Elektřin komplex

Rozbalit box

Obsah boxu

Elektřin komplex (nebo též komplex Elektry) je psychoanalytický termín, který označuje vývojovou fázi v životě dívky (obvykle mezi 3. a 6. rokem), charakteristickou nevědomou erotickou vazbou na otce a s ní spojenou žárlivostí a rivalitou vůči matce. Jde o ženskou analogii známějšího Oidipova komplexu u chlapců.

Pojem zavedl v roce 1913 švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung, aby popsal specifika ženského psychosexuálního vývoje. Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud však tento termín důrazně odmítal a trval na používání označení „ženský Oidipův komplex“ nebo „negativní Oidipův komplex“, protože věřil v univerzalitu oidipovského dramatu pro obě pohlaví, byť s odlišným průběhem.

V moderní psychologii (k roku 2026) je koncept považován za teoretický konstrukt klasické psychoanalýzy, který nemá oporu v empirických datech a čelí kritice pro svůj falocentrismus (důraz na závist penisu). Přesto zůstává užitečnou metaforou pro pochopení dynamiky vztahu otec-dcera a procesu separace od matky.

🏛️ Mytologické kořeny: Dcera pomstychtivá

Stejně jako u Oidipa, i zde si psychologie vypůjčila název z řecké mytologie, konkrétně z příběhu Elektry, dcery mykénského krále Agamemnona a královny Klytaimnestry.

Tragédie rodu Atreovců

Když se král Agamemnón vrátil z Trojské války, byl zavražděn svou manželkou Klytaimnestrou a jejím milencem Aigisthem. Elektra, která otce zbožňovala, se nedokázala s jeho smrtí smířit. Matku za tento čin nenáviděla a žila jen pro pomstu. Zachránila svého malého bratra Oresta a poslala ho do bezpečí, aby se později mohl vrátit jako vykonavatel pomsty. Když Orestes dospěl, Elektra ho přesvědčila, aby zabil nejen Aigistha, ale i jejich vlastní matku Klytaimnestru.

Pro Junga se tento mýtus stal dokonalým předobrazem situace, kdy dcera psychicky "zlikviduje" matku, aby obhájila svou lásku k otci. Na rozdíl od Oidipa, který spal s matkou nevědomky, je Elektřina nenávist k matce vědomá a motivovaná láskou k otci.

🧠 Freudova teorie: Závist a obrat k otci

Ačkoliv název vymyslel Jung, detailní popis mechanismu tohoto stádia pochází od Freuda, který se snažil vysvětlit, jak se z malé dívky stane žena.

1. Původní vazba na matku

Freud předpokládal, že v raném dětství (orální a anální stádium) jsou obě pohlaví stejně vázána na matku, která je zdrojem péče a slasti. Dívka je v této fázi "malým mužem" – její libido je aktivní a zaměřené na matku.

2. Trauma a závist penisu (Kastrační komplex)

Zlom nastává ve falickém stádiu, kdy dívka objeví anatomický rozdíl mezi pohlavími. Zjistí, že nemá penis, což si podle Freuda vyloží jako zranění nebo trest – domnívá se, že byla vykastrována. Tento jev Freud nazval závist penisu (Penis Envy). Dívka začne vinit matku z toho, že ji přivedla na svět "nedostatečně vybavenou" (bez penisu). Tato hněvivá reakce vede k oslabení vazby na matku a k pocitu méněcennosti.

3. Obrat k otci

V touze získat penis (nebo jeho symbolickou náhradu) se dívka odvrací od matky k otci. Otec se stává objektem touhy, protože on penis má. Freud tvrdil, že původní přání mít penis se postupně transformuje v přání **mít od otce dítě** (jako dar a náhradu za chybějící orgán). Matka se v tomto trojúhelníku stává nenáviděnou rivalkou, která stojí v cestě k otci.

🛡️ Rozřešení a vznik Superega

U chlapců je Oidipův komplex ukončen drasticky tzv. kastrační úzkostí (strachem, že otec jim penis uřízne). Dívky však podle Freuda kastrační úzkost nemají (protože si myslí, že už vykastrovány byly), a proto u nich motivace k ukončení komplexu není tak silná a okamžitá.

Elektřin komplex se rozpouští pozvolna:

Dívka si uvědomí, že otce nemůže mít pro sebe a že matku nemůže nahradit.
Ze strachu ze ztráty matčiny lásky (kterou stále potřebuje) se nakonec rozhodne s matkou **identifikovat**.
Přijme roli ženy, čímž si osvojí matčiny hodnoty a morálku. Tím vzniká ženské Superego.

Freud kontroverzně tvrdil, že protože dívky nemají kastrační úzkost jako "bič" pro ukončení komplexu, jejich Superego se nikdy nevyvine tak silně a nekompromisně jako u mužů, což mělo vést k údajně menšímu smyslu pro spravedlnost u žen. Tento závěr je dnes považován za jeden z největších omylů psychoanalýzy.

📉 Kritika a moderní pohled

Koncept Elektřina komplexu je v roce 2026 vnímán spíše historicky. Vědecká obec a moderní psychoterapie jej podrobily tvrdé kritice.

Feministická kritika (Karen Horneyová)

Psychoanalytička Karen Horneyová rázně odmítla myšlenku závisti penisu. Tvrdila, že ženy nezávidí mužům orgán, ale jejich **sociální moc a privilegia** v patriarchální společnosti. Naopak přišla s konceptem **závisti dělohy** (Womb Envy) – muži podvědomě závidí ženám schopnost tvořit nový život, a proto si tuto méněcennost kompenzují budováním civilizací, válek a kariér, aby po sobě zanechali aspoň nějakou stopu.

Absence důkazů

Empirické studie nikdy nepotvrdily, že by malé dívky masově trpěly pocitem, že jsou kastrované, nebo že by vinily matky z absence penisu. Moderní vývojová psychologie vysvětluje vazbu na rodiče spíše skrze **teorii citové vazby (attachment)**, kde je klíčová emoční dostupnost a bezpečí, nikoliv sexuální pudy.

Jungův vs. Freudův pohled

Zajímavé je, že ačkoliv se termín vžil, Freud ho nikdy nepřijal. Pro Freuda byla "oidipovská situace" univerzální schéma. Jung termínem "Elektřin komplex" zdůrazňoval, že vývoj ženy má svá specifika a není jen "negativním" obrazem vývoje muže. Jung také věřil, že komplexy se musí asimilovat (přijmout), zatímco Freud mluvil o jejich potlačení nebo rozřešení.

👶 Pro laiky: Malá princezna a její Král

Představte si čtyřletou holčičku jako **Malou princeznu**. Zpočátku byla jejím celým světem maminka (Královna), která ji krmila a chovala. Ale najednou si Princezna všimne **Krále** (tatínka). Král je jiný, silný, voní jinak a je s ním legrace. Princezna se rozhodne: "Královna je moc přísná a pořád mě nutí uklízet hračky. Já chci být s Králem! Až vyrostu, vezmu si tatínka za muže." Začne se parádit, nosit šatičky a koketovat s tatínkem ("Tati, podívej, jak mi to sluší!"). Maminku začne vnímat jako soupeřku, která jí v zámku překáží ("Mami, běž pryč, já si hraju s tátou!"). To je jádro Elektřina komplexu – **soutěž s maminkou o lásku tatínka**. Nakonec ale Princezna pochopí, že si tatínka vzít nemůže, protože už má maminku. A tak si řekne: "Dobře, když nemůžu mít tatínka, budu aspoň jako maminka, aby mě měl tatínek taky tak rád." Začne si zkoušet maminčiny boty a malovátka – a tím komplex končí.

Zdroje