Teremin

Šablona:Infobox Hudební nástroj

Teremin (v mezinárodním a často i českém úzu označovaný jako theremin, historicky též aetherphone nebo thereminvox) je jeden z nejstarších a průkopnických plně elektronických hudebních nástrojů. Vynalezen byl na přelomu let 1919 a 1920 ruským fyzikem a inženýrem Lvem Sergejevičem Těrmenem (na Západě známým pod jménem Leon Theremin). Z technického a performativního hlediska představuje teremin absolutní světový unikát, neboť se jedná o jediný standardizovaný hudební nástroj na světě, na který interpret hraje bez jakéhokoliv fyzického dotyku.

Nástroj generuje zvuk na základě fyzikálního principu heterodynování (skládání) dvou vysokofrekvenčních rádiových vln a změny elektrické kapacity, kterou vyvolává přiblížení nebo oddálení lidských rukou ke dvěma kovovým anténám. Zvuk tereminu je často charakterizován jako plynulý, klouzavý a nadpozemský, barvou tónu připomínající lidský soprán nebo klasické violoncello. Ačkoli byl nástroj původně zamýšlen pro interpretaci klasické hudby, masivní celosvětovou popularitu mu ve 20. století zajistilo využití v hollywoodských sci-fi a hororových filmech. Konstrukce a komerční produkce tereminu přímo inspirovala amerického inženýra Roberta Mooga k vývoji prvních modulárních syntezátorů, čímž teremin de facto položil technologické základy pro vznik veškeré moderní elektronické hudby. V první čtvrtině 21. století (včetně let 2025 a 2026) zažívá nástroj renesanci a je běžně integrován do moderních digitálních i analogových hudebních sestav.

📝 Konstrukce a princip fungování

Teremin neobsahuje žádný mechanický rezonátor, struny, klapky ani klapky; zvuk je generován čistě elektronicky. Tradiční teremin je konstruován jako dřevěná nebo plastová skříňka, z níž vystupují dvě kovové antény. Pravá anténa má podobu vertikální rovné tyče a slouží k ovládání výšky tónu (frekvence). Levá anténa má podobu horizontální kovové smyčky (často ve tvaru písmene P nebo U) a slouží k ovládání hlasitosti (amplitudy).

Fyzikální princip heterodynování

Jádrem nástroje je technika zpracování signálu zvaná heterodynování. Lidské ucho slyší frekvence v rozsahu přibližně 20 Hz až 20 000 Hz. Teremin však uvnitř pracuje s rádiovými vlnami (RF) o frekvencích, které jsou pro člověka neslyšitelné (například v pásmu stovek kilohertzů).

Nástroj obsahuje dva vysokofrekvenční oscilátory (tzv. LC oscilátory tvořené cívkou a kondenzátorem) určené pro výšku tónu.

Fixní oscilátor generuje konstantní frekvenci, například 500 kHz.
Variabilní oscilátor je napojen na vertikální anténu. Pokud hudebník přiblíží k anténě ruku, lidské tělo (které má vlastní přirozenou elektrickou kapacitu a je uzemněno) začne fungovat jako druhá deska kondenzátoru. Přiblížením ruky se mění celková kapacita obvodu, což změní frekvenci variabilního oscilátoru například na 501 kHz.

Signály z obou oscilátorů jsou svedeny do směšovače (mixeru). Výsledkem smíchání je takzvaný zázněj (beat frequency), jenž představuje matematický součet a rozdíl obou frekvencí. Rozdíl mezi 501 kHz a 500 kHz činí přesně 1 kHz (1 000 Hz). Tato rozdílová frekvence již spadá do oblasti slyšitelného zvuku a je odeslána do zesilovače.

Ovládání hlasitosti

Obvod pro hlasitost funguje na mírně odlišném principu. Je tvořen třetím vysokofrekvenčním oscilátorem napojeným na horizontální smyčkovou anténu. Tento obvod je naladěn tak, že když je ruka hráče oddálena od antény, oscilátor pracuje ve stavu rezonance s vnitřním LC obvodem a nástroj hraje na maximální hlasitost. Přiblížením levé ruky ke smyčce se kapacita změní, obvod se takzvaně rozladí mimo rezonanci (detuning) a amplituda signálu začne klesat. Pokud se hráč smyčky dotkne (případně ruku přiblíží na vzdálenost několika centimetrů), zvuk se zcela ztlumí.

🎼 Technika hry

Z fyziologického i hudebního hlediska je teremin považován za jeden z nejobtížněji zvládnutelných hudebních nástrojů na světě. Hráč postrádá jakoukoliv fyzickou, hmatovou odezvu (feedback) – nemůže se opřít o pražce jako u kytary ani o klávesy jako u klavíru. Identifikace tónu probíhá naslepo a spoléhá se výhradně na takzvanou svalovou paměť (propriocepci) a absolutní či perfektně vycvičený relativní hudební sluch.

Interpret stojí před nástrojem v mírném rozkroku a musí udržovat absolutní stabilitu trupu. I nepatrný pohyb hrudníku při nádechu nebo přešlápnutí nohou ovlivňuje celkové elektromagnetické pole a způsobuje nechtěné kolísání výšky tónu (pitch drift).

Standardní techniku hry zavedla a kodifikovala ve 30. letech 20. století litevsko-americká virtuoska Clara Rockmore. Vyvinula metodu zvanou vzdušný prstoklad (aerial fingering). Místo toho, aby hráč pohyboval celou paží k anténě a od antény (což je nepřesné a způsobuje to nechtěné glissando), drží paži stabilní a tóny "vytváří" otevíráním, zavíráním a překřižováním jednotlivých prstů na pravé ruce. Levá ruka nad hlasitostní smyčkou přitom provádí rychlé, drobné "ponory" do elektromagnetického pole, čímž simuluje tah smyčcem (artikulaci), oděluje od sebe jednotlivé tóny a vytváří staccato.

⏳ Historie a vývoj

Zrod v sovětském Rusku

Vynálezce Lva Těrmena (nar. 1896 v Petrohradu) formovalo studium hry na violoncello na konzervatoři a souběžné studium fyziky a elektrotechniky. Během ruské občanské války pracoval ve Fyzikálně-technickém institutu, kde zkoumal vlastnosti vysokofrekvenčních oscilátorů pro měření hustoty plynů a vývoj přibližovacích senzorů. Během kalibrace si všiml, že pohyb jeho ruky kolem zařízení mění tón vydávaný připojenými sluchátky. Následně přístroj upravil do hudební podoby a v roce 1920 představil "aetherphone" veřejnosti.

V roce 1922 uspořádal Těrmen ukázku pro sovětského vůdce Vladimira Iljiče Lenina přímo v Kremlu. Lenin byl nástrojem uchvácen – sám se na něj pokusil zahrát melodii – a okamžitě nařídil, aby Těrmen uspořádal sérii koncertů po celém Rusku. Lenin v tomto elektronickém nástroji spatřoval dokonalý nástroj pro propagaci Leninova plánu na plošnou elektrifikaci Sovětského svazu (GOELRO).

Komerční neúspěch v USA a mizení vynálezce

Jako ukázku technologické nadřazenosti komunismu vyslala sovětská vláda Těrmena na celosvětové turné. V roce 1927 dorazil do New Yorku, kde vyvolal absolutní senzaci. V roce 1928 získal na zařízení ve Spojených státech amerických patent (US Patent 1,661,058).

Práva na hromadnou výrobu zakoupila v roce 1929 americká korporace RCA (Radio Corporation of America). Nástroj RCA Thereminvox byl masivně reklamně propagován jako přístroj, na který "může hrát každý" a který bude "v každém americkém obývacím pokoji". Komerční projekt však skončil fatálním krachem. Nástroj se prodával za tehdy astronomickou částku (cca 175 USD), trh vzápětí zdecimoval Krach na newyorské burze a zákazníci zjistili, že hra na teremin bez hudebního sluchu produkuje pouze disharmonické a rušivé kvílení.

Zatímco teremin ve 30. letech obdivovaly americké elity, Těrmen si v USA zřídil laboratoř, potýkal se s dluhy a tajně pracoval pro sovětskou rozvědku, které předával technologické inovace amerického průmyslu. V roce 1938 Těrmen za dosud nevyjasněných okolností z USA náhle zmizel. Byl tajně eskortován agenty NKVD zpět do Sovětského svazu a internován ve stalinistickém koncentračním táboře v Magadanu. Po několika měsících byl z tábora přesunut do takzvané šarašky (tajné vědecké laboratoře v systému Gulagu), kde pracoval po boku leteckého konstruktéra Andreje Tupoleva.

Špionážní zařízení The Thing V šarašce zkonstruoval Těrmen další fenomenální, tereminem inspirovaný vynález. Jednalo se o pasivní odposlouchávací štěnici zvanou "The Thing" (Věc / Zlatoušt). V roce 1945 ji sovětští pionýři darovali jako dřevěnou repliku Velké pečeti USA americkému velvyslanci v Moskvě Averellu Harrimanovi. Zařízení nemělo žádnou baterii ani kabely, bylo napájeno na dálku mikrovlnným paprskem a zachytávalo zvukové vlny hlasu velvyslance do kovové membrány. Tento bezprecedentní předchůdce technologie RFID (Radio Frequency Identification) visel nad stolem velvyslance a fungoval bez odhalení plných sedm let. Těrmen byl v USA považován za mrtvého až do 80. let 20. století, kdy jej v Moskvě objevil filmový dokumentarista Steven M. Martin. Těrmen zemřel v roce 1993 ve věku 97 let.

🎹 Éra Roberta Mooga a renesance nástroje

Zájem o teremin by po druhé světové válce s největší pravděpodobností zcela upadl, nebýt amerického středoškoláka a inženýra Roberta Mooga. Ten si podle nákresů z populárně-naučných časopisů postavil svůj první teremin již ve 14 letech.

V roce 1954 založil Bob Moog společnost R.A. Moog Company a začal prodávat stavebnice (kity) i hotové tereminy z vlastního sklepa. Výnosy z prodeje tereminů financovaly Moogova vysokoškolská studia elektrotechniky a umožnily mu experimentovat s napěťově řízenými oscilátory, což v roce 1964 vyústilo v historický vynález Moogova modulárního syntezátoru.

Společnost Moog Music udržela tradici výroby tereminů jako poctu svému zakladateli po celá desetiletí. Na přelomu 20. a 21. století trhu dominovaly čistě analogové modely Moog Etherwave Standard a Etherwave Plus. V roce 2014 přišla revoluce v podobě modelu Moog Theremini. Tento nástroj zkombinoval tradiční heterodynní antény s pokročilým digitálním zvukovým enginem Animoog. Zásadní inovací u modelu Theremini bylo zavedení funkce kvantizace (pitch correction), která uživateli umožňuje nastavit "pomocnou ruku" softwaru – nástroj nedovolí hráči zahrát falešný tón a plynule dolaďuje frekvenci na nejbližší tón zvolené stupnice.

V roce 2022 ukončila společnost Moog produkci modelů Standard a Plus a nahradila je aktualizovaným profesionálním modelem s prostým názvem Moog Etherwave Theremin. Tento model v sobě k roku 2025 i 2026 spojuje autentické analogové obvody Boba Mooga z roku 1996 s moderními vstupy pro připojení řídicího napětí (CV out), což umožňuje hráčům na teremin pouhým máváním rukou ovládat jiné externí analogové syntezátory.

🇨🇿 Teremin v českém kontextu

Přestože teremin zůstával dlouho okrajovou záležitostí, v prostředí české kultury po sobě zanechal dvě nepřehlédnutelné hudební a divadelní stopy.

Fantazie Bohuslava Martinů Světoznámý český hudební skladatel Bohuslav Martinů, pobývající za druhé světové války v exilu ve Spojených státech amerických, patřil k hrstce světových skladatelů, kteří pro tento nástroj zkomponovali oficiální klasické dílo. V roce 1944 složil dílo Fantazie pro theremin, hoboj, smyčcové kvarteto a klavír. Skladba vznikla na přímou objednávku a pro potřeby mecenášky a tereministky Lucie Bigelow Rosen, jež dílo premiérovala na podzim roku 1945 v New Yorku. Martinů do partitury, konkrétně do hudební kadence, zapracoval emotivní folklorní lidovou melodii jako vzpomínku na rodnou vlast.

Divadelní hra Petra Zelenky V roce 2005 uvedlo pražské Dejvické divadlo premiéru původní divadelní hry s názvem Teremin, jejímž autorem a režisérem byl Petr Zelenka. Hra dedikovaná památce Roberta Mooga fascinujícím způsobem rekonstruovala americké období Lva Těrmena v letech 1928 až 1938, jeho sňatek s afroamerickou tanečnicí Lavinií Williams, krach na newyorské burze i následnou průmyslovou špionáž pro sovětskou rozvědku. Ústřední postavu Těrmena ztvárnil herec Ivan Trojan, který se pro účely inscenace naučil základy reálné hry na teremin. Vedlejší role ztvárnili David Novotný (manažer Hans Goldberg) či Martin Myšička (Joseph Schillinger). Inscenace zaznamenala u kritiky i diváků enormní ohlas, dočkala se mnoha let uvádění a její videozáznam se stal jedním z nejúspěšnějších titulů na digitální platformě Dramox.

K předním osobnostem a propagátorům nástroje v České republice patří na začátku 20. let 21. století hudebník Martin Jaroš. Ten v roce 2024 jako první Čech veřejně interpretoval Martinů Fantazii v autorově rodné Poličce a v letech 2025 a 2026 provedl na tento nástroj skladby Ennia Morriconeho a novodobá díla českého skladatele Daniela Forró ve Dvořákově síni pražského Rudolfina a v Senátu Parlamentu ČR.

🎬 Teremin v populární kultuře a filmu

Témbr tereminu, jenž dokáže plynule měnit výšku a vytvářet nepřirozeně silné vibrato, si po druhé světové válce oblíbili tvůrci hollywoodských sci-fi a hororových filmů. Nástroj se stal zvukovým synonymem pro mimozemšťany, psychózy a paranormální jevy.

Zásadní použití tereminu:

Filmová hudba: Nejslavnější nasazení pochází z filmu Den, kdy se zastavila Země (The Day the Earth Stood Still, 1951) od hudebního skladatele Bernarda Herrmanna. Oscarový skladatel Miklós Rózsa použil teremin pro navození paranoidních stavů ve filmu Alfreda Hitchcocka Rozdvojená duše (Spellbound, 1945). Jako poctu těmto klasikám využili zvuk tereminu v 90. letech Howard Shore ve snímku Ed Wood a Danny Elfman v komedii Mars útočí! (Mars Attacks!).
Pop music: Obrovským mýtem hudební historie je přítomnost tereminu ve slavné písni kapely The Beach Boys s názvem "Good Vibrations". Ačkoli skladba obsahuje proslulé klouzavé vysokofrekvenční sólo, hudebník Paul Tanner zde ve skutečnosti hrál na nástroj zvaný Electro-Theremin (Tannerin), který zvuk tereminu pouze napodoboval pomocí mechanického táhla (slideru) připojeného k vnitřnímu oscilátoru. Reálný teremin naopak hojně využíval kytarista Jimmy Page z britské kapely Led Zeppelin, který během živých vystoupení u skladby "Whole Lotta Love" performoval psychedelická sóla máváním rukama kolem jediné vertikální antény.
Televize: Extrémně známou znělkou na britských ostrovech i v ČR je úvodní téma kriminálního seriálu Vraždy v Midsomeru (Midsomer Murders), kde ikonickou melodii nahrála na teremin hudebnice Celia Sheen.

🌍 Světoví virtuosové

Ačkoli tereminových nadšenců existují desetitisíce, skuteční virtuosové se v historii dají počítat na desítky.

Clara Rockmore (1911–1998): Bezesporu nejslavnější a nejvýznamnější tereministka historie. Narodila se v Litvě a jako zázračné dítě byla přijata na hru na housle na konzervatoř v Petrohradu. Zánět šlach a podvýživa jí však neumožnily pokračovat ve smyčcové kariéře. V New Yorku se seznámila s Těrmenem, který se do ní zamiloval. Clara Rockmore ho přinutila nástroj technicky vylepšit (rozšířit tónový rozsah na 5 oktáv a zrychlit reakci hlasitostní smyčky). Hrála na něj klasický houslový a violoncellový repertoár a definitivně nástroj legitimizovala.
Lydia Kavina (* 1967): Praneteř Lva Těrmena, kterou sám v Moskvě vyučoval hře. Jedna z hlavních propagátorek nástroje po pádu železné opony, hrající s předními symfonickými orchestry a vyučující na londýnských akademiích.
Carolina Eyck (* 1987): Německá hudebnice lužickosrbského původu a Těrmenova hudební "vnučka" (studovala u Lydie Kaviny). Vyvinula pokročilou moderní techniku využívající osmiprstý hmatový systém. Výrazně modernizovala prezentaci tereminu využíváním vokálů a digitálních "loop" pedálů.
Pamelia Stickney (dříve Kurstin) (* 1976): Americká inovátorka, která pomocí takzvané techniky "walking bass" a looperů přetvořila teremin v nástroj pro progresivní moderní jazz.

🗓 Současnost (2025–2026)

K roku 2026 zažívá teremin stabilní pozici na trhu jako specializovaný nástroj pro performativní umělce, tvůrce experimentální elektronické hudby a zvukové inženýry. S rozvojem modulárních syntezátorů (standard Eurorack) plní teremin roli nekonvenčního řídicího kontroléru – hudebníci propojují teremin kabely s dalšími stroji a pohybem rukou neřídí jen výšku tónu, ale například otevření filtru, zpoždění echa či hrubost zkreslení (distortion) jiného syntezátoru. Vznikají nezávislé projekty propojující teremin s technologií platforem jako Arduino či projekty experimentálních robotických tereministů řízených umělou inteligencí.

💡 Pro laiky

Představte si staré rádio s otočným kolečkem. Když ladíte frekvenci a nemůžete najít čistou stanici, z reproduktoru se ozývá protivné, pisklavé a klouzavé hučení. Teremin funguje v podstatě na stejném principu, ale je to "rádio", které se naladí tak, aby hučelo cíleně a dalo se hrát jako hudba.

Hlavním kouzlem tereminu je to, že lidské tělo dokáže uchovávat drobný elektrický náboj (každý z nás se někdy nabil statickou elektřinou při chůzi po koberci). Když se postavíte před kovovou anténu tereminu, v okruhu půl metru kolem ní se vznáší neviditelné elektromagnetické pole. Jakmile do tohoto neviditelného pole strčíte ruku, vaše tělo (které se začne chovat jako uzemňovací deska takzvaného kondenzátoru) toto pole naruší a trochu ho zdeformuje. Teremin je zkonstruován tak citlivě, že i když ruku posunete jen o pár milimetrů, okamžitě to zaregistruje a podle toho zvýší nebo sníží frekvenci, která vylézá z reproduktoru.

Hráč tak v podstatě "hmatá do prázdna" a hraje si na neviditelnou houslovou strunu ukrytou ve vzduchu mezi sebou a anténou. Pohnutím pravé ruky mění tóninu a pohnutím levé ruky kolem vodorovné smyčky zase nástroj ztlumuje. Protože se o nástroj nemůžete vůbec opřít a musíte se přesně strefovat do neviditelných bodů ve vzduchu, jde o vůbec nejtěžší hudební nástroj na naučení v historii lidstva. Jen dýchání zhluboka nebo nepatrný záklon hlavy dokáže tón naprosto zkazit a rozladit.

Zdroje