Kriminologie

Kriminologie (z latinského crimen – zločin a řeckého logos – věda, nauka) je empirická, multidisciplinární společenská věda, jejímž primárním předmětem zkoumání je zločinnost (kriminalita) jako hromadný sociální jev. Obor exaktně analyzuje příčiny a podmínky vzniku kriminálního chování (etiologie), formy a rozsah trestné činnosti (fenomenologie), osobnost pachatele, osobu oběti (viktimologie) a systémy formální i neformální sociální kontroly reagující na deviantní chování. Kriminologie netvoří izolovanou vědeckou disciplínu, nýbrž systematicky integruje poznatky z oborů sociologie, psychologie, psychiatrie, trestního práva hmotného a demografie.

Cílem kriminologie není fyzické zajišťování důkazů z místa činu (což spadá do kompetence kriminalistiky), ale hluboké pochopení mechanismů, které vedou jedince k porušování [[Právo|právních] a sociálních norem. Výstupy kriminologického výzkumu slouží k formování státní trestní politiky, optimalizaci penitenciárních (vězeňských) a postpenitenciárních systémů a k efektivnímu návrhu programů prevence kriminality. Mezi ústřední kriminologické instituce v České republice patří Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) a Česká kriminologická společnost.

🗓 Současnost a výzkum (2025–2026)

V letech 2025 a 2026 se kriminologický výzkum globálně transformuje pod vlivem technologického pokroku a přesunu značné části sociálních interakcí do digitálního prostoru. Tradiční formy majetkové kriminality na fyzických místech prokazatelně klesají, zatímco kyberkriminalita a podvody s využitím umělé inteligence (sociální inženýrství, deepfakes) zaznamenávají strmý nárůst. Těmito posuny v paradigmatu zločinu se na mezinárodní úrovni zabývala 25. výroční konference Evropské kriminologické společnosti (European Society of Criminology – ESC), jež se uskutečnila ve dnech 3. až 6. září 2025 v řeckých Athénách (na půdě Panteion University a The American College of Greece). Kongres, nesoucí hlavní téma Logos of Crime and Punishment (Logos zločinu a trestu), sdružil přední světové kriminology k řešení problematiky radikalizace mládeže a dopadů digitalizace na trestní justici.

V České republice publikoval Český statistický úřad (ČSÚ) ve spolupráci s Policejním prezidiem ČR v červnu 2026 oficiální kriminální statistiky za kalendářní rok 2025. Data potvrzují strukturální změnu zločinnosti. Celkově bylo v roce 2025 registrováno 170 051 trestných činů, což představuje meziroční pokles o přibližně 3,3 tisíce skutků. Celková objasněnost dosáhla 45,2 %. Zatímco klasická majetková a hospodářská kriminalita klesla, policie zaznamenala alarmující nárůst u trestné činnosti v kyberprostoru, jež dosáhla 21 137 skutků (nárůst o 14,3 % oproti roku 2024) a tvoří již 12,4 % veškeré kriminality v zemi. Míra objasněnosti v kyberprostoru navíc činí pouhých 15,1 %, což indikuje obrovský technologický deficit vyšetřovacích orgánů. Mravnostní kriminalita vzrostla o 8,8 % na celkových téměř 3,7 tisíce skutků, přičemž počet hlášených znásilnění přesáhl 1 086 případů. Kriminologické ústavy v roce 2026 analyzují rovněž fenomén extrémního nárůstu dovozu kratomu (v roce 2025 dovezeno přes 380 tun), jenž balancuje na hraně drogové legislativy.

⏳ Historický vývoj oboru

Zkoumání zločinu prošlo z historického hlediska třemi klíčovými fázemi, jež formovaly moderní vědecké pojetí kriminologie.

Klasická škola kriminologie (18. století)

Klasická škola se zformovala v období osvícenství jako reakce na kruté a neadekvátní tresty uplatňované ve středověku. Jejími hlavními představiteli byli italský právník Cesare Beccaria (autor průlomového díla O zločinech a trestech z roku 1764) a anglický filozof Jeremy Bentham. Základním axiomem klasické školy je přesvědčení o svobodné vůli člověka. Člověk je racionální bytost, jež před spácháním zločinu provádí racionální kalkul (kalkul strastí a slastí) – zvažuje potenciální zisk ze zločinu vůči hrozícímu trestu. Účelem trestu podle této školy není brutální odplata (msta), ale odstrašení. Trest musí být rychlý, jistý a proporcionální ke spáchanému činu.

Pozitivistická škola kriminologie (19. století)

V 19. století, s rozvojem přírodních věd a evoluční teorie Charlese Darwina, došlo k odmítnutí konceptu svobodné vůle a nastoupil determinismus. Vznikla takzvaná Italská pozitivistická škola. Jejím zakladatelem byl vězeňský lékař Cesare Lombroso, jenž v roce 1876 vydal knihu L'Uomo Delinquente (Zločinný člověk). Lombroso vytvořil teorii rozeného zločince (atavismus). Zkoumáním lebek popravených trestanců dospěl k závěru, že zločinci představují evoluční regresi na nižší stupeň vývoje a lze je identifikovat na základě fyzických anomálií (stigmat), jako jsou asymetrie obličeje, srostlé obočí či neobvyklý tvar uší.

Termín "kriminologie" poprvé v literatuře použil italský právník Raffaele Garofalo v roce 1885 ve svém díle Criminologia. Třetím zástupcem této školy byl Enrico Ferri, jenž Lombrosovu čistě biologickou teorii rozšířil o vliv sociálního a ekonomického prostředí.

Chicagská škola sociologie (20. století)

Ve 20. a 30. letech 20. století se těžiště výzkumu přesunulo do USA na univerzitu v Chicagu. Sociologové Robert E. Park a Ernest W. Burgess zkoumali vliv urbanizace na kriminalitu. Definovali takzvanou Teorii sociální dezorganizace, jež prokázala, že kriminalita není vázána na specifickou rasu či národnost, ale na geografické prostředí – konkrétně na takzvané tranzitní zóny (přechodné oblasti měst s chátrající zástavbou, chudobou a vysokou mobilitou obyvatel), kde selhávají mechanismy neformální sociální kontroly (rodina, komunita).

📝 Hlavní teoretické směry a koncepty

Moderní kriminologie vysvětluje etiologii zločinu prostřednictvím biologických, psychologických a sociologických teorií, jež se v praxi často prolínají.

Biologické a psychologické teorie

Současná biologická kriminologie opustila Lombrosovy fyziognomické omyly a soustředí se na neurobiologii a genetiku. Zkoumá například abnormality v čelním laloku mozku (zodpovědném za kontrolu impulzů), dysbalanci neurotransmiterů (nízká hladina serotoninu korelující s agresivitou) a vliv chromozomálních aberací. Psychologické teorie hledají příčiny v osobnosti jedince, ať už na základě psychodynamických teorií Sigmunda Freuda (nevyřešené konflikty mezi Superegem a Id), nebo prostřednictvím výzkumu poruch osobnosti, jmenovitě asociální (psychopatické) poruchy osobnosti, vyznačující se absencí empatie a lítosti.

Teorie anomie a napětí (Strain theory)

Tento sociologický směr vychází z díla Émila Durkheima a byl exaktně formulován americkým sociologem Robertem K. Mertonem v roce 1938. Merton tvrdil, že kapitalistická společnost klade extrémní důraz na dosažení ekonomického úspěchu (kulturní cíl), ale neposkytuje všem vrstvám obyvatelstva rovné legální prostředky (vzdělání, práce) k jeho dosažení. Vzniká tak "napětí" (strain). Kriminální chování, konkrétně "inovace", nastává u jedinců, kteří přijmou kulturní cíl (touha po bohatství), ale k jeho dosažení použijí nelegální prostředky (krádeže, podvody, prodej drog).

Teorie sociální kontroly

Zatímco většina teorií hledá důvody, proč lidé páchají zločiny, Travis Hirschi (1969) obrátil kriminologickou otázku a ptal se: "Proč lidé zločiny nepáchají?" Dospěl k závěru, že deviace je přirozenou lidskou tendencí, jíž brání pevné sociální vazby (social bonds). Hirschi definoval čtyři prvky pouta ke společnosti: attachment (citové přimknutí k rodině), commitment (závazek ke konformní kariéře a majetku), involvement (zapojení do legálních aktivit omezující volný čas k páchání zločinu) a belief (víra v platný morální řád). Pokud se tyto vazby přetrhnou, vzniká prostor pro kriminalitu.

Teorie nálepkování (Labeling theory)

Představená Howardem Beckerem v knize Outsiders (1963). Tato teorie netvrdí, že samotný čin je ontologicky kriminální, ale že kriminalita vzniká až reakcí společnosti na něj. Zásadním pojmem je takzvaná sekundární deviace (zavedená Edwinem Lemertem). Jakmile systém trestní justice jedince usvědčí a označí jej nálepkou "zločinec" (stigmatizace), společnost ho exkluduje z legálního trhu práce a z okruhu slušných lidí. Jedinec toto stigma vnitřně akceptuje, spojí se s dalšími devianty a páchá zločiny intenzivněji v důsledku naplnění této vnější role.

Teorie rozbitých oken (Broken windows theory)

Formulována Jamesem Q. Wilsonem a Georgem L. Kellingem v roce 1982. Teorie tvrdí, že zanedbané prostředí (reprezentované rozbitým oknem, nápisy graffiti, odpadky na ulici) vysílá signál o absenci sociální kontroly. Tolerování drobných přestupků a vandalismu vede k nárůstu pocitu strachu u slušných občanů, kteří danou čtvrť opustí, čímž vznikne vakuum okamžitě zaplněné těžkou kriminalitou. Tato teorie tvořila základ pro strategii "nulové tolerance" aplikovanou policií v New Yorku v 90. letech.

🏛 Struktura a subdisciplíny oboru

Kriminologie není homogenní entitou. Z vědeckého hlediska je rozčleněna do čtyř základních analytických subdisciplín:

Kriminální etiologie: Zabývá se odhalováním příčin a kauzálních řetězců vedoucích ke vzniku zločinnosti. Zkoumá kriminogenní faktory (chudobu, vliv médií, drogové závislosti).
Kriminální fenomenologie: Exaktně popisuje vnější projevy, formy, dynamiku a strukturu trestné činnosti. Řeší problematiku takzvané latentní kriminality (temného čísla) – tedy té části zločinnosti, jež je spáchána, avšak nikdy není nahlášena orgánům činným v trestním řízení (často případ domácího násilí či korupce).
Viktimologie: Věda o obětech trestných činů. Zkoumá proces viktimizace, roli oběti v kriminální situaci a rizika sekundární viktimizace (dalšího poškozování oběti necitlivým přístupem vyšetřovacích orgánů a médií).
Penologie: Disciplína analyzující výkon trestu (zejména trestu odnětí svobody), jeho účelnost a dopady na pachatele. Úzce souvisí s problematikou vězeňství a recidivy (opětovného páchání zločinů po propuštění).

🛡️ Aplikovaná kriminologie a prevence

Znalosti oboru jsou bezprostředně uplatňovány v kriminální prevenci, jejímž cílem je zamezit nebo omezit páchání trestných činů dříve, než nastanou. Z teoretického hlediska se prevence dělí na primární (plošné programy pro celou společnost, zaměřené na rodinu a školu), sekundární (cacílenou na rizikové a ohrožené skupiny, například problémovou mládež v ghettech) a terciární (zaměřenou na již trestané jedince za účelem zamezení recidivě, resocializace).

Z praktického prostorového hlediska rozlišuje kriminologie dvě hlavní strategie:

Sociální prevence: Identifikuje a odstraňuje negativní sociální podmínky. Zahrnuje nabídku volnočasových aktivit pro mládež, poradenství, rekvalifikační kurzy a podporu rodinné soudržnosti.
Situační prevence: Vychází z Teorie racionální volby Ronalda V. Clarkea. Neřeší motivaci pachatele, ale fyzicky znemožňuje či ztěžuje samotné spáchání činu v dané lokaci. Mezi nástroje patří instalace kamerových systémů (CCTV), bezpečnostních zámků, lepší pouliční osvětlení a aplikace konceptu CPTED (Crime Prevention Through Environmental Design), tedy prevence kriminality prostřednictvím urbanistického a architektonického designu (např. odstraňování slepých uliček a křovin omezujících výhled).

💡 Pro laiky

Veřejnost si pojmy kriminologie a kriminalistika často zaměňuje kvůli ovlivnění televizními detektivními seriály (jako např. CSI). Rozdíl mezi nimi je však zcela zásadní.

Kriminalistika je technický a přírodovědný obor zaměřený na zodpovězení otázky "Kdo a jak spáchal tento konkrétní čin?". Kriminalisté ohledávají místo činu, zajišťují biologické stopy, analyzují DNA, odebírají otisky prstů a zkoumají dráhy střel z balistického hlediska.

Naproti tomu kriminologie je společenská věda, která se ptá "Proč?". Kriminologové na místo činu se štětečkem na otisky prstů nejezdí. Jejich prací je analyzovat rozsáhlá statistická data a zjišťovat hluboké společenské důvody. Kriminolog zkoumá, proč vůbec v určitém městě roste počet krádeží, jaký vliv má na nárůst násilí nezaměstnanost, zda má zpřísnění trestů za drogy skutečně odstrašující efekt, nebo jaké psychologické faktory dělají z určitých lidí sériové vrahy. Kriminolog tedy nestíhá jednoho zloděje auta, ale snaží se pochopit a navrhnout systémová řešení, aby k masovým krádežím aut ve společnosti vůbec nedocházelo.

📈 Statistiky a data

Vývoj a struktura registrované kriminality v ČR v roce 2025

Tato kompletní tabulka dokumentuje údaje o stavu trestné činnosti v České republice za kalendářní rok 2025, na základě oficiálních výstupů ČSÚ a Policejního prezidia ČR publikovaných v červnu 2026. Tabulka prezentuje celkovou bilanci i exaktní rozdělení do trestních kategorií, bez vynechání jakéhokoliv sledovaného ukazatele.

Sledovaný kriminální indikátor / Kategorie trestné činnosti	Evidovaný počet skutků za rok 2025	Procentuální podíl nebo poznámka k vývoji
Celková registrovaná kriminalita na území ČR	170 051 skutků	Meziroční pokles o 3 271 případů (-1,9 % oproti 2024).
Celková objasněnost případů orgány činnými v tr. řízení	76 803 skutků	Celostátní průměrná objasněnost činila 45,2 %.
Majetková kriminalita (krádeže, vloupání)	93 695 skutků	Dlouhodobě absolutně nejpočetnější kategorie zločinnosti.
Ostatní obecná kriminalita	26 671 skutků	Zahrnuje např. výtržnictví či maření výkonu úředního rozhodnutí.
Zbývající kriminalita (mj. dopravní trestné činy, neplacení výživného)	19 804 skutků	Výrazný pokles o 11 % (např. u zanedbání povinné výživy pokles o 34 %).
Hospodářská a finanční kriminalita	12 302 skutků	Mírný meziroční pokles o 4,1 %.
Násilná kriminalita	13 752 skutků	Stagnace; počet evidovaných dokonaných a nedokonaných vražd činil 156.
Mravnostní kriminalita (včetně znásilnění a dětské pornografie)	3 695 skutků	Nejvýraznější nárůst z klasické kriminality (+8,8 %). Znásilnění činilo 1 086 skutků.
Trestná činnost spáchaná v kyberprostoru	21 137 skutků	Strmý vzestup, tvoří 12,4 % celé kriminality s extremně nízkou objasněností 15,1 %.
Počet pravomocně odsouzených osob českými soudy	47 980 osob	Meziroční nárůst počtu odsouzených o 3,3 %.
Fyzicky uvězněné osoby (výkon trestu a vazba)	19 359 osob	Data k 31. 12. 2025.

Základní subdisciplíny kriminologické vědy

Přehledný analytický výpis struktury vědního oboru dokládající komplexní záběr této vědy, od prevence až po výkon samotného trestu.

Název kriminologické subdisciplíny	Zaměření a předmět zkoumání	Zkoumané jevy v praxi
Kriminální etiologie	Věda o příčinách, kořenech a podmínkách vzniku trestné činnosti.	Vliv chudoby na krádeže, biologické predispozice k agresivitě, dopad dysfunkční rodiny.
Kriminální fenomenologie	Disciplína mapující vnější projevy, formy, dynamiku a statistický rozsah zločinnosti.	Výpočet indexu kriminality na obyvatele, odhalování podílu latentní (skryté) kriminality.
Viktimologie	Věda zaměřená na osobnost, roli a chování oběti trestného činu.	Proces traumatizace oběti, sekundární viktimizace během soudního procesu, náchylnost určitých skupin stát se obětí podvodu.
Penologie	Odborná nauka o trestech, trestu odnětí svobody a výkonu trestní sankce.	Analýza vlivu vězeňského prostředí (prizonizace), účinnost resocializačních programů a míra návratnosti do vězení (recidiva).

Historické kriminologické školy a jejich představitelé

Záznam vývoje kriminologického a právního myšlení napříč epochami. Všechny tři primární školy determinující dějiny oboru jsou zachyceny bez vynechání.

Historická škola	Období a lokace vzniku	Zásadní teoretikové a autoři	Klíčové paradigma (východisko teorie)
Klasická škola	18. století, Itálie / Evropa	Cesare Beccaria, Jeremy Bentham	Jedinec disponuje absolutní svobodnou vůlí. Zločin je výsledkem racionálního zvážení zisku a rizika sankce. Trest musí sloužit k odstrašení, nesmí být svévolný.
Pozitivistická škola	Konec 19. století, Itálie	Cesare Lombroso, Raffaele Garofalo, Enrico Ferri	Oslabení vlivu svobodné vůle. Pachatel je ke zločinu determinován svými biologickými, antropologickými či psychologickými predispozicemi. Teorie "rozeného zločince" (atavismus).
Chicagská škola	Počátek 20. století, USA	Robert E. Park, Ernest W. Burgess	Zločin není determinován biologií, nýbrž prostředím. Koncentrace zločinu je nejvyšší v narušených zónách měst (tzv. zónách přechodu), kde mizí neformální sociální kontrola.

Nejvýznamnější kriminologické organizace a konference

Tato tabulka předkládá seznam klíčových národních i mezinárodních institucí, které v roce 2026 zajišťují realizaci kriminologického výzkumu a definují celoevropské bezpečnostní standardy.

Oficiální název organizace nebo fóra	Mezinárodní zkratka	Stát nebo teritoriální vymezení	Charakteristika činnosti
Evropská kriminologická společnost	ESC (European Society of Criminology)	Panevropská působnost	Spojuje vědce, akademiky a legislativce napříč kontinentem. Organizátor největšího kongresu Eurocrim (25. ročník konán v září 2025 v řeckých Athénách).
Americká kriminologická společnost	ASC (American Society of Criminology)	USA / Globální	Zcela největší a nejstarší kriminologická profesní organizace na světě, založená na půdě Chicagské školy. Vydává klíčový žurnál Criminology.
Institut pro kriminologii a sociální prevenci	IKSP	Česká republika (zřizuje Ministerstvo spravedlnosti ČR)	Hlavní národní vědecká a výzkumná základna realizující rozsáhlé státní výzkumy týkající se vězeňství, obětí a mládeže. Každoročně vydává sborník KrimiData.
Česká kriminologická společnost	ČKS	Česká republika	Odborný spolek organizující periodické národní konference (Kriminologické dny), zprostředkovávající akademickou debatu mezi právníky, policisty a sociology.

Zdroje