Boby (sport)
Obsah boxu
Boby (anglicky bobsleigh nebo bobsled) jsou zimní olympijský sport a jedna z nejrychlejších disciplín na ledě, při které dvoučlenné nebo čtyřčlenné posádky sjíždějí v aerodynamických saních úzkou, klopenou a zledovatělou dráhu. Tento sport, často označovaný jako „Formule 1 na ledě“, kombinuje výbušnou sílu atletů při startu s precizním řízením pilota při rychlostech přesahujících 150 km/h. O vítězství rozhodují setiny sekundy, přičemž posádky čelí přetížení dosahujícímu až 5G.
V současnosti (sezóna 2025/2026) je sport řízen Mezinárodní federací bobů a skeletonu (IBSF), která dohlíží na dodržování striktních technických pravidel a organizuje Světový pohár i Mistrovství světa. Boby jsou pevnou součástí Zimních olympijských her a zahrnují disciplíny jako dvojbob mužů, čtyřbob mužů, dvojbob žen a nově i monobob žen.
⏳ Historie
Počátky ve Svatém Mořici
Historie bobového sportu je neoddělitelně spjata se švýcarským horským střediskem Svatý Mořic. Vznik tohoto sportu nebyl původně výsledkem atletického snažení, ale spíše kratochvílí bohatých britských turistů, kteří v druhé polovině 19. století hledali adrenalinové vyžití během zimních měsíců. Hotelier Caspar Badrutt, majitel hotelu Kulm, sehrál klíčovou roli v popularizaci zimní turistiky a nepřímo i vzniku ledových koryt.
Původní jízdy probíhaly na upravených doručovacích saních po zasněžených silnicích zafixovaných udusaným sněhem. Protože však kolize těžkých saní s chodci na veřejných cestách začaly být nebezpečné, vznikla potřeba vybudovat specializovanou dráhu. V roce 1870 byl založen první klub a koncem 19. století se začaly formovat první jasná pravidla. Název „bobsleigh“ pravděpodobně pochází z pohybu posádek, které se na rovinkách synchronizovaně kymácely (anglicky „to bob“) dopředu a dozadu, aby zvýšily rychlost saní.
První dráhy a organizace
Zásadním milníkem byl rok 1902, kdy byla ve Svatém Mořici otevřena první dráha postavená výhradně pro boby (na rozdíl od slavné Cresta Run, která sloužila skeletonu). Tato dráha, známá jako Olympia Bobrun St. Moritz-Celerina, je dodnes unikátní tím, že jako jediná v kalendáři Světového poháru je čistě přírodní – každou zimu ji ručně staví tým specialistů z ledu a sněhu bez použití umělého chlazení.
V roce 1923 byla v Paříži založena mezinárodní federace FIBT (Fédération Internationale de Bobsleigh et de Tobogganing), která sjednotila pravidla a umožnila zařazení sportu na program olympijských her. O rok později, na I. Zimních olympijských hrách v Chamonix (1924), se uskutečnila premiéra čtyřbobů. Dvojboby byly přidány do programu na hrách v Lake Placid v roce 1932.
Technologická evoluce
Vývoj sportovního náčiní prošel v průběhu 20. století dramatickou proměnou. První boby byly vyrobeny ze dřeva a vyztuženy ocelí, přičemž posádky často čítaly pět i šest členů. V 50. letech 20. století došlo k revoluci v aerodynamice, kdy se začaly prosazovat kapotované saně, které snižovaly odpor vzduchu.
S příchodem moderních materiálů v 80. a 90. letech, jako jsou uhlíková vlákna (karbon), kevlar a speciální ocelové slitiny pro nože, se boby staly vysoce sofistikovanými stroji. Vývoj se přesunul do aerodynamických tunelů a na jejich konstrukci začaly spolupracovat automobilky (např. BMW, Ferrari) a technologické instituty. Tato technologická válka vedla k zavedení přísných pravidel omezujících váhu a rozměry, aby se zachovala férovost soutěže a sport nebyl jen soubojem inženýrů.
Ženy a moderní disciplíny
Ačkoliv ženy závodily v počátcích sportu rekreačně, na oficiální olympijskou úroveň se dostaly až mnohem později. Ženský dvojbob měl premiéru na ZOH 2002 v Salt Lake City. Dalším krokem k genderové vyrovnanosti bylo zavedení disciplíny monobob žen, která se poprvé objevila na ZOH 2022 v Pekingu. Tato disciplína je specifická tím, že závodnice používají standardizované boby od jednoho výrobce, což eliminuje materiálovou výhodu a klade důraz čistě na pilotní umění a fyzickou připravenost.
⚙️ Technické vybavení
Konstrukce bobu
Moderní závodní bob je technologický zázrak složený ze dvou hlavních částí: podvozku (šasi) a aerodynamického krytu (kapotáže). Podvozek je tvořen ocelovým rámem, který je rozdělen na přední a zadní část, spojené kloubovým mechanismem. Toto rozdělení je klíčové pro průjezd klopenými zatáčkami, protože umožňuje saním mírně „kroutit“ se a kopírovat tvar ledového koryta, čímž se udržuje maximální kontakt nožů s ledem.
Kapotáž je vyrobena z kompozitních materiálů, obvykle karbonu nebo sklolaminátu, a je navržena tak, aby minimalizovala aerodynamický odpor. Tvar bobu je testován v aerodynamických tunelech. Přední část bobu obsahuje tzv. „boudičku“, která chrání pilota a usměrňuje proudění vzduchu kolem posádky. Uvnitř bobu se nacházejí madla pro roztlačení (která se po startu zasunou) a jednoduchý mechanismus řízení.
Nože
Kontakt s ledem zajišťují čtyři nože (dva vpředu, dva vzadu) vyrobené ze speciální standardizované oceli. Pravidla IBSF jsou v oblasti nožů extrémně přísná, aby se zabránilo používání drahých materiálů, které by neúměrně zvýhodňovaly bohatší týmy. Před každým závodem je měřena teplota nožů – musí odpovídat teplotě referenčního nože vystaveného venkovním podmínkám. Zahřívání nožů (například třením nebo chemicky) je přísně zakázáno a vede k okamžité diskvalifikaci, protože teplejší kov by na ledu vytvářel vodní film a výrazně snižoval tření.
Řízení a brzdy
Na rozdíl od automobilu nemá bob volant. Pilot ovládá přední nápravu pomocí dvou lan (D-kroužků). Zatažením za pravé lano se přední část bobu natočí doprava a naopak. Řízení musí být extrémně jemné; při rychlosti 140 km/h může i milimetrový pohyb znamenat náraz do mantinelu.
Brzdy jsou tvořeny kovovými hřebeny na zadní části bobu, které se po zatažení pákou zaryjí do ledu. Brzdy ovládá „brzdař“ (poslední člen posádky) a používají se výhradně až po projetí cílovou čárou. Použití brzd během závodní jízdy je zakázáno a vedlo by k poškození dráhy i diskvalifikaci, s výjimkou nouzových situací při havárii.
🛣️ Ledové koryto a dráha
Charakteristika dráhy
Moderní bobová dráha je inženýrským dílem navrženým pro extrémní rychlosti a bezpečnost. Podle pravidel IBSF musí mít dráha pro mezinárodní závody délku mezi 1200 a 1650 metry, přičemž prvních 15 metrů startovního úseku musí mít klesání maximálně 2 %. Celkové převýšení se obvykle pohybuje mezi 110 a 125 metry, což zajišťuje potřebnou gravitační akceleraci.
Dráha musí obsahovat minimálně 15 zatáček různých profilů. Mezi nejznámější typy zatáček patří „Omega“ (tvar řeckého písmene, připomínající podkovu), „Labyrint“ (série rychlých navazujících zatáček bez rovinky) a „Kreisel“ (kruhová zatáčka o 360 stupních, která je ikonická například pro dráhu v německém Altenbergu).
Technologie ledu
S výjimkou přírodní dráhy ve Svatém Mořici jsou všechny moderní tratě (např. Whistler, Lake Placid, Altenberg, Jen-čching) uměle chlazené. Betonové koryto je protkáno desítkami kilometrů trubek, kterými proudí chladicí médium (často čpavek), udržující povrchovou teplotu betonu mezi -5 °C a -15 °C v závislosti na venkovních podmínkách.
Na beton se ručně nanáší vrstva ledu o tloušťce 2 až 5 centimetrů. Tato vrstva je udržována týmem „ledarů“ (track workers), kteří ji brousí, kropí a čistí, aby byla dokonale hladká. Před závody se často používají speciální škrabky k vytvoření mikroskopické textury, která optimalizuje skluz. Profil ledu v zatáčkách je klíčový; špatně vytvarovaný led může vést k nebezpečným pádům nebo ztrátě rychlosti.
Bezpečnostní prvky
Dráhy jsou navrženy tak, aby i v případě převrácení bobu zůstala posádka uvnitř koryta. Horní okraje zatáček jsou vybaveny převisy (deflektory), které zabraňují vylétnutí bobu z dráhy. Cílový prostor je konstruován do protisvahu, často s vrstvou měkkého sněhu nebo rohoží na úplném konci, aby bob bezpečně zastavil i v případě selhání brzd.
⚡ Průběh jízdy a fyzika
Start: Rozhodující fáze
Start je v bobech považován za nejdůležitější část závodu. Analýzy ukazují, že náskok jedné desetiny sekundy na startu se v cíli může projevit až trojnásobně díky vyšší nájezdové rychlosti do první pasáže. Startovní úsek měří přibližně 50 metrů a je téměř rovný.
Posádka musí roztlačit bob o hmotnosti stovek kilogramů z nulové rychlosti na zhruba 40 km/h. To vyžaduje atlety s parametry sprinterů na 100 metrů, kteří však mají výrazně vyšší svalovou hmotu (těžký atlet = lepší hybnost). Pilot drží vnitřní roztlačovací madlo, zatímco brzdař a postranní tlačíři (u čtyřbobu) drží zadní a boční madla. Klíčová je synchronizace kroků, aby nikdo neuklouzl na ledu, který je v této části dráhy opatřen jemnými drážkami pro lepší odraz treter.
Naskočení (Load)
Po dosažení maximální rychlosti běhu následuje kritický moment naskočení do bobu. Musí proběhnout v přesně stanoveném pořadí (pilot první, brzdař poslední) a s chirurgickou přesností. Jakýkoliv náraz do boku saní nebo nesynchronizovaný pohyb naruší stabilitu a způsobí smyk, který okamžitě zpomalí jízdu. Posádka se musí okamžitě „složit“ (zaujmout aerodynamickou polohu), sklonit hlavy a stát se jedním tělesem s bobem.
Jízda v korytě
Jakmile je posádka v bobu, veškerá kontrola přechází na pilota. Ostatní členové posádky mají za úkol pouze držet aerodynamickou polohu a mírně vyvažovat bob v zatáčkách. Jízda trvá obvykle kolem 50 až 60 sekund.
Pilot neřídí celou dobu. Na rovinkách se snaží nechat bob jet vlastní setrvačností („nechat to jet“), protože každý zásah do řízení zvyšuje tření nožů o led. V zatáčkách pilot hledá „ideální stopu“. To obvykle znamená nájezd vysoko do klopení, pozdní vrchol zatáčky (apex) a plynulý výjezd, který využije gravitaci k další akceleraci.
Fyzikální síly a přetížení
Bobové sporty jsou extrémní demonstrací fyzikálních zákonů.
- Gravitace a potenciální energie: Bob přeměňuje potenciální energii (výška startu) na kinetickou energii (rychlost). Čím těžší je posádka (do limitu pravidel), tím lépe odolává odporu vzduchu a tření, což je důvod pro existenci váhových limitů.
- Odstředivá síla: V klopených zatáčkách působí na posádku přetížení dosahující hodnoty až 5G. To znamená, že hlava pilota váží v tu chvíli pětkrát více než normálně. Krev se odlévá z mozku do dolních končetin, což může vést k zúžení zorného pole (tunelové vidění) v momentě, kdy je potřeba největší soustředění.
- Aerodynamika: Při rychlostech nad 130 km/h je odpor vzduchu hlavním nepřítelem. Proto jsou boby testovány v aerodynamických tunelech a kombinézy závodníků jsou vyrobeny z materiálů minimalizujících tření vzduchu.
👥 Složení a role posádky
Pilot
Pilot je mozkem týmu. Musí mít dokonalou paměť, aby si zapamatoval profil každé dráhy na světě (tzv. vizualizace dráhy). Během jízdy se řídí citem v rukou a hýždích („seat-of-the-pants feel“), kterými vnímá chování bobu. Reakční časy pilota musí být minimální; korekce řízení se provádějí v řádu milisekund. Pilot je také zodpovědný za technické nastavení bobu (výběr nožů, nastavení tuhosti řízení).
Brzdař
Ačkoliv název napovídá, že jeho hlavním úkolem je brzdit, jeho klíčová role je na startu. Brzdař bývá často fyzicky nejsilnějším a nejrychlejším členem posádky, protože udílí bobu poslední a nejdůležitější impuls při naskakování. Během jízdy je sbalený v zadní části bobu a nesmí se hýbat, aby nenarušil aerodynamiku. Teprve za cílovou čárou na pokyn pilota zatahuje za páky brzd.
Postranní (pouze čtyřbob)
Ve čtyřbobu jsou mezi pilotem a brzdařem dva další atleti. Jejich úkolem je explozivní start a následně dokonalá synchronizace při naskakování do úzkého prostoru. Musí se vejít do bobu tak těsně, aby mezi nimi nebyla žádná mezera pro vzduch. Fyzicky jde často o bývalé atlety, ragbisty nebo vzpěrače.
Váhové limity (Pravidla 2025)
Aby byla soutěž spravedlivá a lehčí týmy nebyly znevýhodněny fyzikou, existují striktní váhové limity pro komplet (bob + posádka + vybavení). Pokud je posádka lehčí, dovažuje se bob olověnými závažími, která musí být pevně přišroubována k rámu.
- Dvojbob muži: Maximální hmotnost 390 kg (bez posádky min. 170 kg).
- Čtyřbob muži: Maximální hmotnost 630 kg (bez posádky min. 210 kg).
- Dvojbob ženy: Maximální hmotnost 330 kg (bez posádky min. 170 kg).
- Monobob ženy: Maximální hmotnost 247 kg (bob + pilotka).
Poznámka: Uvedené limity se mohou mezi sezónami mírně lišit podle aktuálních pravidel IBSF, ale princip „těžší je rychlejší, proto existuje limit“ zůstává neměnný.
🌟 Legendy a významné osobnosti
Francesco Friedrich (Německo)
V moderní éře (2010–současnost) je jméno Francesco Friedrich synonymem pro absolutní dominanci. Německý pilot, přezdívaný „Franz“, přepsal historické tabulky. Na ZOH 2018 v Pchjongčchangu i na ZOH 2022 v Pekingu získal zlaté medaile v obou disciplínách (dvojbob i čtyřbob), což se označuje jako „double-double“. Je rekordmanem v počtu vítězství ve Světovém poháru (přes 70 výher) a několikanásobným mistrem světa. Jeho styl jízdy se vyznačuje téměř robotickou přesností a brutální silou na startu.
André Lange (Německo)
Před érou Friedricha byl králem André Lange. Čtyřnásobný olympijský vítěz (2002, 2006, 2010) byl známý svým neuvěřitelným citem pro řízení, zejména na technicky náročných drahách. Byl to on, kdo zdokonalil techniku průjezdu zatáčkou s minimálním zásahem do řízení. Po skončení kariéry se stal uznávaným trenérem.
Steven Holcomb (USA)
Americký pilot, který ukončil 62 let dlouhé čekání USA na zlatou olympijskou medaili ve čtyřbobech (Vancouver 2010). Jeho příběh je jedním z nejemotivnějších v historii sportu. Holcomb trpěl degenerativním očním onemocněním (keratokonus) a v jednu dobu závodil téměř slepý, spoléhajíc se pouze na cit. Po experimentální operaci, která mu zachránila zrak, se vrátil a dominoval se svou posádkou v černém bobu přezdívaném „Night Train“. Zemřel tragicky v roce 2017, ale jeho odkaz v podobě inovativního stylu řízení zůstává.
Eugenio Monti (Itálie)
Ikona fair play. Na ZOH 1964 v Innsbrucku si Monti všiml, že jeho britským soupeřům (Tony Nash a Robin Dixon) praskl šroub na zadní nápravě. Monti neváhal, odmontoval šroub ze svého bobu a poslal ho Britům. Ti díky tomu vyhráli zlato, zatímco Monti skončil třetí. Za tento čin obdržel Medaili Pierra de Coubertina. V roce 1968 se nakonec dočkal a získal dvě olympijská zlata. Dráha v Cortině d'Ampezzo nese jeho jméno.
Ženy v čele: Kaillie Humphries a Elana Meyers Taylor
Kaillie Humphries (původně Kanada, později USA) je nejúspěšnější ženskou pilotkou historie. Vyhrála dvě zlata pro Kanadu (2010, 2014) a historicky první zlato v monobobech pro USA (2022). Spolu s Elanou Meyers Taylor (USA), která je rekordmankou v počtu olympijských medailí mezi ženami v tomto sportu, se zasloužily o zrovnoprávnění žen a zavedení disciplíny čtyřbobů pro ženy na vybraných podnicích (i když zatím ne na ZOH).
🥥 Kulturní fenomén: Jamajka
Zimní olympijské hry 1988
Žádný jiný příběh nezpopularizoval boby tak jako účast jamajského týmu na ZOH v Calgary 1988. Myšlenka, že atleti z tropického ostrova, kteří nikdy neviděli sníh, budou závodit v ledovém korytě, působila jako vtip, ale stala se symbolem olympijského ducha. Ačkoliv v Calgary havarovali a nedokončili závod, získali si srdce fanoušků po celém světě.
Film Kokosy na sněhu
Film studia Disney Cool Runnings (v češtině Kokosy na sněhu) z roku 1993 je volně založen na tomto příběhu. Ačkoliv je film fakticky velmi nepřesný (například ve filmu nesou bob do cíle, což se ve skutečnosti nestalo – byli diskvalifikováni; ve filmu jsou outsideři nenáviděni, v realitě byli miláčky publika i soupeřů), udělal pro marketing bobového sportu více než jakákoliv oficiální kampaň. Díky němu se boby dostaly do povědomí široké veřejnosti i v zemích bez zimní tradice. Dnes Jamajka pravidelně vysílá své posádky na ZOH a nezřídka poráží i tradiční týmy.
🚑 Zdravotní aspekty a "Sled Head"
Přetížení a páteř
Jízda v bobu je extrémní zátěží pro lidský organismus. Při průjezdu kompresí (spodek zatáčky) působí na posádku vertikální přetížení až 5G. To znamená, že páteř musí unést pětinásobek váhy hlavy a helmy. Bobisté často trpí chronickými bolestmi zad a vyhřezlými ploténkami. Trénink krčního svalstva je proto stejně důležitý jako trénink nohou.
Mikrotraumata mozku (Sled Head)
V posledních letech (cca od roku 2015) se v bobovém sportu intenzivně řeší fenomén zvaný „Sled Head“. Nejde jen o velké otřesy mozku při haváriích, ale o neustálé vibrace a „drncání“ během běžné jízdy. Ledová dráha není dokonale hladká a při rychlosti 140 km/h se i milimetrové nerovnosti přenášejí do lebky jako série mikronárazů. Mnoho bývalých závodníků po kariéře hlásilo symptomy podobné CTE (chronická traumatická encefalopatie), známé z amerického fotbalu – deprese, ztráty paměti, migrény a chronickou únavu. IBSF a výrobci helem nyní spolupracují na vývoji lepších tlumících materiálů a limitují počet tréninkových jízd za den, aby se expozice mozku vibracím snížila.
Psychologická náročnost
Havárie v bobu (tzv. „crash“) je traumatizující zážitek. Bob se převrátí, hlavy pilotů brousí led (chráněny pouze helmou a „boudičkou“) a těla narážejí do mantinelů. Popáleniny od ledu (tzv. ice burn), kdy tření při vysoké rychlosti roztaví syntetické oblečení a spálí kůži, jsou běžným zraněním. Návrat do koryta po těžké havárii vyžaduje obrovskou psychickou odolnost. Někteří piloti se po nehodě potýkají s blokem, kdy nedokážou v zatáčce udržet stopu kvůli podvědomému strachu.
🏎️ Srovnání s jinými sporty
Formule 1 na ledě
Boby jsou často přirovnávány k Formuli 1, a to z dobrého důvodu. Oba sporty jsou o hledání ideální stopy, technologickém vývoji a setinách sekundy. Mnoho automobilek (Ferrari, BMW, McLaren) v minulosti pomáhalo s vývojem bobů. Rozdíl je v tom, že bob nemá motor – motorem je posádka na startu a gravitace.
Rozdíl oproti sáňkám a skeletonu
- Boby: Posádka sedí, má karoserii, řídí se lanky. Startuje se roztlačením. Nejvyšší kinetická energie (nejtěžší stroj).
- Skeleton: Závodník leží na břiše hlavou napřed na nízkých sáních. Řídí se přenášením váhy rameny a koleny. Nejvíce „děsivý“ pro laiky.
- Sáně (Luge): Závodník leží na zádech nohama napřed. Řídí se nohama a rameny. Dosahují absolutně nejvyšších rychlostí (díky menšímu odporu vzduchu a hladším nožům), ale boby mají v zatáčkách větší hybnost.
💰 Ekonomika a dostupnost sportu
Cena vybavení
Boby jsou jedním z nejdražších olympijských sportů, což představuje vysokou bariéru vstupu pro menší národy. Cena špičkového čtyřbobu (např. značky Wallner, FES nebo BTC) se pohybuje mezi 70 000 až 100 000 eury. Dvojbob stojí přibližně 50 000 eur. K tomu je nutné připočíst sady nožů; jedna soutěžní sada stojí 5 000 až 10 000 eur a profesionální týmy jich potřebují několik pro různé teploty ledu.
Provozní náklady
Sezónní rozpočet špičkového týmu (např. Německo, USA) dosahuje stovek tisíc eur. Zahrnuje náklady na dopravu bobů (často letecky nebo specializovanými kamiony) mezi kontinenty, ubytování pro početný tým, pronájem drah pro trénink (jedna jízda stojí cca 50–100 eur) a platy mechaniků a fyzioterapeutů. Menší týmy, včetně českého, často fungují s minimálním rozpočtem, kdy si piloti a posádka sami opravují boby a řídí dodávky s materiálem.
🇨🇿 Česká stopa
Historie a současnost
Ačkoliv Česká republika nemá v současnosti funkční umělou dráhu (historická dráha v Liberci již neslouží účelu a chátrá), čeští bobisté si udržují respektované postavení ve světové špičce. Trénink probíhá převážně na trenažéru startů v areálu Olympu v Praze a na drahách v sousedním Německu (Altenberg je považován za „domácí“ dráhu českého týmu).
Klíčovou postavou novodobé historie byl pilot Ivo Danilevič, který v roce 2007 získal titul mistra Evropy ve dvojbobech s brzdařem Romanem Gomolou. Na jejich úspěchy navázal v současné generaci pilot Dominik Dvořák. Jeho posádka se pravidelně umisťuje v první desítce závodů Světového poháru a na juniorském mistrovství světa získala několik medailí. Česká škola je známá excelentními starty; čeští atleti často patří mezi 3 nejrychlejší posádky na startu, což kompenzuje materiálovou nevýhodu oproti velmocem.
Český průmysl
Česko má rovněž tradici ve vývoji samotných bobů. V minulosti se používaly boby domácí výroby, které byly schopné konkurovat světové špičce. Vědecká a inženýrská základna v ČR spolupracuje na aerodynamických vylepšeních a vývoji komponentů, ačkoliv finanční možnosti nedosahují úrovně německého institutu FES.
🚀 Rekordy a extrémy
Rychlostní rekordy
Nejrychlejší dráhou světa je Whistler Sliding Centre v Kanadě, postavená pro ZOH 2010. Díky strmému klesání a profilu zatáček zde boby dosahují nejvyšších rychlostí.
- Maximální naměřená rychlost: Během tréninků a závodů byla překonána hranice 153 km/h. V únoru 2019 zde německý čtyřbob dosáhl rychlosti přes 154 km/h.
- Rychlost je však dvousečná zbraň; právě ve Whistleru došlo k tragické nehodě gruzínského sáňkaře Nodara Kumaritašviliho, což vedlo k diskusím o tom, zda se rychlost sportu nedostala za hranici lidských možností.
Nejstarší a nejmladší
Boby jsou sportem, kde zkušenosti hrají velkou roli, proto není výjimkou vidět piloty po čtyřicítce. Naopak na pozici brzdařů se často objevují mladí atleti přeškolení z letních sportů. Nejstarším olympijským vítězem v bobech je Američan Jay O'Brien, který získal zlato ve čtyřbobech v roce 1932 ve věku 48 let (ačkoliv v moderní éře je věkový průměr nižší).
🔮 Budoucnost a výzvy
Para-boby
Velký rozvoj zažívá disciplína Para-bobsleigh. Sportovci s postižením dolních končetin používají speciálně upravené monoboby. Start probíhá pomocí gravitačního spouštěcího mechanismu (atlet neroztlačuje, sedí v bobu, který je uvolněn). IBSF usiluje o zařazení této disciplíny na Zimní paralympijské hry.
Udržitelnost
Velkým tématem pro roky 2025–2030 je ekologie. Udržování ledových koryt spotřebovává obrovské množství energie a chladicích médií (čpavek). Nové projekty drah (např. pro ZOH 2026 v Cortině) čelí silnému tlaku na minimalizaci dopadů na životní prostředí. Trendem je stavba drah, které jsou částečně zakryté nebo využívají pasivní chlazení a obnovitelné zdroje energie.