Mlži

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox živočich Mlži (Bivalvia), dříve též označovaní jako škeble, jsou velkou a evolučně úspěšnou třídou vodních měkkýšů. Jejich nejcharakterističtějším znakem je tělo chráněné dvoudílnou lasturou, která se skládá ze dvou symetrických, případně asymetrických částí nazývaných misky. Tyto misky jsou na hřbetní straně spojeny pružným vazem (ligamentem) a často také systémem zubů a jamek tvořících zámek. Mlži jsou rozšířeni po celém světě, obývají mořská i sladkovodní prostředí od přílivových zón až po hlubokomořské příkopy. Většina z nich se živí jako filtrátoři, čímž hrají klíčovou roli v ekosystémech při čištění vody a koloběhu živin. Do této třídy patří známé organismy jako ústřice, slávky, hřebenatka, srdcovka, perlorodka nebo zéva obrovská.

📜 Historie a evoluce

Mlži patří mezi nejstarší skupiny měkkýšů s bohatým fosilním záznamem. První nesporní zástupci se objevují v geologických vrstvách ze spodního kambria, přibližně před 535 miliony lety. Tito raní mlži byli pravděpodobně malí a obývali mělká mořská dna.

Během prvohor prošli mlži postupnou diverzifikací, ale dominantní skupinou bentických měkkýšů byli v té době ramenonožci. Velký evoluční zlom nastal na konci permu, během největšího masového vymírání v historii Země. Zatímco ramenonožci byli touto událostí silně zasaženi, mlži se ukázali jako odolnější. Uvolněné ekologické niky jim v následujících druhohorách umožnily explozivní adaptivní radiaci.

V mezozoiku se objevily mnohé moderní skupiny, včetně ústřicím podobných mlžů (např. rod Gryphaea) a bizarních, útesotvorných mlžů známých jako rudisti. Rudisti byli tak úspěšní, že v období křídy na mnoha místech nahradili korály v roli hlavních stavitelů útesů. Vymřeli však spolu s dinosaury na konci křídy.

V kenozoiku se mlži dále diverzifikovali do dnešní podoby a obsadili prakticky všechna vodní prostředí. Jejich schopnost zavrtávat se do substrátu, přisedat k pevnému podkladu nebo se aktivně pohybovat jim zajistila trvalý evoluční úspěch.

🧬 Anatomie a fyziologie

Anatomie mlžů je unikátně přizpůsobena jejich převážně přisedlému nebo málo pohyblivému způsobu života a filtraci potravy. Oproti jiným měkkýšům jim zcela chybí hlava a s ní spojené struktury, jako je radula (struhadlovitý jazýček).

🐚 Schránka (Lastura)

Lastura je nejvýraznějším znakem mlžů. Skládá se ze dvou vápenatých misek (levé a pravé), které jsou na hřbetní straně spojeny elastickým vazem (ligamentem). Tento vaz funguje antagonisticky ke svalům – když svaly povolí, vaz lasturu pasivně rozevírá. Uzavírání misek zajišťují jeden nebo dva silné svěrací svaly (adduktory). Místa úponu těchto svalů jsou na vnitřní straně misek patrná jako svalové vtisky.

Stěna lastury se skládá ze tří vrstev:

Periostrakum: Vnější tenká organická vrstva z bílkoviny konchiolinu, která chrání vápenaté vrstvy před korozí.
Ostrakum: Střední, nejsilnější vrstva tvořená krystaly uhličitanu vápenatého (kalcitu nebo aragonitu) uspořádanými do hranolů.
Hypostrakum (perleťová vrstva): Vnitřní vrstva tvořená tenkými destičkami aragonitu, které lámou světlo a způsobují charakteristický duhový lesk. Tato vrstva je v přímém kontaktu s pláštěm. Pokud se mezi plášť a tuto vrstvu dostane cizí tělísko (např. zrnko písku), plášť ho začne obalovat vrstvami perleti, čímž vzniká perla.

Na hřbetní straně se nachází zámek, systém zubů a jamek, které do sebe zapadají a zabraňují posunu misek vůči sobě. Tvar a uspořádání zámku je důležitým taxonomickým znakem.

🧍 Měkké tělo

Celé tělo mlže je uloženo uvnitř lastury a je obaleno pláštěm.

Plášť (pallium): Dva kožní laloky, které pokrývají celé tělo. Okraje pláště vylučují jednotlivé vrstvy lastury. U mnoha druhů mohou okraje pláště srůstat a vytvářet otvory pro příjem a výdej vody, tzv. sifony (přijímací – inhalační a vyvrhovací – exhalační). Sifony umožňují mlžům žít zahrabaným hluboko v substrátu a přesto dýchat a přijímat potravu z vody nad sebou.
Noha: Svalnatý orgán, který slouží primárně k pohybu a zahrabávání. U přisedlých druhů, jako jsou slávky, je noha redukovaná a produkuje tzv. byssová vlákna, kterými se mlž pevně přichytává k podkladu. Ústřice nohu zcela postrádají a přirůstají k podkladu jednou z misek.
Plášťová dutina: Prostor mezi laloky pláště, ve kterém jsou uloženy lupenité žábry (ktenidie) a útrobní orgány.

💨 Dýchací a filtrační soustava

Žábry mlžů jsou multifunkční orgány. Primárně slouží k dýchání – výměně plynů mezi vodou a hemolymfou. Jejich povrch je pokryt řasinkami, jejichž kmitavý pohyb vytváří proud vody skrz plášťovou dutinu. Tento proud vody zároveň přináší potravu – drobné organické částice, plankton a detrit. Částice potravy se zachytávají na slizu pokrývajícím žábry a jsou řasinkami transportovány směrem k ústnímu otvoru. Mlži jsou tak vysoce efektivními filtrátory, jediná ústřice dokáže přefiltrovat až 200 litrů vody denně.

🍔 Trávicí soustava

Potrava je z ústního otvoru vedena do žaludku, kde je trávena pomocí enzymů vylučovaných z tzv. krystalického tykadla (stylus crystallinus). To je želatinózní tyčinka obsahující trávicí enzymy, která se otáčí a postupně se rozpouští. Ze žaludku pokračuje střevo, které několikrát obtáčí srdce a ústí řitním otvorem do vyvrhovacího sifonu.

❤️ Cévní a nervová soustava

Cévní soustava je otevřená. Srdce je uloženo v osrdečníku (perikardu) a skládá se obvykle z jedné komory a dvou předsíní. Z komory je bezbarvá hemolymfa pumpována do tepen, které se volně vylévají do tělních dutin (hemocoelu), kde omývají orgány. Nervová soustava je gangliová, tvořená třemi páry hlavních ganglií (cerebropleurální, pedální a viscerální), které jsou propojeny nervovými provazci. Smyslové orgány jsou jednoduché – na okrajích pláště mohou být přítomna jednoduchá očka citlivá na světlo (např. u hřebenatek), statocysty pro vnímání polohy a osfradia pro chemickou analýzu vody.

♻️ Rozmnožování a životní cyklus

Mlži jsou většinou gonochoristé (mají oddělená pohlaví), ale vyskytují se i hermafrodité. K oplození dochází zpravidla vně těla, ve vodním sloupci. Samci a samice uvolňují do vody obrovské množství spermií a vajíček.

Z oplozeného vajíčka se líhne plovoucí larva, nejprve typu trochofora, která se později mění na larvu zvanou veliger. Veliger již má základy lastury a plovací plachetku (velum), pomocí které se pohybuje v planktonu. Po určité době larva klesá ke dnu, prochází metamorfózou a mění se v malého dospělce.

U sladkovodních mlžů z čeledi velevrubovitých (Unionidae) probíhá vývoj odlišně. Jejich larvy, zvané glochidie, mají na lasturách háčky a po uvolnění z mateřského jedince parazitují na žábrách nebo ploutvích ryb. Po určité době se z hostitele uvolní a dokončí vývoj na dně. Tento způsob šíření jim umožňuje osidlovat nové lokality proti proudu řek.

🌍 Ekologie a rozšíření

Mlži obývají veškerá vodní prostředí na planetě. Většina druhů je mořských, kde žijí od přílivových zón (slávky, ústřice) přes písčitá a bahnitá dna (srdcovky, škeble) až po hlubokomořské příkopy a okolí hydrotermálních průduchů. Některé druhy, jako například sášňovití, se dokáží zavrtávat i do tvrdých substrátů jako je dřevo (šášeň lodní) nebo skála.

Sladkovodní mlži, jako jsou škeble a velevrubi, jsou důležitou součástí ekosystémů řek a jezer.

Jako filtrátoři hrají mlži zásadní ekologickou roli:

Čištění vody: Odstraňováním fytoplanktonu a suspendovaných částic zvyšují průhlednost vody, což podporuje růst ponořených vodních rostlin.
Bioindikátory: Jsou citliví na znečištění vody a kvalitu životního prostředí. Jejich přítomnost nebo nepřítomnost může signalizovat stav ekosystému.
Potravní řetězec: Jsou důležitou potravou pro mnoho živočichů, včetně ryb, hvězdic, krabů, mořských ptáků a savců (např. vydra mořská).
Tvorba biotopů: Ústřicové a slávkové útesy vytvářejí komplexní trojrozměrné struktury, které poskytují úkryt a životní prostor pro stovky dalších druhů.

📖 Systematika

Třída mlžů se dělí na několik podtříd, jejichž klasifikace je založena na morfologii žaber, zámku lastury a dalších anatomických znacích. Moderní systém kombinuje morfologická data s molekulárními analýzami. Zde je zjednodušený přehled hlavních skupin:

Protobranchia: Považováni za nejprimitivnější skupinu. Mají jednoduché žábry sloužící primárně k dýchání, potravu sbírají pomocí chapadélek v okolí úst.
Pteriomorphia: Zahrnuje mnoho epibentických (žijících na povrchu dna) a přisedlých druhů. Patří sem slávky, ústřice, hřebenatky a perlotvorky. Často mají redukovanou nohu a vyvinutá byssová vlákna.
Paleoheterodonta: Zahrnuje především sladkovodní druhy, jako jsou velevrubi a perlorodky. Mají složitý životní cyklus s parazitickou larvou (glochidium).
Heterodonta: Největší a nejrozmanitější skupina mlžů. Mají komplexní heterodontní zámek s několika odlišnými zuby. Patří sem srdcovky, škeble, zévy a také invazní slávička mnohotvárná.
Anomalodesmata: Menší skupina specializovaných, často hlubokomořských mlžů s redukovaným zámkem a modifikovanými žábrami.

🧑‍🤝‍🧑 Vztah s člověkem

Mlži mají pro člověka velký význam, a to jak pozitivní, tak negativní.

🍽️ Hospodářský význam

Potravina: Mnoho druhů mlžů je celosvětově konzumováno. Mezi nejvýznamnější patří ústřice, slávky, hřebenatky a různé druhy škeblí (v angličtině "clams"). Jsou loveni ve volné přírodě i chováni v akvakultuře.
Perly: Perlorodky (sladkovodní) a perlotvorky (mořské) jsou ceněny pro svou schopnost vytvářet perly. Kultivace perel je významným průmyslovým odvětvím, zejména v Japonsku a Polynésii.
Lastury: Lastury se historicky používaly jako platidlo (např. kauri u plžů), k výrobě knoflíků, šperků a dekorativních předmětů. Drcené lastury se používají jako zdroj vápníku v krmivech nebo ke zlepšení půdy.

☣️ Negativní dopady

Invazní druhy: Některé druhy se staly celosvětově rozšířenými invazními organismy. Příkladem je slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha), která pochází z oblasti Kaspického a Černého moře. Byla zavlečena do Evropy a Severní Ameriky, kde způsobuje obrovské ekonomické škody ucpáváním vodovodních potrubí a ničením původních ekosystémů.
Škůdci: Druhy jako šášeň lodní (Teredo navalis) vrtají chodby ve dřevě ponořeném v mořské vodě, čímž ničí dřevěné lodě, mola a přístavní zařízení.
Otrava z měkkýšů: Jako filtrátoři mohou mlži v těle akumulovat toxiny z sinic a obrněnek (tzv. "red tide"). Konzumace takto kontaminovaných mlžů může způsobit vážné otravy, jako je paralytická otrava (PSP) nebo amnestická otrava (ASP).

💡 Zajímavosti

Největším mlžem na světě je zéva obrovská (Tridacna gigas), která může dorůst délky přes 1,2 metru a vážit více než 200 kg. Žije v symbióze s fotosyntetizujícími řasami (zooxantelami).
Někteří mlži jsou extrémně dlouhověcí. Druh Arctica islandica je považován za nejdéle žijícího známého živočicha (mimo koloniální organismy), může se dožít více než 500 let.
Hřebenatky (rod Pecten) jsou jedni z mála mlžů schopných aktivního plavání. Pohybují se rychlým otevíráním a zavíráním misek, čímž vytlačují vodu a pohybují se na principu tryskového pohonu.

📖 Pro laiky

Filtrátor: Živočich, který se živí tak, že z vody "cedí" drobné částečky potravy, jako jsou řasy, bakterie nebo kousky odumřelých organismů. Mlži jsou jako přírodní čističky vody.
Sifon: Trubičkovitý orgán, který mají někteří mlži. Vystrkují ho z lastury ven, i když jsou zahrabaní v písku. Jednou trubičkou nasávají vodu s potravou a kyslíkem, druhou vypouštějí odpadní vodu.
Byssus: Svazek pevných, lepkavých vláken, kterými se někteří mlži (např. slávky) přichytávají ke skalám, aby je neodnesl proud. Funguje to jako velmi silné přírodní lepidlo.
Glochidium: Mikroskopická larva některých sladkovodních mlžů (např. škeble). Po narození se musí na čas přichytit na žábry nebo ploutve ryby, kde parazituje a roste. Pro rybu je to jako mít klíště, ale pomáhá to mlžům šířit se po řece.
Lastura: Pevná schránka, která chrání měkké tělo mlže. Skládá se ze dvou částí (misek), podobně jako skořápka ořechu.

Šablona:Aktualizováno