Calcio Catania

Catania FC
	Catania Football Club s.r.l.
Přezdívky	I Rossazzurri (Červeno-modří), Gli Elefanti (Sloni), Gli Etnei (Etnejští)
Založen	1908 (jako Pro Patria); 1929 (jako SS Catania); 1946 (jako Club Calcio Catania); 2022 (znovuzaložení jako Catania FC)
Stadion	Stadio Angelo Massimino
Kapacita	23 266
Majitel	Pelligra Group (Ross Pelligra)
Prezident	Rosario Pelligra
Manažer	Domenico Toscano
Liga	Serie C
Web	Catania FC

Catania FC, oficiálně celým názvem Catania Football Club s.r.l. (v minulosti známý dlouhá desetiletí pod názvem Calcio Catania), je italský profesionální fotbalový klub sídlící ve městě Catania na ostrově Sicílie. Tým hraje své domácí zápasy na stadionu Stadio Angelo Massimino, který pojme přes 23 tisíc diváků. Klubovými barvami jsou červená a světle modrá, z čehož pramení jejich italská přezdívka „I Rossazzurri“. Hlavním symbolem klubu je slon, což přímo odkazuje na sloní fontánu (Fontana dell'Elefante), která představuje hlavní historický monument města Catania.

Klub má za sebou velmi spletitou historii plnou zániků a slučování menších celků. Ve své moderní podobě strávila Catania celkem sedmnáct sezón v nejvyšší italské soutěži Serie A. Největších úspěchů dosáhla v šedesátých letech 20. století a následně během své novodobé zlaté éry v letech 2006 až 2014, kdy třikrát v historii dokázala vybojovat konečné osmé místo v tabulce. Pád z Serie A v roce 2014 odstartoval sérii těžkých krizí, které zahrnovaly korupční skandál s ovlivňováním zápasů v roce 2015 a následně celkový finanční bankrot, který vedl k vyloučení klubu ze všech soutěží v dubnu 2022.

V létě roku 2022 se do záchrany fotbalu ve městě vložil australský podnikatel s italskými kořeny Ross Pelligra, který klub znovuzaložil a úspěšně jej vyvedl z amatérské Serie D zpět do profesionálních soutěží spadajících pod asociaci FIGC. V sezóně 2025/26 působí klub ve třetí nejvyšší italské soutěži, Serie C.

🗓 Současnost (Sezóna 2025/26)

V sezóně 2025/26 nastupuje Catania FC v profesionální soutěži Serie C, konkrétně v její jižní skupině C. Tým vede jako hlavní trenér italský stratég Domenico Toscano. Majitelem klubu a ústřední postavou současného vedení je od znovuzaložení v roce 2022 australský investor Rosario „Ross“ Pelligra a jeho investiční společnost Pelligra Group. V nejužším managementu klubu pracují bývalí australští reprezentanti s bohatými zkušenostmi z italského fotbalu – na pozici viceprezidenta působí Vincenzo Grella a členem představenstva je Mark Bresciano.

Catania si v ročníku 2025/26 zajistila účast v jarním vyřazovacím play-off o postup do Serie B. V květnu 2026 se v rámci vyřazovacích bojů utkala s týmem Ascoli. V prvním domácím zápase na stadionu Angelo Massimino dokázala Catania zvítězila v poměru 2:1, nicméně ve venkovní odvetě na půdě soupeře tým podrazil 0:4 a z dalších bojů o postup do vyšší soutěže byl vyřazen. Tým rovněž bojoval v národním poháru pro týmy z třetí ligy, Coppa Italia Serie C.

Ačkoliv klub aktuálně hraje ve třetí lize, drží si anomálně vysokou fanouškovskou podporu. Během sezóny 2025/26 se na domácí zápasy prodalo téměř 7 500 celosezónních permanentek během prvních deseti hodin prodeje. Průměrná návštěvnost týmu v třetí lize pravidelně přesahuje hranici 16 000 diváků na zápas. Tato návštěvnost statisticky převyšuje většinu klubů hrajících ve druhé lize Serie B a předčila i několik celků v nejvyšší Serie A (včetně návštěvností týmů jako Empoli FC či Venezia FC).

⏳ Historie

Počátky a zakládání klubů (1908–1946)

Historie fotbalu v Catanii je charakteristická neustálým štěpením a slučováním místních organizací. Úplně první fotbalový klub ve městě byl založen 19. června 1908 pod názvem Associazione Sportiva pro Educazione Fisica (ASEF). Založili ho Gaetano Ventimiglia a Francesco Sturzo d'Aldobrando. Krátce poté změnil název na Pro Patria a soutěžil s dalšími malými místními kluby jako Unione Sportiva Catanese.

Klíčové datum pro vznik profesionálního subjektu přišlo 27. června 1929 s příchodem celonárodních ligových systémů do Itálie. Funkcionáři Ruggero Albanese, Saverio Gravina a Alberto Pappalardo sloučili tehdejší místní kluby a založili organizaci Società Sportiva Catania. Tento tým vstoupil do Serie B v roce 1934 a působil v ní až do roku 1937, kdy sestoupil a přejmenoval se pod politickým tlakem fašistického režimu na Associazione Fascista Calcio Catania. S vyloděním spojenců na Sicílii v roce 1943 byly veškeré sportovní aktivity na ostrově zastaveny a klub de facto zanikl v červenci 1944.

Bezprostředně po druhé světové válce došlo k definitivnímu spojení dvou nejsilnějších přeživších organizací ve městě (Virtus a Catanese). Pod vedením prezidenta Santiho Manganaro-Passanisiho byl 24. září 1946 formálně založen Club Calcio Catania. Tento subjekt je historiky považován za přímého předchůdce moderní organizace.

První návštěvy mezi elitou (1950–2000)

Calcio Catania si ve druhé polovině 40. let vybojovalo stabilní pozici v Serie B. Historický milník přišel v sezóně 1953/54, kdy tým ovládl druhou ligu a zajistil si vůbec první historický postup do nejvyšší Serie A. V elitní soutěži se však klub v prvním období nedokázal natrvalo usadit a často pendloval mezi první a druhou ligou.

Zlatá éra 20. století nastala na začátku šedesátých let pod vedením trenéra Carmela Di Belly a prezidenta Ignazia Marcoccia. V ročnících 1960/61 a 1964/65 dokázala Catania obsadit v konečné tabulce Serie A osmé místo, což dlouhých padesát let zůstávalo historicky nejlepším umístěním klubu. Tým tehdy dokázal porážet i giganty jako Juventus či AC Milán.

Po sestupu v roce 1966 se Catania propadla do dlouhého období výsledkového úpadku. Od sedmdesátých let až do konce dvacátého století se tým objevoval v nejvyšší soutěži pouze sporadicky (jediná sezóna 1970/71 a následně sezóna 1983/84). Většinu osmdesátých a devadesátých let strávil klub ve třetí lize Serie C, přičemž v roce 1993 byl kvůli administrativním nesrovnalostem dokonce dočasně přeřazen do amatérských regionálních soutěží.

Návrat do Serie A a „Éra Argentinců“ (2006–2014)

Zásadní obrat nastal v roce 2004, kdy klub odkoupil od rodiny Gaucciů lokální sicilský podnikatel Antonino Pulvirenti. Společně s generálním ředitelem Pietrem Lo Monacem vytvořili funkční strukturu a najali na pozici trenéra Pasquala Marina. Hned v sezóně 2005/06 Catania obsadila druhé místo v Serie B a po dvaadvaceti letech vybojovala návrat do Serie A.

Mezi lety 2006 a 2014 prožil klub svou absolutně nejlepší a nejstabilnější éru v historii, kdy odehrál osm po sobě jdoucích ročníků v nejvyšší soutěži. Management klubu si v této době zvolil zcela unikátní strategii budování kádru, která se spoléhala na masivní a systematický skauting v Argentině. Catania se na několik let stala týmem s nejvyšším počtem jihoamerických hráčů v Evropě.

Argentinskou enklávu v týmu tvořili brankář Mariano Andújar, stopeři Nicolás Spolli a Matías Silvestre, krajní obránce Pablo Álvarez, záložníci Sergio Almirón, Mariano Izco a Pablo Barrientos, a především ofenzivní hvězdy Alejandro Gómez (celosvětově známý jako Papu Gómez), Maxi López či Gonzalo Bergessio. Nezřídka se stávalo, že v základní jedenáctce Catanie nastoupilo devět nebo deset argentinských fotbalistů.

Během tohoto osmiletého období vedla tým řada výrazných trenérských osobností. Walter Zenga tým stabilizoval ve středu tabulky. Siniša Mihajlović v roce 2009 nahradil odvolaného trenéra, zachránil klub před sestupem a zaznamenal historické venkovní vítězství 2:1 nad Juventusem Turín. Na lavičce působil také tehdy začínající Diego Simeone (2011) a ofenzivní herní projev naordinoval týmu Vincenzo Montella (2011/12).

Absolutní vrchol této éry přišel v sezóně 2012/13 pod vedením trenéra Rolanda Marana. Tým hrál divácky mimořádně atraktivní fotbal, vyrovnal své historické maximum (8. místo v konečné tabulce Serie A) a ziskem 56 bodů stanovil absolutní klubový rekord v počtu získaných bodů v nejvyšší soutěži. Argentinský útočník Gonzalo Bergessio k tomuto výsledku přispěl 13 ligovými góly.

Skandál „Treni del Gol“ a pád do bankrotu (2014–2022)

Pohádková éra skončila hned v následující sezóně 2013/14. Týmu se rozpadla osa opor, prohrál 22 ligových zápasů, obsadil 18. místo a sestoupil do Serie B.

Ve druhé lize se výsledková krize prohloubila a na jaře 2015 týmu hrozil strmý pád do třetí ligy. V červnu 2015 vypukl obrovský korupční skandál známý v italských médiích pod názvem „Treni del Gol“ (Gólové vlaky). Italská policie zatkla prezidenta klubu Antonina Pulvirentiho. Během vyšetřování se prezident veřejně přiznal, že zaplatil částku přesahující 500 000 eur za podplacení hráčů soupeřů a ovlivnění výsledků pěti ligových utkání (konkrétně se jednalo o zápasy proti týmům Varese, Trapani, Latina, Ternana a Livorno). Cílem těchto úplatků bylo zajistit Catanii záchranu ve druhé lize.

Reakce sportovního tribunálu organizace FIGC byla nekompromisní. Calcio Catania bylo pro sezónu 2014/15 odsunuto na poslední místo tabulky Serie B, administrativně přeřazeno do třetí ligy Serie C a do nového ročníku navíc vstoupilo s odpočtem devíti bodů.

Tento moment nastartoval dlouhodobou agonii klubu. Catania uvízla na sedm let ve třetí lize. Finanční dluhy neustále rostly a stadion chátral. V roce 2020 odkoupila klub od Pulvirentiho skupina investorů pod názvem S.I.G.I. (Sport Investment Group Italia), avšak záchrana zadluženého subjektu se nezdařila. Dne 22. prosince 2021 prohlásil civilní soud v Catanii fotbalový klub za formálně zkrachovalý. Tým sice dostal dočasnou výjimku k dohrání sezóny, ale 9. dubna 2022 federace FIGC s definitivní platností zrušila klubu sportovní licenci. Všichni hráči byli uvolněni ze svých profesionálních smluv a veškeré výsledky Catanie z ročníku 2021/22 byly plošně anulovány. Původní devětasedmdesát let starý subjekt s názvem Club Calcio Catania přestal existovat.

Pelligra Group a znovuzrození (2022–současnost)

V létě 2022 proběhlo městské výběrové řízení na vytvoření nového fotbalového subjektu, do kterého by byla převedena sportovní historie a identita zkrachovalého klubu. Zvítězil projekt australského stavebního magnáta s lokálními sicilskými kořeny Rosse Pelligry.

Pelligra v červenci 2022 založil novou společnost Catania SSD a do výkonného vedení dosadil lidi s mezinárodními zkušenostmi. Tým musel začít od úplného dna ve čtvrté, poloprofesionální lize Serie D. Znovuzrozený tým vyvolal ve městě obrovskou euforii, na domácí zápasy čtvrté ligy chodilo 15 000 diváků a Catania celou soutěž suverénně deklasovala. Získala 88 bodů, vyhrála skupinu I s obrovským předstihem a okamžitě se vrátila do profesionální Serie C.

Pro sezónu 2023/24 klub změnil oficiální název na stávající Catania Football Club (Catania FC). V této sezóně sice klub v dlouhodobé ligové fázi obsadil až 13. místo, nicméně dokázal zvítězit v pohárové soutěži Coppa Italia Serie C, když ve strhujícím dvouzápasovém finále dokázal porazit tým Padova. Tento triumf klubu zajistil cennou trofej a přímý postup do play-off bojů o druhou ligu.

⚔️ Derby di Sicilia

Největším a nejvypjatějším zápasem v kalendáři klubu je takzvané Derby di Sicilia (Sicilské derby). Jedná se o regionální souboj mezi Catanií a klubem Palermo, což jsou reprezentanti dvou největších a nejvýznamnějších měst na ostrově Sicílie. Rivalita přesahuje rámec sportu a reflektuje historické kulturní i ekonomické soupeření východního a západního pobřeží ostrova.

Zápasy se vyznačují obrovskou vášní, ale také vysokým bezpečnostním rizikem. Historicky nejčernějším dnem italského fotbalu se stalo derby hrané 2. února 2007 na stadionu v Catanii. Utkání provázely masivní nepokoje radikálních fanoušků (ultras). Zápas byl několikrát přerušen kvůli slznému plynu, který pronikl na hrací plochu. Během tvrdých střetů před stadionem byl těžce zraněn čtyřicetiletý policejní inspektor Filippo Raciti, který po převozu do nemocnice zemřel na následky tupého poranění jater způsobeného útokem výtržníků. Reakce komisaře FIGC Lucy Pancalliho byla bezprecedentní – s okamžitou platností pozastavil konání všech profesionálních i amatérských fotbalových utkání v celé Itálii. Stadion Catanie byl pro zbytek sezóny uzavřen a tým musel hrát své domácí zápasy na neutrální půdě bez diváků.

Historicky první ligové derby se odehrálo 1. listopadu 1936 v Serie B a skončilo remízou 1:1. Týmy se celkově ve všech soutěžích utkaly v 85 případech (platné k roku 2026). Historicky nejlepším střelcem v derby je bývalý kapitán Catanie Giuseppe Mascara se 4 vstřelenými brankami.

🏟 Stadion a fanoušci

Domovským stánkem klubu je od roku 1937 Stadio Angelo Massimino. Původně nesl stadion název Stadio Cibali podle čtvrti, ve které se nachází, a mezi starší generací fanoušků je toto označení stále primárně využíváno. V roce 2002 byl oficiálně přejmenován na počest Angela Massimina, dlouholetého prezidenta klubu, který vedl Catanii v několika obdobích a tragicky zahynul při dopravní nehodě v roce 1996.

Kapacita stadionu činní 23 266 sedících diváků. Architektonicky se jedná o víceúčelový stadion, jehož hrací plochu lemuje atletická dráha. Domácí ultras a nejtvrdší jádro příznivců (skupiny jako Irriducibili či Falange D'Assalto) tradičně obsazují severní i jižní tribunu za brankami (Curva Nord a Curva Sud).

Catania je v Itálii považována za dvanáctý nejoblíbenější fotbalový klub s celostátní základnou čítající zhruba 600 000 příznivců. Identita fanoušků je hluboce spjata s vulkánem Etna, který ční nad městem, a se slonem "Liotru", který je vyobrazen i na klubovém znaku.

📈 Statistiky a historické tabulky

Umístění v jednotlivých sezónách (Moderní éra 2006–2026)

Zde je absolutně kompletní přehled výsledků klubu napříč posledním dvacetiletým obdobím od postupu do Serie A v roce 2006 až po dohrání play-off v roce 2026. Data za ročníky, pro které nejsou dostupné přesné počty bodů či konečná ligová umístění z důvodu nedávného ukončení soutěže nebo vyloučení klubu, jsou explicitně označena. Žádná sezóna není vynechána.

Sezóna	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Body	Konečné umístění
2006/07	Serie A	38	10	11	17	41	13. místo
2007/08	Serie A	38	8	13	17	37	17. místo
2008/09	Serie A	38	12	7	19	43	15. místo
2009/10	Serie A	38	10	15	13	45	13. místo
2010/11	Serie A	38	12	10	16	46	13. místo
2011/12	Serie A	38	11	15	12	48	11. místo
2012/13	Serie A	38	15	11	12	56	8. místo (Bodový rekord)
2013/14	Serie A	38	8	8	22	32	18. místo (Sestup)
2014/15	Serie B	42	12	13	17	49	22. místo (Koruční sestup)
2015/16	Lega Pro (Sk. C)	34	12	13	9	39	13. místo (Odpočet 10 bodů)
2016/17	Lega Pro (Sk. C)	38	14	12	12	47	11. místo (Odpočet 7 bodů)
2017/18	Serie C (Sk. C)	36	21	7	8	70	2. místo
2018/19	Serie C (Sk. C)	36	19	8	9	65	4. místo
2019/20	Serie C (Sk. C)	30	13	8	9	45	6. místo (Předčasně ukončeno)
2020/21	Serie C (Sk. C)	36	17	10	9	59	6. místo (Odpočet 2 body)
2021/22	Serie C (Sk. C)	data nejsou dostupná	—	—	—	—	Vyloučení, zánik subjektu
2022/23	Serie D (Sk. I)	34	28	4	2	88	1. místo (Postup)
2023/24	Serie C (Sk. C)	38	12	9	17	45	13. místo
2024/25	Serie C (Sk. C)	data nejsou dostupná	—	—	—	—	Účast v play-off
2025/26	Serie C (Sk. C)	data nejsou dostupná	—	—	—	—	Účast v play-off

Nejlepší střelci v novodobé éře Serie A (2006–2014)

Statistika zahrnuje hráče, kteří dokázali zaznamenat deset a více ligových branek v jediné sezóně po návratu klubu do nejvyšší italské soutěže:

2012/13: Gonzalo Bergessio (13 gólů)
2008/09: Giuseppe Mascara (12 gólů)
2009/10: Maxi López (11 gólů)
2013/14: Gonzalo Bergessio (10 gólů)

Zdroje