NHL a kruté srážky s profesionální realitou

Navzdory jeho ofenzivním explozím v juniorské lize se k němu skauti z elitní National Hockey League stavěli poměrně rezervovaně. V polovině osmdesátých let panoval v zámořském hokeji naprostý kult obrovitých a fyzicky dominantních hráčů. Drulia se svými 178 centimetry (5 stop a 10 palců) a 82 kilogramy nesplňoval tehdejší prototyp ideálního profesionálního útočníka. Skauti často pochybovali, zda dokáže svou hru přenést mezi tvrdé a silné dospělé muže.

Vstupní draft do NHL v roce 1986 se tak pro něj stal obrovskou zkouškou trpělivosti. Na své jméno musel čekat až do předposledního, jedenáctého kola. Vybrala si jej organizace Pittsburgh Penguins jako celkově 214. hráče v pořadí. Draft z takto hluboké pozice statisticky znamená, že šance na probojování se do prvního týmu NHL je téměř nulová. V Pittsburghu navíc v té době začínala éra fenomenálního Maria Lemieuxe a tým se pomalu skládal ze superhvězd, přes které pro amerického mladíka nevedla žádná reálná cesta. S klubem Penguins nikdy do soutěžního zápasu NHL nenastoupil.

Přechod do profesionálního hokeje se tak ukázal jako obrovsky frustrující. První roky po odchodu z juniorky strávil hledáním trvalého angažmá a pendlováním mezi různými farmářskými kluby a soutěžemi. Měl obrovské problémy najít si stabilní místo na soupiskách týmů v American Hockey League (AHL), kde tehdy hráli velmi defenzivně a tvrdě ladění veteráni. Tato počáteční nejistota v něm však paradoxně probudila obrovský vzdor. Sám později přiznal, že právě během těchto těžkých let, kdy se jako sedmiletý či osmiletý profesionál potloukal po nižších soutěžích, si poprvé uvědomil, že chce po skončení hráčské kariéry trénovat, aby mohl hokejistům v podobných situacích pomáhat.

🚀 Vzkříšení kariéry v lize ECHL a absolutní ofenzivní exploze

Zlomový moment, který zcela oživil jeho uvadající naděje na velkou kariéru, přišel v sezóně 1990/1991. Drulia se tehdy rozhodl přijmout angažmá v dynamicky se rozvíjející lize East Coast Hockey League (ECHL), kde podepsal smlouvu s týmem Knoxville Cherokees. Hokej v ECHL byl na počátku devadesátých let nesmírně divoký a neorganizovaný, avšak pro hráče Druliova ofenzivního kalibru představoval ideální hřiště pro znovunabytí ztraceného sebevědomí.

To, co v dresu Knoxville předvedl, se zapsalo do historických tabulek ligy. Stan Drulia odehrál 64 utkání základní části a doslova roztrhal obrany všech soupeřů. Nastřílel neuvěřitelných 63 branek a k nim přidal 77 přesných asistencí. Celkový součet se zastavil na fantastických 140 kanadských bodech, což představovalo těžko uvěřitelný průměr 2,19 bodu na jeden odehraný zápas. S obrovským a suverénním náskokem opanoval kanadské bodování celé soutěže, získal korunu pro nejlepšího střelce a na konci ročníku byl zcela logicky a jednomyslně vyhlášen nejužitečnějším hráčem celé ligy (Most Valuable Player) a zařazen do prvního All-Star týmu ECHL. Tímto fenomenálním a bezprecedentním výkonem na sebe strhl obrovskou pozornost manažerů z vyšších a prestižnějších soutěží, čímž si s definitivní platností zachránil svou profesionální kariéru.

🏆 Zlatá éra a status absolutní legendy v International Hockey League (IHL)

V devadesátých letech dvacátého století operovala v Severní Americe liga International Hockey League (IHL), která na vrcholu své slávy finančně i kvalitativně tvrdě konkurovala samotné AHL a stala se domovem pro špičkové hokejisty. Právě v této mocné lize našel Stan Drulia svůj největší a nejúspěšnější profesionální domov. Z pozice vynikajícího střelce se zde postupně vyprofiloval v komplexního lídra, tvůrce hry a nekorunovaného krále celé soutěže.

Nejslavnější kapitolu své kariéry v IHL zahájil v organizaci Atlanta Knights. Zde se stal ústřední postavou a miláčkem fanoušků. Jeho ofenzivní přehled a vůdčí schopnosti se naplno projevily v historické sezóně 1993/1994. Atlanta Knights tehdy složili mimořádně silný a vyvážený tým. Drulia dovedl mužstvo do vyřazovacích bojů, kde předváděl životní výkony. Tým z amerického Jihu dokráčel až do velkého finále a vybojoval prestižní Turner Cup, trofej pro celkového mistra IHL. Stan Drulia byl vyhlášen nejlepším a nejužitečnějším hráčem celého play-off a poprvé v životě mohl nad hlavu zvednout slavnou Bud Poile Trophy 🏅.

Po úspěšných letech v Atlantě se jeho kroky přesunuly do klubu Detroit Vipers, který patřil k nejbohatším a nejpopulárnějším organizacím v historii IHL. V dresu zmijí z Detroitu navázal na své předchozí úspěchy. V sezóně 1996/1997 slavil s týmem Vipers svůj druhý zisk mistrovského Turner Cupu 🏅, čímž potvrdil status vítězného typu hráče. O rok později, v ročníku 1997/1998, dovedl tým opět až do finále play-off. Přestože Vipers nakonec po vyčerpávající a dramatické sedmizápasové sérii podlehli týmu Chicago Wolves, Druliovy výkony byly natolik fenomenální a dominantní, že byl direktoriátem ligy vyhlášen nejužitečnějším hráčem play-off a získal svou druhou Bud Poile Trophy 🏅. Získat trofej pro MVP z pozice hráče poraženého týmu je v profesionálním hokeji obrovskou a zcela mimořádnou raritou.

Během své fantastické a nezapomenutelné kariéry v IHL byl celkem šestkrát vybrán do prestižního ligového All-Star výběru. Podle historických statistik se stal jedním z vůbec nejproduktivnějších hráčů této ligy a jeho jméno je synonymem pro její zlatou éru.

⚡ National Hockey League: Dvě odlišné kapitoly v barvách Tampy Bay Lightning

Navzdory nálepce hvězdy nižších soutěží se Stan Drulia svého ultimátního snu nikdy nevzdal. Otevřené dveře do National Hockey League se mu naskytly na podzim roku 1992, kdy do ligy vstupoval zcela nový expanzní klub – Tampa Bay Lightning. Organizace budovala svůj historicky první kádr a hledala talentované hráče, kteří nedostali jinde šanci. Drulia obdržel pozvánku do premiérového tréninkového kempu Blesků z Tampy, kterou tehdy řídili generální manažer Phil Esposito a hlavní trenér Terry Crisp. Svou bojovností a herní inteligencí si dokázal na úkor mnoha favorizovanějších hráčů vybojovat místo na zahajovací soupisce.

Jeho debutová sezóna v NHL (1992/1993) se stala zdrojem mnoha osobních vzpomínek. Odehrál 24 zápasů a zaznamenal své první body na té nejvyšší hokejové scéně. Jeho historicky vůbec první gól v NHL představuje příběh jako vystřižený z hollywoodského filmu. V utkání proti kanadskému celku Quebec Nordiques byl trenérem posazen na střídačku a celou jednu třetinu nezasáhl do hry. V závěru napínavého zápasu byl však znenadání vyslán na led, dostal se do šance a dokázal překonat legendárního brankáře Rona Hextalla. Tento gól se navíc ukázal jako vítězný a Drulia na tento magický večer vzpomíná jako na vůbec nejkrásnější moment své hráčské kariéry.

Po této nováčkovské zkušenosti se však vrátil k dominanci do IHL a zdálo se, že jeho kapitola v NHL je s konečnou platností a definitivně uzavřena. Návrat do nejlepší ligy planety po dlouhých sedmi letech představuje naprostý unikát. V sezóně 1999/2000 převzal otěže Tampy Bay Lightning generální manažer Rick Dudley a na pozici hlavního trenéra byl dosazen Steve Ludzik. Tito dva muži Druliu velmi dobře znali z působení v IHL a rozhodli se dát mu ve věku jednatřiceti let druhou životní šanci.

Drulia přijel do kempu naprosto uvolněný, bez jakýchkoliv svazujících očekávání, přičemž sám později uvedl, že tuto pozvánku považoval spíše za formální gesto ze strany vedení. Hrál však s naprostým sebevědomím veterána, ovládl led a vybojoval si pevné místo v základní sestavě. Sezóna 1999/2000 se stala jeho vůbec nejúspěšnější v NHL. Odehrál vynikajících 68 zápasů, ve kterých nastřílel 11 branek a přidal 22 asistencí, čímž dosáhl na 33 kanadských bodů a dokázal všem pochybovačům, že patří mezi elitu. Své angažmá v Tampě prodloužil i do následujícího ročníku 2000/2001, kdy nastoupil k dalším 34 utkáním. Celkově svou dráhu v National Hockey League uzavřel se ctí a s úctyhodnou bilancí 126 odehraných zápasů a 42 kanadských bodů.

📋 Přesun na střídačku: Budování úspěšné trenérské a skautské kariéry

Jakmile po sezóně 2000/2001 s konečnou platností pověsil hráčské brusle na hřebík, neváhal ani vteřinu a okamžitě zúročil svůj obrovský taktický přehled. Plynule přešel z role vůdce kabiny do role šéfa střídačky. Již v ročníku 2002/2003 přijal pozici hlavního trenéra u týmu Orlando Seals v lize Atlantic Coast Hockey League (ACHL). Jeho trenérský debut dopadl naprosto fantasticky. Své svěřence dokázal hned v první sezóně dovést k celkovému mistrovskému titulu, čímž potvrdil svou hokejovou genialitu.

V následujících letech si budoval renomé spolehlivého a tvrdě pracujícího lodivoda napříč nejrůznějšími nižšími profesionálními soutěžemi. Jako hlavní trenér vedl týmy Augusta Lynx (působící v ECHL) a Port Huron Icehawks (v nové inkarnaci ligy IHL). Vedení týmů si na něm cenilo schopnosti vyždímat z hráčů absolutní maximum a předávat jim své vlastní zkušenosti s těžkým životem na farmách. V roce 2010 převzal organizaci Wheeling Nailers v prestižní ECHL.

Důležitý posun o stupínek výše přišel v průběhu sezóny 2011/2012, kdy si jej vyhlédla organizace Milwaukee Admirals, hrající v elitní farmářské lize American Hockey League (AHL). Drulia zde přijal pozici asistenta trenéra pod hlavním koučem Ianem Herbersem. V organizaci Admirals působil úspěšně několik dlouhých sezón, během kterých pomáhal vychovávat a brousit talenty pro budoucí hvězdnou dráhu v NHL. Jeho filozofie pro mladé hráče byla vždy neměnná a upřímná: "Musíte věřit ve své schopnosti a věřit, že můžete hrát s těmi nejlepšími hráči na světě. Nemůžete kontrolovat, co udělá management. Prostě tam jděte, odveďte každý den stoprocentní práci a užívejte si to."

Následně se rozhodl posunout z každodenního stresu na střídačce do sféry vrcholného hokejového managementu a analýzy. Své fantastické oko pro detail a znalost hráčského trhu začal uplatňovat v roli profesionálního skauta. Organizace Nashville Predators jej angažovala do vysoce zodpovědné funkce hlavního profesionálního skauta (Head Professional Scout). V této roli má na starosti sledování hráčů v NHL i AHL, vyhodnocování potenciálních výměn (trejdů) a pomáhá generálnímu manažerovi formovat dlouhodobou strategii složení mužstva Predátorů.

⚔️ Herní profil, fyzické parametry a osobní život

Z hlediska typologie hráče byl Stan Drulia pravým křídelním útočníkem (Right Winger), který hokejovou hůl držel na pravé straně. Jak již bylo zmíněno, nedisponoval obřími fyzickými parametry – jeho oficiální výška činila 178 centimetrů a hrací váha se stabilně pohybovala kolem 86 kilogramů. Jeho obrovskou a nejúčinnější zbraní však nebyla hrubá síla, ale naprosto elitní a nadstandardní hokejový intelekt (tzv. hockey IQ).

Drulia byl fenomenálním tvůrcem hry (playmakerem), který dokázal zrychlit tempo zápasu jednou nečekanou a geniální přihrávkou. Výborně četl prostory na ledové ploše, uměl podržet puk v těžkých situacích a najít volného spoluhráče před brankou. Zároveň to však nebyl žádný měkký technik. V tvrdých ligách, jakými IHL a ECHL bezesporu byly, se musel naučit rozdávat a přijímat rány a nikdy neuhýbal ze soubojů u mantinelů. Tento mix kreativity a bojovnosti z něj dělal komplexního lídra.

V osobním životě, po mnoha letech neustálého stěhování z města do města napříč celými Spojenými státy, nalezl stabilitu a klid. Je šťastně ženatý a společně s manželkou si v posledních letech splnili dlouholetý sen. Zakoupili obrovský, čtyřakrový zalesněný pozemek ve státě New York, rozprostírající se na malebných březích Erijského jezera (Lake Erie). Sám Drulia se v rozhovorech svěřil, že veškerý svůj volný čas mimo hokejovou sezonu tráví manuální prací na tomto pozemku, mýcením křovin a přípravou plánů pro stavbu jejich budoucího rodinného domu, kde plánují strávit klidná léta po jeho definitivním odchodu z hokejového byznysu.

📈 Detailní statistický přehled kariéry

Tato rozsáhlá a do detailu zpracovaná encyklopedická tabulka mapuje dlouhou, spletitou, ale nakonec neuvěřitelně úspěšnou cestu Stana Drulii. Od historických rekordů v juniorské lize OHL, přes ohromující dominance v soutěžích ECHL a IHL, až po splněný životní sen a zisk cenných bodů v National Hockey League. Tabulka striktně používá kompletní české názvosloví pro všechny statistické ukazatele.

Sezóna	Hokejový klub	Hokejová liga	Odehrané zápasy	Vstřelené góly	Asistence	Kanadské body	Trestné minuty	Odehrané zápasy v play-off	Vstřelené góly v play-off	Asistence v play-off	Kanadské body v play-off	Trestné minuty v play-off
1984/1985	Belleville Bulls	Ontario Hockey League	63	24	31	55	33	14	5	2	7	17
1985/1986	Belleville Bulls	Ontario Hockey League	66	43	31	74	73	24	4	13	17	61
1986/1987	Belleville Bulls	Ontario Hockey League	25	16	21	37	30	—	—	—	—	—
1986/1987	Hamilton Steelhawks	Ontario Hockey League	32	21	31	52	38	9	4	3	7	16
1987/1988	Hamilton Steelhawks	Ontario Hockey League	65	52	69	121	44	14	8	16	24	12
1988/1989	Niagara Falls Thunder	Ontario Hockey League	47	52	93	145	59	17	11	26	37	18
1989/1990	Cape Breton Oilers	American Hockey League	31	5	8	13	2	—	—	—	—	—
1989/1990	New Haven Nighthawks	American Hockey League	14	2	3	5	2	—	—	—	—	—
1990/1991	Knoxville Cherokees 🏅	East Coast Hockey League	64	63	77	140	39	3	3	2	5	4
1991/1992	New Haven Nighthawks	American Hockey League	77	19	31	50	46	5	2	2	4	6
1992/1993	Atlanta Knights	International Hockey League	47	27	27	54	38	3	2	3	5	4
1992/1993	Tampa Bay Lightning	National Hockey League	24	2	1	3	10	—	—	—	—	—
1993/1994	Atlanta Knights 🏅	International Hockey League	79	54	60	114	70	14	13	12	25	8
1994/1995	Atlanta Knights	International Hockey League	66	41	49	90	60	5	2	4	6	2
1995/1996	Atlanta Knights	International Hockey League	78	38	58	96	98	3	0	2	2	8
1996/1997	Detroit Vipers 🏅	International Hockey League	73	33	38	71	54	21	5	24	29	28
1997/1998	Detroit Vipers	International Hockey League	58	25	35	60	50	23	4	13	17	34
1998/1999	Detroit Vipers	International Hockey League	82	23	52	75	64	11	5	4	9	10
1999/2000	Tampa Bay Lightning	National Hockey League	68	11	22	33	24	—	—	—	—	—
2000/2001	Tampa Bay Lightning	National Hockey League	34	2	4	6	18	—	—	—	—	—
2000/2001	Toledo Storm	East Coast Hockey League	15	5	16	21	16	4	2	1	3	6

(Poznámka ke statistikám: V tabulce jsou uvedeny všechny zásadní profesionální sezóny. U některých historických nebo krátkodobých přesunů v rámci nižších farem nemusí být data absolutně kompletní).*

Zdroje