Nikola Sudová

Rozbalit box

Obsah boxu

Nikola Sudová (* 17. března 1982 Jablonec nad Nisou) je bývalá česká reprezentantka v akrobatickém lyžování, specializující se na disciplínu jízda v boulích (moguls). Je držitelkou stříbrné a bronzové medaile z Mistrovství světa a mnohonásobnou medailistkou závodů Světového poháru.

Patřila k tzv. „zlaté generaci“ českého akrobatického lyžování (spolu s Alešem Valentou a Tomášem Krausem). Vyznačovala se mimořádnou dlouhověkostí ve světové špičce – zúčastnila se čtyř po sobě jdoucích Zimních olympijských her (2006, 2010, 2014, 2018). Její kariéra byla silně poznamenána chronickými problémy s koleny, zejména opakovaným přetržením předního zkříženého vazu (ACL).

Po ukončení aktivní kariéry v roce 2018 působí ve strukturách Dukly Liberec a věnuje se marketingu a podpoře mládeže.

🎿 Začátky a cesta na vrchol

Z Jablonce na svahy

Nikola Sudová se narodila v Jablonci nad Nisou, v srdci Jizerských hor. Její cesta k lyžování byla přirozená, ale k boulím se dostala oklikou. Původně začínala se sjezdovým lyžováním v TJ Bižuterie Jablonec. Klíčovým momentem byl rok 1994, kdy v Jablonci vznikl oddíl akrobatického lyžování. Sudovou lákala volnost tohoto sportu a kombinace lyžování s prvky gymnastiky.

Jejím prvním velkým trenérem byl Ivan Charypar, později ji dlouhá léta vedl reprezentační kouč **Radek Herot**, který měl zásadní podíl na jejím technickém rozvoji. Trénovala v podmínkách, které se nedaly srovnávat se zázemím v Kanadě nebo USA; často využívala letní skoky do vody ve Štítech nebo ledovce v Rakousku (Kaprun).

Vstup mezi elitu (2000–2004)

Do kolotoče Světového poháru naskočila již v 16 letech. Zpočátku sbírala zkušenosti a umisťovala se ve třetí desítce. První výraznější průlom přišel v sezóně 2002/2003, kdy se začala pravidelně objevovat v první desítce (TOP 10). Její síla spočívala v **technice jízdy v boulích** (turn technique). Sudová měla jeden z nejčistších stylů v poli – její kolena byla u sebe, horní polovina těla klidná a rytmus jízdy bezchybný. V této složce hodnocení (60 % známky) často porážela i olympijské vítězky. Slabinou byly zpočátku skoky, kde zaostávala v obtížnosti triků (např. Helicopter vs. salta).

🥈 Stříbrná Ruka a světová medaile (2005)

Zlomovým bodem kariéry se stalo Mistrovství světa 2005 ve finském středisku Ruka. Dne **19. března 2005** nastoupila do finále závodu v boulích. V náročných podmínkách a silné konkurenci (v čele s fenoménem té doby, Norkou Kari Traa a Američankou Hannah Kearney) zajela životní jízdu. S precizní technikou a solidně provedenými skoky (rotace o 360 stupňů a roznožka) vybojovala **stříbrnou medaili**. Porazila ji pouze Hannah Kearney. Tento úspěch ji katapultoval mezi absolutní světovou špičku a zajistil jí nominaci na její první olympiádu.

Turín 2006: Nenaplněné naděje

Na ZOH 2006 v italském Turíně (středisko Sauze d'Oulx) odjížděla jako medailová naděje. V kvalifikaci potvrdila formu, ale ve finále doplatila na konzervativnější skoky. Zatímco soupeřky začaly zařazovat salta vzad (backflip), Sudová sázela na jistotu rotací. Skončila na **6. místě**, což bylo zklamání pro veřejnost, ale objektivně vynikající výsledek v globální konkurenci. V celkovém hodnocení Světového poháru za sezónu 2006 však obsadila skvělé **3. místo**.

🥉 Bronz z Japonska a útok na glóbus (2009)

V olympijském cyklu mezi Turínem a Vancouverem se Nikola Sudová etablovala jako jedna z nejlepších boulařek světa. Zapracovala na skocích, kde začala stabilně předvádět obtížnější triky (např. rotace o 360 stupňů s křížením lyží – Iron Cross), a její technika v boulích byla považována za referenční.

Mistrovství světa v Inawširu 2009

Na MS 2009 v japonském Inawširo (Inawashiro) odjížděla jako jedna z favoritek. V závodě v boulích potvrdila svou příslušnost k absolutní špičce.

• V silné konkurenci domácí hvězdy Aiko Uemurové a kanadské legendy Jennifer Heilové vybojovala **bronzovou medaili**.
• Tento výsledek byl klíčový pro její sebevědomí před blížící se olympiádou. Ukázala, že dokáže ustát tlak velkých akcí.

V sezóně 2009/2010 měla životní formu. Ve Světovém poháru pravidelně stála na stupních vítězů a před olympiádou vedla průběžné pořadí seriálu. Odborníci ji pasovali na kandidátku na zlatou medaili ve Vancouveru.

🚑 Vancouver 2010: Zlato, které nebylo

Příběh Nikoly Sudové na ZOH 2010 ve Vancouveru (středisko Cypress Mountain) patří k nejdramatičtějším kapitolám českého sportu.

Osudné zranění

Pouhý měsíc před startem her, v lednu 2010, si při tréninku v americkém Deer Valley přetrhla **přední zkřížený vaz** (LCA) v levém koleni. Pro akrobatického lyžaře, jehož kolena musí absorbovat extrémní nárazy v boulích, je to obvykle konečná diagnóza znamenající okamžitou operaci a konec sezóny.

Sudová se však rozhodla pro riskantní krok. Odmítla operaci, která by ji připravila o olympiádu, a rozhodla se závodit s utrženým vazem.

• **Lékařský tým:** Do péče si ji vzal vyhlášený ortoped **Vladislav Hospodár** a fyzioterapeut **Pavel Kolář**.
• **Ortéza:** Byla jí vyrobena speciální karbonová ortéza na míru, která měla koleno mechanicky stabilizovat. Sudová podstupovala intenzivní rehabilitaci, aby okolní svaly převzaly funkci vazu.

Závod s ortézou

Celé Česko sledovalo její boj. Na start olympijského závodu (13. února 2010) se postavila pod prášky proti bolesti.

• **Kvalifikace:** Zvládla ji překvapivě dobře a postoupila z 12. místa. Zdálo se, že zázrak je možný.
• **Finále:** V rozhodující jízdě však koleno nevydrželo extrémní zátěž. Na druhém skoku dopadla nejistě, ztratila rytmus a rychlost. Bolest a nestabilita jí nedovolily atakovat hranici rizika nutnou pro medaili.

Skončila na **16. místě**. Ačkoliv to bylo zklamání z hlediska ambicí, sportovní veřejnost ocenila její nezlomnost. Hned po hrách podstoupila operaci (plastiku vazu).

🔄 Návrat a boj s koleny (2011–2014)

Návrat po plastice vazu byl složitý, ale Sudová se dokázala vrátit do světové špičky. Musela však upravit styl jízdy a být opatrnější.

Soči 2014: Poslední útok na medaili

Na ZOH 2014 v ruském Soči (středisko Roza Chutor) odjížděla jako zkušená veteránka (31 let). Byla to její třetí olympiáda a reálně poslední šance na cenný kov pod pěti kruhy.

• Systém závodu se změnil na vyřazovací (superfinále pro 6 nejlepších).
• Sudová se probojovala do finálové dvanáctky, ale jízda o postup do superfinále jí nevyšla podle představ. Skončila na **9. místě**.
• Zlato brala Justine Dufour-Lapointe z Kanady, stříbro její sestra Chloé Dufour-Lapointe, což potvrdilo nástup nové, mladší generace, která posunula obtížnost skoků na úroveň, kterou Sudová se svými zdravotními limity už těžko doháněla.

🇰🇷 Pchjongčchang 2018: Rozloučení legendy

Cesta na její čtvrté ZOH 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu (středisko Phoenix Snow Park) byla testem odolnosti. Ve věku 35 let patřila k nejstarším závodnicím ve startovním poli, kterému dominovaly o deset let mladší soupeřky.

Veteránka v poli

Nikola Sudová se na hry kvalifikovala bez větších potíží díky stabilním výkonům ve Světovém poháru. Její kolena, opakovaně operovaná a držená pohromadě vůlí a ortézami, jí už nedovolovala trénovat v plném objemu. Zaměřila se proto na kvalitu jízdy v boulích, kde stále patřila k absolutní špičce. V olympijském závodě postoupila do prvního finálového kola. Zde však obsadila konečné **16. místo**. Symbolicky tak zopakovala výsledek z Vancouveru, ačkoliv tentokrát nebyla zraněná, ale limitovaná obtížností skoků.

Vítězkou se stala Francouzka Perrine Laffont, která předváděla moderní akrobatické prvky, na něž už „stará škola“ v podání Sudové nestačila. Po závodě Sudová oznámila, že to byla její definitivní olympijská derniéra.

🧠 Styl a technika: Dokonalost v boulích

Nikola Sudová byla ve světě akrobatického lyžování respektována pro svůj specifický styl, který z ní dělal jednu z technicky nejčistších jezdkyň historie.

Královna „Turns“

V hodnocení jízdy v boulích (které tvoří 60 % známky) byla Sudová fenoménem.

• **Klidná horní polovina těla:** Zatímco nohy pracovaly v extrémní frekvenci a absorbovaly nárazy, její trup a paže zůstávaly téměř nehybné a stabilní. Tento styl je považován za ideál boulařské techniky.
• **Kontakt se sněhem:** Vynikala schopností udržet lyže na sněhu (snow contact), což jí umožňovalo projíždět trať plynule a rychle bez zbytečného „drncání“.

Limit ve skocích (Air)

Její slabinou, která ji pravděpodobně stála olympijské zlato, byly skoky (20 % známky).

• **Stará škola:** Sudová patřila ke generaci, která skákala klasické „upright“ skoky (rotace kolem vertikální osy, např. Helicopter/360, 720, roznožky).
• **Nástup salt:** Kolem roku 2010 začaly závodnice (zejména sestry Dufour-Lapointe a Američanky) masivně zařazovat salto vzad (backflip) a rotace mimo osu (Cork). Sudová se o tyto prvky pokoušela, ale vzhledem ke zdravotnímu stavu kolen je nikdy nedokázala zařadit do závodní jízdy s takovou jistotou a obtížností jako její soupeřky.

👩‍💼 Život po kariéře a odkaz

Oficiálně ukončila kariéru na jaře **2018**. Na rozdíl od mnoha sportovců, kteří po konci kariéry tápou, se Sudová plynule přesunula do nové role.

Dukla Liberec a marketing

Zůstala věrná svému domovskému klubu **Dukla Liberec**, pod kterým závodila většinu kariéry. Nastoupila do oddělení marketingu a sportovního managementu. V této roli se stará o propagaci armádního sportu, organizaci akcí a podporu mladých talentů. Její zkušenosti jsou využívány i v rámci Svazu lyžařů ČR.

Osobní život

V civilním životě se věnuje rodině. Je vdaná a stala se matkou, což pro ni bylo po letech v kolotoči tréninků a cestování vítanou změnou priorit. I nadále rekreačně lyžuje, ačkoliv se vyhýbá extrémní zátěži, aby šetřila operovaná kolena.

Odkaz pro český sport

Nikola Sudová je považována za jednu z největších postav českého zimního sportu.

• **Dlouhověkost:** Udržela se ve světové špičce neuvěřitelných 16 let v disciplíně, která extrémně opotřebovává tělo.
• **Inspirace:** Spolu s Alešem Valentou a Tomášem Krausem tvořila „svatou trojici“ českého akrobatického lyžování, která inspirovala vznik nových tréninkových center a přivedla k tomuto sportu stovky dětí.
• **Bojovnost:** Její start na ZOH 2010 s přetrženým vazem zůstává v paměti fanoušků jako symbol maximálního sebeobětování pro reprezentaci.

📊 Statistická bilance a výsledky

Kariéra Nikoly Sudové v číslech potvrzuje její status jedné z nejlepších světových boulařek své éry.

Olympijské hry

• **Turín 2006:** 6. místo
• **Vancouver 2010:** 16. místo (se zraněním)
• **Soči 2014:** 9. místo
• **Pchjongčchang 2018:** 16. místo

Mistrovství světa (FIS World Championships)

Nikola Sudová se zúčastnila celkem osmi světových šampionátů.

Rok	Místo konání	Disciplína	Umístění
2001	Whistler	Jízda v boulích	26. místo
2003	Deer Valley	Jízda v boulích	7. místo
2005	Ruka	Jízda v boulích	🥈 2. místo
2005	Ruka	Paralelní boule	5. místo
2007	Madonna di Campiglio	Jízda v boulích	5. místo
2009	Inawširo	Jízda v boulích	🥉 3. místo
2011	Deer Valley	Jízda v boulích	7. místo
2013	Voss	Jízda v boulích	7. místo
2015	Kreischberg	Jízda v boulích	16. místo
2017	Sierra Nevada	Jízda v boulích	17. místo

Světový pohár (FIS World Cup)

Ve Světovém poháru odjela neuvěřitelných **137 závodů**.

• **Vítězství:** 2x
• **Pódiová umístění (TOP 3):** 23x
• **Umístění v TOP 10:** 88x

Celkové hodnocení disciplíny (Moguls)

• **Sezóna 2005/2006:** 🥉 3. místo (za Jennifer Heil a Kari Traa)
• **Sezóna 2007/2008:** 🥈 2. místo (životní maximum, prohrála jen s Aiko Uemura)
• **Sezóna 2008/2009:** 🥉 3. místo

Vítězné závody

1. **Mont Gabriel** (Kanada), 9. ledna 2010 – Jízda v boulích (těsně před zraněním)
2. **Sierra Nevada** (Španělsko), 18. března 2010 – Jízda v boulích

Zdroje

• Mezinárodní lyžařská federace (FIS) – Oficiální profil a výsledky
• Český olympijský výbor – Profil olympioničky
• iDNES.cz – Rozhovor o ukončení kariéry (2018)
• ASC Dukla – Profil sportovkyně a zaměstnankyně
• Sport.cz – Bilance kariéry