Soo Greyhounds
| Soo Greyhounds | |
|---|---|
| Liga | Ontario Hockey League (OHL) |
| Divize | Západní divize (West Division) |
| Město | Sault Ste. Marie, Ontario |
| Barvy | červená, bílá, stříbrná, černá |
Soo Greyhounds (často oficiálně zapisováni pod plným názvem města jako Sault Ste. Marie Greyhounds) je tradiční, legendární a divácky nesmírně populární kanadský juniorský klub ledního hokeje. Organizace hrdě sídlí v průmyslovém a pohraničním městě Sault Ste. Marie v obrovské kanadské provincii Ontario. Tento slavný hokejový celek je dlouholetým, stabilním a naprosto klíčovým členem prestižní severoamerické ligy Ontario Hockey League (zkráceně OHL), jež tvoří jednu ze tří vůbec nejdůležitějších větví zastřešující instituce celého kanadského juniorského sportu, organizace s názvem Canadian Hockey League (CHL).
Klub se pyšní neuvěřitelně bohatou a pestrou historií, během níž se stal domovem, líhní a odrazovým můstkem pro desítky budoucích světových superhvězd, členů hokejové Síně slávy a budoucích vítězů prestižního Stanley Cupu. V historických análech týmu jednoznačně dominuje jméno pravděpodobně nejlepšího hokejisty všech dob, fenomenálního útočníka Waynea Gretzkyho, který právě v tomto klubu poprvé v životě oblékl svůj dnes již ikonický a posvátný dres s číslem 99. Kromě něj dresem s motivem letícího chrta prošli velikáni jako Ron Francis, Joe Thornton nebo Jeff Carter.
Z hlediska celkových sportovních a historických úspěchů se Soo Greyhounds na ledě právem řadí k absolutní elitě kanadského juniorského systému. Tým dokázal během své existence opanovat těžkou ontarijskou soutěž a získat tak slavný pohár J. Ross Robertson Cup jako ligový šampion celkem třikrát (v letech 1985, 1991 a 1992). Tím absolutně nejcennějším a nejslavnějším sportovním milníkem v celých dějinách města i klubu však bezesporu zůstává nezapomenutelná sezóna z roku 1993, ve které organizace na svém domácím ledě dokázala vybojovat ten nejdůležitější juniorský pohár celého hokejového světa – proslulý, masivní kanadský Memorial Cup.
🐕 Historický kontext: Od dávných chrtů ke zrodu v OHL
Samotné označení a historické sportovní jméno "Greyhounds" (v překladu Chrti) má ve městě Sault Ste. Marie (kterému místní obyvatelé často láskyplně a zkráceně říkají jednoduše "The Soo") nesmírně dlouhou a hlubokou tradici. Tato tradice dalece předchází současný juniorský celek. První doložené amatérské a poloprofesionální hokejové týmy pod názvem Sault Ste. Marie Greyhounds začaly v oblasti vznikat a působit na prvních krytých stadionech již kolem roku 1919. Tento původní, historický tým hrál v nejrůznějších regionálních dělnických ligách a dokázal v roce 1924 dokonce vyhrát prestižní Allan Cup, což byla v té době nejdůležitější celokanadská mistrovská trofej pro nejlepší amatérské seniorské mužstvo v zemi. Jméno Greyhounds mělo podle dobových pramenů původně vzniknout jako slovní hříčka odkazující na mnohem rychlejší a mrštnější psy, než jakými disponovalo konkurenční město Sudbury se svými Sudbury Wolves (Vlky).
Moderní, systematická a plně juniorská éra klubu se začala opatrně formovat v roce 1962. V tomto roce byla na popud lokálních podnikatelů a nadšenců zformována takzvaná Northern Ontario Junior Hockey League (NOJHL). Greyhounds do této regionální ligy vstoupili jako obrovský favorit a soutěž v první dekádě její existence zcela drtivě ovládli. Neschopnost nacházet odpovídající konkurenci a přirozená touha měřit síly s těmi nejlepšími juniory z lidnatějších oblastí na jihu provincie vedla majitele k historickému rozhodnutí. Požádali o vstup do "velké" a plnohodnotné hokejové rodiny na provinční úrovni.
Žádost o exkluzivní licenci byla po mnoha úředních a logistických vyjednáváních vyslyšena na jaře roku 1972, kdy byl tehdejším vedením ligy oficiálně udělen klubu status rozšiřujícího týmu (expansion franchise) v silné lize Ontario Hockey Association (OHA). Od sezóny 1972/1973 tak klub musel definitivně profesionalizovat své struktury, angažovat celostátní skauty a začít naplno konkurovat největším ontarijským gigantům. Přesun z lokální soutěže do této elitní společnosti znamenal pro celé město obrovský sportovní svátek.
9️⃣9️⃣ Éra Waynea Gretzkyho a zrod legendárního čísla
V bohaté a obsáhlé kronice týmu bude navždy nejzářivějším písmem zapsán ročník 1977/1978. V této době do chladného a odloučeného severního ontarijského ocelářského města přicestoval na první pohled velmi drobný, hubený a fyzicky neimpozantní šestnáctiletý kluk z Brantfordu jménem Wayne Gretzky. Budoucí nejlepší hokejista planety byl do týmu Greyhounds vybrán v tehdejším juniorském draftu. Sám Gretzky zpočátku údajně nebyl z přesunu do takto vzdáleného města na severu příliš nadšený, ale nakonec se pro obě strany jednalo o osudové a dokonalé spojení.
Právě v dresu Soo Greyhounds vznikla jedna z nejznámějších hokejových legend. Mladý Wayne od dětství obdivoval a uctíval svého velkého idola, legendárního Gordieho Howea, a proto vždy nosil na dresu jeho proslulé číslo 9. Po příchodu do Sault Ste. Marie však zjistil, že toto posvátné číslo již v kádru obléká starší a zkušenější spoluhráč Brian Gualazzi. Gretzky z toho byl velmi frustrovaný a zkoušel hrát s jinými čísly, jako byla například devatenáctka. Tehdejší hlavní trenér týmu, rázovitý Muzz MacPherson, si všiml chlapcova trápení a navrhl mu revoluční kompromis. Poradil mu, ať si vezme na záda dvě devítky vedle sebe. Tak se stalo, že Wayne Gretzky poprvé v životě oblékl dnes již globálně proslulé a v celé NHL navždy vyřazené číslo 99.
Jeho statistická bilance v této juniorské sezóně byla šokující a stala se celostátním fenoménem. V oné své jediné sezóně v OHL dokázal mladý zázrak naprosto zesměšnit zbytek ligy. V pouhých 64 odehraných zápasech základní části rozvlnil sítě soupeřů hned 70 brankami a k nim rozdělil svým spoluhráčům neuvěřitelných 112 přesných asistencí. Celkem si tak ve svých šestnácti letech připsal 182 kanadských bodů (a pro zajímavost pouze 14 trestných minut). Po této ofenzivní explozi a masivní mediální smršti Gretzky z juniorského světa okamžitě, raketově a již v sedmnácti letech odešel do profesionální dospělé ligy WHA (k týmu Indianapolis Racers), nicméně klub Soo Greyhounds jeho legendární číslo 99 s obrovskou hrdostí a úctou navždy vyřadil.
🏆 Zlatá léta devadesátá: Ted Nolan a zisk Memorial Cupu
Pokud se zeptáte příznivců takzvané "Hounds Nation" na absolutně nejdůležitější a nejemotivnější období klubu, drtivá většina z nich zaručeně ukáže na počátek devadesátých let. Byl to úchvatný sportovní cyklus pod vedením charismatického hlavního trenéra Teda Nolana. Tento stratég s původem z Prvních národů (First Nations) dokázal ve městě vytvořit nepropustnou, tvrdě pracující komunitu hráčů, kteří byli ochotni za sebe na ledě položit život.
Pod Nolanovou taktovkou se v The Soo poskládal výběr nabitý obrovským sebevědomím a hvězdami budoucnosti. V defenzivě tvrdil muziku budoucí slavný a nekompromisní obránce Adam Foote, brankoviště s klidem hájil vynikající gólman Kevin Hodson a v ofenzivě exceloval tvůrce hry a talentovaný centr Craig Hartsburg (který se mimochodem o mnoho let později vrátil do klubu jako velmi úspěšný hlavní trenér). K nim se přidali drsní rváči jako Bob Boughner, kteří zajišťovali týmu nezbytný fyzický respekt.
Tento tým dokázal těžkou ontarijskou soutěž zcela opanovat a získat pohár J. Ross Robertson Cup dvakrát po sobě v letech 1991 a 1992. Zisk ligového titulu vždy automaticky znamená postup na finálový turnaj o Memorial Cup. A právě zde si Greyhounds prošli obrovským utrpením. V roce 1991 prohráli ve finále turnaje se silným celkem Spokane Chiefs a v roce 1992 zažili další kruté zklamání, když ve finále podlehli týmu Kamloops Blazers gólem v samotném závěru zápasu.
Absolutní vykoupení, satisfakce a vysněný celonárodní grál přišel až v sezóně 1992/1993. Shodou okolností se prestižní turnaj o Memorial Cup v tomto roce konal přímo na domácím ledě v Sault Ste. Marie. Greyhounds, hnaní domácím fanatickým publikem, dokázali ustát enormní psychický tlak. V semifinále vyřadili mistra QMJHL, celek Laval Titan, a ve velkém finále se střetli se svým ontarijským rivalem, týmem Peterborough Petes. Po nesmírně urputném a napjatém boji Greyhounds zvítězili a poprvé (a doposud naposledy) ve své historii mohli zvednout nad hlavu nejcennější juniorskou trofej světa. Následné oslavy v malém ocelářském městě připomínaly státní svátek.
🏛️ Dům plný historie: Od starých Memorial Gardens k moderní aréně
Pro obyvatele chladného průmyslového města na hranicích je hokej v zimních měsících naprosto primární společenskou událostí. Domácí zápasy "Hounds" jsou proto obrovským fenoménem. Po většinu své dlouhé existence, a to až do roku 2006, tým působil ve slavné, historické, avšak velmi staré a pro soupeře nesmírně nepříjemné hale s názvem Sault Memorial Gardens.
Tato aréna, otevřená již po druhé světové válce v roce 1949 jako uctivá pocta padlým hrdinům, byla pověstná hned několika specifiky. Byla známá pronikavou zimou na tribunách a především svými nesmírně malými rozměry ledové plochy, jež byly užší, než určovaly oficiální ligové standardy. Zápasy zde byly ofenzivním peklem – úzký led nutil hráče k extrémně kontaktní hře plné srážek, ve které hostující techničtější týmy pravidelně selhávaly. Hala měla také naprosto specifickou světelnou věž s obřím průmyslovým červeným majákem (inspirovaným majáky z místních oceláren), který zběsile svítil a houkal pokaždé, když domácí tým skóroval.
Vzhledem k dezolátnímu stavu budovy na prahu nového tisíciletí se město rozhodlo pro masivní investici. Bezprostředně vedle staré budovy (jejíž historická pamětní věž zůstala uctivě zachována jako památník) vyrostla zcela nová, prosvětlená a moderní aréna. Otevřena byla na podzim 2006 pod sponzorským názvem Steelback Centre, následně nesla jméno Essar Centre a v současnosti je známa jako GFL Memorial Gardens. Tato moderní multifunkční hala s kapacitou blížící se hranici pěti tisíc diváků si zachovává hlučný a bouřlivý charakter svého předchůdce, avšak nabízí hráčům i fanouškům komfort 21. století.
📊 Analytická revoluce: Éra Kyla Dubase a Sheldona Keefa
Nová moderní éra organizace se začala psát kolem roku 2011, kdy klub učinil velmi odvážný a na tehdejší poměry šokující manažerský tah. Do funkce generálního manažera jmenoval teprve pětadvacetiletého Kyla Dubase. Tento mladý vizionář, který se později stal respektovaným generálním manažerem v NHL (u Toronto Maple Leafs a Pittsburgh Penguins), přinesl do poměrně konzervativního juniorského hokeje obrovskou revoluci postavenou na pokročilých datech a matematické analytice (tzv. advanced stats).
Dubas zcela překopal systém skautingu a výběru hráčů. Přestal se tolik soustředit na hrubou fyzickou sílu a výšku hráčů, a naopak začal draftovat chlapce na základě jejich schopnosti kontrolovat puk, dominovat v přechodu středního pásma a minimalizovat ztráty kotouče. K realizaci této moderní "puck-possession" filozofie najal jako hlavního trenéra Sheldona Keefa. Toto rozhodnutí bylo zpočátku velmi kontroverzní, neboť Keefe měl za sebou problematickou minulost a byl spojován se skandály svého bývalého agenta Davida Frosta.
Dubas si však za svým rozhodnutím stál a sportovní výsledky mu daly za pravdu. Pod Keefovým vedením začali Greyhounds předvádět neuvěřitelně ofenzivní, dominantní a moderní hokej, který drtil soupeře. Tým pravidelně vyhrával svou divizi, atakoval historické bodové rekordy soutěže a vyprodukoval obrovské množství moderních hráčů pro NHL. Ačkoliv se této dvojici nepodařilo během svého působení získat samotný mistrovský titul v OHL, jejich progresivní přístup k řízení klubu trvale změnil standardy toho, jak se hokej v kanadských juniorkách hraje a analyzuje.
🌟 Továrna na talenty a seznam odchovanců ze síně slávy
Pokud by se sestavoval historický žebříček těch vůbec nejlepších hokejových líhní a juniorských akademií v celé Kanadě, organizace Soo Greyhounds by se nepochybně umístila na samotné špičce. Během dekád probruslily tímto stadionem desítky budoucích ikon a legendárních jmen.
Vedle zmiňovaného Waynea Gretzkyho dres s chrtem oblékal fenomenální defenzivní centr a člen Hokejové síně slávy v Torontu Ron Francis, který zde jako mladík udivoval svým neskutečným přehledem a později v NHL s přehledem překonal hranici 1700 získaných bodů. Sault Ste. Marie bylo také důležitým domovem pro elitního rozehrávače a jednoho z nejlepších nahrávačů novodobé historie, obra jménem Joe Thornton. Thornton si svými výkony v barvách Greyhounds zajistil pozici jasné celkové jedničky na vstupním draftu NHL v roce 1997.
Klubem prošli také vynikající ofenzivní útočníci a pozdější vícenásobní vítězové Stanley Cupu jako byli Jeff Carter či defenzivní gigant Darnell Nurse. Z novější brankářské školy musíme zmínit jméno Matt Murray, který se po odchodu ze Sault Ste. Marie stal klíčovým brankářem organizace Pittsburgh Penguins a okamžitě s ní vybojoval dva Stanley Cupy v řadě. Seznam elitních absolventů dále doplňují skvělí hráči jako jsou obránce Paul Coffey (který zde odehrál část sezóny před svým draftem), brankář John Vanbiesbrouck, tvrdý bek Trevor Daley či vynikající útočník Wayne Simmonds.
🧑🏫 Pro laiky: Jak funguje kanadský juniorský hokej
Když se řekne juniorský hokej, mnoho lidí v Evropě si představí zápasy dorostenců, na které chodí jen rodiče hráčů. V Kanadě je to ale úplně jinak. Kanadský juniorský hokej (organizace CHL, do které spadá i Ontario Hockey League) je obrovský, drsný a vysoce sledovaný profesionální byznys s televizními právy a vyprodanými arénami.
Hráči v této lize mají obvykle od 16 do 20 let. Jsou to chlapci, kteří opustili své rodiny, často bydlí u náhradních pěstounských rodin v cizích městech a podstupují neuvěřitelně náročný tréninkový a zápasový dril. Jejich jediným a ultimátním cílem je ukázat se skautům, zanechat na ledě co nejlepší dojem a být vybráni (draftováni) do dospělé, milionové ligy NHL. Soo Greyhounds hrají v lize OHL proti dalším týmům z provincie Ontario a několika americkým celkům. Vítěz této ligy postupuje na obrovský celonárodní turnaj o takzvaný Memorial Cup, kde se na konci sezóny utká s mistry dalších dvou velkých kanadských juniorských lig (WHL a QMJHL) o absolutního dorosteneckého krále celého kontinentu. Je to nejtvrdší a nejtěžší cesta k profesionálnímu snu.
📈 Týmové úspěchy a historické milníky
Celkový přehled největších a nejdůležitějších sportovních trofejí, které organizace během své slavné historie dokázala na ledě vybojovat:
- Memorial Cup (Mistr celé CHL): 1x (sezóna 1992/1993)
- J. Ross Robertson Cup (Mistr ligy OHL): 3x (sezóny 1984/1985, 1990/1991, 1991/1992)
- Hamilton Spectator Trophy (Vítěz základní části OHL): 6x (sezóny 1980/1981, 1982/1983, 1984/1985, 2013/2014, 2014/2015, 2017/2018)
- Leyden Trophy (Vítězství ve své divizi): 5x (v rámci dřívější divize Leyden)
- Bumbacco Trophy (Vítězství v Západní divizi): 9x (naposledy v sezóně 2017/2018)