Italský daviscupový tým
Obsah boxu
Italský daviscupový tým reprezentuje 🇮🇹 Itálii v Davis Cupu, nejvýznamnější mezinárodní týmové soutěži v mužském tenise. Tým, přezdívaný Azzurri, patří k historicky nejúspěšnějším a nejtradičnějším účastníkům soutěže. V jeho historii se vystřídalo několik silných generací hráčů. Po dlouhém čekání se v roce 2023 tým vrátil na vrchol a získal svůj druhý titul v historii, 47 let po prvním triumfu[1].
Šablona:Infobox Tým Davis Cupu
⏳ Historie
Éra Pietrangeliho a finálová zklamání (1960–1975)
První zlatá éra italského týmu je spojena s legendárním Nicola Pietrangelim, který je dodnes držitelem většiny individuálních rekordů v celé historii Davis Cupu[2]. Pietrangeli byl mimořádně elegantní a úspěšný hráč, ale jeho generaci nebylo dopřáno "salátovou mísu" získat. Itálie se pod jeho vedením probojovala do finále v letech 1960 a 1961, ale v obou případech nestačila na tehdy dominantní 🇦🇺 Austrálii vedenou legendami jako Rod Laver a Roy Emerson. Pietrangeliho éra tak zůstala ve znamení skvělých výkonů, ale bez konečného triumfu.
První historický titul (1976)
To, co se nepovedlo Pietrangeliho generaci, dokázal tým "čtyř mušketýrů" v roce 1976. V čele s charismatickým Adrianem Panattou a dále s hráči jako Corrado Barazzutti, Paolo Bertolucci a Tonino Zugarelli prožila Itálie svůj nejslavnější daviscupový rok. Tým se probojoval do finále, které se konalo na půdě 🇨🇱 Chile za kontroverzních okolností kvůli tehdejšímu vojenskému režimu generála Pinocheta.
Italská vláda a veřejnost byly proti účasti ve finále, ale tým se rozhodl odcestovat a hrát. Adriano Panatta a Paolo Bertolucci na znamení protestu proti režimu nastoupili k zápasu ve čtyřhře v červených tričkách (barva komunistické opozice), což vyvolalo mezinárodní pozornost[3]. Itálie nakonec zvítězila 4:1 a získala svůj první a na dlouhou dobu jediný Davis Cup.
Tato generace byla silná i v následujících letech a do finále se probojovala ještě třikrát (1977, 1979, 1980), ale na druhý titul nedosáhla. V roce 1980 podlehla ve finále v Praze týmu 🇨🇿 Československa.
Období útlumu a finále 1998
Po odchodu zlaté generace následovalo období méně výrazných výsledků. Itálie se sice držela ve Světové skupině, ale na výraznější úspěch čekala až do roku 1998. Tým složený z hráčů jako Andrea Gaudenzi a Davide Sanguinetti se překvapivě probojoval až do finále, kde v Miláně podlehl 🇸🇪 Švédsku 1:4.
🗓️ Zlatá generace 21. století a druhý titul (2023–současnost)
Po letech, kdy Itálie patřila k širší špičce, ale nedařilo se jí dosáhnout na finále, se na scéně objevila mimořádně silná generace mladých hráčů. V čele s fenoménem Jannikem Sinnerem a s oporami jako Matteo Berrettini, Lorenzo Sonego, Lorenzo Musetti a zkušeným deblistou Simone Bolellim se z Itálie stal jeden z největších favoritů soutěže.
Triumf v roce 2023
Po 47 letech čekání se Itálie dočkala. Na finálovém turnaji v Málaze tým pod vedením kapitána Filippa Volandriho předvedl strhující jízdu.
- Ve čtvrtfinále porazili 🇳🇱 Nizozemsko.
- V semifinále svedli epickou a klíčovou bitvu se 🇷🇸 Srbskem vedeným světovou jedničkou Novakem Djokovićem. Jannik Sinner v legendárním zápase odvrátil tři mečboly v řadě a Djokoviće porazil. Následně po boku Sonega vyhrál i rozhodující čtyřhru proti Djokovićovi a Kecmanovićovi, čímž poslal Itálii do finále[4].
- Ve finále Itálie suverénně porazila 🇦🇺 Austrálii 2:0 a po 47 letech mohla podruhé v historii zvednout nad hlavu "salátovou mísu"[5].
Tento triumf potvrdil nástup nové zlaté generace a vrátil Itálii na tenisový vrchol.
🏆 Klíčoví hráči v historii
- Nicola Pietrangeli: Absolutní legenda a držitel většiny rekordů soutěže. Symbol první úspěšné éry.
- Adriano Panatta: Lídr a hrdina týmu, který v roce 1976 vybojoval první titul.
- Corrado Barazzutti: Klíčový člen týmu z roku 1976 a později dlouholetý a úspěšný kapitán.
- Jannik Sinner: Hvězda současnosti a hlavní strůjce triumfu v roce 2023. Považován za jednoho z nejlepších hráčů světa.
- Simone Bolelli a Fabio Fognini: Dlouholetá a úspěšná deblová dvojice, která byla součástí týmu po mnoho let.
✨ Zajímavosti
- Rekordman Pietrangeli: Nicola Pietrangeli odehrál v Davis Cupu neuvěřitelných 164 zápasů, z nichž 120 vyhrál. Oba údaje jsou absolutním rekordem soutěže.
- Červená trička v Chile: Během finále v roce 1976 nastoupili Panatta a Bertolucci ke čtyřhře v červených tričkách jako tichý protest proti Pinochetově vojenské diktatuře. Riskovali tím mezinárodní skandál, ale jejich gesto se stalo symbolem odvahy[6].
- 47 let čekání: Dlouhá pauza mezi prvním a druhým titulem (1976–2023) je jednou z nejdelších v historii soutěže mezi elitními týmy.
🤔 Pro laiky
Představte si, že Itálie je ve světě tenisu jako slavný filmový ateliér. V 70. letech natočili jeden obrovský trhák (vyhráli Davis Cup 1976), který se stal legendou a všichni si ho pamatovali. Potom ale skoro 50 let čekali na další velký hit. Měli sice spoustu dobrých herců a natočili pár slušných filmů, ale na dalšího Oscara to nikdy nestačilo.
Až nedávno se objevila úplně nová generace neuvěřitelně talentovaných herců v čele s obrovskou superstar (Jannik Sinner). Tito mladíci se dali dohromady a v roce 2023 natočili naprosto strhující filmový trhák. V nejdramatičtější scéně dokonce porazili největšího filmového padoucha (Novaka Djokoviće) a nakonec získali vytouženého Oscara (Davis Cup). Celá Itálie tak mohla po téměř půl století znovu slavit a jejich tenisový tým je teď na absolutním vrcholu.
Reference
- ↑ Italy win Davis Cup for first time since 1976
- ↑ Davis Cup Records
- ↑ Italy’s first Davis Cup win in 1976 was a triumph of mutiny and red shirts
- ↑ Sinner Saves 3 M.P. To Stun Djokovic, Keep Italy's Davis Cup Hopes Alive
- ↑ Italy wins Davis Cup in 47 years as Jannik Sinner stars
- ↑ Italy’s first Davis Cup win in 1976 was a triumph of mutiny and red shirts