https://infopedia.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=Druh%C3%A1_italsk%C3%A1_v%C3%A1lka_za_nez%C3%A1vislostDruhá italská válka za nezávislost - Historie editací2026-07-03T14:14:12ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.44.2https://infopedia.cz/index.php?title=Druh%C3%A1_italsk%C3%A1_v%C3%A1lka_za_nez%C3%A1vislost&diff=19098&oldid=prevInfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)2025-12-27T15:00:54Z<p>Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div>{{K rozšíření}}<br />
{{Infobox válka<br />
| název = Druhá italská válka za nezávislost<br />
| konflikt = [[Risorgimento]]<br />
| obrázek = Battle of Magenta.jpg<br />
| popisek = Epizoda z bitvy u Magenty, obraz od Gerolama Induna<br />
| datum = 29. dubna 1859 – 11. července 1859<br />
| místo = [[Lombardie]], [[Piemont]] (Severní [[Itálie]])<br />
| výsledek = Francouzsko-sardinské vítězství<br> * [[Curyšská smlouva]]<br> * [[Rakouské císařství|Rakousko]] postoupilo Lombardii Francii, která ji předala Sardinskému království<br> * Začátek sjednocení Itálie<br />
| strana1 = {{Vlajka|Francie}} [[Druhé Francouzské císařství|Francouzské císařství]]<br>{{Vlajka|Sardinie}} [[Sardinské království]]<br />
| strana2 = {{Vlajka|Rakouské císařství}} [[Rakouské císařství]]<br />
| velitel1 = {{Vlajka|Francie}} [[Napoleon III.]]<br>{{Vlajka|Sardinie}} [[Viktor Emanuel II.]]<br />
| velitel2 = {{Vlajka|Rakouské císařství}} [[František Josef I.]]<br>{{Vlajka|Rakouské císařství}} [[Ferenc Gyulay]]<br />
| síla1 = '''Francie:'''<br>cca 170 000 mužů<br>'''Sardinie:'''<br>cca 70 000 mužů<br />
| síla2 = cca 220 000 mužů<br />
| ztráty1 = '''Francie:'''<br>cca 2 500 mrtvých<br>cca 12 500 zraněných<br>'''Sardinie:'''<br>cca 1 000 mrtvých<br>cca 4 500 zraněných<br />
| ztráty2 = cca 5 500 mrtvých<br>cca 17 000 zraněných<br>cca 12 000 zajatých nebo nezvěstných<br />
}}<br />
'''Druhá italská válka za nezávislost''', známá také jako '''Francouzsko-rakouská válka''', '''Sardinská válka''' nebo '''Italská kampaň roku 1859''', byla klíčovým vojenským konfliktem v rámci procesu sjednocení [[Itálie|Itálie]], známého jako [[Risorgimento]]. Válka probíhala od 29. dubna do 11. července 1859 mezi spojenými silami [[Druhé Francouzské císařství|Francouzského císařství]] pod vedením císaře [[Napoleon III.|Napoleona III.]] a [[Sardinské království|Sardinského království]] v čele s králem [[Viktor Emanuel II.|Viktorem Emanuelem II.]] na jedné straně a [[Rakouské císařství|Rakouským císařstvím]] pod vládou císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] na straně druhé. Válka skončila vítězstvím francouzsko-sardinské aliance a připojením [[Lombardie]] k Sardinskému království, což byl zásadní krok ke vzniku sjednoceného [[Království Itálie]].<br />
<br />
== 📜 Příčiny a pozadí ==<br />
Po porážce v [[První italská válka za nezávislost|první válce za nezávislost]] (1848–1849) bylo zřejmé, že Sardinské království (také známé jako Piemont-Sardinie) nemůže samo porazit mocné Rakouské císařství, které ovládalo severní Itálii (Lombardsko-benátské království) a mělo silný vliv na zbytek Apeninského poloostrova. Klíčovou postavou sardinské politiky se stal hrabě [[Camillo Cavour]], který byl od roku 1852 předsedou vlády.<br />
<br />
Cavour byl pragmatický politik a realista, který chápal, že pro vyhnání Rakušanů z Itálie a sjednocení země pod [[Savojská dynastie|savojskou dynastií]] je nezbytné získat podporu některé z evropských velmocí. Jeho diplomatické úsilí se zaměřilo na Francii, které vládl císař Napoleon III. Ten byl nakloněn myšlence revize [[Vídeňský kongres|vídeňského uspořádání]] z roku 1815 a podporoval princip národního sebeurčení, pokud to sloužilo francouzským zájmům.<br />
<br />
=== 🤝 Dohoda v Plombières ===<br />
Klíčovým momentem se stala tajná schůzka mezi Cavourem a Napoleonem III. v lázních [[Plombières-les-Bains]] v červenci 1858. Zde byla uzavřena tajná dohoda, která stanovila podmínky spojenectví:<br />
* Francie vojensky podpoří Sardinské království v případě, že bude napadeno Rakouskem.<br />
* Cílem války bude vytvoření Království Horní Itálie (zahrnujícího Piemont, Lombardii, Benátsko, Parmu, Modenu a Romagnu) pod vládou Viktora Emanuela II.<br />
* Jako kompenzaci za vojenskou pomoc postoupí Sardinské království Francii své historické území [[Savojsko]] a hrabství [[Nice]].<br />
* Zbytek Itálie měl být reorganizován do konfederace, v níž by si [[Papežský stát]] udržel svou suverenitu.<br />
<br />
Plán byl navržen tak, aby Rakousko vypadalo jako agresor, což by ospravedlnilo francouzskou intervenci. Cavour následně začal provádět vojenské manévry a mobilizaci u hranic s rakouskou Lombardií, čímž záměrně provokoval [[Vídeň|vídeňskou]] vládu.<br />
<br />
== ⚔️ Průběh války ==<br />
=== 🇦🇹 Rakouské ultimátum ===<br />
Rakousko, znepokojené sardinskými přípravami a povzbuzované vírou ve svou vojenskou převahu, padlo do Cavourovy pasti. Dne 23. dubna 1859 doručilo [[Turín|Turínu]] ultimátum, v němž požadovalo okamžitou demobilizaci sardinské armády. Cavour ultimátum po uplynutí třídenní lhůty odmítl. Dne 29. dubna 1859 vyhlásilo Rakousko Sardinii válku a jeho vojska pod velením maršála [[Ferenc Gyulay|Ference Gyulaye]] překročila řeku [[Ticino]] a vstoupila na sardinské území. Tím byl aktivován francouzsko-sardinský pakt a Francie vyhlásila válku Rakousku.<br />
<br />
=== 🌍 Hlavní bitvy ===<br />
Rakouská armáda postupovala zpočátku pomalu, což umožnilo francouzským jednotkám dorazit do Piemontu po železnici a lodích. Spojenecké síly brzy převzaly iniciativu.<br />
<br />
* '''Bitva u Montebella''' (20. května 1859): První větší střetnutí, ve kterém francouzské a sardinské jednotky odrazily rakouský průzkum a dosáhly vítězství, které posílilo morálku spojenců.<br />
* '''Bitva u Palestra''' (30.–31. května 1859): Sardinské jednotky, podporované francouzskými zuávy, dosáhly významného vítězství, které donutilo rakouské velení k ústupu.<br />
* '''[[Bitva u Magenty]]''' (4. června 1859): Jedna z rozhodujících bitev války. Francouzská armáda pod přímým velením Napoleona III. a generála [[Patrice de Mac-Mahon|MacMahona]] porazila Rakušany a otevřela si cestu do [[Milán|Milána]]. Město bylo osvobozeno 8. června za nadšeného jásotu místních obyvatel.<br />
* '''[[Bitva u Solferina]]''' (24. června 1859): Největší a nejkrvavější bitva celé války. Střetly se zde hlavní síly všech tří armád, kterým osobně veleli jejich panovníci – Napoleon III., Viktor Emanuel II. a František Josef I. Bitva se odehrávala na rozsáhlém území jižně od [[Gardské jezero|Gardského jezera]] a byla mimořádně chaotická a brutální. Po celodenních bojích dosáhli spojenci vyčerpávajícího vítězství a donutili rakouskou armádu k ústupu za řeku [[Mincio]].<br />
<br />
Utrpení tisíců zraněných vojáků, kteří byli po bitvě u Solferina ponecháni na bojišti bez pomoci, hluboce šokovalo švýcarského obchodníka [[Henri Dunant|Henriho Dunanta]]. Jeho zážitky ho inspirovaly k napsání knihy ''Vzpomínka na Solferino'' a k iniciativě, která vedla k založení [[Mezinárodní červený kříž|Mezinárodního červeného kříže]] a přijetí [[Ženevské úmluvy|Ženevských úmluv]].<br />
<br />
== 🕊️ Konec války a příměří ve Villafrance ==<br />
Navzdory vojenským úspěchům se Napoleon III. rozhodl válku rychle ukončit. Důvodů bylo několik:<br />
* '''Vysoké ztráty:''' Pohled na desetitisíce mrtvých a zraněných u Magenty a Solferina jím hluboce otřásl.<br />
* '''Hrozba pruské intervence:''' [[Prusko]] mobilizovalo svá vojska na [[Rýn|Rýně]] a hrozilo, že vstoupí do války na straně Rakouska, aby zabránilo přílišnému posílení Francie.<br />
* '''Revoluční nálady v Itálii:''' Válka podnítila povstání v Toskánsku, Modeně, Parmě a v Papežském státě, což ohrožovalo Napoleonovy plány na zachování papežské moci a mohlo vést k vytvoření radikální republiky.<br />
<br />
Bez konzultace se svým sardinským spojencem se Napoleon III. sešel s Františkem Josefem I. a 11. července 1859 podepsali předběžné příměří ve [[Villafranca di Verona|Villafrance]]. Podmínky byly následující:<br />
* Rakousko postoupí Lombardii (s výjimkou pevností [[Mantova|Mantovy]] a Peschiera del Garda) Francii, která ji následně předá Sardinskému království.<br />
* [[Benátsko]] zůstane součástí Rakouského císařství.<br />
* Vládci středoitalských států, kteří byli vyhnáni, se měli vrátit na své trůny.<br />
* Měla být vytvořena italská konfederace pod čestným předsednictvím [[papež]]e.<br />
<br />
== 🗺️ Důsledky a výsledky ==<br />
Podmínky příměří ve Villafrance vyvolaly v Itálii obrovské zklamání. Cavour, rozzuřený Napoleonovým jednáním, na protest rezignoval na post premiéra. Definitivní mír byl potvrzen [[Curyšská smlouva|Curyšskou smlouvou]] v listopadu 1859.<br />
<br />
Události však nabraly vlastní spád. Středoitalské státy ([[Toskánsko]], [[Modena]], [[Parma]] a [[Romagna]]) odmítly přijmout zpět své bývalé vládce. V březnu 1860 uspořádaly [[plebiscit]]y, v nichž se drtivá většina obyvatel vyslovila pro připojení k Sardinskému království. Napoleon III. s tímto vývojem nakonec souhlasil, ale jako kompenzaci požadoval původně slíbené Savojsko a Nice, které byly Francii postoupeny na základě [[Turínská smlouva (1860)|Turínské smlouvy]] z roku 1860.<br />
<br />
Druhá italská válka za nezávislost byla rozhodujícím krokem na cestě ke sjednocení Itálie. Přestože Benátsko zůstalo pod rakouskou nadvládou (až do roku 1866), Sardinské království se zdvojnásobilo a stalo se dominantní mocností na poloostrově. Úspěch inspiroval [[Giuseppe Garibaldi|Giuseppeho Garibaldiho]] k jeho slavné [[Výprava tisícovky|Výpravě tisícovky]] v roce 1860, která vedla k pádu [[Království obojí Sicílie]] a připojení jihu Itálie. Dne 17. března 1861 bylo vyhlášeno [[Království Itálie]] s Viktorem Emanuelem II. jako prvním králem.<br />
<br />
== 💡 Pro laiky ==<br />
Představte si Itálii jako skládačku puzzle, jejíž dílky vlastnili různí lidé. Největší a nejsilnější soused, Rakouské císařství, držel ty nejdůležitější dílky na severu a nedovoloval nikomu ostatní dílky spojit. Malé, ale ambiciózní Sardinské království (jeden z italských států) se rozhodlo, že celou skládačku sjednotí.<br />
<br />
Vědělo ale, že na Rakousko samo nestačí. Proto jeho chytrý premiér Cavour uzavřel dohodu s Francií, dalším mocným sousedem. Dohoda zněla: "Pomozte nám vyhnat Rakušany a my vám za to dáme dvě naše okrajová území." Francie souhlasila.<br />
<br />
Sardinie pak schválně provokovala Rakousko tak dlouho, až na ni Rakousko zaútočilo. Tím to vypadalo, že se Sardinie jen brání, a Francie jí mohla přijít na pomoc. Společně vyhráli několik velkých a krvavých bitev. Francouzský císař se ale zalekl velkých ztrát a toho, že by se do války mohli přidat další, a tak rychle uzavřel s Rakouskem mír.<br />
<br />
Výsledek nebyl úplně dokonalý – Sardinie získala jen jeden velký dílek puzzle (Lombardii), ale ne všechny, které chtěla. I tak to byl obrovský úspěch. Tento úspěch inspiroval ostatní italské státečky, aby se k Sardinii dobrovolně přidaly. Válka tak odstartovala řetězovou reakci, která během dvou let vedla ke vzniku sjednocené Itálie.<br />
<br />
{{DEFAULTSORT:Druha italska valka za nezavislost}}<br />
{{Aktualizováno|datum=27.12.2025}}<br />
[[Kategorie:Války 19. století]]<br />
[[Kategorie:Války Francie]]<br />
[[Kategorie:Války Rakouska]]<br />
[[Kategorie:Risorgimento]]<br />
[[Kategorie:Dějiny Itálie]]<br />
[[Kategorie:Vláda Napoleona III.]]<br />
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]</div>InfopediaBot