Brigitte Bardot

Brigitte Bardot
	Soubor:Brigitte Bardot 1958.jpg
	Brigitte Bardot v roce 1958
Datum narození	28. září 1934
Místo narození	Paříž, Francie
Národnost	Francouzská
Rodiče	Louis Bardot ; Anne-Marie Mucel
Manžel	Roger Vadim (1952–1957) ; Jacques Charrier (1959–1962) ; Gunter Sachs (1966–1969) ; Bernard d'Ormale (1992–dosud)
Děti	Nicolas-Jacques Charrier
Povolání	herečka, modelka, zpěvačka, aktivistka

Rozbalit box

Obsah boxu

Brigitte Bardot (vyslovováno [bʁiʒit baʁdo]; *28. září 1934 Paříž), často označovaná jako B.B., je bývalá francouzská herečka, modelka a zpěvačka, která se v 50. a 60. letech 20. století stala globální sexsymbolem. Po ukončení herecké kariéry v roce 1973 se z ní stala výrazná ochránkyně zvířat a aktivistka pro práva zvířat.

Během své filmové dráhy se objevila v 47 filmech a vystupovala v mnoha hudebních představeních. Získala popularitu především díky svému podílu na rozvoji moderního bikiny a díky filmu A Bůh stvořil ženu (1956), který učinil z ní mezinárodní hvězdu a stal se jedním z nejslavnějších filmů francouzské nové vlny. Její styl a obraz se staly ikonickými pro kulturu šedesátých let.

📝 Životopis

Dětství a mládí

Narodila se v pařížském 7. obvodu do zámožné buržoazní rodiny. Její otec Louis Bardot byl průmyslník mající podíl na továrě na letecké vybavení, a matka Anne-Marie „Toty“ Mucelová byla dcerou bankéře. Měla starší sestru Mijan-Marion.

Brigitte vyrůstala v přísném a konzervativním prostředí. Od útlého věku se zajímala o tanec; ve věku 13 let začala navštěvovat hodiny baletu u ruské choreografky Madame Kchessinské. Její matka ji podporovala v uměleckých ambicích, zatímco otec preferoval, aby se věnovala vzdělání. V roce 1947 se jako čtrnáctiletá zúčastnila konkurzu pro prestižní Konzervář v Paříži a byla vybrána mezi nejlepší 20 adeptů, ale nakonec se rozhodla pro kariéru modelky.

V roce 1949 se poprvé objevila na obálce magazínu Elle. O rok později, v roce 1950, se objevila na titulní stránce časopisu Jardin des Modes. V roce 1952 se stala tváří kampaně na slané mýdlo a později pro parfém „Candide“. Její popularita jako modelky jí otevřela dveře do filmového průmyslu.

🌟 Filmová kariéra

První úspěchy (1952–1955)

Její filmový debut přišel v roce 1952 v komedii režiséra Jeana Boyera Le Trou Normand (Normandský otvor), kde hrála po boku Bourvila. O rok později se objevila ve filmu Act of Love s Kirkiem Douglasem. Její skutečný průlom však přišel až díky roli v komedii režiséra Marca Allégreta Manina (1952), který byl uveden v roce 1953 a který se proslavil díky snímkům Bardot v bikinách na Saint-Tropezu. Tento film pomohl popularizovat bikiny jako módní prvek, ačkoliv se v té době stále setkávaly s morální odmítavostí v USA a některých částech Evropy.

V roce 1954 se provdala za režiséra Roger Vadima, který se stal klíčovou postavou v její kariéře. Vadim ji nutil ztělesňovat obraz svůdné a nespoutané ženy.

A Bůh stvořil ženu a světová sláva (1956)

Zlomový rok nastal v roce 1956, kdy Vadim režíroval film A Bůh stvořil ženu (Et Dieu… créa la femme). Bardot v něm ztvárnil roli Juliette Hardy, dívky ze Saint-Tropezu, která manipuluje s muži ve svém okolí. Film byl obrovským mezinárodním hitem, který učinil z Bardot jednu z nejslavnějších žen na světě. Její sexappeal a přirozenost před kamerou fascinovaly diváky i kritiky.

Úspěch filmu zpopularizoval Saint-Tropez jako prázdninové letoviště. Její obraz – blond vlasy s „prasátkem“ (rozčleněný ofina), ležérní postoj a bikiny – se stal synonymem pro svobodu a sexualitu šedesátých let. Ve stejném roce si zahrála po boku Jeana Maraise v Louisově Malleovi Ascenseur pour l'échafaud.

Vrchol kariéry (1957–1963)

Následující roky přinesly řadu úspěšných filmů. V roce 1959 se objevila v dramatu režiséra Claude Chabrola Les Cousins a v kriminální komedii Babette s jde do války. Kritici začali uznávat i její herecké schopnosti, nejen fyzickou krásu.

V roce 1960 ztvárnila hlavní roli v dramatu La Vérité (Pravda) režiséra Henriho-Georgese Clouzota. V tomto filmu hrála Dominique Greenovou, ženu obviněnou z vraždy milence. Za tento výkon získala uznání kritiky včetně cen na Benátském filmovém festivalu. Clouzot ji přirovnával k Katharine Hepburnové a vyzval ji, aby se soustředila na dramatické role.

V roce 1963 si zahrála pod režií Jeana-Luca Godarda ve filmu Le Mépris (Pohrdání), kde stála po boku Michela Piccoliho a Jacka Palance. Film je považován za klasiku francouzské kinematografie. Její postava Camille Javalové byla intelektuálnější a komplexnější než její dřívější role.

Později hrála v dalších úspěšných filmech, jako byla komedie režiséra Louise de Funès Le Gendarme de Saint-Tropez (Četník ze Saint-Tropezu, 1964), kde ztvárnila roli Nicole Cruchotové, dcery četníka. Tento film učinil z Bardot miláčka rodinného publika v zemích frankofonie i v Sovětském svazu.

Konec kariéry (1973)

Brigitte Bardot se postupně nabažila filmového průmyslu a neustálého publicity. Její poslední film, romantická komedie režiséra Vadima a Jeana-Gabriela Albicocca L'Histoire très bonne et très joyeuse de Colinot Trousse-Chemise, dit le Bretteur, byl uveden v roce 1973. Po premiéře se rozhodla definitivně ukončit hereckou kariéru.

Své rozhodnutí okomentovala slovy: „Jsem unavená z toho, že jsem zbožím.“ V roce 1974 vydala autobiografii s názvem Initiales B.B., která se stala bestsellerem.

🎨 Hudba

Brigitte Bardot se také věnovala zpěvu, i když se v tomto směru nestala tak úspěšnou jako herečka. Natočila několik písní, z nichž nejznámější je duet se Serge Gainsbourgem Je t'aime... moi non plus (Miluji tě... já ne), který byl v roce 1967 zakázán ve Španělsku, Itálii a Velké Británii kvůli jeho „nepřístojnému obsahu“. Píseň později proslavila Gainsbourgův další protějšek Jane Birkin.

Mezi její další populární písně patří „Harley Davidson“, „Contact“ a „Bonnie and Clyde“ (opět s Gainsbourgem). Její hlas nebyl profesionálně vycvičen, ale měl specifický šarm a koketérství, které se hodilo k jejímu obrazu.

💼 Soukromý život

Osobní život Brigitte Bardot byl stejně sledován jako její kariéra a prošel čtyřmi manželstvími.

**Roger Vadim (1952–1957):** Jejím prvním manželem byl režisér Roger Vadim. Manželství bylo pro Bardot traumatické; Vadim ji tlačil k bisexuálním vztahům (včetně veřejné romance s herečkou Catherine Deneuve). Manželství skončilo rozvodem poté, co se Vadim zamiloval do další ženy.
**Jacques Charrier (1959–1962):** Jejím druhým manželem byl herec Jacques Charrier. V roce 1960 se jim narodil syn Nicolas-Jacques. Bardot však byla špatnou matkou v tradičním smyslu, a sama to přiznala v autobiografii; matka byla pro ni nejdůležitější postavou, sama ale tuto roli nechtěla plnit. S Charrierem se rozvedla v roce 1962 a syna vychovával otec.
**Gunter Sachs (1966–1969):** Třetím manželem byl německý playboy, průmyslník a sběratel umění Gunter Sachs. Manželství bylo velmi medializované, ale trvalo jen tři roky.
**Bernard d'Ormale (1992–dosud):** Jejím čtvrtým manželem je Bernard d'Ormale, bývalý člen Front National. S ním žije v Saint-Tropezu a je to on, kdo ji podporuje v jejím odmítání zveřejňování biografie ze strany médií.

Bardot také udržovala romanci s mnoha významnými muži, včetně herce Jeana-Louise Trintignanta, zpěváka Serge Gainsbourga a dalšího.

🐾 Aktivismus a ochrana zvířat

Po svém odchodu z filmového průmyslu se Brigitte Bardot plně věnovala ochraně zvířat. Stala se jedním z nejznámějších hlasů zvířecích práv ve světě a založila nadaci, která nese její jméno.

Nadace Brigitte Bardot

Její cesta k aktivismu začala v roce 1962, kdy se v Paříži dozvěděla o nehumánních podmínkách v jatkách. V roce 1973, ve stejný rok, kdy ukončila kariéru herečky, koupila dům v Saint-Tropezu, kde začala shromažďovat opuštěná zvířata.

V roce 1976 napsala otevřený dopis francouzskému novináři Jeanu-Pierrovi Thiolletovi, ve kterém odsoudila rituální porážky bez omráčení. V roce 1986 založila nadaci **„Fondation Brigitte Bardot“** pro ochranu zvířat a péči o ně. Nadace financována prodejem starých šperků a předmětů z jejího majetku se zaměřuje na boj proti týrání zvířat, nelegálnímu obchodu se zvířaty a na vzdělávání veřejnosti.

Svoji kampaň začala bojem proti zabíjení tuleňů v Kanadě. V roce 1977 vydala fotografii, na které se objevila s malým tuleněm v náruči, což se stalo ikonickým obrazem pro bojovníky za práva zvířat. Její aktivismus také výrazně ovlivnil postoj Francie k obchodování s kůžemi z divokých zvířat; v roce 1982 Francie zakázala dovoz kožešin z koňských a psích kož.

V roce 1985 odmítla převzít Řád čestné legie (Légion d'honneur), nejvyšší státní vyznamenání Francie, na protest proti způsobu, jakým země zachází se zvířaty. V roce 1986 byla jmenována zástupkyní „Francie pro ochranu zvířat“.

Nadace Brigitte Bardot v současnosti spravuje pět útulků pro zvířata ve Francii a financuje projekty v mnoha dalších zemích. Bardot se osobně angažovala v boji proti týrání medvědů v Turecku, psů na Filipínách, či v kritice týrání zvířat při tradičních slavnostech (např. corrida ve Španělsku, kterou ostře odsuzuje).

⚔️ Kritika a kontroverze

Brigitte Bardot je známá nejen svou charitativní prací, ale také svými silně konzervativními politickými názory a opakovanými odsouzeními za podněcování k rasové nenávisti.

Politické názory a islamofobie

Od 90. let 20. století začala Bardot veřejně kritizovat imigraci, zejména z muslimských zemí, a nárůst populace muslimů ve Francii. V autobiografii a interview vyjadřovala názory, které byly mezinárodními organizacemi i francouzskými soudy označeny za rasistické.

V roce 2003 uvedla ve své knize Un cri dans le silence (Křik v tichu), že „Francouzi se postupně mění v muslimy“, a kritizovala muslimské způsoby obřezávání a rituálních porážek. V roce 2004 v rozhovoru pro časopis Le Figaro Magazine uvedla, že „muslimští migranti ničí Francii“, což vyvolalo silnou veřejnou debatu.

V roce 2008 byla odsouzena soudem v Paříži za podněcování k rasové nenávisti poté, co ve své knize Pourquoi? (Proč?) kritizovala muslimskou komunitu a obvinila ji z „překračování pravomocí“ a „znečišťování Francie“. Byla odsouzena k pokutě 15 000 eur. Celkem byla pro podobné výroky odsouzena pětkrát (v letech 1997, 2000, 2004, 2008 a 2017).

Bardot svá tvrzení obhajuje jako „svobodu projevu“ a jako kritiku náboženských praktik, které považuje za barbarské. Její politické postoje jsou blízké krajní pravici; v prezidentských volbách v roce 2012 podpořila Marine Le Penovou a v roce 2022 opět vyjádřila podporu její kandidatuře.

Kritika aktivismu

Někteří kritici, včetně vědců a dalších ochránců zvířat, napadli její metody jako neprofesionální a založené na emocích. Obviňovali ji, že financuje projekty bez řádného výzkumu a že její mediální přístup spíše škodí věci než pomáhá. Bardot se nicméně odmítá podřídit standardům vědeckého výzkumu a trvá na emocionálním přístupu k problematice.

✨ Odkaz a vliv

Brigitte Bardot je jedním z nejvýznamnějších kulturních fenoménů 20. století.

Módní ikona

Její vliv na módu je nezpochybnitelný. Styl „B.B.“ – ofina (vlasy vyčesané dozadu), bílá spodnička pod šaty, černé linky očí a samozřejmě bikiny – se stal inspirací pro generace žen. V roce 1953 obnovila oblibu bikin v Severní Americe díky filmu Manina, the Girl in the Bikini. Její slavná fotka z roku 1953, na které pózuje v bikinách na pláži, je považována za milník v historii plážové módy.

V 60. letech se stala ikonou tzv. „svobodné ženy“. Její obraz byl symbolem pro mladé ženy v hnutí hippies a v sexuální revoluci.

Hudební a filmová inspirace

Hudební skladatel Serge Gainsbourg napsal řadu písní přímo pro ni a proslavila se duetem „Je t'aime... moi non plus“. The Beatles zmiňovali v písni „Michelle“, že se inspirují francouzskou hudební kulturou, což často spojováno s Bardot. Mnoho moderních zpěvaček, jako například Lana Del Rey, se k ní hlásí a čerpají z jejího obrazu.

Vizuální umění

Andy Warhol vytvořil sérii sériígrafů s portrétem Brigitte Bardot v roce 1974, podobně jako to učinil s Marilyn Monroe a Elvisem Presleym. Její tvář se stala ikonou pop-artu. V roce 2010 získal její portrét od Christie's aukční síň za rekordní sumu, což dokládá trvalý zájem o její osobnost.

👶 Pro laiky

Představte si Brigitte Bardot jako Marilyn Monroe francouzské kinematografie. Byla to krásná žena, která se stala světově proslulou díky tomu, jak vypadala a jak nosila bikiny na pláži, a to v době, kdy lidé byli konzervativnější. Když byla mladá, každý o ní psal a chtěl ji vidět.

Ale na rozdíl od Monroe, která zemřela tragicky a mladá, Bardot řekla „tím končím“, přestala točit filmy a věnovala svůj život záchraně zvířat. Dnes je spíše známá jako ta dřívější slavná herečka, která žije na venkově a tvrdě bojuje za to, aby se lidé chovali hezky ke zvířatům (například kritikou nošení kožešin nebo týrání tuleňů), i když za to někdy dostává pokuty za to, co říká o lidech z jiných kultur.

Zdroje