August Strindberg

Rozbalit box

Obsah boxu

Johan August Strindberg (* 22. ledna 1849, Stockholm – † 14. května 1912, Stockholm) byl švédský spisovatel, dramatik, esejista, básník, malíř a fotograf. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších švédských autorů a za otce moderního švédského dramatu. Jeho dílo, které zahrnuje více než 60 her, 30 románů a řadu dalších textů, se vyznačuje mimořádnou psychologickou hloubkou, formální inovací a tematickou šíří. Strindberg zásadně ovlivnil vývoj divadla, zejména naturalismus a expresionismus, a jeho hry jsou dodnes součástí světového repertoáru.

Jeho život byl poznamenán osobními krizemi, bouřlivými manželstvími a psychickými problémy, které se hluboce promítly do jeho tvorby. Proslul svými naturalistickými tragédiemi jako Slečna Julie a Otec, které analyzují destruktivní boj pohlaví, i pozdějšími snovými a symbolistickými hrami jako Hra snů a Sonáta příšer.

📜 Život

👶 Dětství a mládí

Johan August Strindberg se narodil ve Stockholmu jako čtvrté z osmi dětí Carla Oscara Strindberga, lodního agenta z měšťanské rodiny, a Ulriky Eleonory Norling, bývalé služky a dcery krejčího. Sociální rozdíl mezi rodiči a napjatá atmosféra v rodině, poznamenaná otcovou přísností a matčiným podřízeným postavením, hluboce ovlivnily Strindbergovo vnímání světa a vztahů. Matka zemřela, když mu bylo pouhých 13 let, a otec se brzy znovu oženil s jejich mladou vychovatelkou, což mladý August vnímal jako zradu. Tyto rané zkušenosti se staly základem pro jeho autobiografický román Syn služky (Tjänstekvinnans son).

🎓 Studium a raná kariéra

V roce 1867 se zapsal na Uppsalskou univerzitu, ale studium medicíny a později estetiky několikrát přerušil kvůli nedostatku financí. Během této doby si přivydělával jako domácí učitel a novinář. Jeho první hra, Fritänkaren (Volnomyšlenkář), byla uvedena v Královském dramatickém divadle v roce 1870, ale nesetkala se s úspěchem. Po definitivním opuštění univerzity bez titulu se v roce 1874 stal asistentem v Královské knihovně ve Stockholmu, kde se věnoval studiu čínštiny a kulturní historie. Tato pozice mu poskytla finanční stabilitu a přístup k rozsáhlým znalostem, které později využil ve své tvorbě.

💍 První manželství a literární průlom

V roce 1875 se seznámil s finsko-švédskou aristokratkou a herečkou Siri von Essen, která byla v té době vdaná za barona Carla Gustafa Wrangela. Jejich vášnivý vztah vedl k jejímu rozvodu a v roce 1877 se vzali. Jejich manželství bylo zpočátku šťastné, ale postupně se proměnilo v psychologicky vyčerpávající boj plný žárlivosti, podezřívání a vzájemného obviňování, který Strindberg detailně zobrazil ve svých dílech.

Literární průlom přišel v roce 1879 s románem Červený pokoj (Röda rummet). Toto dílo, satiricky zobrazující stockholmskou bohémskou a uměleckou společnost, je považováno za první moderní švédský román. Jeho realistický styl, kritika společenských institucí a živý jazyk znamenaly revoluci ve švédské literatuře.

🔥 Krize Inferno a exil

V 80. letech 19. století Strindberg s rodinou opustil Švédsko a žil v Francii, Švýcarsku, Německu a Dánsku. Během tohoto období napsal svá nejslavnější naturalistická dramata, včetně Otec (Fadren, 1887) a Slečna Julie (Fröken Julie, 1888). Po rozpadu manželství se Siri von Essen v roce 1891 se Strindberg propadl do hluboké osobní a tvůrčí krize.

V letech 1894–1896, během pobytu v Paříži, prožil období intenzivních psychických potíží, které později nazval "krizí Inferno". Trpěl paranoiou, halucinacemi a pocitem pronásledování. Věnoval se alchymistickým pokusům, studoval okultismus a spisy Emanuela Swedenborga. Tuto zkušenost na hranici šílenství popsal v autobiografických knihách Inferno a Legendy. Krize zásadně proměnila jeho pohled na svět i jeho umělecký styl, odvrátil se od naturalismu a přiklonil se k symbolismu a expresionismu.

🎭 Návrat do Švédska a pozdní tvorba

Po návratu do Švédska v roce 1897 vstoupil Strindberg do nejplodnějšího období své kariéry. Během několika let napsal více než dvacet her. Mezi nimi vyniká třídílné drama Do Damašku (Till Damaskus), které je považováno za první expresionistickou hru, a snové drama Hra snů (Ett drömspel, 1901).

V roce 1901 se oženil s mladou herečkou Harriet Bosse, která se stala jeho múzou a inspirovala několik jeho her. Manželství však skončilo rozvodem v roce 1904. V roce 1907 založil ve Stockholmu Intimní divadlo (Intima teatern), pro které napsal sérii tzv. komorních her, jako jsou Bouře (Oväder) a Sonáta příšer (Spöksonaten), které experimentovaly s formou a atmosférou.

⚰️ Poslední léta a smrt

V posledních letech svého života byl Strindberg uznávanou, i když stále kontroverzní, národní ikonou. Aktivně se účastnil veřejných debat o politice, náboženství a literatuře, což vyvrcholilo tzv. "Strindbergovskou svárou" (Strindbergsfejden), sérií novinových článků, v nichž ostře kritizoval konzervativní společenské elity.

August Strindberg zemřel 14. května 1912 ve svém stockholmském bytě, známém jako "Modrá věž", na rakovinu žaludku. Jeho pohřeb se stal národní událostí, které se zúčastnily desítky tisíc lidí.

🎨 Dílo a styl

Strindbergovo dílo je pozoruhodné svou žánrovou i stylovou rozmanitostí. Během své kariéry prošel několika tvůrčími fázemi, od realismu a naturalismu až po symbolismus a expresionismus.

🎭 Dramatická tvorba

Strindberg je celosvětově proslulý především jako dramatik. Jeho hry se dají rozdělit do dvou hlavních období:

Naturalistické hry: V 80. letech 19. století, pod vlivem Émila Zoly a Henrika Ibsena, psal hry, které se snažily o co nejvěrnější zobrazení reality. Hry jako Otec a Slečna Julie jsou psychologickými studiemi postav, jejichž osud je determinován dědičností, prostředím a vnitřními pudy. Ústředním tématem je nelítostný "boj mozků" a pohlaví, v němž se střetává mužský a ženský princip.
Symbolistické a expresionistické hry: Po krizi Inferno se jeho dramatický styl radikálně změnil. V hrách jako Do Damašku, Hra snů a komorních hrách opustil logickou stavbu a realistické zobrazení. Děj se často odehrává v snové krajině, postavy jsou spíše ztělesněním myšlenek a duševních stavů a čas i prostor jsou fluidní. Těmito díly předznamenal expresionismus a divadlo absurdity.

📖 Prozaická tvorba

Strindberg byl také významným prozaikem. Jeho román Červený pokoj je milníkem švédského realismu. V románu Lidé z Hemsö (Hemsöborna) zase s humorem a citem zobrazil život na švédském venkově. Velkou část jeho prozaického díla tvoří autobiografické spisy (Syn služky, Inferno, Osamělý), v nichž s brutální upřímností analyzuje vlastní život a psychiku.

🖌️ Malířská a fotografická činnost

Méně známá, ale neméně fascinující je Strindbergova činnost výtvarná. Jako malíř byl samouk a jeho expresivní, často bouřlivé krajinomalby a mořské scenérie předjímaly abstraktní umění 20. století. Maloval především v obdobích tvůrčích krizí, kdy mu malba sloužila jako forma terapie. Experimentoval také s fotografií, vytvářel autoportréty a fotogramy, které nazýval "celestografie", ve snaze zachytit obrazy vesmíru bez použití fotoaparátu.

🧠 Témata a myšlenky

Strindbergovo dílo je prostoupeno několika klíčovými tématy, která se neustále vracejí v různých podobách.

Boj pohlaví a mizogynie: Strindberg je často označován za mizogyna kvůli svému zobrazování žen jako destruktivních a iracionálních bytostí. Jeho díla jsou plná napětí a boje mezi muži a ženami, které vnímá jako nesmiřitelné protiklady. Tento pohled byl formován jeho osobními zkušenostmi, zejména bouřlivými manželstvími.
Společenská kritika: Zejména v raném období byl ostrým kritikem společenských konvencí, pokrytectví, církve a státních institucí. Jeho díla odhalovala sociální nespravedlnost a útlak.
Psychologie a nitro člověka: Strindberg byl fascinován lidskou psychikou. Jeho postavy jsou komplexní, rozervané a plné vnitřních rozporů. S neobyčejnou jasnozřivostí zkoumal podvědomí, sny a iracionální stránky lidské duše, čímž předběhl mnohé poznatky psychoanalýzy.
Náboženství a spiritualita: Jeho vztah k náboženství prošel složitým vývojem od ateismu v mládí přes okultní experimenty až po osobitou formu křesťanského mysticismu v pozdním věku, silně ovlivněnou Emanuelem Swedenborgem. Témata viny, utrpení, pokání a hledání Boha jsou ústřední pro jeho pozdní tvorbu.

🌍 Odkaz a vliv

August Strindberg je jedním z pilířů moderního divadla. Jeho dramatické inovace, zejména rozbití tradiční dramatické formy a zaměření na vnitřní svět postav, přímo ovlivnily expresionisty v Německu, francouzské surrealisty i pozdější dramatiky, jako byli Eugene O'Neill, Tennessee Williams, Edward Albee nebo Ingmar Bergman. Jeho hry jsou neustále inscenovány po celém světě a jeho dílo nepřestává provokovat a fascinovat nové generace čtenářů a diváků. Ve Švédsku je považován za národního autora, jehož vliv na jazyk a literaturu je srovnatelný s Williamem Shakespearem v Anglii.

💡 Pro laiky

Naturalismus v divadle: Představte si divadelní hru, která se snaží být jako "fotografie reality". Naturalisté jako Strindberg chtěli ukázat život takový, jaký skutečně je, často se zaměřením na jeho drsné a nepříjemné stránky. Postavy jsou vnímány jako produkty svého prostředí a dědičnosti, nemají plně svobodnou vůli. Cílem bylo vědecky a objektivně analyzovat lidské chování.
Expresionismus v divadle: Je to v podstatě opak naturalismu. Místo vnější reality ukazuje vnitřní svět postavy – její pocity, sny, úzkosti a vize. Scéna, dialogy i herectví mohou být zkreslené a nelogické, aby co nejlépe vyjádřily subjektivní prožitek. Hra Hra snů je typickým příkladem, kde se logika řídí pravidly snu, nikoli reality.
Inferno krize: Jednalo se o období několika let v 90. letech 19. století, kdy Strindberg prožíval těžký psychický kolaps. Cítil se pronásledován, měl halucinace a věřil, že se proti němu spikli jeho nepřátelé. Byl na pokraji šílenství. Tato hluboká osobní krize ho ale paradoxně umělecky posunula od zobrazování vnějšího světa (naturalismus) k prozkoumávání vnitřního světa duše (expresionismus).

📚 Výběrová bibliografie

Dramata

Mistr Olof (Mäster Olof, 1872)
Otec (Fadren, 1887)
Slečna Julie (Fröken Julie, 1888)
Věřitelé (Fordringsägare, 1889)
Do Damašku (Till Damaskus, I-III, 1898–1904)
Tanec smrti (Dödsdansen, 1900)
Hra snů (Ett drömspel, 1901)
Královna Kristina (Kristina, 1901)
Sonáta příšer (Spöksonaten, 1907)
Velká cesta (Stora landsvägen, 1909)

Próza

Červený pokoj (Röda rummet, 1879)
Manželské historie (Giftas, 1884–1886)
Lidé z Hemsö (Hemsöborna, 1887)
Bláznova obhajoba (En dåres försvarstal, 1887–1888, publikováno 1895)
Na volném moři (I havsbandet, 1890)
Inferno (1897)
Legendy (Legender, 1898)
Osamělý (Ensam, 1903)
Gotické pokoje (Götiska rummen, 1904)
Černé vlajky (Svarta fanor, 1907)

Šablona:Aktualizováno