InfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

2025-12-23T04:36:06Z

Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

Nová stránka

{{K rozšíření}}
{{Infobox - panovník
| jméno = Jakub II. a VII.
| obrázek = Godfrey Kneller - James II of England - WGA12196.jpg
| popisek = Portrét Jakuba II. od Sira Godfreyho Knellera, cca 1684
| titul = Král Anglie, Skotska a Irska
| období vlády = 6. února 1685 – 11. prosince 1688
| korunovace = 23. dubna 1685
| předchůdce = [[Karel II. Stuart]]
| následník = [[Vilém III. Oranžský]] a [[Marie II. Stuartovna]]
| narození = 14. října 1633
| místo narození = [[St. James's Palace]], [[Londýn]], [[Anglické království]]
| úmrtí = 16. září 1701
| místo úmrtí = [[Zámek Saint-Germain-en-Laye]], [[Francouzské království]]
| manželka = 1. [[Anna Hydeová]] 2. [[Marie Modenská]]
| děti = [[Marie II. Stuartovna]] [[Anna Stuartovna]] [[Jakub František Stuart]] [[Luisa Marie Teresa Stuartovna]] a další
| dynastie = [[Stuartovci]]
| otec = [[Karel I. Stuart]]
| matka = [[Henrietta Marie Bourbonská]]
}}

'''Jakub II. Stuart''' (v [[Anglie|Anglii]]) a '''Jakub VII. Stuart''' (ve [[Skotsko|Skotsku]]; anglicky ''James II and VII''; 14. října 1633 – 16. září 1701) byl král [[Anglické království|Anglie]], [[Skotské království|Skotska]] a [[Irské království|Irska]] od 6. února 1685 až do svého svržení během [[Slavná revoluce|Slavné revoluce]] v roce 1688. Byl posledním římskokatolickým monarchou, který vládl v těchto královstvích. Jeho vláda je spojena s bojem o náboženskou svobodu, absolutistické tendence a konflikt mezi korunou a parlamentem, který vyvrcholil jeho pádem a nástupem [[protestantismus|protestantské]] větve na trůn.

Jeho snaha o posílení moci katolíků a koruny na úkor zavedených pořádků a [[anglikánská církev|anglikánské církve]] vyvolala silný odpor politických elit. Narození jeho syna v roce 1688, které hrozilo založením katolické dynastie, se stalo poslední kapkou, která vedla k jeho svržení a útěku ze země.

== 👑 Raný život a exil ==
Jakub se narodil v [[St. James's Palace]] v [[Londýn|Londýně]] jako druhý přeživší syn krále [[Karel I. Stuart|Karla I.]] a jeho manželky [[Henrietta Marie Bourbonská|Henriety Marie]]. Již v dětství obdržel titul vévody z Yorku. Jeho mládí bylo dramaticky poznamenáno [[anglická občanská válka|anglickou občanskou válkou]], která vypukla, když mu bylo devět let. Po porážce royalistických vojsk byl Jakub spolu se svými sourozenci držen v domácím vězení v Londýně. V roce 1648 se mu podařilo uprchnout a připojil se ke své matce a bratrovi Karlovi v exilu v [[Francie|Francii]].

Během exilu sloužil ve francouzské armádě pod velením maršála [[Henri de La Tour d'Auvergne, vicomte de Turenne|Turenna]], kde získal cenné vojenské zkušenosti. Později, po uzavření spojenectví mezi [[Oliver Cromwell|Oliverem Cromwellem]] a Francií, byl nucen francouzský dvůr opustit a vstoupil do služeb španělské armády v [[Španělské Nizozemí|Španělském Nizozemí]].

== ⚓ Vévoda z Yorku ==
Po smrti Olivera Cromwella a pádu protektorátu byla v roce 1660 obnovena monarchie a Jakubův starší bratr nastoupil na trůn jako [[Karel II. Stuart]]. Jakub se vrátil do Anglie a jako vévoda z Yorku se stal jednou z nejvlivnějších postav v království. Byl jmenován vrchním velitelem námořnictva (Lord High Admiral) a v této funkci se významně podílel na modernizaci a profesionalizaci [[Royal Navy]]. Osobně vedl loďstvo v [[anglo-nizozemské války|anglo-nizozemských válkách]] a prokázal se jako schopný velitel. Na jeho počest byla nizozemská kolonie Nový Amsterdam po jejím dobytí Angličany v roce 1664 přejmenována na [[New York]].

=== ✝️ Konverze a politické napětí ===
Kolem roku 1668 nebo 1669 Jakub tajně konvertoval k [[římskokatolická církev|římskému katolicismu]]. Tento krok měl zásadní dopad na jeho budoucí osud i na politiku celé země. V Anglii panovaly silné protikatolické nálady a obavy z papežského vlivu. Když parlament v roce 1673 přijal tzv. [[Test Act]], zákon, který vyžadoval, aby všichni státní úředníci přísahali věrnost anglikánské církvi, Jakub odmítl a musel se vzdát své funkce vrchního velitele námořnictva.

Jeho katolictví a sňatek s katolickou princeznou [[Marie Modenská|Marií Modenskou]] (po smrti jeho první, protestantské manželky [[Anna Hydeová|Anny Hydeové]]) ještě více posílily obavy z jeho nástupnictví. Politická frakce, později známá jako [[Whigové]], se v parlamentu pokusila prosadit zákon o vyloučení Jakuba z následnictví trůnu (tzv. ''Exclusion Crisis''). Král Karel II. však tyto snahy zablokoval a stál pevně za právy svého bratra.

== 📜 Vláda (1685–1688) ==
Po smrti Karla II. v únoru 1685 nastoupil Jakub na trůn bez přímého odporu. Ve své první řeči slíbil, že bude chránit zavedenou vládu i anglikánskou církev, což uklidnilo velkou část politické scény. Jeho počáteční popularita byla značná.

=== ⚔️ Povstání a represe ===
Krátce po nástupu na trůn čelil dvěma povstáním. Ve Skotsku vedl vzpouru Archibald Campbell, 9. hrabě z Argyllu, a v Anglii se vylodil Karlův nemanželský syn, [[James Scott, 1. vévoda z Monmouthu|vévoda z Monmouthu]], který se prohlásil králem. Obě povstání byla rychle a brutálně potlačena. Následné soudní procesy, známé jako "Krvavé poroty" (''Bloody Assizes''), vedené soudcem [[George Jeffreys|Georgem Jeffreysem]], vedly k popravě stovek povstalců a k deportaci mnoha dalších. Tvrdost represí šokovala veřejnost a poškodila královu pověst.

=== ⚖️ Politika náboženské tolerance ===
Jakub byl přesvědčen o správnosti náboženské tolerance a usiloval o zrušení zákonů omezujících katolíky a další nekonformní protestanty (disidenty). V roce 1687 vydal [[Deklarace shovívavosti|Deklaraci o shovívavosti]] (''Declaration of Indulgence''), kterou pozastavil platnost trestních zákonů proti katolíkům a disidentům a umožnil jim zastávat veřejné úřady. Ačkoliv byl tento krok sám o sobě pokrokový, Jakub jej prosadil s využitím královské moci, čímž obešel parlament. To bylo vnímáno jako projev [[absolutismus|absolutismu]] a útok na zavedené zákony a práva parlamentu.

Začal také systematicky dosazovat katolíky do klíčových pozic v armádě, vládě a na univerzitách, což vyvolalo silný odpor anglikánské elity. Jeho kroky byly vnímány nikoli jako snaha o toleranci, ale jako pokus o rekatolizaci země.

== революция Slavná revoluce ==
Bodem zlomu se stalo narození Jakubova syna, [[Jakub František Stuart|Jakuba Františka Stuarta]], v červnu 1688. Do té doby byla dědičkou trůnu Jakubova starší protestantská dcera [[Marie II. Stuartovna|Marie]], provdaná za nizozemského místodržícího [[Vilém III. Oranžský|Viléma Oranžského]]. Narození syna znamenalo hrozbu vytvoření trvalé katolické dynastie.

V reakci na to se sedm významných anglických protestantských šlechticů a politiků (tzv. ''Immortal Seven'') tajně obrátilo na Viléma Oranžského s výzvou, aby vojensky intervenoval v Anglii a ochránil protestantskou víru a svobody. Vilém, který měl zájem zabránit anglo-francouzskému spojenectví, souhlasil.

Dne 5. listopadu 1688 se Vilém vylodil s armádou v Torbay v jihozápadní Anglii. Jakubova podpora se rychle hroutila. Klíčoví velitelé, včetně [[John Churchill, 1. vévoda z Marlborough|Johna Churchilla]], přeběhli na Vilémovu stranu. Jakub, opuštěný a psychicky zlomený, se pokusil uprchnout do Francie. Byl sice zajat, ale Vilém mu záměrně umožnil druhý, úspěšný útěk. V prosinci 1688 Jakub opustil Anglii. Parlament následně prohlásil, že Jakub svým útěkem fakticky abdikoval, a nabídl trůn společně Vilémovi a Marii. Tato nekrvavá změna vlády vešla do dějin jako [[Slavná revoluce]].

== 🇫🇷 Exil a jakobitské hnutí ==
Jakub strávil zbytek života v exilu ve [[Francie|Francii]] na zámku [[Zámek Saint-Germain-en-Laye|Saint-Germain-en-Laye]], kde ho podporoval jeho bratranec, francouzský král [[Ludvík XIV.]]. S francouzskou pomocí se v roce 1689 pokusil získat zpět trůn invazí do Irska, kde měl silnou podporu katolického obyvatelstva. Tento konflikt, známý jako [[Válka dvou králů]], skončil jeho drtivou porážkou v [[bitva na řece Boyne|bitvě na řece Boyne]] v roce 1690.

Po této porážce se již o návrat na trůn aktivně nepokoušel. Jeho stoupenci, známí jako [[Jakobité]], však pokračovali v boji za obnovení vlády Stuartovců po několik dalších desetiletí a zorganizovali řadu povstání. Jakub II. zemřel v roce 1701 a byl pohřben v Paříži.

== 👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo ==
Jakub II. byl dvakrát ženatý:
# '''[[Anna Hydeová]]''' (1637–1671) – dcera Edwarda Hydea, hraběte z Clarendonu. Měli spolu osm dětí, ale dospělosti se dožily pouze dvě dcery, které se obě staly královnami:
#* [[Marie II. Stuartovna]] (1662–1694), manželka [[Vilém III. Oranžský|Viléma III. Oranžského]].
#* [[Anna Stuartovna]] (1665–1714), královna Velké Británie.
# '''[[Marie Modenská]]''' (1658–1718) – italská princezna. Měli spolu sedm dětí, z nichž se dospělosti dožily dvě:
#* [[Jakub František Stuart]] (1688–1766), známý jako "Starý pretendent" (''The Old Pretender''), jakobitský uchazeč o trůn.
#* [[Luisa Marie Teresa Stuartovna]] (1692–1712).

Jakub měl také několik nemanželských dětí, z nichž nejznámější byl [[James FitzJames, 1. vévoda z Berwicku]], který se stal významným francouzským maršálem.

== 🏛️ Odkaz a hodnocení ==
Jakub II. je jednou z nejkontroverznějších postav britské historie. Zatímco někteří historici ho vnímají jako tyrana a absolutistu, který se snažil vnutit zemi nechtěné náboženství, jiní ho hodnotí jako nepochopeného monarchu, jehož snaha o náboženskou toleranci předběhla svou dobu.

Jeho pád během Slavné revoluce byl klíčovým momentem ve vývoji britské konstituční monarchie. Vedl k přijetí [[Bill of Rights 1689|Listiny práv]] v roce 1689, která omezila moc panovníka, posílila práva parlamentu a zaručila protestantské následnictví trůnu. Jakubova vláda tak paradoxně přispěla k vytvoření systému, který byl pravým opakem jeho vlastních politických představ.

== 🧑‍🏫 Pro laiky ==
Představte si, že v zemi, kde je drtivá většina lidí jednoho vyznání (v tomto případě protestanti), se stane králem člověk jiného, historicky nepřátelského vyznání (katolík). Lidé se začnou bát, že nový král bude chtít změnit zavedená pravidla, dosazovat své souvěrce na důležitá místa a možná je i nutit ke změně víry. Přesně to se stalo v Anglii v 17. století.

Jakub II. byl katolík a chtěl, aby katolíci měli stejná práva jako ostatní. To zní spravedlivě, ale způsob, jakým to dělal, lidi vyděsil. Místo aby se dohodl s parlamentem, používal svou královskou moc a zákony obcházel. Navíc začal budovat velkou armádu, což vypadalo, že se chystá vládnout silou jako absolutní monarcha ve Francii.

Poslední kapkou bylo, když se mu narodil syn. Najednou hrozilo, že po Jakubovi bude vládnout další katolický král, a po něm další. Angličtí šlechtici se proto rozhodli pozvat Jakubova protestantského zetě, Viléma Oranžského, aby zasáhl. Vilém přijel s armádou, Jakub ztratil veškerou podporu a utekl. Tato změna na trůnu, která proběhla v Anglii téměř bez boje, se nazývá "Slavná revoluce". Jejím výsledkem bylo, že moc krále byla trvale omezena ve prospěch parlamentu, což položilo základy moderní britské demokracie.

{{DEFAULTSORT:Jakub II. Stuart}}
{{Aktualizováno|datum=23.12.2025}}
[[Kategorie:Angličtí panovníci]]
[[Kategorie:Skotští panovníci]]
[[Kategorie:Irští panovníci]]
[[Kategorie:Stuartovci]]
[[Kategorie:Narození 1633]]
[[Kategorie:Úmrtí 1701]]
[[Kategorie:Římští katolíci]]
[[Kategorie:Účastníci Slavné revoluce]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]

Jakub II. Stuart - Historie editací

InfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)