Black Jack Stewart

Rozbalit box

Obsah boxu

John Sherratt "Black Jack" Stewart (6. května 1917 – 25. května 1983) byl kanadský profesionální hokejový obránce, člen Hokejové síně slávy. Je považován za jednoho z nejtvrdších a nejobávanějších hráčů, kteří kdy vkročili na led NHL.

Stewart byl pilířem obrany Detroit Red Wings ve 40. letech 20. století. Proslul svými drtivými bodyčeky, které soupeřům často způsobovaly zranění nebo je minimálně zastrašily natolik, že se báli vjet do útočného pásma. Přestože byl znám jako "zlý muž", nebyl to typický bitkař, ale spíše mistr fyzické hry tělem. Spolu s Billem Quackenbushem vytvořil jednu z nejlepších a zároveň nejkontrastnějších obranných dvojic v historii hokeje. Získal dva Stanley Cupy a jeho kariéru předčasně ukončilo zranění zad, které bylo přímým důsledkem jeho obětavého a tvrdého stylu.

🚜 Mládí: Síla z prérie

Jack Stewart se narodil v malé vesnici Pilot Mound v provincii Manitoba. Vyrůstal na rodinné farmě, což formovalo jeho fyzickou konstituci.

Farmářská síla: Stewart neměl přístup k moderním posilovnám. Jeho svaly a síla pocházely z každodenní dřiny na poli, zvedání balíků sena a práce s dobytkem. Když přišel do NHL, měl stisk ruky jako svěrák a tělo z ocele.
Cesta k hokeji: Hokej hrál na zamrzlých rybnících Manitoby. Už v juniorském věku v týmu Portage la Prairie Terriers vynikal tím, že přes něj prostě nešlo přejít. Jeho talentu si všimli skauti Detroitu Red Wings, kteří v té době hledali hráče, kteří by dokázali čelit fyzické hře soupeřů.

♠️ Původ přezdívky "Black Jack"

Přezdívka "Black Jack" se stala jeho druhou identitou. Málokdo mu říkal John. Existuje několik vrstev významu této přezdívky:

Vzhled: Stewart měl husté černé vlasy a velmi tmavé strniště. I když se oholil ráno, odpoledne už měl "stín páté hodiny". Na ledě vypadal hrozivě.
Zbraň: V angličtině termín "blackjack" označuje krátký obušek (kostižer). Stewartova hra tělem měla na soupeře stejný dopad jako úder obuškem.
Karty: Odkaz na karetní hru Black Jack, kde jde o riziko a vítězství.

Sám Stewart svou pověst "zlého muže" bral s nadhledem, ale na ledě ji živil. Traduje se, že se před zápasem v kabině téměř nemluvil, jen seděl a díval se do země, čímž děsil i vlastní spoluhráče.

🛡️ Herní styl: Lidská demoliční koule

V době, kdy Stewart hrál (30. a 40. léta), se hokej hrál jinak než dnes. Nebyly helmy, chrániče byly primitivní.

Bodyčeky: Stewartovou specialitou byl čistý bodyček ramenem. Dokázal vyvinout obrovskou kinetickou energii. Útočníci, kteří se dívali na puk a ne na něj, často končili v bezvědomí.
Filozofie: Jeho krédem bylo: "Puk může projít, hráč ne."
High Sticking: Nebyl to svatoušek. Pokud nestačil tělem, nebál se použít hokejku. V té době byla pravidla volnější a Stewart se pohyboval na hraně (a často za ní).
Absence rvaček: Zajímavé je, že Black Jack se nepral tak často, jak by se dalo čekat. Důvod byl prostý: většina hráčů se ho bála vyzvat. Věděli, že srážka s ním bolí víc než pěstní souboj.

🐙 Zlatá éra v Detroitu: "The Odd Couple"

Ve 40. letech disponoval tým Detroit Red Wings obranou, která byla noční můrou pro soupeře. Jejím základním kamenem byl Jack Stewart. Trenér Jack Adams však učinil geniální tah, když k němu přiřadil hráče, který byl jeho naprostým opakem.

Stewart a Quackenbush: Oheň a led

Stewartovým partnerem se stal **Bill Quackenbush**.

**Kontrast:**
- **Stewart:** Tvrdý, nekompromisní, nahánějící hrůzu, "čistil" prostor před brankou fyzickou silou.
- **Quackenbush:** Elegantní bruslař, technický, ofenzivní a neuvěřitelně slušný (v roce 1949 vyhrál Lady Byng Trophy s 0 trestnými minutami!).
**Chemie:** Tato dvojice fungovala dokonale. Útočníci soupeře se museli vyhýbat Stewartovým nárazům, což je vhánělo do prostoru, kde jim Quackenbush technicky odebral puk. Byli považováni za nejlepší obranný pár své doby.

🏆 První titul: Válečný pohár (1943)

Sezóna 1942/43 byla poznamenána válkou, ale Detroit měl silný tým. Stewart, kterému bylo 25 let, dozrál v lídra defenzivy.

**Dominance v play-off:** Detroit v play-off prohrál jen dva zápasy. Ve finále proti **Boston Bruins** zvítězili jednoznačně 4:0 na zápasy.
**Stewartova role:** Black Jack byl klíčem k zastavení útočných hvězd Bostonu (jako byl Bill Cowley). Jeho schopnost fyzicky vyčerpat soupeře během série byla rozhodující. Pro Stewarta to byl první Stanley Cup.

👮 Ochránce "Mr. Hockeyho"

V roce 1946 se v kabině Detroitu objevil tichý, osmnáctiletý nováček jménem **Gordie Howe**. Jack Stewart okamžitě pochopil, že tento mladík je budoucností klubu, a vzal ho pod svá křídla.

**Zákon džungle:** V té době se nováčci často stávali terčem útoků veteránů soupeře, kteří je chtěli "přivítat" v lize. Stewart vyslal jasný signál: *„Kdo se dotkne Gordieho, bude mít co do činění se mnou.“*
**Výchova:** Díky Stewartově ochraně měl Howe prostor a čas na ledě, aby se mohl rozvíjet, aniž by se musel v každém střídání bát o zdraví. Howe později často říkal, že bez Stewarta a Teda Lindsayho by jeho začátky byly mnohem těžší.

⭐ Poválečná dominance a All-Star

Druhá polovina 40. let byla Stewartovým individuálním vrcholem. Byl v té době obecně považován za nejlepšího defenzivního obránce na světě.

**All-Star uznání:**
- **První tým hvězd:** 1943, 1948, 1949.
- **Druhý tým hvězd:** 1946, 1947.
**Statistika:** Ačkoliv nebyl ofenzivním obráncem (jeho maximem bylo 19 bodů v sezóně), jeho hodnota pro tým byla nevyčíslitelná. V sezóně 1948/49 skončil v hlasování o **Hart Memorial Trophy** (nejužitečnější hráč) na 4. místě, což je pro defenzivního obránce mimořádný úspěch.

🏆 Stanley Cup 1950: Triumf pro Gordieho

Sezóna 1949/50 přinesla drama. V prvním kole play-off utrpěl Gordie Howe vážné zranění hlavy a bojoval o život v nemocnici. Tým byl v šoku.

**Semknutí týmu:** Stewart a kapitán Sid Abel převzali velení. Stewartova hra v obraně se stala ještě tvrdší. Prohlásil, že pohár vyhrají pro Gordieho.
**Finále proti Rangers:** Série dospěla až do sedmého zápasu. V prodloužení rozhodl Pete Babando.
**Oslavy:** Když kapitán Abel převzal pohár, Jack Stewart byl jedním z prvních, kdo se s ním radoval. Byl to jeho druhý a poslední Stanley Cup.

V té době však už Stewartovo tělo začalo vysílat varovné signály. Roky srážek a nárazů si vybíraly daň na jeho zádech, což nakonec vedlo k jednomu z nejpřekvapivějších přestupů té doby.

🚂 Šokující výměna: Oběť Jacka Adamse (1950)

Léto roku 1950 přineslo do Detroitu zemětřesení. Generální manažer Jack Adams byl známý tím, že neměl sentiment. Jakmile měl pocit, že hráč dosáhl vrcholu a začne klesat, nemilosrdně se ho zbavil.

Obchod století: Dne 13. července 1950, jen pár měsíců po oslavách Stanley Cupu, Adams vyměnil základní kameny svého týmu. Jack Stewart (spolu s brankářem Harrym Lumleym a dalšími třemi hráči) byl poslán do týmu Chicago Black Hawks.
Protihodnota: Detroit získal čtyři hráče, z nichž nejvýznamnější byl Metro Prystai.
Reakce: Fanoušci i hráči byli v šoku. Stewart byl srdcem obrany a nejobávanějším mužem týmu. Adams však věřil, že ve 33 letech už má Black Jack svá nejlepší léta za sebou a že jeho tělo nevydrží. Bohužel měl pravdu.

🦅 Kapitán v pekle: Chicago Black Hawks

Přestup do Chicaga byl pro Stewarta kulturním šokem. Zatímco Detroit byl mistrovský stroj, Chicago bylo v té době "otloukánkem" ligy. Tým skončil poslední ve čtyřech z předchozích pěti sezón.

Okamžitý lídr: Vedení Chicaga okamžitě jmenovalo Stewarta kapitánem. Doufali, že jeho vítězná mentalita a tvrdost nakazí mladé hráče.
Změna kultury: Stewart se snažil. Na ledě dřel, rozdával bodyčeky a snažil se vštípit týmu hrdost. Pod jeho vedením se defenziva týmu mírně zlepšila, ale bez podpory kvalitního útoku to nestačilo na postup do play-off.

🚑 Zranění, které zlomilo "Skálu" (1951–1952)

Jack Stewart hrál hokej stylem, který ničil soupeře, ale zároveň ničil i jeho samotného. Newtonův zákon akce a reakce platil neúprosně – každý tvrdý náraz do soupeře znamenal náraz i pro Stewartovo tělo.

Vyhřezlá ploténka: V sezóně 1951/52 se ozvala jeho záda. Bolest se stala nesnesitelnou. Diagnóza byla krutá: vyhřezlá meziobratlová ploténka (ruptured disc).
Konec: Lékaři mu sdělili, že další nárazy by mohly vést k trvalému ochrnutí. Stewart podstoupil operaci, ale návrat k profesionálnímu hokeji byl vyloučen.
Loučení: Kariéru ukončil ve věku 35 let. Odešel jako jeden z nejrespektovanějších obránců své generace.

👔 Život po hokeji: Trenér a komisař

Jack Stewart se po skončení kariéry nevrátil na farmu v Manitobě, ale zůstal u hokeje v různých rolích. Jeho autorita byla stále obrovská.

Trenérská dráha

Kitchener-Waterloo Dutchmen: Trénoval tento tým v seniorské lize OHA. Byl známý jako přísný kouč, který vyžadoval absolutní disciplínu.
Windsor Bulldogs: Působil také jako trenér a manažer ve Windsoru.

Komisař OHA

Později se stal ligovým funkcionářem. Působil jako komisař (prezident) soutěží v rámci Ontario Hockey Association. Zde uplatňoval své zkušenosti "šerifa" při řešení disciplinárních prohřešků mladých hráčů.

Dostihy

Mimo hokej měl Stewart velkou vášeň pro koně. Vlastnil a trénoval klusáky (harness racing). Tato záliba ho spojovala s jeho farmářskými kořeny. Často byl vídán na závodištích v Michiganu a Ontariu.

🕯️ Smrt a odkaz

Jack Stewart zemřel 25. května 1983 ve svém domově v Troy ve státě Michigan.

Příčina: Podlehl rakovině ve věku 66 let.
Síň slávy (1964): Uznání se dočkal ještě za svého života. V roce 1964 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Top 100: V roce 1998 ho časopis The Hockey News zařadil na 97. místo v žebříčku 100 největších hráčů historie NHL.

Jeho odkaz žije dál v každém čistém a tvrdém bodyčeku. Byl to muž, který definoval pojem "fyzická obrana" v době, kdy se hrálo bez chráničů a bez slitování.

🎓 Vysvětlení pro laiky: Kdo byl Black Jack Stewart?

Black Jack Stewart byl hokejovým ekvivalentem demoliční koule. V době, kdy se hrálo bez helem a chrániče byly z plsti, byl nejobávanějším mužem na ledě.

Šerif na ledě: Jeho přezdívka "Black Jack" (podle černého obušku) seděla dokonale. Nebyl to rváč, který by se pral pěstmi. On soupeře ničil čistými, ale drtivými nárazy tělem. Útočníci se báli vjet do jeho pásma.
Dokonalý pár: Hokejová obrana se hraje ve dvojicích. Stewart vytvořil slavnou dvojici s Billem Quackenbushem. Byli jako "Kráska a zvíře". Quackenbush byl slušný technik, Stewart dělal špinavou práci. Spolu byli nepřekonatelní.
Oběť vlastního stylu: Hrál tak tvrdě, že si zničil vlastní tělo. Kariéru musel ukončit v 35 letech, protože mu praskla ploténka v zádech. Doslova se obětoval pro úspěch týmu.

📊 Kariérní statistiky (NHL)

			Základní část					Play-off
Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM	Z	G	A	B	TM
1938/39	Detroit Red Wings	NHL	32	0	1	1	16	—	—	—	—	—
1939/40	Detroit Red Wings	NHL	48	1	4	5	39	5	0	0	0	0
1940/41	Detroit Red Wings	NHL	47	2	6	8	56	9	1	2	3	8
1941/42	Detroit Red Wings	NHL	44	4	7	11	93	12	0	1	1	12
1942/43	Detroit Red Wings	NHL	44	2	9	11	68	10	1	2	3	35
1943–45	Válečná pauza (RCAF)	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—
1945/46	Detroit Red Wings	NHL	47	4	11	15	73	5	0	0	0	14
1946/47	Detroit Red Wings	NHL	55	5	9	14	83	5	0	1	1	12
1947/48	Detroit Red Wings	NHL	60	5	14	19	91	10	1	3	4	6
1948/49	Detroit Red Wings	NHL	60	4	11	15	96	11	1	1	2	32
1949/50	Detroit Red Wings	NHL	65	3	11	14	86	14	1	4	5	20
1950/51	Chicago Black Hawks	NHL	26	0	2	2	49	—	—	—	—	—
1951/52	Chicago Black Hawks	NHL	37	1	3	4	12	—	—	—	—	—
NHL celkem			565	31	88	119	762	81	5	14	19	139

Poznámka: Tučně zvýrazněny sezóny, kdy získal Stanley Cup. Válečná léta strávil v kanadském letectvu.

Zdroje