Nosorožec
Obsah boxu
Šablona:Infobox živočich Nosorožec je souhrnné označení pro kteréhokoliv z pěti recentních druhů velkých lichokopytníků z čeledi nosorožcovití (Rhinocerotidae). Jsou to jedni z největších suchozemských savců, charakterističtí svou masivní stavbou těla, tlustou kůží a jedním nebo dvěma rohy na nose. Dva druhy pocházejí z Afriky a tři z jižní a jihovýchodní Asie. Všechny druhy nosorožců jsou kvůli intenzivnímu pytláctví a ztrátě přirozeného prostředí považovány za ohrožené, přičemž některé z nich se nacházejí na samé hranici vyhynutí.
Nosorožci jsou býložravci. Jejich roh není tvořen kostí, ale keratinem, stejnou látkou, která tvoří lidské nehty a vlasy. Navzdory své velikosti a zdánlivé nemotornosti dokážou vyvinout překvapivě vysokou rychlost, až 50 km/h.
📜 Evoluce a historie
Nosorožcovití patří mezi evolučně starobylou skupinu savců. První předci nosorožců se objevili v období eocénu, přibližně před 50 miliony lety. V průběhu třetihor se tato skupina značně diverzifikovala a rozšířila po Severní Americe, Eurasii a Africe.
Jedním z nejznámějších prehistorických příbuzných byl nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis), který žil v pleistocénu a byl přizpůsoben chladnému klimatu doby ledové. Jeho vyobrazení se dochovala na jeskynních malbách. Největším suchozemským savcem všech dob byl také příbuzný nosorožců, bezrohý Paraceratherium, který mohl vážit až 20 tun.
V minulosti existovaly desítky druhů nosorožců. Dnešních pět přežívajících druhů je pouze malým zlomkem této kdysi úspěšné a rozmanité skupiny zvířat.
🧬 Biologie a anatomie
Nosorožci jsou mohutná zvířata s robustní kostrou a sudovitým tělem. Jejich hmotnost se pohybuje od přibližně 500 kg u nosorožce sumaterského až po více než 2 500 kg u nosorožce tuponosého.
👃 Rohy
Nejvýraznějším znakem nosorožců jsou jejich rohy. Na rozdíl od rohů turovitých (např. krav nebo antilop) nemají kostěný základ. Jsou tvořeny pevně stlačenými vlákny keratinu. Rohy rostou po celý život zvířete a mohou dorůst značné délky. Pokud se roh ulomí, může částečně dorůst. Africké druhy a nosorožec sumaterský mají dva rohy, zatímco nosorožec indický a jávský mají pouze jeden. Rohy slouží k obraně před predátory, k soubojům o samice a teritorium a také k vyhrabávání kořínků nebo odhrnování vegetace.
🦵 Kůže a smysly
Kůže nosorožců je extrémně tlustá (místy až 5 cm) a funguje jako účinné brnění. U asijských druhů tvoří charakteristické hluboké záhyby, které připomínají pancéřové pláty. Navzdory své tloušťce je kůže citlivá na sluneční záření a hmyzí bodnutí. Z tohoto důvodu se nosorožci často válí v bahně, které je chrání před sluncem i parazity.
Nosorožci mají velmi špatný zrak a jsou pravděpodobně krátkozrací. Tento nedostatek však plně kompenzují vynikajícím čichem a sluchem. Uši mohou natáčet nezávisle na sobě, což jim umožňuje zachytit zvuky z různých směrů.
🦷 Zuby a trávení
Jako býložravci mají nosorožci chrup přizpůsobený zpracování rostlinné potravy. Mají mohutné stoličky a třenové zuby s velkými plochami pro drcení větví, listů a trávy. Zajímavostí je, že africké druhy nemají řezáky, zatímco asijské je mají přeměněné v ostré kly, které používají při soubojích. Trávicí systém je uzpůsoben ke zpracování velkého množství vlákniny pomocí fermentace v zadní části střeva.
🌍 Druhy a rozšíření
V současnosti žije na světě pět druhů nosorožců.
Nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum)
Také známý jako nosorožec bílý. Je největším druhem nosorožce a čtvrtým největším suchozemským zvířetem. Má širokou, hranatou tlamu přizpůsobenou ke spásání trávy (grazer). Je sociálnější než ostatní druhy a často tvoří menší stáda.
- Poddruh jižní (C. s. simum): Díky úspěšným ochranářským programům se jeho populace zotavila a dnes je nejpočetnějším druhem nosorožce. Vyskytuje se především v
, 
, 
a 
. - Poddruh severní (C. s. cottoni): Je funkčně vyhynulý. K roku 2025 přežívají pouze dvě samice, které jsou drženy v rezervaci v Keni.
Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis)
Také známý jako nosorožec černý. Je menší a lehčí než nosorožec tuponosý. Má zašpičatělý horní pysk, který používá jako prst k uchopování listí a větví z keřů (browser). Je považován za agresivnějšího a je spíše samotářský. Je kriticky ohrožený, i když jeho populace díky ochraně mírně stoupá.
Nosorožec indický (Rhinoceros unicornis)
_-_Kaziranga.jpg){kind=link}
Tento asijský druh má pouze jeden roh a jeho kůže tvoří výrazné pláty připomínající brnění. Je vynikajícím plavcem. V minulosti byl na pokraji vyhynutí, ale díky přísné ochraně v národních parcích jako Kaziranga v 
a Chitwan v 
se jeho populace výrazně zvýšila.
Nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus)
Podobá se nosorožci indickému, ale je menší. Je jedním z nejvzácnějších a nejohroženějších velkých savců na světě. Poslední životaschopná populace čítající jen několik desítek jedinců přežívá v národním parku Ujung Kulon na ostrově Jáva v 
.
Nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis)
Je nejmenším druhem nosorožce a jediným asijským druhem se dvěma rohy. Je také nejvíce pokrytý srstí, což je pozůstatek po jeho blízké příbuznosti s vyhynulým nosorožcem srstnatým. Přežívá v malých, izolovaných populacích na ostrovech Sumatra a Borneo. Je kriticky ohrožený a jeho populace stále klesá.
🌱 Chování a ekologie
Nosorožci jsou převážně samotáři, s výjimkou nosorožce tuponosého a samic s mláďaty. Jsou aktivní hlavně za úsvitu a za soumraku (krepuskulární aktivita), zatímco nejteplejší části dne tráví odpočinkem ve stínu nebo v bahenních kalištích.
Komunikují pomocí pachových značek a zvuků. Samci si značí svá teritoria močí a hromadami trusu, které slouží jako "informační centra" pro ostatní nosorožce v oblasti. Jejich hlasové projevy zahrnují frkání, chrochtání a troubení.
Samice rodí po březosti trvající 15–16 měsíců jedno mládě, které s ní zůstává dva až tři roky, dokud se nenarodí další potomek. Dospělí nosorožci mají kromě člověka jen málo přirozených nepřátel, mláďata se však mohou stát kořistí velkých kočkovitých šelem (lvů, tygrů) nebo krokodýlů.
💔 Ohrožení a ochrana
Hlavní hrozbou pro všechny druhy nosorožců je pytláctví. Jejich rohy jsou vysoce ceněny na černém trhu, zejména v některých asijských zemích (především 
a 
), kde jsou mylně považovány za lék na řadu nemocí, od horečky po rakovinu. Vědecké studie však opakovaně prokázaly, že roh nemá žádné léčivé účinky. V některých zemích, jako je 
, se z rohů tradičně vyráběly rukojeti dýk.
Další významnou hrozbou je ztráta a fragmentace přirozeného prostředí v důsledku rozšiřování zemědělství, těžby dřeva a lidských sídel.
Ochrana nosorožců zahrnuje několik klíčových strategií:
- Ochrana in-situ: Zřizování a správa chráněných území a národních parků, kde jsou nosorožci v bezpečí.
- Boj proti pytláctví: Nasazení ozbrojených strážců (rangerů), využívání moderních technologií jako drony a GPS sledování.
- Omezování poptávky: Vzdělávací kampaně v konzumentských zemích s cílem vyvrátit mýty o léčivých účincích rohoviny.
- Chov v zajetí (ex-situ): Záchranné chovné programy v zoologických zahradách a specializovaných centrech, které slouží jako genetická záloha pro případ vyhynutí v přírodě.
- Translokace: Přesun jedinců do nových, bezpečných lokalit za účelem založení nových populací.
💡 Pro laiky
- Co je to nosorožec?
Je to velmi velký a těžký býložravec, který žije v Africe a Asii. Je známý hlavně díky jednomu nebo dvěma rohům, které mu rostou na nose.
- Z čeho je jeho roh?
Není to kost. Je vyroben z keratinu, což je stejný materiál, z jakého jsou naše nehty a vlasy. Roh mu neustále roste.
- Proč je v nebezpečí?
Hlavním důvodem je, že ho lidé nelegálně loví (pytlačí) kvůli jeho rohu. V některých částech světa si lidé mylně myslí, že prášek z rohu léčí nemoci, což není pravda. Nosorožci také ztrácejí svůj domov, protože lidé kácejí lesy a zabírají půdu pro zemědělství.
- Jsou všichni nosorožci stejní?
Ne, existuje pět různých druhů. Dva žijí v Africe a tři v Asii. Někteří mají jeden roh, jiní dva. Někteří se pasou na trávě (jako nosorožec tuponosý), zatímco jiní okusují listy a větvičky z keřů (jako nosorožec dvourohý).
⏰ Tento článek je aktuální k datu 15.12.2025