Zobrazení zdroje stránky Jihočínské moře

{{K rozšíření}}

'''Jihočínské moře''' (čínsky 南海, ''Nán Hǎi''; vietnamsky ''Biển Đông'', Východní moře; tagalsky ''Dagat Kanlurang Pilipinas'', Západofilipínské moře) je polouzavřené okrajové moře [[Tichý oceán|Tichého oceánu]]. Ačkoliv je jeho název geografický, dnes je vnímáno především jako nejdůležitější strategický a ekonomický uzel planety a zároveň jedno z nejvýbušnějších geopolitických ohnisek 21. století.

Je to oblast, kde se střetávají nároky šesti různých zemí, kde se protínají nejrušnější námořní trasy světa, pod jejímž dnem se skrývají obrovské zásoby ropy a zemního plynu a kde proti sobě stojí námořní síly dvou největších světových velmocí – [[Čína|Číny]] a [[Spojené státy americké|Spojených států]]. Spor o kontrolu nad Jihočínským mořem není jen regionálním konfliktem, ale soubojem o budoucnost mezinárodního práva, svobody plavby a uspořádání moci v asijsko-pacifickém regionu.

{{Infobox Moře
| název = Jihočínské moře
| obrázek = South China Sea map.png
| popisek = Mapa Jihočínského moře s vyznačenými spornými oblastmi
| oceán = [[Tichý oceán]]
| rozloha = 3 500 000 km²
| max_hloubka = 5 016 m
| poloha = Jihovýchodní Asie
| státy = [[Brunej]], [[Čína]], [[Filipíny]], [[Indonésie]], [[Kambodža]], [[Malajsie]], [[Singapur]], [[Tchaj-wan]], [[Thajsko]], [[Vietnam]]
| hlavní ostrovy = [[Paracelské ostrovy]], [[Spratlyho ostrovy]]
}}

== 🌍 Geografický kontext a epochální ekonomický význam ==
Jihočínské moře se rozkládá na ploše přibližně 3,5 milionu čtverečních kilometrů. Je ohraničeno pobřežím jižní Číny, Tchaj-wanu, Filipín, Malajsie, Bruneje, Indonésie a Vietnamu. Je poseto stovkami malých, převážně neobydlených ostrovů, útesů a mělčin, které jsou seskupeny do několika souostroví, z nichž nejvýznamnější a nejspornější jsou '''[[Paracelské ostrovy]]''' a '''[[Spratlyho ostrovy]]'''.

Jeho strategický význam je dán především třemi klíčovými faktory:

=== 1. Globální dálnice námořního obchodu ===
Jihočínské moře je nejdůležitější námořní tepnou světa. Prochází jím odhadem '''jedna třetina veškeré světové námořní dopravy''' a více než polovina globálního obchodu s LNG (zkapalněným zemním plynem)<ref>https://www.cfr.org/global-conflict-tracker/conflict/territorial-disputes-south-china-sea</ref>. Pro země jako [[Japonsko]], [[Jižní Korea]] a [[Tchaj-wan]] je to naprosto životně důležitá trasa, kudy proudí drtivá většina jejich dovozu ropy a dalších surovin. Jakékoliv narušení svobody plavby v této oblasti by mělo okamžitý a devastující dopad na globální ekonomiku, včetně Evropy.

=== 2. Obrovské zásoby nerostných surovin ===
Pod dnem Jihočínského moře se podle odhadů nacházejí obrovské, i když dosud ne plně prozkoumané, zásoby '''ropy a zemního plynu'''. Odhady se liší, ale hovoří se o desítkách miliard barelů ropy a bilionech metrů krychlových zemního plynu<ref>https://www.eia.gov/international/analysis/regions-of-interest/South_China_Sea</ref>. V době rostoucí globální poptávky po energiích je kontrola nad těmito zdroji pro všechny okolní státy, zejména pro energeticky hladovou Čínu, otázkou národní bezpečnosti.

=== 3. Klíčové rybolovné oblasti ===
Moře je také jednou z nejbohatších rybolovných oblastí na světě. Zajišťuje živobytí pro miliony rybářů z okolních zemí a je zásadním zdrojem potravy a potravinové bezpečnosti pro celý region jihovýchodní Asie. Agresivní rybolovné praktiky a spory o přístup do tradičních lovišť jsou častým zdrojem napětí a incidentů.

== 🗺️ Geopolitická šachovnice ==
Právě tato kombinace strategické polohy, nerostného bohatství a životně důležitých zdrojů proměnila Jihočínské moře v komplexní geopolitickou šachovnici. Na jedné straně stojí '''Čína''', která si nárokuje téměř celé moře jako své "historické vody" a snaží se prosadit svou dominanci. Na druhé straně stojí '''menší pobřežní státy''' (Vietnam, Filipíny, Malajsie, Brunej), které své nároky opírají o mezinárodní právo a snaží se bránit svou suverenitu. A do této rovnice vstupují '''Spojené státy''', které v regionu nemají žádné teritoriální nároky, ale samy sebe vnímají jako garanta '''svobody plavby''' (freedom of navigation) a stability, a které se snaží bránit rostoucímu čínskému vlivu.

Tento základní střet – mezi historickými ambicemi jedné velmoci a mezinárodním právem hájeným ostatními – je jádrem celého konfliktu, který bude podrobně rozebrán v následujících částech.

== 💔 Srdce konfliktu – Teritoriální spory ==
Jádrem celého konfliktu v Jihočínském moři je nepřekonatelný rozpor mezi nároky, které si činí [[Čína]], a nároky ostatních pobřežních států. Tyto nároky se netýkají jen samotných ostrovů, ale především kontroly nad okolními vodami a nerostným bohatstvím, které se nachází pod jejich dnem.

=== Čínská "Linie devíti čar" – Historický nárok ===
Ústředním bodem a hlavním zdrojem napětí je čínský nárok, který je vizuálně reprezentován tzv. '''"linií devíti čar"''' (čínsky 九段线, ''jiǔduàn xiàn''). Jedná se o vágně definovanou demarkační linii ve tvaru písmene "U", která se poprvé objevila na čínských mapách ve 40. letech 20. století a která ohraničuje zhruba '''90 % celého Jihočínského moře''' jako čínské území<ref>https://www.cfr.org/global-conflict-tracker/conflict/territorial-disputes-south-china-sea</ref>.

==== Co Čína tvrdí? ====
Peking svůj nárok neopírá o mezinárodní právo, ale o tzv. '''historická práva'''. Argumentuje, že čínští rybáři a mořeplavci se v těchto vodách a na těchto ostrovech pohybovali po staletí, dávno před vznikem moderních států v regionu. Podle této interpretace je Jihočínské moře historickou součástí Číny a ostatní státy zde mají pouze omezená práva. Čína si tak nárokuje nejen všechny ostrovy a útesy uvnitř této linie, ale i suverénní práva na rybolov a těžbu nerostných surovin v celé této obrovské oblasti.

==== Problémy s čínským nárokem ====
Tento přístup je z hlediska moderního mezinárodního práva mimořádně problematický:
*   '''Vágnost:''' Čína nikdy oficiálně nespecifikovala přesné zeměpisné souřadnice "linie devíti čar", což jí umožňuje flexibilně interpretovat rozsah svého nároku.
*   '''Rozpor s mezinárodním právem:''' Nárok je v příkrém rozporu s '''Úmluvou OSN o mořském právu''' (UNCLOS), která je jakousi "ústavo" pro světové oceány a kterou Čína sama ratifikovala. UNCLOS žádný koncept "historických práv" v takovémto rozsahu nezná.

=== Nároky ostatních států – Mezinárodní právo (UNCLOS) ===
Ostatní pobřežní státy – '''[[Vietnam]]''', '''[[Filipíny]]''', '''[[Malajsie]]''', '''[[Brunej]]''' a '''[[Tchaj-wan]]''' (který si paradoxně nárokuje téměř identickou linii jako pevninská Čína) – své nároky opírají o mezinárodně uznávané principy zakotvené v UNCLOS.

==== Co říká UNCLOS? ====
Úmluva OSN o mořském právu z roku 1982 stanovuje jasná pravidla pro vymezení námořních zón<ref>https://www.un.org/depts/los/convention_agreements/texts/unclos/unclos_e.pdf</ref>:
*   '''Teritoriální vody:''' Každý stát má právo na pásmo moře do vzdálenosti 12 námořních mil (cca 22 km) od svého pobřeží.
*   '''Výlučná ekonomická zóna (EEZ):''' A co je nejdůležitější, každý pobřežní stát má právo na '''výlučnou ekonomickou zónu''' do vzdálenosti 200 námořních mil (cca 370 km) od svého pobřeží. V této zóně má stát výhradní právo na průzkum a těžbu nerostných surovin (ropa, plyn) a na rybolov.

==== Překrývající se nároky ====
Problém je, že čínská "linie devíti čar" se hluboce zakusuje do výlučných ekonomických zón Vietnamu, Filipín, Malajsie a Bruneje. To v praxi znamená, že Čína si nárokuje právo na těžbu ropy a rybolov v oblastech, které podle mezinárodního práva patří jejím sousedům.

==== Sporné ostrovy ====
Kromě sporů o vodní plochy se vedou i spory o samotné ostrovy, které slouží jako základna pro vymezení námořních zón.
*   '''[[Paracelské ostrovy]]:''' Nárokovány Čínou, Tchaj-wanem a Vietnamem. Od roku 1974 jsou plně pod vojenskou kontrolou Číny.
*   '''[[Spratlyho ostrovy]]:''' Nejkomplexnější spor. Nárokovány (zcela nebo zčásti) Čínou, Tchaj-wanem, Vietnamem, Filipínami, Malajsií a Brunejí. Všechny tyto státy (kromě Bruneje) na některých z ostrovů udržují vojenské posádky.
*   '''Scarborough Shoal:''' Skalnatý útes nárokovaný Filipínami, Čínou a Tchaj-wanem. Od roku 2012 je pod faktickou kontrolou Číny, která brání filipínským rybářům v přístupu.

Tento nepřehledný a výbušný mix protichůdných nároků vytváří neustálý zdroj napětí. Čínské pobřežní stráži a námořní milici jsou pravidelně obviňovány z obtěžování a vytlačování rybářských a těžařských lodí ostatních států z jejich vlastních výlučných ekonomických zón. Právě tento agresivní postup Číny vedl Filipíny k bezprecedentnímu kroku – zažalovat Čínu u mezinárodního soudu.

== ⚖️ Rozsudek z Haagu a militarizace ostrovů ==
V roce 2013, po letech rostoucí frustrace z agresivního chování Číny ve sporných vodách, se Filipíny rozhodly pro bezprecedentní a odvážný krok: iniciovaly mezinárodní arbitrážní řízení proti Číně u Stálého rozhodčího soudu v Haagu na základě Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS)<ref>https://pca-cpa.org/en/cases/117/</ref>. Tento krok přesunul spor z roviny mocenského přetlačování do roviny mezinárodního práva.

=== Průlomové rozhodnutí soudu (2016) ===
Čína od samého počátku arbitráž odmítala, neuznávala její legitimitu a odmítla se jí účastnit. Tvrdila, že se jedná o otázku suverenity, která nepodléhá mezinárodní jurisdikci. Soud však rozhodl, že má pravomoc případ řešit, a v červenci 2016 vydal '''přelomový a drtivý rozsudek''', který byl pro Čínu obrovskou právní a diplomatickou porážkou.

Soud ve svém verdiktu rozhodl o několika klíčových bodech<ref>https://www.cfr.org/global-conflict-tracker/conflict/territorial-disputes-south-china-sea</ref>:
1.  '''Neexistence "historických práv":''' Tribunál jednoznačně konstatoval, že pro čínský nárok na "historická práva" vymezený "linií devíti čar" '''neexistuje žádný právní základ''' v rámci UNCLOS. Tím v podstatě prohlásil čínskou "linii devíti čar" za neplatnou.
2.  '''Žádné ostrovy, jen skály:''' Soud detailně zkoumal povahu útvarů ve Spratlyho ostrovech. Dospěl k závěru, že '''žádný z těchto útvarů není plnohodnotným ostrovem''', který by byl schopen udržet lidský život nebo samostatnou ekonomickou činnost. Jsou to pouze "skály", které generují nárok pouze na teritoriální vody (12 námořních mil), ale nikoliv na výlučnou ekonomickou zónu (200 námořních mil).
3.  '''Porušení suverenity Filipín:''' Soud konstatoval, že Čína svými aktivitami, jako je bránění filipínským rybářům v rybolovu u Scarborough Shoal nebo provádění ropného průzkumu, '''porušila suverénní práva Filipín''' v jejich vlastní výlučné ekonomické zóně.
4.  '''Poškozování životního prostředí:''' Čína byla také odsouzena za masivní poškozování křehkých korálových útesů při budování umělých ostrovů.

=== Reakce Číny – "Kus papíru" a masivní militarizace ===
Pro mezinárodní společenství, zejména pro USA a západní země, byl rozsudek jasným potvrzením platnosti mezinárodního práva. Čína však reagovala s naprostým pohrdáním. Peking označil rozsudek za "neplatný a nezávazný" a přirovnal ho k "kusu bezcenného papíru"<ref>https://www.theguardian.com/world/2016/jul/12/philippines-wins-south-china-sea-case-against-china</ref>.

Místo toho, aby se Čína podřídila mezinárodnímu právu, svou strategii ještě zintenzivnila a přešla k masivní '''militarizaci''' Jihočínského moře. Na několika útesech a mělčinách ve Spratlyho ostrovech (např. Fiery Cross Reef, Mischief Reef, Subi Reef) zahájila bezprecedentní projekt budování '''umělých ostrovů'''.
*   '''Stavební proces:''' Pomocí obřích sacích bagrů byly miliony tun písku a korálů vysáty z mořského dna a navršeny na existující útesy, čímž vznikly plnohodnotné ostrovy o rozloze několika kilometrů čtverečních.
*   '''Vojenská infrastruktura:''' Na těchto nových ostrovech Čína vybudovala rozsáhlou vojenskou infrastrukturu, včetně:
    *   '''Letištních drah''' o délce 3 km, schopných přijmout jakékoliv vojenské letadlo, včetně strategických bombardérů.
    *   '''Přístavů''' pro válečné lodě.
    *   '''Radarových a senzorových stanic'''.
    *   '''Hangárů''' pro stíhačky.
    *   '''Opevněných bunkrů''' a '''odpalovacích zařízení''' pro protiletecké a protilodní střely<ref>https://amti.csis.org/chinas-big-three-near-completion/</ref>.

Tímto krokem Čína de facto vytvořila v srdci Jihočínského moře řetězec nepotopitelných "letadlových lodí". Tyto základny jí umožňují vojensky kontrolovat klíčové námořní a letecké trasy, projektovat sílu stovky kilometrů od svého pobřeží a efektivně zastrašovat své menší sousedy. Tento akt je vnímán jako nejagresivnější pokus o změnu statusu quo v regionu od druhé světové války a zásadně proměnil strategickou rovnováhu v neprospěch Spojených států a jejich spojenců.

== 🌍 Globální rozměr a současná situace ==
Spor o Jihočínské moře již dávno není jen regionální záležitostí. Stal se ústředním bodem strategického soupeření mezi [[Čína|Čínou]] a [[Spojené státy americké|Spojenými státy]] a jeho výsledek bude mít zásadní dopad na budoucí uspořádání mezinárodního řádu.

=== Role Spojených států – Obránce svobody plavby ===
Spojené státy nemají v Jihočínském moři žádné vlastní teritoriální nároky. Jejich hlavním a oficiálně deklarovaným zájmem je zachování '''svobody plavby a přeletu''' (Freedom of Navigation and Overflight, FONOP) v mezinárodních vodách a vzdušném prostoru. To je princip, který je pro USA jako globální námořní velmoc naprosto klíčový.

USA se obávají, že pokud by Čína získala plnou kontrolu nad Jihočínským mořem, mohla by v budoucnu omezovat nebo dokonce blokovat proplouvání vojenských i obchodních lodí jiných států, což by mělo devastující dopad na světový obchod a bezpečnost amerických spojenců v regionu (jako jsou Filipíny, Japonsko a Jižní Korea).

Proto americké námořnictvo pravidelně provádí tzv. '''operace na podporu svobody plavby''' (FONOPs). Během těchto operací americké válečné lodě a letadla záměrně proplouvají a prolétávají v blízkosti čínských umělých ostrovů a v oblastech, které si Čína neoprávněně nárokuje. Cílem je prakticky demonstrovat, že Spojené státy neuznávají čínské nároky a považují tyto oblasti za mezinárodní vody. Tyto operace jsou pro Peking velkou provokací a pravidelně vedou k napjatým incidentům, kdy čínské lodě a letadla nebezpečně manévrují v blízkosti amerických<ref>https://amti.csis.org/chinas-maritime-militia-and-its-use-of-gray-zone-tactics/</ref>.

=== Současná situace – Eskalace a "šedá zóna" ===
Současná situace v Jihočínském moři je charakterizována neustálým napětím a rostoucí asertivitou Číny. Peking se vyhýbá přímému vojenskému konfliktu, ale místo toho využívá taktiky tzv. '''"šedé zóny"''', které jsou pod prahem otevřené války.
*   '''Čínská pobřežní stráž a námořní milice:''' Hlavními nástroji této taktiky nejsou válečné lodě, ale obrovská flotila lodí čínské pobřežní stráže (která je největší na světě a je fakticky druhou armádou) a tisíce "rybářských" lodí, které jsou ve skutečnosti součástí státem řízené námořní milice.
*   '''Incidenty a obtěžování:''' Tyto lodě pravidelně blokují, vytlačují a používají vodní děla proti filipínským a vietnamským rybářským a zásobovacím plavidlům, zejména v oblasti Druhé Thomasovy mělčiny (Second Thomas Shoal), kde Filipíny udržují malou posádku na záměrně ztroskotané lodi z druhé světové války<ref>https://www.reuters.com/world/asia-pacific/philippines-says-china-coastguard-damaged-its-boats-south-china-sea-2024-03-23/</ref>.
*   '''Posilování aliancí:''' V reakci na rostoucí čínskou agresi dochází k posilování obranných aliancí v regionu. Filipíny pod novým vedením výrazně posílily svou vojenskou spolupráci se Spojenými státy a udělily jim přístup na nové vojenské základny. USA také posilují spolupráci s Vietnamem, Japonskem a Austrálií s cílem vytvořit "protiváhu" čínské moci.

=== 🤔 Pro laiky: Proč by nás měl zajímat spor o moře tisíce kilometrů daleko? ===
Představte si, že by Německo prohlásilo celé Baltské moře za své "historické vody" a začalo by bránit českým, polským a švédským lodím v plavbě a rybolovu. To je v podstatě to, co dělá Čína v Jihočínském moři. A proč je to problém pro celý svět?

1.  '''Tudy proudí zboží do našich obchodů:''' Jihočínským mořem vede globální obchodní dálnice. Proplouvá tudy obrovské množství zboží, které končí i v Evropě – od elektroniky a oblečení až po zkapalněný plyn, na kterém jsme závislí. Pokud by Čína tuto dálnici začala kontrolovat nebo dokonce uzavírat, ceny všeho by okamžitě vylétly nahoru.
2.  '''Je to souboj o pravidla:''' V mezinárodních vztazích platí určitá pravidla (jako je Úmluva o mořském právu), která říkají, co komu patří a co je mezinárodní. Čína tato pravidla ignoruje a říká: "My jsme velmoc a historie nám dává právo si vzít, co chceme." Pokud by jí to prošlo, mohl by to být nebezpečný precedent pro celý svět. Mohly by i jiné velké země začít ignorovat mezinárodní právo?
3.  '''Hrozba velkého konfliktu:''' V oblasti se neustále "oťukávají" americké a čínské válečné lodě a letadla. Stačí jedna chyba, jeden špatný manévr, a z lokálního incidentu se může stát plnohodnotný vojenský konflikt mezi dvěma jadernými velmocemi, který by měl katastrofální dopad na celý svět.

Spor o Jihočínské moře je tedy v kostce testem, zda bude v 21. století platit "právo síly", nebo "síla práva". A výsledek tohoto testu se dotkne i nás.

== Reference ==
<references />

{{DEFAULTSORT:Jihocinske more}}
[[Kategorie:Jihočínské moře]]
[[Kategorie:Moře Tichého oceánu]]
[[Kategorie:Geopolitické konflikty]]
[[Kategorie:Teritoriální spory Číny]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini Pro]]