Přeskočit na obsah

Čočka (oko): Porovnání verzí

Z Infopedia
založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} {{Infobox Orgán | Název = Čočka (oko) | Latinský název = Lens cristallina | Obrázek = Eye anatomy-no labels.jpg | Popisek = Poloha čočky v oku | Součást soustavy = Zrakové ústrojí | Hlavní funkce = Lámání a zaostřování světla na sítnici (akomodace) | Typ tkáně = Průhledná bílkovinná hmota | Nemoci = Šedý zákal (katarakta) }} '''Oční čočka''' (latinsky ''lens cristallina'') je průhledná…“
 
m Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“
 
Řádek 47: Řádek 47:


== Pro laiky ==
== Pro laiky ==
Představte si **oční čočku** jako malou, průhlednou želatinovou kuličku, která je uvnitř vašeho oka, hned za tou barevnou částí (duhovkou). Je to takový maličký objektiv ve vaší "oční kameře".
Představte si '''oční čočku''' jako malou, průhlednou želatinovou kuličku, která je uvnitř vašeho oka, hned za tou barevnou částí (duhovkou). Je to takový maličký objektiv ve vaší "oční kameře".


Když se podíváte na něco **daleko**, čočka se trochu zploští, aby světlo zaostřila přesně na zadní stěnu oka (sítnici) a vy to viděli ostře.
Když se podíváte na něco '''daleko''', čočka se trochu zploští, aby světlo zaostřila přesně na zadní stěnu oka (sítnici) a vy to viděli ostře.


Když se podíváte na něco **blízko** (třeba na mobil nebo knížku), čočka se sama "nafoukne" a zaoblí, aby světlo zaostřila zase přesně na sítnici, a vy to viděli pořád ostře. Tomu "nafukování" a zplošťování se říká '''akomodace'''. Je to jako když si na fotoaparátu nastavujete zaostření.
Když se podíváte na něco '''blízko''' (třeba na mobil nebo knížku), čočka se sama "nafoukne" a zaoblí, aby světlo zaostřila zase přesně na sítnici, a vy to viděli pořád ostře. Tomu "nafukování" a zplošťování se říká '''akomodace'''. Je to jako když si na fotoaparátu nastavujete zaostření.


S věkem ale čočka trochu ztuhne a už se jí nechce tolik "nafukovat". Proto lidé po 40. roce života často potřebují brýle na čtení, protože už nemohou zaostřit na blízké předměty – tomu se říká '''vetchozrakost'''.
S věkem ale čočka trochu ztuhne a už se jí nechce tolik "nafukovat". Proto lidé po 40. roce života často potřebují brýle na čtení, protože už nemohou zaostřit na blízké předměty – tomu se říká '''vetchozrakost'''.

Aktuální verze z 5. 1. 2026, 06:30

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Orgán

Oční čočka (latinsky lens cristallina) je průhledná, bikonvexní (dvojvypuklá) struktura uvnitř lidského oka, jejíž hlavní funkcí je lámání a zaostřování světla na sítnici. Je klíčovou součástí zrakového ústrojí a hraje zásadní roli v procesu akomodace, tedy schopnosti oka zaostřit na objekty v různých vzdálenostech.

---

Anatomie a struktura

Oční čočka je umístěna za duhovkou a zornicí a před sklivcem. Je zcela bezcévná a bez nervů a je vyživována komorovou vodou, která ji obklopuje.

Hlavní části a charakteristiky čočky:

  • Tvar: Bikonevexní, tzn. vypouklá z obou stran. Její zakřivení se mění při akomodaci.
  • Složení: Čočka se skládá z velkého množství průhledných proteinů zvaných krystaliny, které jsou uspořádány do koncentrických vrstev, podobně jako cibule. Tyto proteiny jsou velmi stabilní a zajišťují vysokou průhlednost čočky.
  • Čočkové pouzdro (kapsula): Tenká, ale pevná elastická membrána, která obaluje celou čočku.
  • Závěsný aparát (Zonula Zinnii): Jemná vlákna, která spojují okraje čočky s řasnatým tělesem. Tyto vlákna přenášejí změny napětí z řasnatého tělíska na čočku.

---

Funkce a akomodace

Hlavní funkcí čočky je lámat a zaostřovat světlo tak, aby dopadalo přesně na sítnici a vytvářelo ostrý obraz. Toho je dosaženo díky procesu zvanému akomodace.

Akomodace

Akomodace je schopnost oka měnit optickou mohutnost čočky, aby bylo možné zaostřit na objekty v různých vzdálenostech. Tento proces probíhá následovně: 1. Pohled do dálky (více než 6 metrů): Řasnaté těleso je uvolněné, závěsný aparát je napnutý a čočka je tažena do zploštělého stavu. Její optická mohutnost je nižší. 2. Pohled do blízka: Řasnaté těleso se kontrahuje (stahuje), což uvolní napětí závěsného aparátu. Díky své přirozené elasticitě se čočka zaoblí, čímž se zvýší její optická mohutnost a umožní se zaostření na blízké předměty.

Tento proces je zcela automatický a nevědomý, a je řízen autonomním nervovým systémem.

---

Onemocnění a problémy s čočkou

  • Šedý zákal (Katarakta): Jedná se o nejčastější onemocnění čočky. Vzniká zakalení čočky, které vede k postupnému zhoršení zraku. Může být způsoben stárnutím (senilní katarakta), úrazem, dědičností, nebo některými nemocemi (např. cukrovka). Léčba spočívá v chirurgickém odstranění zkalené čočky a její náhradě umělou nitrooční čočkou.
  • Presbyopie (Vetchozrakost): Jedná se o přirozenou ztrátu akomodační schopnosti čočky s věkem. Čočka postupně ztrácí elasticitu a schopnost se zaoblit, což ztěžuje vidění na blízko. Obvykle se projevuje kolem 40. roku života a koriguje se brýlemi na čtení.
  • Vykulená čočka (Luxace/subluxace čočky): Posunutí čočky z její normální polohy, způsobené úrazem, genetickou poruchou nebo jiným onemocněním.

---

Pro laiky

Představte si oční čočku jako malou, průhlednou želatinovou kuličku, která je uvnitř vašeho oka, hned za tou barevnou částí (duhovkou). Je to takový maličký objektiv ve vaší "oční kameře".

Když se podíváte na něco daleko, čočka se trochu zploští, aby světlo zaostřila přesně na zadní stěnu oka (sítnici) a vy to viděli ostře.

Když se podíváte na něco blízko (třeba na mobil nebo knížku), čočka se sama "nafoukne" a zaoblí, aby světlo zaostřila zase přesně na sítnici, a vy to viděli pořád ostře. Tomu "nafukování" a zplošťování se říká akomodace. Je to jako když si na fotoaparátu nastavujete zaostření.

S věkem ale čočka trochu ztuhne a už se jí nechce tolik "nafukovat". Proto lidé po 40. roce života často potřebují brýle na čtení, protože už nemohou zaostřit na blízké předměty – tomu se říká vetchozrakost.

A někdy se čočka může zakalit, jako byste měli v kameře zašpiněný objektiv. To je šedý zákal. Pak se musí stará čočka vyndat a dát nová, umělá.

---

Odkazy

---

Kategorie