Jev (filozofie)

Jev (Fenomén)
	[[Soubor:Soubor:Plato's Republic Allegory of the Cave (outline).svg\|250px]]
	Alegorie jeskyně od Platóna jako znázornění rozdílu mezi jevy (stíny na zdi) a skutečnými idejemi (předměty venku).

Rozbalit box

Obsah boxu

Jev nebo také fenomén (z řeckého fainomenon, „to, co se ukazuje“) je ústřední pojem filozofie, který označuje jakoukoli pozorovatelnou událost, vlastnost nebo předmět, jak se jeví našemu vědomí a smyslům. Jev je často stavěn do protikladu k podstatě věci, tedy k tomu, jaká je věc sama o sobě, nezávisle na našem vnímání. Toto rozlišení se stalo klíčovým v díle Immanuela Kanta a později bylo zásadně přehodnoceno ve fenomenologii 20. století. Pojem jevu je zásadní pro epistemologii (teorii poznání) i metafyziku.

🤔 Definice a základní vymezení

V nejobecnějším smyslu je jev vše, co můžeme vnímat, prožívat nebo si myslet. Je to soubor vnějších, proměnlivých a smyslům bezprostředně přístupných vlastností předmětů. Filozofický význam tohoto pojmu však spočívá v jeho vztahu k "pravé" realitě. Hlavní otázka zní: Je to, co vnímáme (jev), totožné s tím, co skutečně existuje?

Jev vs. Podstata: Tradiční metafyzika rozlišuje mezi jevem (vnější projev) a podstatou (vnitřní, neměnná a určující přirozenost věci). Podstata se "skrývá" za jevy a je odhalována vědeckým nebo filozofickým poznáním.
Jev vs. Noumenon: Pojem, který zavedl Immanuel Kant, označuje "věc o sobě" (Ding an sich), tedy realitu, jaká je nezávisle na našem poznání. Jev (fenomén) je naopak "věc pro nás", tedy realita filtrovaná a strukturovaná našimi smysly a rozumem.

Jev tedy není nutně iluze, ale spíše jediná forma reality, která je nám přístupná.

⏳ Historický vývoj pojmu

Chápání jevu se v dějinách filozofie proměňovalo a prohlubovalo.

Antická filozofie (Platón)

První systematické rozlišení mezi smyslově vnímatelným světem a světem pravého bytí nacházíme u Platóna. Ve svém slavném podobenství o jeskyni popisuje lidi uvězněné v jeskyni, kteří vidí pouze stíny (jevy) skutečných předmětů promítané na zeď. Tyto stíny považují za realitu. Filozof je ten, kdo se dokáže osvobodit, vyjít z jeskyně a spatřit skutečné předměty (svět idejí) osvětlené sluncem (ideou Dobra). Pro Platóna jsou tedy jevy smyslového světa pouhými nedokonalými napodobeninami věčných a neměnných idejí, které jsou jedinou pravou realitou.

Novověká filozofie (Immanuel Kant)

Zásadní obrat v chápání jevu přinesl Immanuel Kant ve své Kritice čistého rozumu. Podle Kanta nemůžeme nikdy poznat svět tak, jaký je "o sobě" (noumenon). Naše poznání je vždy formováno apriorními (předzkušenostními) strukturami naší mysli – smyslovými formami (prostor a čas) a kategoriemi rozumu (kauzalita, jednota, možnost atd.). Jev (fenomén) je tedy pro Kanta syntézou smyslových dat a těchto apriorních struktur mysli.

To znamená, že svět, jak ho známe, je "světem pro nás". Vlastnosti jako prostor, čas nebo příčinnost nejsou vlastnostmi věcí o sobě, ale způsobem, jakým si naše mysl organizuje zkušenost. Kant tímto "kopernikánským obratem" stanovil hranice lidského poznání: můžeme poznávat pouze jevy, nikoli noumena.

Německý idealismus (Georg Wilhelm Friedrich Hegel)

Georg Wilhelm Friedrich Hegel, navazující na Kanta, odmítl myšlenku nepoznatelné "věci o sobě". Pro Hegela není jev pouhým subjektivním zdáním, ale nutným a zákonitým projevem podstaty. Ve své Fenomenologii ducha ukazuje, jak se vědomí postupně vyvíjí skrze různé formy jevů (fenoménů) až k absolutnímu vědění, kde je protiklad mezi jevem a podstatou, subjektem a objektem, překonán. Jev je momentem v dialektickém procesu, v němž se Absolutno (Duch) samo sobě odhaluje.

Fenomenologie 20. století (Edmund Husserl, Martin Heidegger)

Fenomenologie, filozofický směr založený Edmundem Husserlem, postavila pojem jevu do samého centra svého zkoumání. Husserlovým heslem bylo "K věcem samým!", což znamenalo obrátit se k jevům tak, jak se bezprostředně ukazují ve vědomí, a zdržet se (provést epoché) všech předsudků a teorií o jejich vnější existenci. Fenomén zde není zdáním něčeho skrytého, ale samotným způsobem, jak se realita dává vědomí. Cílem je popsat esenciální struktury této zkušenosti.

Martin Heidegger, Husserlův žák, posunul fenomenologii od zkoumání vědomí k otázce po bytí. Fenomén je pro něj "to, co se samo na sobě ukazuje". Skrze analýzu fenoménů, jak se ukazují v lidské existenci (Dasein), se filozofie má dobrat k smyslu samotného bytí.

🔬 Jev v současné filozofii a vědě

V současné filozofii a vědě se pojem jevu používá v různých kontextech:

Filozofie mysli: Debaty o qualia (subjektivní prožitky, např. pocit červenosti červené barvy) se přímo dotýkají problému jevů. Jsou tyto prožitky pouze jevy v mozku, nebo mají vlastní realitu?
Filozofie vědy: Věda se primárně zabývá popisem a vysvětlováním pozorovatelných jevů. Filozofie vědy se ptá, zda vědecké teorie popisují pouze vztahy mezi jevy (instrumentalismus), nebo zda odhalují skrytou strukturu reality, která tyto jevy způsobuje (realismus). V kvantové mechanice hraje pozorovatel (ten, komu se jev ukazuje) klíčovou roli, což dále komplikuje klasické oddělení subjektu a objektu.

💡 Pro laiky

Představte si, že se díváte na film v kině. To, co vidíte na plátně – obrazy, postavy, příběh, slyšíte zvuky – to vše je jev (fenomén). Je to zážitek, který se vám ukazuje a který prožíváte. Je to vaše realita v danou chvíli.

Za tímto jevem se však skrývá věc o sobě (noumenon). To je vše, co film ve skutečnosti tvoří, ale co přímo nevnímáte: digitální data (jedničky a nuly) na pevném disku, složitá optika projektoru, fyzikální vlastnosti světla a zvuku, herci, kteří dávno dotočili své scény, a scénář, který to všechno naplánoval.

Platón by řekl, že film na plátně (jev) je jen nedokonalý stín skutečného, ideálního příběhu.
Immanuel Kant by argumentoval, že nikdy nemůžete vidět ta čistá data na disku. Váš mozek (podobně jako projektor) musí tato data nejprve zpracovat a uspořádat je do podoby smysluplného obrazu a zvuku (jev), abyste jim vůbec mohli rozumět.
Edmund Husserl by vás vyzval, abyste se soustředili pouze na samotný filmový zážitek. Zapomeňte na projektor, na data i na herce. Popište přesně to, co vidíte a cítíte, protože to je jediná realita, která je pro vás v tu chvíli důležitá.

Jev tedy není lež, ale spíše "uživatelské rozhraní" reality, skrze které se světem interagujeme.

📚 Zdroje