Kolektivismus
Obsah boxu
| Kolektivismus | |
|---|---|
| Definice | Kulturní model, který nadřazuje zájmy skupiny nad zájmy jednotlivce |
| Opak | Individualismus |
Kolektivismus je sociálně-psychologický a kulturní vzorec, ve kterém je základní jednotkou společnosti skupina (rodina, klan, národ, firma), nikoliv jednotlivec. V kolektivistických kulturách je identita člověka definována jeho vztahy a příslušností ("Jsem synem kováře", "Jsem zaměstnancem Toyoty"), nikoliv jeho individuálními atributy ("Jsem chytrý", "Jsem dobrý běžec"). Osobní cíle, přání a potřeby jsou podřízeny blahu, harmonii a cílům skupiny.
Tento koncept je protipólem individualismu** (typického pro USA a západní Evropu), kde je kladen důraz na nezávislost, seberealizaci a osobní úspěch. Podle výzkumů nizozemského sociologa **Geerta Hofstedeho je většina světové populace (cca 70–80 %) spíše kolektivistická. Individualismus je globálně vzato spíše "exotickou" výjimkou bohatého Západu. Kolektivismus není politický systém (jako komunismus), ačkoliv s ním může souviset; je to hluboké nastavení mysli, které určuje, jak vnímáme sami sebe ve vztahu k ostatním.
Psychologie "My": Pupeční šňůra
V kolektivistické společnosti není člověk nikdy "sám za sebe". Od narození je integrován do silné, soudržné skupiny, která ho po celý život chrání výměnou za bezpodmínečnou loajalitu.
- Vztahová závislost (Interdependence): Zatímco individualista se snaží být nezávislý ("postavit se na vlastní nohy"), kolektivista vidí ctnost ve vzájemné závislosti. Dítě se nevychovává k tomu, aby opustilo hnízdo, ale aby se o hnízdo staralo.
- Harmonie a Tvář**: Udržení sociální harmonie je nejvyšší prioritou. Přímá konfrontace, slovo "ne" nebo otevřená kritika jsou považovány za hrubé narušení vztahů. Důležitý je koncept **"zachování tváře". Člověk nesmí uvést druhého do rozpaků. Proto v Asii lidé často říkají "možná" nebo "zkusím to", i když myslí "ne". Pro západního individualistu je to "lhaní", pro kolektivistu je to "slušnost".
Kultura studu vs. Kultura viny
Antropologie rozlišuje dva základní mechanismy sociální kontroly (svědomí): 1. Kultura viny (Guilt Culture)** – Typická pro **individualismus. Kontrola je vnitřní. Člověk se cítí špatně, když poruší své vlastní zásady, i když ho nikdo nevidí. ("Udělal jsem to špatně, jsem hříšník.") 2. Kultura studu (Shame Culture)** – Typická pro **kolektivismus. Kontrola je vnější. Člověk se cítí špatně, pokud jeho čin vrhne špatné světlo na skupinu a ostatní ho odsoudí. Pokud ho nikdo nevidí, problém často "neexistuje". Ale pokud je odhalen, stud je devastující, protože neznamená jen "udělal jsem chybu", ale "jsem vadný a zneuctil jsem rodinu". To může vést až k extrémním řešením (např. sebevražda seppuku v Japonsku).
Výhody a Nevýhody
Jako u všeho, i zde existují dvě strany mince. Výhody kolektivismu:
- Sociální záchranná síť: Člověk málokdy trpí samotou nebo existenciální úzkostí. Rodina a komunita se o své členy v nouzi postará.
- Obětavost: Schopnost upozadit ego ve prospěch vyššího celku (např. nízká kriminalita v Japonsku, disciplína během pandemií).
- Stabilní vztahy: Přátelství a obchodní vztahy se budují roky a jsou trvalé.
Nevýhody kolektivismu:
- Potlačení individuality: "Hřebík, který vyčnívá, musí být zatlučen" (japonské přísloví). Originalita se trestá. Inovace je těžší, pokud narušuje tradici.
- Tlak na konformitu: Obrovský stres z toho "zapadnout" a nevybočit.
- In-group favoritismus (Nepotismus): V kolektivismu je morální povinností pomoci členovi rodiny (např. dát mu práci), i když není kvalifikovaný. Z pohledu individualisty je to "korupce", z pohledu kolektivisty je to "péče o své". Naopak k lidem mimo skupinu (out-group) mohou být kolektivisté velmi chladní až nepřátelští.
Příklad: Rodina a Práce
Představte si pohovor.
- Individualista přijde a říká: "Já jsem vystudoval Harvard, já umím programovat, já jsem zvýšil prodeje o 20 %. Najměte mě pro mé schopnosti."
- Kolektivista (např. v tradiční Indii nebo Číně) vnímá kontext: "Můj strýc zná vašeho otce. Naše rodiny spolupracují. Vystudoval jsem školu, kterou mi doporučila komunita. Najměte mě, protože jsem důvěryhodný článek řetězu."
V byznysu to znamená, že individualisté uzavírají smlouvy (věří právu), zatímco kolektivisté uzavírají vztahy (věří lidem). Individualista chce "jít rovnou k věci", kolektivista musí nejdřív vypít čaj a poznat vaši rodinu, než s vámi začne obchodovat.
💡 Pro laiky: Orchestr vs. Sólista
Představte si společnost jako Hudbu.
- Individualismus je Jazzové sólo.
Jeden hudebník vystoupí dopředu. Improvizuje. Ukazuje svou virtuozitu. Ostatní ho doprovázejí, ale on je hvězda. Když zahraje falešný tón, je to jeho chyba, ale také jeho originalita. Úspěch je, když publikum tleská *jemu*.
- Kolektivismus je Symfonický orchestr (nebo pěvecký sbor).
Sto lidí hraje jako jeden organismus. Nikdo nesmí vyčnívat. Pokud houslista začne hrát úžasné, rychlé sólo, zatímco ostatní hrají pomalé adagio, zničil skladbu. V orchestru není cílem ukázat "já umím hrát nejrychleji", ale "dokonale splynout s ostatními". Pokud hrajete v orchestru příliš hlasitě, i když hrajete správné noty, dostanete vynadáno. Úspěch je, když publikum tleská *celku*.