Tykadlo

Rozbalit box

Obsah boxu

Tykadlo (latinsky antenna, plurál antennae) je párový, článkovaný přívěsek, který se nachází na hlavě většiny členovců, jako je hmyz, korýši a stonožkovci. Jedná se o primární smyslový orgán, který slouží k vnímání širokého spektra podnětů z okolního prostředí. Tykadla jsou klíčová pro orientaci, vyhledávání potravy, komunikaci a obranu. U pavoukovců (např. pavouci, štíři) se tykadla nevyskytují.

Tykadla jsou homologická s končetinami a představují modifikované přívěsky hlavových článků. Jejich tvar, velikost a složitost se u různých skupin živočichů dramaticky liší v závislosti na jejich životním stylu a ekologické nice.

⚙️ Funkce

Tykadla jsou multifunkční senzorické orgány vybavené specializovanými buňkami zvanými sensila. Každá sensila je uzpůsobena k detekci specifického typu podnětu.

• Chemorecepce (Čich a chuť): Toto je jedna z nejdůležitějších funkcí. Tykadla jsou pokryta tisíci čichových sensil, které dokáží detekovat molekuly chemických látek ve vzduchu nebo ve vodě. To umožňuje živočichům:

   *   Vyhledávat potravu na dálku.
   *   Detekovat feromony, což je klíčové pro hledání partnera k páření. Například samci některých můr mají obrovská, péřovitá tykadla, aby zachytili i jedinou molekulu feromonu samičky na vzdálenost několika kilometrů.
   *   Rozpoznávat predátory nebo nebezpečí.
   *   Orientovat se podle pachových stop.
   *   Při přímém kontaktu mohou tykadla fungovat i jako chuťový orgán.

• Mechanorecepce (Hmat a sluch): Povrch tykadel je vybaven mechanoreceptory, které reagují na dotyk, tlak, vibrace a proudění vzduchu či vody.

   *   Hmat: Umožňuje prozkoumávat okolí, zjišťovat texturu povrchů a manipulovat s objekty.
   *   Vnímání proudění: Pomáhá hmyzu při letu kontrolovat rychlost a směr. Speciální struktura zvaná Johnstonův orgán v druhém článku tykadla je za tuto funkci zodpovědná.
   *   Vnímání vibrací (Sluch): U některých druhů hmyzu, jako jsou komáři, slouží péřovitá tykadla samců jako sluchový orgán k detekci specifické frekvence bzučení křídel samiček.

• Termorecepce a Hygrorecepce: Některé sensily jsou schopny vnímat změny teploty a vlhkosti vzduchu, což je důležité pro vyhledávání vhodného mikroklimatu nebo hostitelů (např. u krvesajícího hmyzu).

🧬 Stavba a typy

Tykadlo se typicky skládá ze tří hlavních částí:

1. Scapus (základní článek): První, obvykle nejmohutnější článek, který je kloubně připojen k hlavě. Obsahuje svaly, které umožňují pohyb celého tykadla.
2. Pedicel (násadec): Druhý článek. U většiny hmyzu obsahuje specializovaný smyslový orgán zvaný Johnstonův orgán, který detekuje pohyb bičíku vůči zbytku těla a je klíčový pro vnímání proudění vzduchu a vibrací.
3. Flagellum (bičík): Zbytek tykadla, který se skládá z jednoho až mnoha malých článků (flagelomer). Tato část nese většinu smyslových receptorů a její tvar je nejvíce variabilní.

Typologie tykadel hmyzu

Morfologie tykadel je důležitým determinačním znakem při určování druhů hmyzu. Existuje mnoho specializovaných typů:

• Nitkovité (filiformní): Základní typ, články jsou válcovité a přibližně stejně široké. Příklad: švábi, střevlíci.
• Štětinovité (setiformní): Články se postupně zužují směrem ke špičce. Příklad: jepice, vážky.
• Růžencovité (moniliformní): Články jsou kulovité a vypadají jako korálky na niti. Příklad: termiti.
• Pilovité (serratní): Články jsou na jedné straně trojúhelníkovitě protažené, připomínají zuby pily. Příklad: kovaříci.
• Hřebenité (pektinátní): Články mají na jedné straně dlouhé výběžky, připomínají hřeben. Příklad: samci některých můr, pilatky.
• Dvojitě hřebenité (bipektinátní): Výběžky jsou na obou stranách článků. Příklad: samci martináčů.
• Paličkovité (klavátní): Články se směrem ke konci postupně rozšiřují a tvoří paličku. Příklad: brouci z čeledi mrchožroutovití, denní motýli.
• Hlavaté (kapitátní): Konec tykadla je zakončen zřetelnou, ostře ohraničenou hlavičkou. Příklad: lesknáčci.
• Vějířovité (lamelátní): Posledních několik článků je protaženo v ploché, listovité výběžky, které lze rozevřít jako vějíř. Příklad: chroust, zlatohlávek.
• Kolénkovité (genikulátní): Základní článek (scapus) je velmi dlouhý a další články na něj nasedají v ostrém úhlu, jako ohnuté koleno. Příklad: mravenci, včely, nosatci.
• Péřité (plumózní): Z článků vyrůstají husté a dlouhé brvy, což dává tykadlu vzhled pírka. Tento typ maximalizuje povrch pro záchyt pachových molekul. Příklad: samci komárů, někteří samci můr.
• Osinkaté (aristátní): Tykadlo je velmi krátké, tvořené jen třemi články, přičemž z posledního, největšího, vyrůstá tenká štětina zvaná arista. Příklad: moucha domácí a další dvoukřídlí.

🌍 Výskyt v živočišné říši

Přítomnost a počet párů tykadel je důležitým znakem pro rozlišení hlavních skupin členovců.

• Hmyz (Insecta): Vždy jeden pár tykadel.
• Stonožkovci (Myriapoda): Zahrnují stonožky a mnohonožky, mají jeden pár tykadel.
• Korýši (Crustacea): Jako jediná skupina členovců mají dva páry tykadel. První, menší pár se nazývá anténuly (antennulae) a druhý, větší pár, se nazývá antény (antennae). Slouží k hmatu, čichu a udržování rovnováhy. Příklad: rak říční, humr.
• Klecítkatci (Chelicerata): Do této skupiny patří pavoukovci (pavouci, štíři, sekáči) a hrotnatci. Tykadla nemají. Jejich první pár hlavových přívěsků je přeměněn v klepítka (chelicery) a druhý pár v makadla (pedipalpy), která mohou částečně plnit smyslovou funkci podobnou tykadlům, ale nejsou s nimi homologická.

Je důležité nezaměňovat tykadla členovců s podobnými výběžky u jiných živočichů, například u plžů (hlemýžď zahradní). Hlemýždi mají dva páry zatažitelných výběžků, z nichž delší pár nese oči a kratší pár slouží k hmatu a čichu. Tyto struktury však mají zcela odlišný anatomický a evoluční původ.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si tykadlo jako vysoce pokročilý multifunkční nástroj, který kombinuje funkce nosu, jazyka, prstů a ucha v jednom. Pro hmyz je to nejdůležitější orgán pro vnímání světa.

• **Nos a jazyk:** Tykadlo "čichá" pachy z velké dálky, například vůni květin nebo feromony partnera. Když se hmyz něčeho dotkne tykadlem, může to i "ochutnat".
• **Prsty:** Hmyz používá tykadla k ohmatávání cesty, zkoumání potravy nebo komunikaci s ostatními jedinci (například mravenci se jimi navzájem dotýkají).
• **Ucho a senzor pohybu:** Tykadla vnímají i nepatrné proudění vzduchu, což hmyzu pomáhá při letu, podobně jako přístroje v letadle. Někteří, jako komáři, s nimi dokonce slyší vibrace křídel svých partnerů.

Tvar tykadla prozrazuje hodně o životě jeho majitele. Obrovská péřovitá tykadla můry jsou jako satelitní anténa naladěná na "vysílání" samičky. Krátká, nenápadná tykadla mouchy jsou zase ideální pro rychlý a obratný let, kde by dlouhá tykadla překážela.

Šablona:Aktualizováno