Nikola Sudová

Rozbalit box

Obsah boxu

Nikola Sudová (* 17. března 1982 Jablonec nad Nisou) je bývalá česká reprezentantka v akrobatickém lyžování, specializující se na disciplínu jízda v boulích (moguls). Je držitelkou stříbrné a bronzové medaile z Mistrovství světa a mnohonásobnou medailistkou závodů Světového poháru.

Patřila k tzv. „zlaté generaci“ českého akrobatického lyžování (spolu s Alešem Valentou a Tomášem Krausem). Vyznačovala se mimořádnou dlouhověkostí ve světové špičce – zúčastnila se čtyř po sobě jdoucích Zimních olympijských her (2006, 2010, 2014, 2018). Její kariéra byla silně poznamenána chronickými problémy s koleny, zejména opakovaným přetržením předního zkříženého vazu (ACL).

Po ukončení aktivní kariéry v roce 2018 působí ve strukturách Dukly Liberec a věnuje se marketingu a podpoře mládeže.

🎿 Začátky a cesta na vrchol

Z Jablonce na svahy

Nikola Sudová se narodila v Jablonci nad Nisou, v srdci Jizerských hor. Její cesta k lyžování byla přirozená, ale k boulím se dostala oklikou. Původně začínala se sjezdovým lyžováním v TJ Bižuterie Jablonec. Klíčovým momentem byl rok 1994, kdy v Jablonci vznikl oddíl akrobatického lyžování. Sudovou lákala volnost tohoto sportu a kombinace lyžování s prvky gymnastiky.

Jejím prvním velkým trenérem byl Ivan Charypar, později ji dlouhá léta vedl reprezentační kouč **Radek Herot**, který měl zásadní podíl na jejím technickém rozvoji. Trénovala v podmínkách, které se nedaly srovnávat se zázemím v Kanadě nebo USA; často využívala letní skoky do vody ve Štítech nebo ledovce v Rakousku (Kaprun).

Vstup mezi elitu (2000–2004)

Do kolotoče Světového poháru naskočila již v 16 letech. Zpočátku sbírala zkušenosti a umisťovala se ve třetí desítce. První výraznější průlom přišel v sezóně 2002/2003, kdy se začala pravidelně objevovat v první desítce (TOP 10). Její síla spočívala v **technice jízdy v boulích** (turn technique). Sudová měla jeden z nejčistších stylů v poli – její kolena byla u sebe, horní polovina těla klidná a rytmus jízdy bezchybný. V této složce hodnocení (60 % známky) často porážela i olympijské vítězky. Slabinou byly zpočátku skoky, kde zaostávala v obtížnosti triků (např. Helicopter vs. salta).

🥈 Stříbrná Ruka a světová medaile (2005)

Zlomovým bodem kariéry se stalo Mistrovství světa 2005 ve finském středisku Ruka. Dne **19. března 2005** nastoupila do finále závodu v boulích. V náročných podmínkách a silné konkurenci (v čele s fenoménem té doby, Norkou Kari Traa a Američankou Hannah Kearney) zajela životní jízdu. S precizní technikou a solidně provedenými skoky (rotace o 360 stupňů a roznožka) vybojovala **stříbrnou medaili**. Porazila ji pouze Hannah Kearney. Tento úspěch ji katapultoval mezi absolutní světovou špičku a zajistil jí nominaci na její první olympiádu.

Turín 2006: Nenaplněné naděje

Na ZOH 2006 v italském Turíně (středisko Sauze d'Oulx) odjížděla jako medailová naděje. V kvalifikaci potvrdila formu, ale ve finále doplatila na konzervativnější skoky. Zatímco soupeřky začaly zařazovat salta vzad (backflip), Sudová sázela na jistotu rotací. Skončila na **6. místě**, což bylo zklamání pro veřejnost, ale objektivně vynikající výsledek v globální konkurenci. V celkovém hodnocení Světového poháru za sezónu 2006 však obsadila skvělé **3. místo**.

🥉 Bronz z Japonska a útok na glóbus (2009)

V olympijském cyklu mezi Turínem a Vancouverem se Nikola Sudová etablovala jako jedna z nejlepších boulařek světa. Zapracovala na skocích, kde začala stabilně předvádět obtížnější triky (např. rotace o 360 stupňů s křížením lyží – Iron Cross), a její technika v boulích byla považována za referenční.

Mistrovství světa v Inawširu 2009

Na MS 2009 v japonském Inawširo (Inawashiro) odjížděla jako jedna z favoritek. V závodě v boulích potvrdila svou příslušnost k absolutní špičce.

• V silné konkurenci domácí hvězdy Aiko Uemurové a kanadské legendy Jennifer Heilové vybojovala **bronzovou medaili**.
• Tento výsledek byl klíčový pro její sebevědomí před blížící se olympiádou. Ukázala, že dokáže ustát tlak velkých akcí.

V sezóně 2009/2010 měla životní formu. Ve Světovém poháru pravidelně stála na stupních vítězů a před olympiádou vedla průběžné pořadí seriálu. Odborníci ji pasovali na kandidátku na zlatou medaili ve Vancouveru.

🚑 Vancouver 2010: Zlato, které nebylo

Příběh Nikoly Sudové na ZOH 2010 ve Vancouveru (středisko Cypress Mountain) patří k nejdramatičtějším kapitolám českého sportu.

Osudné zranění

Pouhý měsíc před startem her, v lednu 2010, si při tréninku v americkém Deer Valley přetrhla **přední zkřížený vaz** (LCA) v levém koleni. Pro akrobatického lyžaře, jehož kolena musí absorbovat extrémní nárazy v boulích, je to obvykle konečná diagnóza znamenající okamžitou operaci a konec sezóny.

Sudová se však rozhodla pro riskantní krok. Odmítla operaci, která by ji připravila o olympiádu, a rozhodla se závodit s utrženým vazem.

• **Lékařský tým:** Do péče si ji vzal vyhlášený ortoped **Vladislav Hospodár** a fyzioterapeut **Pavel Kolář**.
• **Ortéza:** Byla jí vyrobena speciální karbonová ortéza na míru, která měla koleno mechanicky stabilizovat. Sudová podstupovala intenzivní rehabilitaci, aby okolní svaly převzaly funkci vazu.

Závod s ortézou

Celé Česko sledovalo její boj. Na start olympijského závodu (13. února 2010) se postavila pod prášky proti bolesti.

• **Kvalifikace:** Zvládla ji překvapivě dobře a postoupila z 12. místa. Zdálo se, že zázrak je možný.
• **Finále:** V rozhodující jízdě však koleno nevydrželo extrémní zátěž. Na druhém skoku dopadla nejistě, ztratila rytmus a rychlost. Bolest a nestabilita jí nedovolily atakovat hranici rizika nutnou pro medaili.

Skončila na **16. místě**. Ačkoliv to bylo zklamání z hlediska ambicí, sportovní veřejnost ocenila její nezlomnost. Hned po hrách podstoupila operaci (plastiku vazu).

🔄 Návrat a boj s koleny (2011–2014)

Návrat po plastice vazu byl složitý, ale Sudová se dokázala vrátit do světové špičky. Musela však upravit styl jízdy a být opatrnější.

Soči 2014: Poslední útok na medaili

Na ZOH 2014 v ruském Soči (středisko Roza Chutor) odjížděla jako zkušená veteránka (31 let). Byla to její třetí olympiáda a reálně poslední šance na cenný kov pod pěti kruhy.

• Systém závodu se změnil na vyřazovací (superfinále pro 6 nejlepších).
• Sudová se probojovala do finálové dvanáctky, ale jízda o postup do superfinále jí nevyšla podle představ. Skončila na **9. místě**.
• Zlato brala Justine Dufour-Lapointe z Kanady, stříbro její sestra Chloé Dufour-Lapointe, což potvrdilo nástup nové, mladší generace, která posunula obtížnost skoků na úroveň, kterou Sudová se svými zdravotními limity už těžko doháněla.