Ethnocentrism

Rozbalit box

Obsah boxu

Etnocentrismus
Definice	Tendence posuzovat jiné kultury měřítky vlastní kultury
Obor	Sociologie, Antropologie, Sociální psychologie
Klíčové pojmy	In-group vs. Out-group, My vs. Oni
Opak	Kulturní relativismus

Etnocentrismus (z řeckého ethnos – národ, lid a centrum – střed) je sociologický a psychologický termín označující tendenci jedince poznávat, hodnotit a interpretovat okolní svět výhradně z perspektivy kultury vlastního společenství. Člověk trpící etnocentrismem (což jsme do jisté míry my všichni) nevědomky považuje hodnoty, normy, zvyky a chování své vlastní skupiny za "přirozené", "správné" a "normální", zatímco odlišné zvyky jiných skupin vnímá jako "nepřirozené", "špatné", "hloupé" nebo "morálně zvrhlé".

Vlastní skupina (tzv. in-group**) je vnímána jako střed vesmíru a měřítko všech věcí. Ostatní skupiny (tzv. **out-groups**) jsou poměřovány podle toho, jak moc se tomuto ideálu blíží. Termín zavedl v roce 1906 americký sociolog **William Graham Sumner**, který jej definoval jako stav, kdy "vlastní skupina je středem všeho a vše ostatní je poměřováno a hodnoceno ve vztahu k ní". Etnocentrismus je přirozeným sociálním mechanismem, který na jedné straně posiluje soudržnost skupiny (loajalitu, patriotismus), ale na druhé straně vede k nepochopení, **stereotypům**, **předsudkům a konfliktům.

Psychologický mechanismus: My a Oni

Z pohledu sociální psychologie** a **evoluční psychologie není etnocentrismus poruchou, ale evoluční adaptací. V dobách, kdy lidé žili v malých tlupách, bylo životně důležité důvěřovat "našim" (kteří nás ochrání) a nedůvěřovat "cizím" (kteří nás mohou zabít nebo nakazit nemocí). Mozek má tendenci kategorizovat lidi do dvou šuplíků:

1. In-group (Vnitřní skupina): "My". Lidé, se kterými se identifikuji. Přisuzuji jim pozitivní vlastnosti, jsem k nim tolerantní a jejich prohřešky omlouvám situací ("Udělal chybu, protože měl stres").
2. Out-group (Vnější skupina): "Oni". Cizinci. Vnímám je jako homogenní masu ("Všichni jsou stejní"). Jsem k nim kritický a jejich chyby přisuzuji jejich povaze ("Udělal chybu, protože je hloupý").

Projevy: Od jídla po mapy

Etnocentrismus se projevuje v každodenním životě, často aniž bychom si to uvědomovali:

• Eurocentrismus: Tendence vykládat dějiny světa z pohledu Evropy. Například pojem "Objevení Ameriky" je etnocentrický (pro původní obyvatele nebyla Amerika ztracená, nepotřebovali být objeveni).
• Gastronomický etnocentrismus: Považujeme konzumaci vepřového za normální, ale konzumaci psů nebo hmyzu za "nechutnou" a "barbarskou". Přitom z biologického hlediska jde jen o zdroj bílkovin. "Nechutnost" je naučená kulturní norma.
• Jazyk: Starověcí Řekové označovali všechny, kdo nemluvili řecky, jako "Barbaros" (barbary), což onomatopoicky napodobovalo nesrozumitelné blábolení ("bar-bar").
• Mapy: V Evropě používáme mapy, kde je Evropa uprostřed nahoře. V Austrálii existují mapy s jihem nahoře ("South-up map"). V Číně se země nazývá "Říše středu". Každý se kreslí doprostřed.

Důsledky: Lék i Jed

Etnocentrismus je dvousečná zbraň.

• Pozitivní funkce (Sociální tmel): Zvyšuje solidaritu uvnitř skupiny, posiluje národní hrdost, ochotu obětovat se pro celek a dodržovat společenská pravidla. Bez určité míry etnocentrismu by se společnosti rozpadly.
• Negativní funkce (Zdroj konfliktu)**: Je podhoubím pro **xenofobii** (strach z cizího) a **rasismus. V extrémní formě vede k dehumanizaci druhých ("Oni nejsou lidé jako my") a ospravedlňuje války, kolonizaci či genocidu. Brání nám učit se od jiných kultur, protože je a priori považujeme za méněcenné.

Opak: Kulturní relativismus

V reakci na etnocentrismus vyvinula moderní antropologie** (zejména Franz Boas) koncept **kulturního relativismu. Tento přístup tvrdí, že žádná kultura není nadřazená jiné. Každou kulturu musíme hodnotit pouze v kontextu jejích vlastních norem a historie, nikoliv našimi měřítky. To, co je u nás zločin (např. mnohoženství), může být v jiné kultuře funkční a morální systém sociálního zabezpečení. Kulturní relativismus však naráží na etické limity (např. v otázce lidských práv – máme tolerovat ženskou obřízku jen proto, že je to "kulturní zvyk"?).

💡 Pro laiky: Pravidla silničního provozu

Představte si etnocentrismus jako řidiče z Velké Británie, který přijede do Česka. V Británii se jezdí vlevo. Je to pro něj "správné", "logické" a "bezpečné". Má to tak v krvi. Když přijede do Prahy a vidí, že všichni jezdí vpravo, jeho první instinktivní reakce (etnocentrismus) bude:

• "Proboha, co to dělají? Vždyť jezdí na špatné straně! To jsou blázni a sebevrazi. Měli by se naučit jezdit správně (vlevo)."*

Pravda je taková, že jízda vpravo není objektivně lepší ani horší než jízda vlevo. Je to jen jiná konvence. Etnocentrismus je neschopnost pochopit, že naše pravidla platí jen na našich silnicích, a snaha vnutit naše pravidla celému světu. Cílem není přestat jezdit vlevo (ztratit svou identitu), ale pochopit, že v Praze se jezdí vpravo a není to důkaz méněcennosti Čechů.

📚 Zdroje

• Britannica: Ethnocentrism
• Simply Psychology: Social Identity Theory (In-group/Out-group)
• Sociology Group: Examples of Ethnocentrism
• NZIP: Vliv kultury na vnímání světa