Lžíce

Rozbalit box

Obsah boxu

Lžíce je druh příboru nebo kuchyňského náčiní, který se skládá z mělké oválné nebo kruhové misky (hlavy) na konci rukojeti. Jejím primárním účelem je nabírání a přenášení tekutých, polotekutých nebo sypkých potravin do úst. Kromě stravování se používá i pro vaření, měření, míchání a podávání nejrůznějších pokrmů a substancí. Jedná se o jeden z nejstarších a nejuniverzálnějších nástrojů v historii lidstva.

📜 Původ názvu a etymologie

České slovo lžíce pochází ze staroslověnského slova lъžica a je příbuzné s latinským slovem ligula (malá lžíce). Etymologicky se spojuje s pojmem "lízat" nebo "olizovat", což odkazuje na původní způsob konzumace z těchto nástrojů. V mnoha jazycích je název lžíce odvozen od její funkce nebo tvaru, například anglické spoon je odvozeno z proto-germánského slova pro "dřevěnou třísku" nebo "kousek dřeva", což odkazuje na rané dřevěné lžíce.

⏳ Historie

Historie lžíce je takřka stejně dlouhá jako historie lidstva, přičemž její podoba a materiály se vyvíjely s technologickým pokrokem a kulturními zvyklostmi.

🏺 Prehistorie a starověk

Nejstarší předchůdci lžic se objevili již v paleolitu. Lidé používali přírodní materiály jako lastury (mušle), kamenné úlomky, dřevěné lupínky nebo vyhloubené kosti k nabírání potravy. První záměrně vyrobené lžíce se datují do neolitu, kdy byly vyřezávány ze dřeva nebo kostí a sloužily především pro konzumaci tekuté a kašovité stravy, jako jsou polévky a omáčky.

Ve starověkém Egyptě byly lžíce vyráběny ze slonoviny, kamene, pazourku nebo dřeva a často byly bohatě zdobené symbolickými rytinami. Jejich použití nebylo omezeno jen na jídlo, ale sloužily i při náboženských rituálech nebo jako kosmetické nástroje. Řekové a Římané používali lžíce z bronzu a stříbra, často s ostrým hrotem na rukojeti, který sloužil jako párátko nebo k propichování potravy, protože vidlička se v té době ještě nepoužívala.

👑 Středověk a raný novověk

Ve středověké Evropě se lžíce vyráběly především ze dřeva, kostí a hovězího rohu. Bohatší vrstvy si mohly dovolit lžíce z mosazi, cínu nebo stříbra. Stříbrné lžíce byly symbolem bohatství a byly často rodinným dědictvím. Anglický král Eduard I. vlastnil v roce 1300 zlaté lžíce, což svědčí o jejich vysoké hodnotě. Až do 17. století byla lžíce často jediným osobním příborem, který si lidé nosili s sebou, zatímco vidličky a nože byly sdílené nebo poskytovány hostitelem.

S nástupem renesance a rozvojem metalurgie se začaly lžíce vyrábět ve větším měřítku z cínu a později z oceli. Design se stal propracovanějším a objevily se první specializované tvary pro různé pokrmy.

⚙️ Princip a design

Základní design lžíce se po tisíciletí příliš nezměnil, což svědčí o její funkční dokonalosti.

• Hlava (mísa): Je to konkávní část, která slouží k nabírání tekutin nebo malých kousků potravy. Její tvar a velikost se liší podle účelu lžíce (např. kulatá pro polévku, oválná pro jídlo).
• Rukojeť: Dlouhá, tenká část, která umožňuje pohodlné držení a manipulaci. Může být rovná, zakřivená nebo ozdobná.
• Krk (spojení): Místo, kde se hlava spojuje s rukojetí. U některých historických typů byla lžíce vyrobena z jednoho kusu, u moderních může být krk zpevněn.

📋 Typy lžic

S rozvojem gastronomie a společenských zvyklostí vzniklo velké množství specializovaných lžic. Zde jsou nejběžnější typy:

Jídelní lžíce

• Polévková lžíce: Standardní velká lžíce, která je součástí základního příborového setu. Může mít kulatější hlavu pro snadnější nabírání vývaru.
• Dezertní lžíce: Středně velká lžíce, menší než polévková, ale větší než čajová. Používá se pro konzumaci dezertů, kompotů nebo předkrmů.
• Čajová lžička (kávová): Malá lžička určená primárně k míchání cukru v čaji nebo kávě. Slouží také jako běžná kuchyňská odměrka (objem cca 5 ml).
• Moka lžička: Ještě menší než čajová lžička, určená pro podávání espressa v malých šálcích.
• Limonádová lžíce (ledová): Má velmi dlouhou rukojeť, aby dosáhla na dno vysokých sklenic s limonádou, ledovým čajem nebo zmrzlinovými poháry.
• Bouillonová lžíce: Má kulatou a mělčí hlavu, navrženou pro konzumaci čistých vývarů (bouillonů) podávaných v šálcích.

Servírovací a kuchyňské lžíce

• Servírovací lžíce: Velká lžíce používaná k nabírání a podávání jídla ze společných mís, například salátů, příloh nebo omáček.
• Naběračka: Velká lžíce s hlubokou, kulatou hlavou a dlouhou, často zahnutou rukojetí. Je nezbytná pro servírování polévek, gulášů nebo punče.
• Děrovaná lžíce (sběračka): Má v hlavě otvory nebo síťku. Používá se k vyjímání pevných kusů potravy z tekutiny, například knedlíků z vody nebo zeleniny z polévky, přičemž tekutina odteče.
• Dřevěná vařečka: Klasická kuchyňská lžíce ze dřeva, ideální pro míchání v hrncích s nepřilnavým povrchem, protože je nepoškrábe. Dřevo také špatně vede teplo, takže se rukojeť nezahřívá.

Speciální lžíce

• Grapefruitová lžíce: Má zoubkované okraje hlavy, které usnadňují oddělování dužiny od slupky grapefruitu.
• Kaviárová lžíce: Tradičně se vyrábí z perleti, zlata nebo rohoviny, protože kov (zejména stříbro) může reagovat s kaviárem a ovlivnit jeho chuť.
• Lžička na vajíčka: Malá lžička, často z plastu nebo rohoviny, používaná ke konzumaci vajec naměkko.

🔬 Používané materiály

• Nerezová ocel: Nejběžnější materiál pro moderní příbory. Je odolná, nereaguje s potravinami a snadno se čistí.
• Stříbro: Historicky symbol luxusu. Má antibakteriální vlastnosti, ale je měkké, drahé a vyžaduje leštění, protože na vzduchu černá.
• Dřevo: Tradiční, levný a udržitelný materiál, ideální pro vařečky.
• Plast: Levný, lehký a barevný. Často se používá pro jednorázové příbory, dětské lžičky nebo kempingové náčiní.
• Porcelán a keramika: Používají se především v asijské kuchyni (např. pro polévku pho) nebo pro servírovací lžičky.
• Perleť a rohovina: Používají se pro speciální účely (kaviár, vejce), aby se zabránilo nežádoucí chuti.

✨ Kulturní význam a kuriozity

• Dar při narození: V mnoha kulturách je zvykem darovat dítěti při narození nebo křtu stříbrnou lžičku. Odtud pochází anglické rčení "born with a silver spoon in one's mouth" (narozen se stříbrnou lžičkou v ústech), které označuje někoho, kdo se narodil do bohaté rodiny.
• Apoštolské lžičky: V 15. a 16. století byly v Anglii populární sady 13 stříbrných lžiček, na jejichž rukojetích byly vyobrazeny postavy Ježíše a dvanácti apoštolů. Byly to velmi cenné dary.
• Lžíce jako hudební nástroj: Dvě lžíce držené zády k sobě mohou sloužit jako jednoduchý perkusní nástroj, populární v lidové hudbě (např. irské nebo ruské).
• Lžíce v magii a pověrách: Ve folklóru se lžíce používaly k věštění nebo jako amulety. Pád lžíce na zem v některých pověrách signalizoval příchod ženské návštěvy.

Pro laiky

Představte si, že chcete sníst polévku. Kdybyste ji pili přímo z misky, bylo by to nepohodlné a horké. Kdybyste použili vidličku, všechna tekutina by protekla. Lžíce je geniálně jednoduchý nástroj, který funguje jako vaše osobní malá přenosná miska na rukojeti. Umožní vám pohodlně nabrat přesně to správné množství jídla (ať už tekutého nebo sypkého), bezpečně ho přenést přes stůl a vložit do úst, aniž byste se polili nebo popálili. Je to tak základní a užitečný nástroj, že jeho obdobu používali už pravěcí lidé, jen místo oceli měli mušli nebo kus dřeva.