Stereotyp
Obsah boxu
| Stereotyp | |
|---|---|
| Obor | Sociální psychologie, Sociologie |
| Typ | Kognitivní schéma (Heuristika) |
| Související | Předsudek (emoce), Diskriminace (chování), Etnocentrismus |
Stereotyp je zjednodušený, pevně zakořeněný a generalizovaný soubor představ o určité skupině lidí nebo jevech. Jedná se o "obraz v naší hlavě", který přisuzuje identické vlastnosti všem členům dané skupiny, bez ohledu na jejich skutečné individuální rozdíly. Stereotyp funguje jako kognitivní šablona: jakmile člověka zařadíme do kategorie (např. "důchodce", "úředník", "metalista"), náš mozek mu automaticky přiřadí celý balík vlastností, které máme s touto kategorií asociované, aniž bychom o dotyčném cokoliv věděli.
Termín původně pochází z tiskařství (označoval pevnou desku pro opakovaný tisk stejného textu), do společenských věd jej v roce 1922 zavedl novinář Walter Lippmann ve své knize *Public Opinion*. Lippmann chápal stereotypy jako nutný nástroj ekonomie myšlení – svět je příliš složitý a chaotický na to, abychom vnímali každý detail čerstvýma očima. Potřebujeme mapy a zkratky. Stereotyp sám o sobě nemusí být nutně negativní nebo zlí (existují i pozitivní stereotypy), stává se však nebezpečným, když je rigidní, mylný a vede k předsudkům.
Trojúhelník: Stereotyp – Předsudek – Diskriminace
V sociální psychologii se přísně rozlišují tři pojmy, které laici často zaměňují. Tvoří tzv. ABC model postojů:
- Stereotyp (Kognice - Myšlenka): "Romové kradou." Je to informace/přesvědčení uložené v hlavě. Může být pravdivé, nepravdivé, nebo částečně pravdivé, ale je paušalizované.
- Předsudek (Afekt - Emoce): "Nemám Romy rád / Bojím se jich." Je to citový vztah k dané skupině, který vychází ze stereotypu. Předsudek je hodnocení.
- Diskriminace (Behavior - Chování): "Roma nezaměstnám." Je to konkrétní čin, kdy s člověkem zacházím hůře na základě jeho příslušnosti ke skupině.
Proč mozek stereotypizuje? (Kognitivní lakomec)
Lidský mozek je energeticky náročný orgán. Sociální psychologové používají termín kognitivní lakomec (cognitive miser). Náš mozek se snaží šetřit energii, kde se dá. Kdybychom měli každého člověka, kterého potkáme, analyzovat jako nepopsaný list (tabula rasa), zkoumat jeho unikátní povahu a historii, zahltili bychom se. Proto mozek používá heuristiky (zkratky). 1. Kategorizace: Vidím člověka v bílém plášti -> Šuplík "Lékař". 2. Inference (Odvození): Vytáhnu ze šuplíku vlastnosti -> "Je chytrý, pomáhá, má autoritu." Tento proces trvá milisekundy a děje se nevědomě (často v amygdale). Je to evoluční pozůstatek: pravěký lovec musel rychle rozhodnout, zda je cizinec "náš" (bezpečný) nebo "cizí" (nebezpečný). Čas na filozofování nebyl.
Hrozba stereotypu (Stereotype Threat)
Jedním z nejzajímavějších fenoménů je tzv. Stereotypní hrozba, kterou popsal Claude Steele. Pokud si je jedinec vědom negativního stereotypu o své skupině, strach z toho, že tento stereotyp potvrdí, paradoxně zhorší jeho výkon.
- Experiment: Skupině dívek a chlapců byl dán těžký test z matematiky.
- Pokud jim bylo řečeno: "Tento test prokazuje, že chlapci jsou v matematice lepší," dívky dopadly výrazně hůře (úzkost jim zahltila pracovní paměť).
- Pokud jim bylo řečeno: "Tento test neukazuje žádné rozdíly mezi pohlavími," dívky dopadly stejně dobře jako chlapci.
Stereotyp se tak stává sebenaplňujícím proroctvím. Pokud společnosti říkáte "jste líní a hloupí", vytvoříte podmínky, ve kterých lidé rezignují a přestanou se snažit, čímž stereotyp potvrdí.
Pozitivní stereotypy: Danajský dar
Ne všechny stereotypy jsou hanlivé. Existují "benevolentní" stereotypy, např.: "Asiaté jsou géniové na matematiku", "Ženy jsou od přírody pečující a laskavé", "Černoši mají rytmus v krvi". Ačkoliv znějí jako chvála, jsou škodlivé ze dvou důvodů: 1. Depersonalizace: Pokud Asiatovi nejde matematika, cítí se jako selhání, které dělá ostudu rase. Jeho individualita je popřena. 2. Omezení: Stereotyp "pečující ženy" ji tlačí do role matky a ošetřovatelky a ztěžuje jí kariéru v dravém byznysu ("na to je moc měkká").
Implicitní vs. Explicitní stereotypy
Mnoho lidí dnes vědomě (explicitně) stereotypy odmítá ("Nejsem rasista, věřím v rovnost"). Výzkumy pomocí Implicitních asociačních testů (IAT) však ukazují, že na nevědomé (implicitní) úrovni máme stereotypy stále silně zapsané. Náš mozek reaguje rychleji na spojení "Muž + Kariéra" než "Žena + Kariéra", i když si vědomě myslíme opak. Tyto skryté programy ovlivňují naše chování v krizových situacích nebo při rychlém rozhodování (např. koho pozvat na pohovor).
💡 Pro laiky: Komprese obrázku (ZIP)
Představte si, že máte v počítači (mozku) miliony fotek lidí ve vysokém rozlišení (každý detail, každá vráska, každá vlastnost). To by zabralo strašně moc paměti a počítač by byl pomalý. Aby mozek ušetřil místo a zrychlil práci, používá kompresi (jako formát JPEG nebo ZIP). Vezme milion různých Italů a zkomprimuje je do jednoho malého souboru s ikonou "Ital".
- Výhoda: Soubor je malý a rychle se načte. Když řeknu "Ital", hned víte: Pizza, rukama máchá, hlučný, milovník.
- Nevýhoda:** Kompresí se **ztratily detaily.
Když pak potkáte skutečného Itala, který je tichý, nejí pizzu a je to introvertní programátor, váš "program" hlásí chybu. Stereotyp je pokus otevřít tento vysoce detailní svět pomocí té malé, rozmazané ikony. Funguje to pro hrubý odhad, ale selhává to při setkání s realitou.