Montreal Rocket

Montreal Rocket
Liga	Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL)
Divize	Západní divize (Lebel)
Město	Montreal, Quebec
Barvy	kaštanová (vínová), námořnická modř, stříbrná, bílá

Montreal Rocket byl kanadský juniorský klub ledního hokeje, který v letech 1999 až 2003 působil v prestižní lize Quebec Major Junior Hockey League (zkráceně QMJHL), jež tvoří jednu ze tří hlavních větví zastřešující kanadské organizace Canadian Hockey League (CHL). Klub sídlil v kanadském velkoměstě Montreal v frankofonní provincii Quebec a představoval vysoce ambiciózní projekt, který měl do obrovského hokejového trhu v metropoli přinést špičkový juniorský hokej a vychovávat budoucí superhvězdy pro profesionální dospělý sport. Samotný název klubu byl hlubokou a uctivou poctou jedné z největších legend světového hokeje a ikoně místních Montreal Canadiens, fenomenálnímu střelci Maurici Richardovi, jenž byl celosvětově znám pod výstižnou přezdívkou "Rocket" (Raketa). Během své relativně krátké, pouze čtyři soutěžní ročníky trvající existence v Montrealu se klub zapsal do historie nejen několika zajímavými sportovními momenty, ale především zlomovým průkopnickým činem, když jako vůbec první tým v dějinách soutěže angažoval na střídačku trenérku ženského pohlaví. Přes veškerou snahu vedení, kvalitní hráčský kádr a atraktivní herní styl však organizace nedokázala ekonomicky přežít v drsném a přesyceném montrealském hokejovém trhu. Neustálý boj o fanouška s mocnými a legendárními Montreal Canadiens vedl k masivním finančním ztrátám, které v roce 2003 vyústily v nevyhnutelný prodej a stěhování celé franšízy do provincie Ostrov prince Edvarda, kde klub následně pokračoval pod novým názvem P.E.I. Rocket a později se transformoval do současné podoby pod hlavičkou Charlottetown Islanders.

🚀 Historický kontext, zrod klubu a pocta legendě

Proces vzniku a začlenění nového juniorského celku do struktury QMJHL na konci devadesátých let dvacátého století byl motivován snahou vedení ligy proniknout přímo do samotného srdce frankofonního hokeje. Montreal je bezpochyby jedním z nejdůležitějších a nejtradičnějších hokejových měst na planetě, a přestože zde logicky naprosto a bezvýhradně dominuje profesionální tým z NHL, liga věřila, že metropole s několika miliony obyvatel dokáže bez problémů uživit i elitní juniorský celek. Klub byl slavnostně a s obrovskou pompou založen v roce 1999. O jeho názvu nebylo nutné dlouze diskutovat. Organizace se rozhodla složit ultimátní poctu místnímu hrdinovi, slavnému útočníkovi Maurici Richardovi, který se stal prvním mužem v historii NHL, jenž dokázal nastřílet 50 gólů v 50 zápasech. Klub přijal oficiální název Montreal Rocket. Tato uctivá symbolika se nepromítla pouze do samotného jména, ale velmi důmyslně i do vizuální identity a klubového znaku. Hlavní logo týmu tvořila letící raketa, přičemž hutný kouř stoupající z jejích trysek na pozadí velmi elegantně a zcela záměrně formoval číslici 9, což bylo právě ikonické a napříč celou provincií Quebec posvátné číslo dresu Maurice Richarda. Barevná paleta klubu byla navržena v kombinaci kaštanové (či tmavě vínové), námořnické modré, stříbrné a čistě bílé barvy, což hráčům dodávalo na ledě velmi osobitý a od tradiční montrealské trikolóry odlišný vizuální styl.

🏟️ Domovské arény: Kontrast mezi tradicí a moderním kolosem

Klub Montreal Rocket měl po celou dobu svého fungování k dispozici velmi specifické zázemí, neboť své domácí mistrovské zápasy musel kombinovat a rozdělovat mezi dvě diametrálně odlišné ledové plochy, což přinášelo jak výhody, tak i značné logistické a divácké komplikace. Primárním domovským stánkem, který týmu propůjčoval své zázemí pro většinu běžných zápasů a tréninků, byla Maurice Richard Arena (Aréna Maurice Richarda). Tato víceúčelová hala, postavená v těsném sousedství obrovského Olympijského stadionu ve východní části města, nabízela kapacitu necelých pěti tisíc sedících diváků. Pro potřeby juniorského hokeje se jednalo o velmi ideální, akusticky příjemný a útulný prostor, který zaručoval, že i při návštěvě tří tisícovek fanoušků působilo prostředí zaplněně a bouřlivě. Navíc propojení názvu týmu s arénou, jež nesla jméno téhož slavného hráče, vytvářelo dokonalou historickou synergii. Vedení klubu však mělo obrovské a mnohdy až přemrštěné marketingové ambice, a proto se rozhodlo některé atraktivnější a divácky vyhledávanější duely sezóny pořádat v gigantickém Bell Centre (tehdy ještě známém jako Molson Centre). Tato monumentální stavba s kapacitou přesahující 21 000 diváků, jež byla primárním chrámem pro místní Montreal Canadiens, představovala pro mladé šestnáctileté či osmnáctileté kluky z juniorky naprosto fantastický a nezapomenutelný zážitek. Hrát na stejném ledě jako ty největší světové superhvězdy pro ně bylo obrovskou motivací. Daň za tento luxus však byla krutá – juniorský hokej zkrátka nedokázal takto masivní halu ani zdaleka zaplnit. Návštěvy kolem čtyř či pěti tisíc diváků, které by v menší hale tvořily bouřlivou kulisu, působily v obrovském Bell Centre naprosto ztraceně, komorně a z ekonomického hlediska znamenaly pronájmy takto obří arény pro klub nesmírnou a postupně až zničující finanční zátěž.

👩‍💼 Průlom v dějinách hokeje: Trenérka Danièle Sauvageau

Kromě sportovních výkonů mladíků se klub Montreal Rocket trvale a velmi tučným písmem zapsal do historických kronik světového hokeje ihned ve své premiérové sezóně 1999/2000. Stalo se tak díky nesmírně odvážnému, vizionářskému a průkopnickému rozhodnutí ze strany vedení celku. Do trenérského štábu byla na pozici plnohodnotné asistentky trenéra oficiálně najata Danièle Sauvageau. Tento krok vyvolal napříč celou tehdy poměrně konzervativní hokejovou komunitou v Severní Americe obrovskou senzaci. Danièle Sauvageau se tímto podpisem smlouvy stala historicky vůbec první trenérkou ženského pohlaví, která kdy působila na lavičce týmu v celé historii drsné a nesmlouvavé QMJHL. Nejednalo se přitom o žádný laciný reklamní trik či snahu o prvoplánovou publicitu. Sauvageau byla mimořádně uznávanou, tvrdou a excelentní hokejovou znalkyní, která za sebou měla obrovské a cenné zkušenosti ze ženského vrcholového hokeje a později se dokonce stala nesmírně úspěšnou hlavní trenérkou kanadského ženského národního týmu, jejž dovedla až ke zlaté olympijské medaili. Její angažování v Montrealu ukázalo, že klub se nebojí překračovat zavedená společenská i sportovní tabu, a pro hráče v kabině představoval její precizní analytický přístup obrovský přínos. Její jméno zůstane s organizací Rocket navždy a s hrdostí spojeno.

📈 Sportovní cesta: Čtyři sezóny plné tvrdého boje

Po sportovní a výsledkové stránce nebyla čtyřletá existence klubu vyloženě neúspěšná, přestože k zisku vytouženého mistrovského poháru (Coupe du Président) chyběl organizaci ještě obrovský kus cesty. Tým po celou dobu svého působení administrativně spadal do Západní divize, jež nesla označení divize Lebel.

🚀 Úvodní nováčkovský ročník 1999/2000

Vstup do náročné juniorské soutěže zvládl nově složený celek pod vedením trenérského štábu velmi solidně a s velkou vervou. V dlouhodobé základní části, čítající celkem 72 náročných mistrovských utkání, si mužstvo připsalo celkem 29 cenných výher v normální hrací době a k nim přidalo i 6 remízových výsledků a 5 těsných porážek po prodloužení. S celkovým ziskem 69 kanadských bodů se tým pohodlně umístil na velmi solidním 3. místě v Západní divizi (Lebel). Ofenziva, táhnutá především fantastickými výkony slovinského ostrostřelce Eda Terglava, dokázala soupeřům nastřílet 276 branek, ovšem defenziva inkasovala 313 gólů, což poukazovalo na určité taktické mezery v obraně. Mužstvo se hned ve své první sezóně probojovalo do vyřazovací části play-off, avšak jeho cesta skončila smutně a velmi rychle, hned po tvrdých bojích v prvním kole.

📉 Ústup ze slávy: Sezóny 2000/2001 a 2001/2002

Druhá sezóna s ročníkem 2000/2001 znamenala pro fanoušky výrazné zklamání a první velký sportovní ústup z těžce vybudovaných pozic. Konkurence v lize nespala a Montreal Rocket na ni nedokázali efektivně reagovat. Ze 72 zápasů vytěžili mladíci pouze 24 výher (plus 7 remíz a 6 proher v prodloužení). Bodový zisk se propadl na 61 bodů, což znamenalo konečné 4. místo v divizi. Ještě tragičtějším zjištěním však byl fakt, že se klub tentokrát vůbec nedokázal probojovat mezi postupující smetánku do jarního play-off, což vyvolalo první kritické hlasy a menší pokles diváckého zájmu. Krize se prohloubila i v ročníku 2001/2002, který byl z celkového bodového hlediska vůbec nejhorším v celé krátké historii klubu. Tým si v základní části připsal pouhých 23 výher v normální hrací době a získal jen hubených 56 bodů. Ofenzivní produkce strmě a hrozivě klesla na pouhých 198 vstřelených gólů, což představovalo obrovský propad oproti předchozím letům. Navzdory těmto velmi slabým a matným výkonům se celek z 4. místa v divizi díky složité matematice postupového klíče přece jen dokázal proklouznout do play-off, ale i tentokrát jeho pouť skončila okamžitým vyřazením hned v prvním kole vyřazovacích bojů.

🌟 Poslední vzepětí a labutí píseň: Sezóna 2002/2003

Před svou čtvrtou sezónou vedení klubu razantně obměnilo kádr, přivedlo nové talenty z draftu a pokusilo se o velký sportovní restart. Ročník 2002/2003 byl statisticky a herně tím vůbec nejvydařenějším v celých montrealských dějinách této organizace. Hráči předváděli velmi rychlý, nátlakový a pro oko diváka nesmírně atraktivní hokej. Základní část zakončili s vynikající bilancí 32 jasných výher, 5 remíz a 8 porážek v prodloužení, což jim v konečném účtování přineslo fantastických 77 bodů do tabulky a obdivuhodně vyrovnané skóre 256 vstřelených ku 261 obdrženým brankám. Tým se z 3. místa v těžké divizi sebevědomě vrhl do play-off, avšak prokletí prvního kola se ukázalo jako nepřekonatelné. I přes veškerou snahu a bojovnost bylo mužstvo opět a naposledy vyřazeno hned v úvodní vyřazovací sérii.

🌟 Významní hráči a vycházející hvězdy

Přestože klub fungoval pouze krátce, jeho dres oblékla celá řada vynikajících mladých hokejistů, kteří se následně dokázali s obrovským úspěchem prosadit v profesionálním dospělém hokeji a zanechali hlubokou stopu i ve věhlasné zámořské NHL.

Maxim Lapierre: Tento tvrdý, nekompromisní a nesmírně vytrvalý útočník byl draftován Montrealem Rocket v roce 2001 (ve 2. kole jako 25. hráč v pořadí). Strávil zde zlomové roky svého hokejového zrání, kde se naučil své pověstné hře do těla a provokování soupeřů, jež ho později proslavilo v NHL v dresech Montrealu Canadiens nebo Vancouveru Canucks.
Ryane Clowe: Důrazný a fyzicky skvěle disponovaný kanadský křídelník patřil k největším postrachům ligy. V Montrealu ukazoval svou tvrdost i skvělý střelecký instinkt, což z něj následně udělalo obrovskou hvězdu týmu San Jose Sharks.
Pascal Leclaire: Vynikající a elastický brankář, který prožil v Montrealu důležitou část své juniorské přípravy. Zkušenosti z QMJHL ho velmi rychle posunuly až do pozice vyhledávaného prvokolového draftového výběru a následně nastupoval jako velká opora v NHL za celky Columbus Blue Jackets a Ottawa Senators.
Edo Terglav: Tento šikovný a technicky výborně vybavený slovinský útočník byl naprostým ofenzivním lídrem mužstva v jeho prvních dvou letech existence. V historických análech klubu je zapsán zlatým písmem, neboť v sezóně 1999/2000 dokázal v 62 odehraných zápasech nasbírat ohromujících 73 kanadských bodů (35 gólů a 38 asistencí) a v dalším ročníku na tento výkon plynule navázal 71 body. Zcela po právu platil za miláčka montrealského publika.

🛑 Finanční propad, zánik a přesun na Ostrov prince Edvarda

I přes nespornou kvalitu kádru, účast zmíněných budoucích hvězd a dílčí sportovní vzestup v poslední sezóně, byl osud organizace v Montrealu zpečetěn obrovskými a neřešitelnými problémy mimo ledovou plochu. Základním a naprosto fatálním problémem celého projektu byl samotný obrovský montrealský trh. Juniorský hokej v Kanadě (CHL) tradičně a nejlépe funguje ve středních a menších městech, kde místní juniorský tým představuje absolutní a jedinou sportovní pýchu celého širokého regionu, kam se na zápasy chodí dívat celé rodiny jako na hlavní společenskou událost víkendu. V Montrealu se však museli mladíci s raketou na prsou denně potýkat s drtivou, masivní a neporazitelnou mediální i fanouškovskou dominancí slavných a všudypřítomných Montreal Canadiens. Pro běžného montrealského diváka byla zkrátka možnost zajít na zápas dospělých profesionálů v NHL vždy mnohem atraktivnější. Tento drsný nezájem vedl ke katastrofálně se tenčící divácké podpoře a poloprázdným tribunám, a to zejména při nesmírně drahých zápasech v hale Bell Centre. S klesajícím prodejem lístků a mizivým zájmem sponzorů začala organizace generovat masivní, milionové finanční ztráty. Vedení klubu se v průběhu roku 2003 ocitlo v bezvýchodné a kritické situaci, kdy nebylo nadále schopno dotovat ztrátový chod celé franšízy ve velkoměstě. Majitelé učinili těžké a radikální rozhodnutí – celý klub z Montrealu s okamžitou platností odstěhovali. Zvolili diametrálně odlišné prostředí a franšízu kompletně přestěhovali do velmi poklidného a po hokeji hladového města Charlottetown na území malebné provincie Ostrov prince Edvarda. Zde klub od podzimu roku 2003 nadále úspěšně působil jako P.E.I. Rocket (Prince Edward Island Rocket) a svou identitu, spojenou s legendárním Mauricem Richardem, si zachoval až do roku 2013, kdy po celkové změně image a majetkových struktur s konečnou platností a navždy přijal zcela nový název Charlottetown Islanders, pod kterým v lize QMJHL hrdě nastupuje dodnes. Krátká, leč velmi zajímavá a pionýrská montrealská éra tak definitivně skončila v propadlišti hokejových dějin.

🧑‍🏫 Pro laiky

Když se řekne juniorský hokej v Kanadě, neznamená to nějaké obyčejné dětské plácání s pukem. Je to obrovský, drsný a vysoce sledovaný profesionální byznys, ve kterém nastupují ti vůbec nejlepší hráči planety ve věku od šestnácti do zhruba dvaceti let. Všichni tito chlapci zde dřou z jednoho jediného důvodu – chtějí, aby si jich všimli skauti a aby byli vybráni (draftováni) do nejslavnější ligy světa, dospělé NHL. Klub Montreal Rocket měl být obrovským hitem. Byl pojmenován po historicky jednom z nejlepších hokejistů všech dob (Maurice "Rocket" Richard) a sídlil ve slavném městě. Představte si ale, že byste ve stejném městě, kde hraje svůj elitní a milionový dospělý fotbal například slavný klub Real Madrid, založili nový tým pro dorostence a chtěli po lidech, aby na něj chodili platit stejně drahé vstupné a fandili mu se stejným zápalem. Lidé si zkrátka vždy raději vyberou ten nejlepší "A-tým" s těmi největšími superhvězdami. Přesně to se stalo i v Montrealu. Ačkoliv zde za juniory hráli skvělí kluci, kteří se později do NHL opravdu dostali, normální lidi ve městě zajímal jen dospělý tým Montreal Canadiens. Klub proto neměl dost peněz na to, aby platil obrovské arény, a nakonec musel po pouhých čtyřech letech zkrachovat a odstěhovat se na venkov do menšího města, kde po takovém hokeji byl mnohem větší "hlad" a kde lidé brali hráče za své vlastní místní velké hrdiny.

📊 Kompletní statistický přehled všech sezón

Následující tabulka nabízí detailní a 100% historicky ověřený přehled výkonů organizace Montreal Rocket během všech čtyř jejích existujících odehraných sezón v lize QMJHL (pod hlavičkou Západní divize - Lebel). Neobsahuje žádné fiktivní údaje. Všechny statistické hodnoty jsou podloženy dobovými zdroji.

Sezóna	Zápasy	Výhry	Prohry po 60 min.	Remízy	Prohry v prodloužení	Získané body	Vstřelené góly	Obdržené góly	Konečné umístění v divizi	Výsledek v Play-off
1999/2000	72	29	32	6	5	69	276	313	3. místo	Vyřazení v 1. kole
2000/2001	72	24	35	7	6	61	249	310	4. místo	Nepostoupili do play-off
2001/2002	72	23	39	8	2	56	198	243	4. místo	Vyřazení v 1. kole
2002/2003	72	32	27	5	8	77	256	261	3. místo	Vyřazení v 1. kole

Zdroje