Risorgimento - Historie editací

Filmedy: Nahrazení textu „\\([^ ].?[^ ])\\*“ textem „'''$1'''“

2026-01-05T05:11:17Z

Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“

InfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

2025-12-19T22:54:50Z

Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

Nová stránka

{{K rozšíření}}
{{Infobox historická událost
| název = Risorgimento
| obrázek = Francesco Hayez 001.jpg
| popisek = Obraz ''Polibek'' (1859) od [[Francesco Hayez|Francesca Hayeze]], považovaný za symbol Risorgimenta a romantického nacionalismu.
| datum = cca [[1815]] – [[1871]]
| místo = [[Apeninský poloostrov]]
| výsledek = Sjednocení většiny italských států a vznik [[Italské království|Italského království]] (1861). Anexe [[Benátsko|Benátska]] (1866). Anexe [[Řím]]a a zánik [[Papežský stát|Papežského státu]] (1870).
| strana1 = Italská národní hnutí 
* [[Sardinské království]] (od 1848)
* [[Mladá Itálie]]
* [[Karbonáři]]
* Dobrovolníci ([[Výprava tisíce|Rudé košile]]) 
'''Mezinárodní podpora:''' 
* {{Vlajka|Francie}} [[Druhé Francouzské císařství]] (1859)
* {{Vlajka|Prusko}} [[Pruské království]] (1866)
* {{Vlajka|Spojené království}} [[Spojené království Velké Británie a Irska|Spojené království]] (diplomatická podpora)
| strana2 = Státy bránící sjednocení 
* {{Vlajka|Rakousko}} [[Rakouské císařství]]
* {{Vlajka|Papežský stát}} [[Papežský stát]]
* {{Vlajka|Království obojí Sicílie}} [[Království obojí Sicílie]]
* [[Toskánské velkovévodství]]
* [[Modenské vévodství]]
* [[Parmské vévodství]]
| velitel1 = '''Političtí a vojenští vůdci:''' [[Viktor Emanuel II.]] [[Camillo Cavour]] [[Giuseppe Garibaldi]] [[Giuseppe Mazzini]]
| velitel2 = '''Panovníci a vojevůdci:''' [[František Josef I.]] [[Pius IX.]] [[František II. Neapolsko-Sicilský]] [[Josef Radecký z Radče]]
}}
'''Risorgimento''' (v [[italština|italštině]] doslova "vzkříšení" či "obrození") je označení pro politické a společenské hnutí, které v 19. století vedlo ke sjednocení států na [[Apeninský poloostrov|Apeninském poloostrově]] do jednoho státního celku – [[Italské království|Italského království]]. Proces Risorgimenta je obvykle datován od [[Vídeňský kongres|Vídeňského kongresu]] v roce [[1815]] až po připojení [[Řím]]a k [[Itálie|Itálii]] v roce [[1870]], případně až do konce [[první světová válka|první světové války]] a připojení [[Trident|Tridentu]] a [[Terst]]u.

Hnutí bylo inspirováno ideály [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]] a živeno rostoucím [[nacionalismus|nacionalismem]]. Hlavními překážkami sjednocení byly [[Rakouské císařství]], které ovládalo severovýchodní část poloostrova ([[Království lombardsko-benátské]]), a [[Papežský stát]], který kontroloval střední Itálii. Klíčovými postavami hnutí byli politik [[Camillo Cavour]], revolucionář [[Giuseppe Mazzini]], vojevůdce [[Giuseppe Garibaldi]] a panovník [[Viktor Emanuel II.]], král [[Sardinské království|Sardinsko-piemontského království]], které se stalo motorem sjednocovacího procesu.

== 📜 Historický vývoj ==
Itálie byla od pádu [[Západořímská říše|Západořímské říše]] politicky roztříštěná. V 19. století byla rozdělena na několik států, z nichž nejvýznamnější byly:
* [[Sardinské království]] (Piemont, Sardinie, Savojsko, Nice, Janov) – jediný stát pod vládou domácí [[Savojská dynastie|Savojské dynastie]].
* [[Království lombardsko-benátské]] – pod přímou nadvládou [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]].
* [[Papežský stát]] – teokratický stát pod vládou [[papež]]e.
* [[Království obojí Sicílie]] – pod vládou vedlejší větve [[Bourboni|Bourbonů]].
* Menší vévodství ve střední Itálii ([[Toskánské velkovévodství]], [[Modenské vévodství]], [[Parmské vévodství]]), de facto pod rakouským vlivem.

=== 🏛️ Počátky hnutí (1815–1848) ===
Po [[Napoleonské války|napoleonských válkách]] a [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] v roce [[1815]] byla obnovena politická roztříštěnost Itálie a posílen rakouský vliv. To vyvolalo nespokojenost a vedlo ke vzniku tajných spolků, z nichž nejznámější byli [[Karbonáři]] (''Carbonari''). Jejich cílem bylo svržení absolutistických monarchií a zavedení ústav. V letech [[1820]] a [[1821]] zorganizovali povstání v [[Neapol]]i a v [[Piemont]]u, která však byla potlačena rakouskou intervencí.

Významnou postavou raného Risorgimenta byl [[Giuseppe Mazzini]], janovský právník a revolucionář. V roce [[1831]] založil v exilu v [[Marseille]] hnutí [[Mladá Itálie]] (''La Giovine Italia''). Jeho cílem bylo sjednocení Itálie "zdola" prostřednictvím lidového povstání a vytvoření jednotné, svobodné a republikánské Itálie. Ačkoliv Mazziniho pokusy o vyvolání revoluce byly neúspěšné, jeho myšlenky inspirovaly celou generaci italských vlastenců.

=== 💥 Revoluční rok 1848 ===
Vlna [[Revoluce v roce 1848|revolucí v roce 1848]] zasáhla i Apeninský poloostrov. V lednu vypuklo povstání na [[Sicílie|Sicílii]], které donutilo krále Ferdinanda II. přijmout ústavu. V březnu následovalo povstání v [[Milán]]ě (tzv. "Pět dní v Miláně") a v [[Benátky|Benátkách]], které vyhnalo rakouské posádky.

Sardinský král [[Karel Albert Sardinský]] se postavil do čela národního hnutí a vyhlásil [[Rakousko|Rakousku]] válku. Tím začala [[První italská válka za nezávislost]]. Zpočátku se k němu připojily i další italské státy, ale jejich podpora byla vlažná a brzy ji odvolaly. Piemontská armáda byla nakonec drtivě poražena rakouským maršálem [[Josef Radecký z Radče|Radeckým]] v [[bitva u Custozy (1848)|bitvě u Custozy]] ([[1848]]) a definitivně v [[bitva u Novary (1849)|bitvě u Novary]] ([[1849]]). Král Karel Albert poté abdikoval ve prospěch svého syna [[Viktor Emanuel II.|Viktora Emanuela II.]]

Mezitím v [[Řím]]ě vypuklo povstání proti papeži [[Pius IX.|Piovi IX.]], který uprchl z města. Byla vyhlášena [[Římská republika (1849)|Římská republika]], v jejímž čele stanul triumvirát s Mazzinim. Obranu města vojensky vedl [[Giuseppe Garibaldi]]. Republika však měla krátké trvání – v červenci [[1849]] byla potlačena francouzskou armádou, kterou na pomoc papeži povolal [[Napoleon III.]]. Porážka revolucí v roce 1848 ukázala, že sjednocení Itálie nelze dosáhnout pouze lidovým povstáním, ale vyžaduje silné vojenské a diplomatické vedení.

=== 🧠 Diplomacie Cavoura a druhá válka za nezávislost (1852–1860) ===
Po porážce v roce 1849 se vůdčí role ve sjednocovacím procesu ujalo [[Sardinské království]], které si jako jediný italský stát udrželo ústavu. Ministerským předsedou se v roce [[1852]] stal hrabě [[Camillo Cavour]], geniální politik a diplomat. Cavour pochopil, že k porážce Rakouska je nutné získat podporu některé z evropských velmocí.

Cavour modernizoval piemontskou ekonomiku a armádu. Jeho prvním diplomatickým úspěchem bylo zapojení Sardinského království do [[Krymská válka|Krymské války]] na straně [[Francie]] a [[Spojené království|Velké Británie]]. Tím získal místo u jednacího stolu na pařížském mírovém kongresu v roce [[1856]], kde mohl upozornit na "italskou otázku".

V roce [[1858]] uzavřel tajnou dohodu s francouzským císařem [[Napoleon III.|Napoleonem III.]] v [[Plombières-les-Bains]]. Francie přislíbila vojenskou pomoc Piemontu ve válce proti Rakousku výměnou za odstoupení [[Savojsko|Savojska]] a [[Nice]]. Cavour poté vyprovokoval Rakousko k vyhlášení války v dubnu [[1859]]. Tím začala [[Druhá italská válka za nezávislost]].

Spojená francouzsko-sardinská vojska porazila Rakušany v krvavých bitvách u [[Bitva u Magenty|Magenty]] a [[Bitva u Solferina|Solferina]]. Po těchto porážkách se Napoleon III., znepokojený vysokými ztrátami a hrozbou pruské intervence, rozhodl uzavřít s Rakouskem příměří ve [[Villafranca di Verona|Villafrance]]. Podle podmínek příměří získal Piemont pouze [[Lombardie|Lombardii]], zatímco [[Benátsko]] zůstalo pod rakouskou nadvládou. Cavour, zklamaný zradou Napoleona III., na protest rezignoval.

Mezitím však ve střední Itálii (Toskánsko, Modena, Parma, Romagna) vypukla lidová povstání, která svrhla místní vládce a jejich obyvatelstvo se v plebiscitech vyslovilo pro připojení k Sardinskému království.

=== 🛡️ Garibaldiho výprava tisíce (1860) ===
V dubnu [[1860]] vypuklo povstání na [[Sicílie|Sicílii]] proti bourbonské nadvládě. [[Giuseppe Garibaldi]], nespokojený s Cavourovou opatrnou politikou, se rozhodl jednat. S tisícovkou dobrovolníků, tzv. "Rudých košil" (''Camicie rosse''), se tajně vylodil na Sicílii. Jeho [[Výprava tisíce]] (''Spedizione dei Mille'') se setkala s obrovským úspěchem. S podporou místního obyvatelstva porazil mnohem početnější bourbonskou armádu a osvobodil celý ostrov.

Poté se Garibaldi přeplavil na pevninu a triumfálně vstoupil do [[Neapol]]e. Hrozilo, že bude pokračovat na [[Řím]], což by vyvolalo intervenci Francie, která chránila papeže. Cavour, aby tomu zabránil, vyslal piemontskou armádu na jih. Ta porazila papežská vojska a obsadila většinu Papežského státu (kromě Říma a jeho okolí).

Garibaldi, přestože byl republikán, se zachoval jako vlastenec. Na historickém setkání v [[Teano]] se podřídil autoritě krále [[Viktor Emanuel II.|Viktora Emanuela II.]] a předal mu vládu nad osvobozeným jihem. Plebiscity v [[Království obojí Sicílie]] a v částech Papežského státu potvrdily připojení k Sardinskému království.

=== 👑 Vyhlášení Italského království a dokončení sjednocení ===
Dne [[17. březen|17. března]] [[1861]] se v [[Turín]]ě sešel první celoitalský parlament, který vyhlásil vznik [[Italské království|Italského království]] a [[Viktor Emanuel II.]] se stal jeho prvním králem. Hlavním městem byl prozatím Turín. Mimo nové království stále zůstávalo [[Benátsko]] pod rakouskou nadvládou a [[Řím]] s okolím pod vládou papeže, chráněný francouzskou posádkou.

* **Připojení Benátska (1866):** Itálie využila [[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské války]] v roce [[1866]]. Spojila se s [[Prusko|Pruskem]] a i přes vojenské porážky od Rakušanů (u Custozy a v námořní [[Bitva u Visu|bitvě u Visu]]) získala díky drtivému vítězství Pruska v [[Bitva u Hradce Králové|bitvě u Hradce Králové]] Benátsko jako odměnu za spojenectví.
* **Připojení Říma (1870):** Poslední krok byl učiněn v roce [[1870]] během [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské války]]. Když [[Napoleon III.]] musel stáhnout svou posádku z Říma na obranu Francie, italská armáda 20. září 1870 obsadila město. Papež [[Pius IX.]] se prohlásil za "vatikánského vězně" a odmítl uznat italský stát. Tento spor, známý jako "[[Římská otázka]]", byl vyřešen až [[Lateránské smlouvy|Lateránskými smlouvami]] v roce [[1929]].

V roce [[1871]] se [[Řím]] stal hlavním městem sjednocené Itálie. Proces Risorgimenta byl v podstatě završen.

== 💡 Klíčové postavy ==
* '''[[Giuseppe Mazzini]]''' (1805–1872) – "Duše Itálie". Ideolog a revolucionář, zakladatel Mladé Itálie, neúnavný propagátor republikánského sjednocení.
* '''[[Giuseppe Garibaldi]]''' (1807–1882) – "Meč Itálie". Charismatický vojevůdce a partyzán, hrdina dvou světů, který vedl legendární Výpravu tisíce.
* '''[[Camillo Cavour]]''' (1810–1861) – "Mozek Itálie". Ministerský předseda Sardinského království, mistrný diplomat, který sjednocení politicky a diplomaticky zorganizoval.
* '''[[Viktor Emanuel II.]]''' (1820–1878) – "Otec vlasti". Poslední král Sardinie a první král sjednocené Itálie, který poskytl sjednocovacímu procesu politickou a vojenskou záštitu.

== 🤔 Důsledky a odkaz ==
Risorgimento úspěšně vytvořilo jednotný italský stát, ale nová země čelila mnoha problémům:
* **Severo-jižní otázka (''Questione meridionale''):** Hluboké ekonomické, sociální a kulturní rozdíly mezi průmyslovým severem a agrárním, zaostalým jihem.
* **Brigantaggio:** Rozsáhlé banditství na jihu, které bylo v podstatě občanskou válkou proti nové vládě.
* **Římská otázka:** Konflikt mezi italským státem a [[Katolická církev|katolickou církví]], který trval téměř 60 let.
* **Vysoká negramotnost** a nízká politická participace (volební právo měl jen malý zlomek populace).

Navzdory těmto problémům představuje Risorgimento klíčovou kapitolu italských dějin a je považováno za základ moderního italského národa. Jeho ideály svobody a národní jednoty ovlivnily i další národněosvobozenecká hnutí v [[Evropa|Evropě]].

== 🧐 Pro laiky ==
Představte si, že [[Česko|Česká republika]] by byla v 19. století rozdělena na mnoho malých království a vévodství. Některé by ovládalo [[Rakousko]], v jiném by vládl místní kníže a uprostřed by byl samostatný stát řízený církví. Risorgimento bylo hnutí, které chtělo všechny tyto státečky spojit do jednoho velkého státu – Itálie.

* **Mazzini** byl jako snílek a spisovatel, který psal plamenné články o tom, jak by měla sjednocená Itálie vypadat a inspiroval lidi, aby za ni bojovali.
* **Garibaldi** byl odvážný generál, který s malou skupinou dobrovolníků dokázal porazit velké armády a osvobodit jih Itálie. Byl to akční hrdina své doby.
* **Cavour** byl chytrý politik, něco jako dnešní premiér. Místo boje na ulici používal diplomacii – domlouval spojenectví s jinými zeměmi (například s Francií), aby mu pomohly porazit silné Rakousko.
* **Viktor Emanuel II.** byl král jednoho z italských států (Sardinského království), který celý proces zaštítil a nakonec se stal králem celé sjednocené Itálie.

Celý proces trval desítky let a stál mnoho životů, ale nakonec vedl ke vzniku Itálie, jak ji známe dnes.

{{DEFAULTSORT:Risorgimento}}
{{Aktualizováno|datum=19.12.2025}}
[[Kategorie:Dějiny Itálie]]
[[Kategorie:19. století]]
[[Kategorie:Národní obrození]]
[[Kategorie:Války za nezávislost]]
[[Kategorie:Politické dějiny]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]

← Starší verze		Verze z 5. 1. 2026, 07:11
Řádek 71:		Řádek 71:
	Dne [[17. březen\|17. března]] [[1861]] se v [[Turín]]ě sešel první celoitalský parlament, který vyhlásil vznik [[Italské království\|Italského království]] a [[Viktor Emanuel II.]] se stal jeho prvním králem. Hlavním městem byl prozatím Turín. Mimo nové království stále zůstávalo [[Benátsko]] pod rakouskou nadvládou a [[Řím]] s okolím pod vládou papeže, chráněný francouzskou posádkou.		Dne [[17. březen\|17. března]] [[1861]] se v [[Turín]]ě sešel první celoitalský parlament, který vyhlásil vznik [[Italské království\|Italského království]] a [[Viktor Emanuel II.]] se stal jeho prvním králem. Hlavním městem byl prozatím Turín. Mimo nové království stále zůstávalo [[Benátsko]] pod rakouskou nadvládou a [[Řím]] s okolím pod vládou papeže, chráněný francouzskou posádkou.

	* Připojení Benátska (1866): Itálie využila [[Prusko-rakouská válka\|prusko-rakouské války]] v roce [[1866]]. Spojila se s [[Prusko\|Pruskem]] a i přes vojenské porážky od Rakušanů (u Custozy a v námořní [[Bitva u Visu\|bitvě u Visu]]) získala díky drtivému vítězství Pruska v [[Bitva u Hradce Králové\|bitvě u Hradce Králové]] Benátsko jako odměnu za spojenectví.		* '''Připojení Benátska (1866):''' Itálie využila [[Prusko-rakouská válka\|prusko-rakouské války]] v roce [[1866]]. Spojila se s [[Prusko\|Pruskem]] a i přes vojenské porážky od Rakušanů (u Custozy a v námořní [[Bitva u Visu\|bitvě u Visu]]) získala díky drtivému vítězství Pruska v [[Bitva u Hradce Králové\|bitvě u Hradce Králové]] Benátsko jako odměnu za spojenectví.
	* Připojení Říma (1870): Poslední krok byl učiněn v roce [[1870]] během [[Prusko-francouzská válka\|prusko-francouzské války]]. Když [[Napoleon III.]] musel stáhnout svou posádku z Říma na obranu Francie, italská armáda 20. září 1870 obsadila město. Papež [[Pius IX.]] se prohlásil za "vatikánského vězně" a odmítl uznat italský stát. Tento spor, známý jako "[[Římská otázka]]", byl vyřešen až [[Lateránské smlouvy\|Lateránskými smlouvami]] v roce [[1929]].		* '''Připojení Říma (1870):''' Poslední krok byl učiněn v roce [[1870]] během [[Prusko-francouzská válka\|prusko-francouzské války]]. Když [[Napoleon III.]] musel stáhnout svou posádku z Říma na obranu Francie, italská armáda 20. září 1870 obsadila město. Papež [[Pius IX.]] se prohlásil za "vatikánského vězně" a odmítl uznat italský stát. Tento spor, známý jako "[[Římská otázka]]", byl vyřešen až [[Lateránské smlouvy\|Lateránskými smlouvami]] v roce [[1929]].

	V roce [[1871]] se [[Řím]] stal hlavním městem sjednocené Itálie. Proces Risorgimenta byl v podstatě završen.		V roce [[1871]] se [[Řím]] stal hlavním městem sjednocené Itálie. Proces Risorgimenta byl v podstatě završen.
Řádek 84:		Řádek 84:
	== 🤔 Důsledky a odkaz ==		== 🤔 Důsledky a odkaz ==
	Risorgimento úspěšně vytvořilo jednotný italský stát, ale nová země čelila mnoha problémům:		Risorgimento úspěšně vytvořilo jednotný italský stát, ale nová země čelila mnoha problémům:
	* Severo-jižní otázka (''Questione meridionale''): Hluboké ekonomické, sociální a kulturní rozdíly mezi průmyslovým severem a agrárním, zaostalým jihem.		* '''Severo-jižní otázka (''Questione meridionale''):''' Hluboké ekonomické, sociální a kulturní rozdíly mezi průmyslovým severem a agrárním, zaostalým jihem.
	* Brigantaggio: Rozsáhlé banditství na jihu, které bylo v podstatě občanskou válkou proti nové vládě.		* '''Brigantaggio:''' Rozsáhlé banditství na jihu, které bylo v podstatě občanskou válkou proti nové vládě.
	* Římská otázka: Konflikt mezi italským státem a [[Katolická církev\|katolickou církví]], který trval téměř 60 let.		* '''Římská otázka:''' Konflikt mezi italským státem a [[Katolická církev\|katolickou církví]], který trval téměř 60 let.
	* Vysoká negramotnost a nízká politická participace (volební právo měl jen malý zlomek populace).		* '''Vysoká negramotnost''' a nízká politická participace (volební právo měl jen malý zlomek populace).

	Navzdory těmto problémům představuje Risorgimento klíčovou kapitolu italských dějin a je považováno za základ moderního italského národa. Jeho ideály svobody a národní jednoty ovlivnily i další národněosvobozenecká hnutí v [[Evropa\|Evropě]].		Navzdory těmto problémům představuje Risorgimento klíčovou kapitolu italských dějin a je považováno za základ moderního italského národa. Jeho ideály svobody a národní jednoty ovlivnily i další národněosvobozenecká hnutí v [[Evropa\|Evropě]].
Řádek 94:		Řádek 94:
	Představte si, že [[Česko\|Česká republika]] by byla v 19. století rozdělena na mnoho malých království a vévodství. Některé by ovládalo [[Rakousko]], v jiném by vládl místní kníže a uprostřed by byl samostatný stát řízený církví. Risorgimento bylo hnutí, které chtělo všechny tyto státečky spojit do jednoho velkého státu – Itálie.		Představte si, že [[Česko\|Česká republika]] by byla v 19. století rozdělena na mnoho malých království a vévodství. Některé by ovládalo [[Rakousko]], v jiném by vládl místní kníže a uprostřed by byl samostatný stát řízený církví. Risorgimento bylo hnutí, které chtělo všechny tyto státečky spojit do jednoho velkého státu – Itálie.

	* Mazzini byl jako snílek a spisovatel, který psal plamenné články o tom, jak by měla sjednocená Itálie vypadat a inspiroval lidi, aby za ni bojovali.		* '''Mazzini''' byl jako snílek a spisovatel, který psal plamenné články o tom, jak by měla sjednocená Itálie vypadat a inspiroval lidi, aby za ni bojovali.
	* Garibaldi byl odvážný generál, který s malou skupinou dobrovolníků dokázal porazit velké armády a osvobodit jih Itálie. Byl to akční hrdina své doby.		* '''Garibaldi''' byl odvážný generál, který s malou skupinou dobrovolníků dokázal porazit velké armády a osvobodit jih Itálie. Byl to akční hrdina své doby.
	* Cavour byl chytrý politik, něco jako dnešní premiér. Místo boje na ulici používal diplomacii – domlouval spojenectví s jinými zeměmi (například s Francií), aby mu pomohly porazit silné Rakousko.		* '''Cavour''' byl chytrý politik, něco jako dnešní premiér. Místo boje na ulici používal diplomacii – domlouval spojenectví s jinými zeměmi (například s Francií), aby mu pomohly porazit silné Rakousko.
	* Viktor Emanuel II. byl král jednoho z italských států (Sardinského království), který celý proces zaštítil a nakonec se stal králem celé sjednocené Itálie.		* '''Viktor Emanuel II.''' byl král jednoho z italských států (Sardinského království), který celý proces zaštítil a nakonec se stal králem celé sjednocené Itálie.

	Celý proces trval desítky let a stál mnoho životů, ale nakonec vedl ke vzniku Itálie, jak ji známe dnes.		Celý proces trval desítky let a stál mnoho životů, ale nakonec vedl ke vzniku Itálie, jak ji známe dnes.

Risorgimento - Historie editací

Filmedy: Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“

InfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

Filmedy: Nahrazení textu „\\([^ ].?[^ ])\\*“ textem „'''$1'''“