Státní bezpečnost

Rozbalit box

Obsah boxu

Státní bezpečnost (zkratka StB, slovensky Štátna bezpečnosť, ŠtB) byla politická tajná policie a zpravodajská služba, která v letech 1945–1990 sloužila jako mocenský nástroj Komunistické strany Československa (KSČ) k ovládání společnosti, likvidaci oponentů a udržení totalitního režimu v Československu. Oficiálně vznikla 30. června 1945 jako neuniformovaná složka Sboru národní bezpečnosti (SNB). Po komunistickém převratu v únoru 1948 se stala jedním z hlavních pilířů komunistického teroru a represí. Její činnost byla oficiálně ukončena rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera k 15. únoru 1990.

⏳ Historie

Vznik a ovládnutí komunisty (1945–1948)

Státní bezpečnost byla formálně zřízena 30. června 1945 jako součást Sboru národní bezpečnosti. Ačkoliv jejím původním úkolem bylo stíhání válečných zločinců a kolaborantů, od počátku byla pod silným vlivem KSČ, která ovládala Ministerstvo vnitra v čele s Václavem Noskem. Komunisté StB cíleně využívali k sledování a diskreditaci svých politických protivníků z demokratických stran a k přípravě na plné převzetí moci.

Nástroj teroru (1948–1968)

Po únorovém převratu v roce 1948 se StB, pod dohledem sovětských poradců z NKVD, stala klíčovým nástrojem pro potlačení veškeré opozice a upevnění totalitní moci. V 50. letech organizovala a realizovala politické procesy, které se vyznačovaly brutalitou, vynucenými doznáními a předem stanovenými rozsudky, včetně trestů smrti (např. proces s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským). Vyšetřovací metody zahrnovaly kruté fyzické i psychické mučení, jako bylo bití, odpírání spánku, podávání drog nebo fingované popravy. Oběťmi těchto praktik se stali tisíce lidí, z nichž někteří, jako filozof Jan Patočka nebo kněz Josef Toufar, na následky výslechů zemřeli.

Období normalizace (1969–1989)

Po potlačení Pražského jara vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se StB zaměřila na potlačení jakýchkoli projevů nesouhlasu během tzv. normalizace. Hlavním cílem se stal disent, zejména signatáři Charta 77. StB proti nim využívala metody systematického pronásledování, zastrašování, odposlechů, sledování a psychického nátlaku. K tomu využívala rozsáhlou síť tajných spolupracovníků (agentů, důvěrníků), která prostupovala celou společností.

Zánik (1989–1990)

Během sametové revoluce v listopadu 1989 byla StB nejistá a nebyla jednotně řízená. Po pádu režimu, na začátku prosince 1989, vydal tehdejší první náměstek ministra vnitra Alojz Lorenc pokyn k masivní skartaci a ničení kompromitujících svazků a dokumentů, aby byly zahlazeny stopy po činnosti StB a jejích spolupracovníků. Činnost Státní bezpečnosti byla oficiálně ukončena k 15. únoru 1990. Některé její úkoly převzal nově zřízený Úřad pro ochranu ústavy a demokracie FMV.

🏛️ Organizační struktura

StB byla integrální součástí Sboru národní bezpečnosti (SNB) a byla řízena ministerstvem vnitra. V době federace ji řídilo Federální ministerstvo vnitra. Její struktura se v průběhu let měnila, ale základní složky zůstávaly podobné:

Správa I - Rozvědka (Zpravodajská správa): Zodpovědná za špionáž v zahraničí, především v západních zemích. Cílem byla politická, hospodářská a vědeckotechnická špionáž, ale i dezinformační operace.
Správa II - Kontrarozvědka: Hlavní úkol spočíval v boji proti "vnějšímu nepříteli" (zahraničním rozvědkám) a především proti "vnitřnímu nepříteli", což zahrnovalo všechny skutečné i domnělé odpůrce komunistického režimu.
Správa III - Vojenská kontrarozvědka: Působila v rámci Československé lidové armády a dalších ozbrojených složek.
Správa IV - Sledovací správa: Zajišťovala tajné sledování osob a objektů.
Správa V - Správa ochrany stranických a ústavních činitelů: Osobní ochrana vedoucích představitelů KSČ a státu.
Správa VI - Správa zpravodajské techniky: Zabezpečovala technické prostředky pro činnost StB, jako byly odposlechy, skryté kamery a šifrování.
Správa vyšetřování StB: Vedla vyšetřování protistátních trestných činů, proslula brutálními metodami.
Další útvary: Zahrnovaly například správu pasů a víz, statisticko-evidenční odbor nebo útvary pro boj s hospodářskou kriminalitou.

🕵️ Metody a činnost

StB využívala širokou škálu metod k potlačování opozice a kontrole společnosti. Její činnost byla postavena na systematickém porušování lidských práv a zákonů.

Agenturní síť

Základním nástrojem StB byla rozsáhlá síť tajných spolupracovníků, která jí umožňovala pronikat do všech sfér společnosti. Spolupráce byla často vynucena vydíráním, nátlakem nebo sliby výhod. Kategorie spolupracovníků se lišily podle míry a formy spolupráce:

Agent (A): Vědomý a formálně zavázaný spolupracovník, který plnil konkrétní úkoly.
Důvěrník (D): Osoba, která poskytovala informace, ale nebyla formálně zavázána ke spolupráci. Často si ani nemusela být plně vědoma, že komunikuje s StB.
Kandidát tajné spolupráce (KTS): Osoba, kterou si StB vytipovala jako potenciálního spolupracovníka a prověřovala ji.

Vyšetřovací metody

Vyšetřovací praxe StB, zejména v 50. letech, byla nechvalně proslulá svou brutalitou. Cílem nebylo zjistit pravdu, ale donutit oběť k přiznání podle předem připraveného scénáře.

Fyzické mučení: Zahrnovalo bití (často přes mokrý hadr, aby nezůstaly stopy), kopání, svazování, odpírání spánku a jídla, či používání elektrického proudu.
Psychické mučení: Vyslýchaní byli vystaveni psychickému teroru, vydírání (hrozbami postihu rodinných příslušníků), ponižování, dlouhodobé izolaci a fingovaným popravám.

Dezinformace a provokace

StB se specializovala na tzv. "aktivní opatření", což byly dezinformační a provokační kampaně s cílem diskreditovat oponenty režimu doma i v zahraničí. Mezi nejznámější patří:

Akce Kámen: Jedna z nejzákeřnějších operací, při níž StB vytvořila falešnou státní hranici a falešnou úřadovnu americké tajné služby. Lidé, kteří se pokoušeli uprchnout z Československa, byli v této pasti "vyslýcháni" a nevědomky prozradili informace o sobě i o svých spolupracovnících, které StB následně využila k jejich zatčení a odsouzení.
Akce Neptun: V roce 1964 StB "objevila" na dně Černého jezera na Šumavě bedny s údajnými nacistickými dokumenty, které měly kompromitovat některé západoněmecké politiky.

💼 Známé případy a operace

Únos Bohumila Laušmana: V roce 1953 agenti StB unesli z Rakouska bývalého předsedu ČSSD Bohumila Laušmana, který zde žil v emigraci.
Pronásledování undergroundu: V 70. a 80. letech se StB zaměřovala na potlačení nezávislé kultury, známé jako český underground, což vedlo mimo jiné k procesu se skupinou The Plastic People of the Universe.
Akce Asanace: Krycí název pro operaci z konce 70. a začátku 80. let, jejímž cílem bylo donutit signatáře Charty 77 a další disidenty k emigraci pomocí hrubého nátlaku a šikany.

🚫 Zánik a odkaz

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 byla StB zrušena. Její odkaz však zůstává bolestnou součástí moderních českých a slovenských dějin.

Lustrační zákony

V roce 1991 byl přijat tzv. lustrační zákon (zákon č. 451/1991 Sb.), který zakázal bývalým vysoce postaveným komunistickým funkcionářům, příslušníkům StB a jejich vědomým spolupracovníkům zastávat významné funkce ve státní správě, justici, armádě či veřejnoprávních médiích. Cílem bylo omezit vliv starých struktur na nově budovaný demokratický stát.

Zpřístupnění svazků

Dokumenty StB byly po roce 1989 postupně zpřístupňovány veřejnosti. Klíčovými institucemi pro správu a výzkum těchto materiálů jsou:

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR): Česká instituce zřízená v roce 2007, která zkoumá období nacistické i komunistické totality.
Archiv bezpečnostních složek (ABS): Spravuje a zpřístupňuje archiválie bezpečnostních složek komunistického režimu. Pro badatele provozuje také online rozhraní eBadatelna.
Ústav paměti národa (ÚPN): Obdobná instituce na Slovensku.

Zveřejnění seznamů spolupracovníků StB (tzv. "Cibulkovy seznamy") vyvolalo širokou společenskou debatu a řadu kontroverzí a soudních sporů.

🧑‍🏫 StB pro laiky

Představte si, že ve škole je skupina starších a silnějších žáků, kteří rozhodují o všem. To byla Komunistická strana. A aby si udrželi svou moc a aby se nikdo nebouřil, měli své tajné pomocníky – to byla Státní bezpečnost.

Tito pomocníci (estébáci) nenosili uniformy, takže jste je na ulici nepoznali. Jejich úkolem bylo špehovat ostatní lidi. Chtěli vědět, jestli si někdo nestěžuje na "školní řád" (komunistický režim), jestli nečte zakázané knížky nebo neposlouchá zahraniční hudbu.

Jak to dělali? Měli své "kamarády" (agenty) v každé třídě, v každém kroužku. Těmto "kamarádům" slíbili lepší známky nebo jiné výhody, anebo je k donášení donutili tím, že na ně něco ošklivého věděli a vyhrožovali jim. Tito agenti pak tajně hlásili vše, co se kde šustlo.

Když se estébákům zdálo, že je někdo "zlobivý", odvedli ho do své "ředitelny" (vyšetřovny). Tam na něj byli velmi zlí. Křičeli na něj, nenechali ho spát a někdy ho i bili, jen aby se přiznal k něčemu, co často ani neudělal. Cílem bylo všechny tak vystrašit, aby se nikdo neodvážil říct svůj názor a všichni poslouchali. StB byla tedy jakýsi tajný "školní gang", který zajišťoval, aby se všichni báli a poslouchali jedinou vládnoucí stranu.

📖 Zdroje