RMS Titanic

Rozbalit box

Obsah boxu

RMS Titanic byl britský zaoceánský parník společnosti White Star Line, který se stal jednou z nejznámějších lodí v historii. Byl druhým ze tří parníků třídy Olympic – jeho sesterskými loděmi byly RMS Olympic a HMHS Britannic. Titanic byl ve své době největší osobní lodí na světě, symbolem luxusu, technologického pokroku a byl často označován za „nepotopitelný“.

Jeho sláva je však neoddělitelně spjata s jeho tragickým osudem. Během své první plavby ze Southamptonu do New Yorku se v noci ze 14. na 15. dubna 1912 v severním Atlantiku srazil s ledovcem. Během necelých tří hodin se potopil. Katastrofa si vyžádala životy více než 1 500 osob z přibližně 2 224 lidí na palubě, což ji činí jedním z nejhorších námořních neštěstí v dobách míru. Vysoký počet obětí byl z velké části způsoben nedostatkem záchranných člunů, jejichž kapacita dostačovala pouze pro polovinu osob na palubě.

Tragédie Titanicu vedla k zásadním změnám v námořních bezpečnostních předpisech, včetně zavedení Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti života na moři (SOLAS). Vrak lodi byl objeven až v roce 1985 a od té doby je předmětem intenzivního výzkumu a fascinace.

📜 Historie a stavba

Na počátku 20. století probíhal mezi lodními společnostmi nelítostný boj o nadvládu na transatlantických linkách. Hlavními konkurenty byly britské společnosti Cunard Line a White Star Line. Cunard Line v roce 1907 nasadila do služby dva rychlé a luxusní parníky, Lusitanii a Mauretanii, které držely prestižní Modrou stuhu za nejrychlejší přeplutí Atlantiku.

Ředitel White Star Line, J. Bruce Ismay, a předseda loděnic Harland and Wolff v Belfastu, Lord Pirrie, se rozhodli konkurovat nikoliv rychlostí, ale velikostí a luxusem. Jejich plánem byla stavba tří obřích parníků třídy Olympic, které by nabízely bezkonkurenční komfort a spolehlivost. Těmito loděmi byly RMS Olympic, RMS Titanic a Gigantic (později přejmenovaný na Britannic).

🏗️ Konstrukce v Belfastu

Stavba Titanicu (pod stavebním číslem 401) započala v loděnicích Harland and Wolff 31. března 1909. Pro stavbu takto masivních lodí musely být loděnice speciálně upraveny; byl postaven obří portálový jeřáb Arrol Gantry. Na stavbě lodi pracovalo přibližně 15 000 dělníků v často nebezpečných podmínkách.

Trup Titanicu byl spuštěn na vodu 31. května 1911 za přítomnosti více než 100 000 diváků. Spuštění trvalo pouhých 62 sekund. Následně začaly práce na vybavení interiéru, instalaci strojů, komínů a palubních nástaveb. Po dokončení a úspěšných námořních zkouškách na začátku dubna 1912 byl Titanic předán společnosti White Star Line a byl připraven na svou první plavbu.

⚙️ Technické parametry a design

Titanic byl technickým divem své doby. S délkou 269,1 metru a šířkou 28,2 metru byl největším pohyblivým objektem, jaký kdy člověk vytvořil.

🔩 Pohon a bezpečnostní prvky

Pohon lodi zajišťovala kombinace dvou čtyřválcových parních strojů pro vnější lodní šrouby a jedné nízkotlaké parní turbíny pro centrální šroub. Tato kombinace poskytovala výkon přibližně 46 000 koňských sil a umožňovala lodi dosáhnout maximální rychlosti kolem 24 uzlů.

Titanic byl považován za vrchol bezpečnosti. Jeho trup byl rozdělen na 16 vodotěsných komor oddělených přepážkami s automaticky uzavíratelnými dveřmi. Loď byla navržena tak, aby se udržela na hladině i při zaplavení kterýchkoliv dvou komor, nebo dokonce prvních čtyř. Tato konstrukce vedla k populárnímu, i když neoficiálnímu, označení „nepotopitelná“. Kritickou chybou však bylo, že vodotěsné přepážky nesahaly až k hlavní palubě. Při zaplavení většího počtu komor se tak voda mohla přelévat přes vrcholky přepážek do dalších částí lodi.

🛋️ Luxus a třídy

Interiéry Titanicu byly navrženy s důrazem na maximální luxus a pohodlí, zejména pro cestující první třídy.

První třída: Nabízela přepychové apartmány, z nichž některé měly i vlastní promenádní palubu. Cestujícím byla k dispozici jídelna ve stylu Ludvíka XVI., kavárna v pařížském stylu, kuřácký salonek, tělocvična, plavecký bazén, turecké lázně a slavné Velké schodiště zakončené skleněnou kupolí.
Druhá třída: Poskytovala komfort srovnatelný s první třídou na mnoha jiných lodích. Cestující měli k dispozici vlastní jídelnu, kuřácký salonek, knihovnu a promenádní palubu.
Třetí třída: I když byla nejlevnější, nabízela standard výrazně vyšší, než bylo v té době obvyklé. Kabiny byly čisté, cestující měli k dispozici společenskou místnost a vlastní jídelnu, kde se podávalo kvalitní jídlo.

🚢 Panenská plavba

Titanic vyplul na svou první a poslední plavbu ve středu 10. dubna 1912 z přístavu v Southamptonu pod velením zkušeného kapitána Edwarda J. Smitha, komodora flotily White Star Line. Ještě téhož dne loď zakotvila ve francouzském Cherbourgu, kde přistoupili další cestující, včetně některých z nejbohatších lidí světa. Poslední zastávkou byl 11. dubna irský Queenstown (dnes Cobh), odkud se Titanic s 2 224 lidmi na palubě vydal na cestu přes Atlantik do New Yorku.

Mezi prominentní cestující patřili například:

John Jacob Astor IV, americký milionář a jeden z nejbohatších lidí světa.
Benjamin Guggenheim, průmyslník.
Isidor a Ida Strausovi, majitelé obchodního domu Macy's.
Margaret Brownová, známá jako „nepotopitelná Molly Brown“.
J. Bruce Ismay, ředitel White Star Line.
Thomas Andrews, hlavní konstruktér lodi.

První dny plavby probíhaly klidně a bez jakýchkoliv problémů. Počasí bylo příznivé a cestující si užívali luxusu a pohodlí, které loď nabízela.

💥 Srážka a potopení

V neděli 14. dubna 1912 začala radiostanice Titanicu přijímat varování od jiných lodí o výskytu ledových polí a ledovců v oblasti, kterou proplouvala. Ne všechna varování se však dostala na kapitánský můstek; radiotelegrafisté byli zaneprázdněni odesíláním soukromých zpráv cestujících.

🧊 Kolize s ledovcem

Noc byla jasná, bezměsíčná a moře bylo neobvykle klidné, což ztěžovalo vizuální odhalení ledovců, které by za normálních okolností prozradily vlny tříštící se o jejich základnu. Ve 23:40 lodního času hlídka ve vraním hnízdě, Frederick Fleet, zpozorovala přímo před lodí obrovský ledovec. Zazvonil na poplašný zvon a zatelefonoval na můstek se slovy: „Ledovec, přímo před námi!“

První důstojník William McMaster Murdoch nařídil okamžitý úhybný manévr „docela vpravo“ a zpětný chod strojů. Obrovská loď však měla příliš velkou setrvačnost a na změnu kurzu reagovala pomalu. Pravobok lodi se otřel o podvodní část ledovce, což způsobilo poškození trupu v délce přibližně 90 metrů. Nýty spojující ocelové pláty popraskaly a do prvních šesti vodotěsných komor začala proudit voda.

🚤 Evakuace a poslední okamžiky

Krátce po srážce si kapitán Smith a konstruktér Thomas Andrews uvědomili, že poškození je fatální a loď je odsouzena k zániku. Andrews odhadl, že Titanicu zbývá jedna až dvě hodiny. Kapitán nařídil spustit záchranné čluny a vyslat nouzový signál.

Evakuace probíhala chaoticky. Na palubě bylo pouze 20 záchranných člunů s celkovou kapacitou 1 178 osob, což stačilo jen pro zhruba polovinu lidí na palubě (ačkoliv to bylo v souladu s tehdy platnými předpisy). Posádka nebyla na takovou situaci dostatečně připravena a mnoho člunů bylo spuštěno na vodu poloprázdných, protože se cestující zdráhali opustit zdánlivě bezpečnou palubu potápějící se lodi. Byl uplatňován princip „ženy a děti první“, což vedlo k nízkému počtu zachráněných mužů.

Zatímco se loď potápěla, lodní orchestr pod vedením Wallace Hartleyho hrál na palubě, aby uklidnil cestující. Kolem 2:05 ráno se ponořila celá příď a záď se zvedla vysoko nad hladinu. Obrovské pnutí způsobilo, že se trup lodi mezi třetím a čtvrtým komínem rozlomil. Příďová část se potopila jako první, následována zádí, která se ještě na chvíli vzpřímila a poté v 2:20 ráno 15. dubna 1912 zmizela pod hladinou.

🆘 Záchranné operace

Radiotelegrafisté Jack Phillips a Harold Bride vysílali nouzové signály CQD a nový signál SOS. Na volání odpovědělo několik lodí, ale nejblíže byla RMS Carpathia společnosti Cunard Line, vzdálená asi 58 námořních mil (107 km). Kapitán Arthur Rostron nařídil plout plnou parou k místu neštěstí.

Carpathia dorazila na místo katastrofy přibližně v 4:00 ráno, téměř dvě hodiny poté, co se Titanic potopil. Posádka Carpathie vytáhla z ledové vody přeživší ze záchranných člunů. Celkem bylo zachráněno pouze 706 osob. Mnoho lidí, kteří skončili ve vodě o teplotě -2 °C, zemřelo na podchlazení během několika minut. Kontroverze dodnes panuje kolem lodi SS Californian, která byla v noci katastrofy mnohem blíže, ale na nouzové signály Titanicu (světelné rakety) nereagovala.

📊 Oběti a přeživší

Katastrofa si vyžádala životy přibližně 1 517 lidí. Počet obětí a přeživších se v různých zdrojích mírně liší. Přežilo pouze 32 % osob na palubě. Míra přežití se dramaticky lišila podle třídy a pohlaví:

Ženy a děti: Přežilo přibližně 74 % žen a 52 % dětí.
Muži: Přežilo pouze 20 % mužů.
Cestovní třídy:

 * Přežilo 61 % cestujících z první třídy.
 * Přežilo 42 % cestujících z druhé třídy.
 * Přežilo pouze 24 % cestujících z třetí třídy.

⚖️ Důsledky a vyšetřování

Zpráva o potopení „nepotopitelného“ Titanicu šokovala celý svět. Okamžitě byla zahájena vyšetřování v USA i ve Velké Británii. Vyšetřování vedla k přijetí zásadních změn v námořní bezpečnosti.

V roce 1914 byla přijata první Mezinárodní úmluva o bezpečnosti života na moři (SOLAS), která zavedla nové standardy:

Povinnost mít dostatek záchranných člunů pro všechny osoby na palubě.
Pravidelné nácviky evakuace a nouzové cvičení.
Nepřetržitá 24hodinová služba u radiostanic na všech osobních lodích.
Zřízení Mezinárodní ledové hlídky (International Ice Patrol), která monitoruje pohyb ledovců v severním Atlantiku.

🔎 Objevení a průzkum vraku

Vrak Titanicu ležel na dně oceánu bezmála 73 let. Po mnoha neúspěšných pokusech byl objeven 1. září 1985 francouzsko-americkou expedicí vedenou Robertem Ballardem a Jean-Louisem Michelem.

Vrak se nachází v hloubce přibližně 3 800 metrů, asi 600 km jihovýchodně od pobřeží Newfoundlandu. Leží rozlomený na dvě hlavní části – příď a záď – které jsou od sebe vzdáleny asi 600 metrů. Okolí je poseto tisíci předmětů a trosek. Vrak postupně podléhá korozi a rozpadu, způsobenému zejména mikroorganismy (tzv. rusticles), které požírají železo.

Objev vraku oživil zájem o Titanic a vedl k několika expedicím, které z vraku vyzvedly tisíce artefaktů. Tyto operace, prováděné především společností RMS Titanic, Inc., jsou však kontroverzní. Mnozí, včetně objevitele Ballarda, považují vrak za posvátné místo a hrob více než 1 500 lidí a jsou proti jakémukoliv vyzvedávání předmětů.

🏛️ Titanic v kultuře

Příběh Titanicu se stal trvalou součástí populární kultury a symbolem lidské pýchy a tragédie. Byl zpracován v nesčetných knihách, dokumentech a filmech. Mezi nejznámější filmová zpracování patří britský film A Night to Remember (1958) a především velkofilm Titanic (1997) režiséra Jamese Camerona, který se stal jedním z komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob a získal 11 Oscarů.

Po celém světě existují muzea a výstavy věnované Titanicu, například v Belfastu, kde byla loď postavena, nebo v Halifaxu v Kanadě, odkud vyplouvaly lodě pro těla obětí.

🤔 Pro laiky

Uzel (rychlost): Jednotka rychlosti používaná v námořnictví. Jeden uzel odpovídá jedné námořní míli (1,852 km) za hodinu. Cestovní rychlost Titanicu 21 uzlů byla tedy asi 39 km/h.
Vodotěsné přepážky: Svislé stěny uvnitř lodi, které měly zabránit rozšíření vody v případě proražení trupu. Na Titanicu bohužel nesahaly dostatečně vysoko, takže když se příď začala nořit, voda se přelévala z jedné komory do druhé přes jejich horní okraj.
CQD a SOS: Byly to mezinárodní nouzové signály v Morseově abecedě. CQD byl starší signál, zatímco SOS byl novější a jednodušší na odvysílání. Telegrafisté na Titanicu použili oba.
Výtlak: Fyzikální veličina, která udává hmotnost vody, kterou loď vytlačí. Podle Archimédova zákona se rovná celkové hmotnosti lodi. Výtlak Titanicu 52 310 tun znamená, že loď vážila přes 52 tisíc tun.

Šablona:Aktualizováno