Individuální psychologie

Rozbalit box

Obsah boxu

Individuální psychologie je psychologická teorie a terapeutická škola, kterou na počátku 20. století založil rakouský lékař **Alfred Adler**. Název je často zdrojem nedorozumění – neznamená psychologii zaměřenou na "individualismus" nebo sobectví. Vychází z latinského slova individuum (nedělitelný). Adler tím chtěl vyjádřit, že člověka nelze rozložit na jednotlivé součástky (jako jsou Freudovo Ego, Id a Superego), ale že je nutné ho chápat jako **nedělitelný celek** (holismus), který funguje v sociálním kontextu.

Zatímco **Sigmund Freud** viděl člověka jako bytost zmítanou vnitřním konfliktem mezi pudy a morálkou, Adler viděl člověka jako bytost usilující o **cíl**. Základní tezí je, že veškeré lidské chování má svůj účel. Nejsme tlačeni minulostí (traumaty), ale jsme taženi budoucností (našimi cíli a vizemi). Individuální psychologie je optimistická – věří, že člověk má svobodnou vůli a schopnost změnit svůj osud, pokud pochopí svůj "životní styl".

Hlavní pilíře teorie

1. Pocit méněcennosti a Touha po moci

Jak jsme probrali v článku o **komplexu méněcennosti**, Adler věřil, že základním pocitem každého člověka (od dětství) je pocit "jsem malý a slabý". Tento pocit není nemoc, ale motor vývoje. Nutí nás překonávat překážky.

**Usilování o nadřazenost (Striving for Superiority)**: To neznamená chtít vládnout ostatním, ale snahu přejít z "mínusu do plusu", z neschopnosti do kompetence. Je to touha po mistrovství a dokonalosti.

2. Teleologie: Cíl světí prostředky

Toto je revoluční myšlenka. Kauzalita (příčina -> následek) v psychologii podle Adlera neplatí absolutně.

**Freud (Kauzalita):** "Má deprese, *protože* ho matka v dětství bila." (Příčina je v minulosti).
**Adler (Teleologie):** "Má deprese, *aby* nemusel čelit riziku selhání v nové práci a získal si péči okolí." (Účel je v budoucnosti).

Symptom (např. úzkost) není jen následek, je to **nástroj**, který pacient nevědomky používá k dosažení svého skrytého cíle (např. vyhnout se zodpovědnosti).

3. Životní styl (Life Style)

Do věku cca 5 let si každé dítě vytvoří svou vlastní "mapu světa" a strategii, jak v něm přežít. Adler to nazval **Životní styl**. Je to soubor přesvědčení o sobě ("Jsem slabý"), o světě ("Svět je nepřátelský") a o cíli ("Musím být nejsilnější, abych přežil"). Dospělý člověk se pak chová podle tohoto schématu, i když už situaci neodpovídá. Neurotik je člověk, který používá chybný životní styl (např. dětskou strategii pláče) v dospělosti.

4. Společenský cit (Gemeinschaftsgefühl)

Adler byl silně sociálně orientovaný. Tvrdil, že člověk nemůže být duševně zdravý v izolaci. Mírou normality je **sociální zájem** (Social Interest).

**Zdravý člověk**: Usiluje o zdokonalení sebe sama tak, aby to prospělo i komunitě. Spolupracuje.
**Neurotik/Zločinec**: Usiluje o osobní nadřazenost *na úkor* ostatních. Chybí mu pocit sounáležitosti. Adler říkal: *"Všichni neurotici, psychotici, zločinci a alkoholici mají jedno společné – neschopnost spolupracovat."*

Sourozenecké konstelace: Kdo se narodil první?

Adler jako první upozornil na to, že osobnost není formována jen rodiči, ale i pořadím narození. Toto je dnes nejpopulárnější (ač někdy zjednodušovaná) část jeho učení.

**Prvorozený**: "Sesazený král". Nejdřív měl veškerou pozornost, pak přišel vetřelec (sourozenec). Často je konzervativní, zodpovědný, ochraňující, ale také touží po moci a dodržování pravidel (náhradní rodič). Má sklon k **perfekcionismu**.
**Druhorozený (Prostřední)**: "Závodník". Od narození má před sebou "pacemaker" (staršího sourozence), kterého se snaží dohnat. Je soutěživý, ambiciózní, často rebeluje proti autoritě (kterou ztělesňuje prvorozený). Je mistrem diplomacie.
**Nejmladší**: "Benjamínek". Nikdy není sesazen. Často rozmazlovaný, ale také velmi ambiciózní (chce trumfnout všechny nad sebou). Může být závislý na ostatních ("udělejte to za mě").
**Jedináček**: Zůstává středem pozornosti. Často předčasně vyspělý (tráví čas s dospělými), má vysoké nároky na sebe i okolí, ale může mít problém s sdílením a spoluprací v týmu vrstevníků.

Adler vs. Freud: Souboj titánů

Abychom pochopili Adlera, musíme vidět rozdíl oproti jeho učiteli (a rivalovi).

! Sigmund Freud ! Alfred Adler
Pohonná síla	Libido (Sexuální pud)	Touha po moci / Uplatnění
Příčina chování	Minulost (Trauma)	Budoucnost (Cíl)
Pohled na člověka	Pesimistický (Oběť pudů)	Optimistický (Tvůrce osudu)
Struktura	Rozdělený (Ego vs. Id)	Celistvý (Individuum)
Motivace	Redukce napětí (Ukojit pud)	Růst a Kompetence

💡 Pro laiky: Řidič a Přední sklo

Představte si svůj život jako **jízdu autem**.

**Freud (Psychoanalýza)** se dívá do **zpětného zrcátka**.

Když nabouráte (máte neurózu), Freud zkoumá tu díru v silnici, kterou jste projeli před 20 lety (dětství). Říká: "Naboural jsi, protože tam byla díra." Je to logické, ale auto to neopraví.

**Adler (Individuální psychologie)** se dívá přes **přední sklo**.

Ptá se: "Kam jsi chtěl dojet, že jsi strhnul volant do příkopu?" Adler tvrdí, že i ta bouračka měla nějaký (byť nevědomý) účel. Možná jste nabourali proto, abyste nemuseli dojet do práce, které se bojíte. Nebo abyste donutili ostatní řidiče zastavit a litovat vás. Podle Adlera jste to vy, kdo drží volant. Nemůžete změnit to, že silnice byla rozbitá (minulost), ale můžete se rozhodnout, kam zatočíte teď.

📚 Zdroje