Zobrazení zdroje stránky Jiřina Švorcová

{{Infobox Osobnost
| jméno = Jiřina Švorcová
| datum_narození = 25. května 1928
| místo_narození = [[Hradec Králové|Kociánovice u Hradce Králové]], [[Československo]]
| datum_úmrtí = 8. srpna 2011
| místo_úmrtí = [[Praha]], [[Česko]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}}
| povolání = herečka, politička
| politická_strana = [[Komunistická strana Československa|KSČ]] (do 1990), [[Komunistická strana Čech a Moravy|KSČM]] (1990–2011)
}}

'''Jiřina Švorcová''' (25. května 1928 Kociánovice u Hradce Králové – 8. srpna 2011 Praha) byla československá divadelní, filmová a televizní herečka a dlouholetá komunistická politička. Většinu své profesní kariéry strávila v angažmá v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] v [[Praha|Praze]]. Televizním divákům se zapsala do povědomí především ztvárněním titulní role Anny Holubové v normalizačním televizním seriálu [[Žena za pultem]].

Vedle umělecké činnosti se výrazně angažovala v politických strukturách [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] (KSČ). Zastávala vysoké stranické funkce, včetně členství v Ústředním výboru KSČ, a po dvě desetiletí vedla [[Svaz českých dramatických umělců]]. Do historie vstoupila mimo jiné svým projevem dne 28. ledna 1977 v pražském [[Národní divadlo|Národním divadle]], kde přečetla provolání uměleckých svazů odsuzující signatáře dokumentu [[Charta 77]], které vešlo ve známost jako [[Anticharta]]. Svému komunistickému přesvědčení zůstala věrná i po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] v roce 1989, kdy ukončila hereckou kariéru a nadále se angažovala v rámci [[Komunistická strana Čech a Moravy|Komunistické strany Čech a Moravy]] (KSČM).

== 🗓 Poslední léta života a současný odkaz ==
Jiřina Švorcová strávila poslední roky svého života v [[Praha|Praze]]. Na rozdíl od většiny svých hereckých kolegů z předlistopadové éry se po roce 1989 nevrátila k pravidelné filmové či divadelní práci. V květnu roku 2011 se její zdravotní stav výrazně zhoršil. Byla hospitalizována v léčebně dlouhodobě nemocných v pražských Malvazinkách. Lékaři ji po dobu několika týdnů udržovali v umělém spánku v důsledku selhávání základních životních funkcí. Zemřela 8. srpna 2011 ve věku 83 let.

Poslední rozloučení se konalo 12. srpna 2011 ve velké obřadní síni Strašnického krematoria v [[Praha|Praze]]. Pohřeb, původně ohlášený jako soukromá událost v úzkém rodinném kruhu, přilákal značnou mediální pozornost a kapacity krematoria byly zcela zaplněny. Obřadu se zúčastnila řada funkcionářů předlistopadového režimu i zástupci soudobé [[Komunistická strana Čech a Moravy|KSČM]]. Mezi smutečními hosty byli přítomni bývalý generální tajemník ÚV KSČ [[Milouš Jakeš]], bývalý vedoucí tajemník pražského městského výboru KSČ [[Miroslav Štěpán]], bývalý hlavní ideolog strany Josef Fojtík a tehdejší předseda KSČM [[Vojtěch Filip]]. Z uměleckého prostředí se pohřbu zúčastnili herec Antonín Hardt či bývalá televizní hlasatelka [[Kamila Moučková]]. U katafalku byly položeny věnce odeslané Ústředním výborem KSČM a velvyslanectvím [[Kuba|Kubánské republiky]] v [[Česko|České republice]]. Z reproduktorů zazněla lidová píseň Lásko, bože, lásko, Valčík na rozloučenou, hudba z Novosvětské symfonie od [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]] a moravská lidová píseň Rožnovské hodiny.

Její odkaz zůstává v české společnosti trvale polarizující. Zpravodajská a dokumentární tvorba ji analyzuje primárně v kontextu prolnutí umělecké kariéry se službou totalitnímu státnímu aparátu. Vydána byla biografická publikace s názvem „Jiřina Švorcová osobně“, jejímž autorem je Miroslav Graclík, obsahující rozhovory z posledních let jejího života.

== 👤 Životopis a studium ==
Narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích, které dnes tvoří součást města [[Hradec Králové]]. Její otec pracoval jako stavební dělník a rolník, zatímco matka provozovala místní hostinec. Měla tři sourozence, přičemž její bratr [[Václav Švorc]] (narozený 1919) se rovněž stal profesionálním hercem. Po úmrtí otce se rodina rozhodla pro přestěhování do [[Praha|Prahy]]. 

V hlavním městě Jiřina Švorcová nejprve zahájila studium na učitelském ústavu, neboť se plánovala věnovat pedagogické dráze. Její plány se změnily pod vlivem staršího bratra Václava. Rozhodla se přerušit přípravu na učitelské povolání a podala přihlášku na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře. Tato instituce byla posléze transformována a včleněna do nově vzniklé [[Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze|Divadelní fakulty Akademie múzických umění]] (DAMU). Absolutorium na DAMU získala v roce 1950. 

Během studií v únoru 1946 formálně vstoupila do [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], což zásadním způsobem předurčilo její další profesní i osobní dráhu. Mezi její pedagogy patřily tehdejší kapacity českého divadelního umění, jmenovitě [[Ladislav Pešek]] či [[Miloš Nedbal]]. 

== 🎭 Divadelní kariéra v Divadle na Vinohradech ==
Po absolutoriu na DAMU přijala v roce 1950 krátké divadelní angažmá v oblastním divadle v rodném [[Hradec Králové|Hradci Králové]]. Zde setrvala pouze jednu sezónu. V roce 1951 obdržela nabídku ze stálé scény [[Divadlo na Vinohradech|Divadla na Vinohradech]] (tehdy dočasně nesoucího název Divadlo Československé armády). Tento přechod se stal určujícím bodem její umělecké kariéry, neboť vinohradské scéně zůstala jako stálá členka souboru věrná po dobu následujících devětatřiceti let.

Na divadelních prknech začínala v padesátých letech ztvárňováním rolí uvědomělých mladých dívek a budovatelek v duchu [[Socialistický realismus|socialistického realismu]]. Postupem času přešla k charakterním a dramatickým rolím. Ztvárnila postavy v inscenacích děl české i světové dramatiky. Mezi její doložené divadelní role patří účinkování ve hrách jako Legenda o lásce, Don Carlos, Anna Karenina, Matka Kuráž, Tři sestry nebo Figarova svatba. Vyznačovala se silným, posazeným hlasem, čehož pravidelně využívala při uměleckém přednesu a recitaci poezie na jevišti i při veřejných shromážděních.

Její dlouholeté působení v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] bylo násilně ukončeno v závěru roku 1989. V průběhu událostí [[Sametová revoluce|sametové revoluce]] se herecký soubor divadla připojil k občanským protestům a založil místní buňku [[Občanské fórum|Občanského fóra]]. Členové hereckého souboru na společné schůzi vyslovili Jiřině Švorcové z důvodu jejího politického působení a propagace komunistické ideologie absolutní nedůvěru. Na základě této konfrontace s divadelními kolegy podala výpověď a odešla v roce 1990 do penze.

== 🎬 Filmová kariéra ==
Filmový debut absolvovala v roce 1950. Režisér Karel Steklý ji obsadil do role Helenky Machovcové v historickém dramatu Temno, které vzniklo na motivy románu [[Alois Jirásek|Aloise Jiráska]]. V roce 1951 ztvárnila postavu uvědomělé traktoristky Vlasty Tomešové v propagandistickém snímku Cesta ke štěstí. Role byla spojena s nutností absolvovat reálný kurz řízení traktoru. Podobně laděné postavy z dělnického a rolnického prostředí se staly typickým znakem její rané kinematografické tvorby, což dokumentují i role ve filmech Nad námi svítá (1952) či Přicházejí z tmy (1953). Sám režisér [[Jiří Sequens]] vyhledával její typologii pro postavy emancipovaných pracujících žen.

Zlomový filmový výkon, který vybočoval ze stereotypu agitačních děl, podala v roce 1959. Režisér [[Karel Kachyňa]] ji obsadil do hlavní ženské role v dramatu Král Šumavy. Postava Marie Rysové, prodavačky žijící v pohraničním pásmu a zapletené do ilegálních přechodů hranic, představovala pro Švorcovou nejvýznamnější filmovou příležitost. Film končí scénou, ve které Marie Rysová utone v šumavských močálech.

V šedesátých letech ztvárnila hlavní postavu spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] v životopisném filmu Horoucí srdce (1963) v režii [[Otakar Vávra|Otakara Vávry]]. V pozdějších dekádách se její filmová frekvence snižovala a těžiště její práce před kamerou se přesunulo do formátu televizních inscenací a seriálů. Závěrečné filmové výstupy absolvovala ve druhé polovině osmdesátých let.

== 📺 Televizní tvorba a seriál Žena za pultem ==
Televizní médium poskytlo Jiřině Švorcové největší dosah směrem k široké veřejnosti. V sedmdesátých a osmdesátých letech účinkovala v pravidelném televizním cyklu Nedělní chvilka poezie, kde na obrazovkách Československé televize přednášela básně českých a sovětských autorů.

Nejslavnějším projektem její kariéry se stal dvanáctidílný televizní seriál [[Žena za pultem]], který v roce 1977 natočil režisér [[Jaroslav Dudek]] podle scénáře [[Jaroslav Dietl|Jaroslava Dietla]]. Švorcová v něm ztvárnila hlavní roli Anny Holubové, prodavačky v oddělení lahůdek v pražské samoobsluze, která se vyrovnává s rozvodem a výchovou dětí, a zároveň zasahuje do osobních problémů svých kolegů na pracovišti. Seriál plnil silně normalizační a propagační funkci (demonstroval plné pulty zboží, což neodpovídalo tehdejší reálné ekonomické situaci), avšak získal obrovskou diváckou odezvu a zaznamenal vysoký podíl na sledovanosti. Postava Anny Holubové zajistila herečce masovou celonárodní popularitu.

Následovaly další role v rozsáhlých seriálových formátech. V roce 1980 hrála manželku hlavního hrdiny Pláteníkovou v seriálu Okres na severu. V roce 1984 vytvořila roli zástupkyně ředitele Kopecké v rodinném seriálu [[My všichni školou povinní]]. Svou seriálovou dráhu uzavřela v roce 1986 v propagandistickém historickém seriálu Gottwald, kde ztvárnila matku Horáčkovou.

Je doloženo, že byla zvažována pro roli ve slavném normalizačním seriálu [[Třicet případů majora Zemana]]. Měla ztvárnit milenku agenta Pavla Bláhy v podání [[Radoslav Brzobohatý|Radoslava Brzobohatého]], nicméně režisér [[Jiří Sequens]] od tohoto obsazení nakonec odstoupil a Švorcová v seriálu účinkování neabsolvovala.

== ☭ Politická činnost a působení v KSČ ==
Jiřina Švorcová patřila k nemnoha umělcům, kteří nejen vyjadřovali formální loajalitu režimu, ale aktivně se podíleli na řízení státních a stranických struktur. Její členství v [[Komunistická strana Československa|KSČ]] se datuje od roku 1946. V šedesátých letech, konkrétně v období 1964 až 1971, vykonávala funkci poslankyně Národního výboru hlavního města [[Praha|Prahy]]. 

Během reformního hnutí [[Pražské jaro 1968|Pražské jaro]] v roce 1968 nezastávala proreformní postoje. Ve svých pozdějších vzpomínkách uvedla, že invazi vojsk Varšavské smlouvy zpočátku vnímala se šokem, avšak odmítla se připojit k protestům proti [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]]. Od počátku sedmdesátých let se stala jedním z hlavních pilířů nastupující politiky [[Normalizace|normalizace]] v oblasti kultury. 

Od roku 1971 až do zániku organizace v roce 1989 zastávala post předsedkyně [[Svaz českých dramatických umělců|Svazu českých dramatických umělců]]. Z této pozice disponovala značným vlivem na schvalování uměleckých projektů a rozhodovala o pracovním nasazení divadelních a filmových tvůrců. V roce 1976 byla na stranickém sjezdu zvolena kandidátkou Ústředního výboru KSČ a následně získala status plnoprávné členky ÚV KSČ, čímž dosáhla na jednu z nejvyšších pozic ve státním aparátu, kterých kdy jakýkoliv český umělec dosáhl. Z tohoto postu odstoupila až během revolučních dnů na podzim 1989. 

Za svou politickou a uměleckou činnost byla komunistickým státem pravidelně oceňována. V roce 1967 obdržela Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Roku 1970 převzala Řád práce. Následně v roce 1978 jí byl propůjčen [[Řád Vítězného února]] a v roce 1984 získala nejvyšší možné resortní ohodnocení, čestný titul [[Národní umělec|národní umělkyně]].

== 📜 Anticharta 1977 ==
Její jméno je historicky nerozlučně spojeno s událostmi z ledna roku 1977. Dne 6. ledna 1977 byl v zahraničním tisku zveřejněn text dokumentu [[Charta 77]], který upozorňoval na nedodržování lidských a občanských práv v [[Československo|Československu]]. Komunistický režim na tento dokument reagoval plošnou diskreditační kampaní. Dne 12. ledna vyšel v deníku Rudé právo článek s názvem "Ztroskotanci a samozvanci". Následně státní aparát zorganizoval podpisovou akci oficiálně nazvanou „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“, jež získala obecné označení [[Anticharta]].

Dne 28. ledna 1977 byli do budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] v [[Praha|Praze]] sezváni přední představitelé kulturního a divadelního života, včetně osobností jako [[Jan Werich]], [[Miloš Kopecký]], [[Karel Höger]] či [[Jiří Sovák]]. Ústřední projev celého shromáždění přednesla z pozice předsedkyně uměleckého svazu Jiřina Švorcová. V přímém televizním přenosu přečetla prohlášení, které vyjadřovala bezvýhradnou loajalitu komunistickému státu a ostře napadalo signatáře Charty 77 (mezi nimiž figurovali [[Václav Havel]] či [[Pavel Kohout]]). Po přečtení projevu byli přítomní umělci vyzváni k připojení svých podpisů na připravené listiny. Podobné shromáždění se uskutečnilo o několik dní později, 4. února 1977, v pražském Divadle hudby, kde text pro oblast populární hudby přečetla zpěvačka [[Eva Pilarová]] a zúčastnil se jej například [[Karel Gott]]. Účast na čtení Anticharty trvale poškodila veřejný obraz Jiřiny Švorcové u části populace a zařadila ji mezi hlavní symboly kolaborace kultury s normalizačním režimem.

== 🕊️ Život po roce 1989 a angažmá v KSČM ==
Události listopadu 1989 znamenaly konec její aktivní umělecké kariéry. V novém společenském zřízení nepřehodnotila své politické postoje a otevřeně kritizovala transformaci státu k tržnímu hospodářství a demokracii. Odmítla tvrzení, že by komunistický experiment selhal. Podle jejích vyjádření byl v tehdejším Československu vybudován funkční sociální systém bez nezaměstnanosti, ačkoliv připouštěla, že režim činil zbytečné administrativní zákazy.

Stala se aktivní členkou [[Komunistická strana Čech a Moravy|Komunistické strany Čech a Moravy]] (KSČM). V roce 1996 se zúčastnila prvních voleb do Senátu Parlamentu České republiky. Kandidovala za KSČM ve volebním obvodu Litoměřice. V prvním kole voleb získala dostatečný počet hlasů k postupu do druhého kola, kde se utkala s kandidátem za ODS Alexandrem Vondrou. Ve druhém kole byla poražena a mandát senátorky nezískala.

Až do konce svého života byla pravidelnou účastnicí stranických akcí a shromáždění. Pravidelně vystupovala na komunistických oslavách 1. máje na pražském Výstavišti, kde přednášela komunistickou poezii a byla podporovateli strany oslavována.

== 📈 Kompletní filmografie a televizní role ==
Následující tabulka předkládá chronologický a faktografický výčet doložených filmových a televizních rolí Jiřiny Švorcové podle historických filmových databází.

{| class="wikitable"
|-
! Rok !! Název díla !! Typ díla !! Role
|-
| 1950 || Temno || Film || Helenka Machovcová
|-
| 1951 || Cesta ke štěstí || Film || Vlasta Tomešová
|-
| 1952 || Nad námi svítá || Film || Marie
|-
| 1953 || Přicházejí z tmy || Film || Tonička
|-
| 1955 || Nechte to na mně || Film || Lída
|-
| 1959 || Král Šumavy || Film || Marie Rysová
|-
| 1960 || Smyk || Film || Marie
|-
| 1960 || Zlé pondělí || Film || Role nespecifikována
|-
| 1961 || Pouta || Film || Role nespecifikována
|-
| 1961 || Reportáž psaná na oprátce || Film || Věra
|-
| 1963 || Horoucí srdce || Film || [[Božena Němcová]]
|-
| 1968 || Odnes' to všechno čas? || Televizní film || Role nespecifikována
|-
| 1974 || Putování Jana Amose || Film || Role nespecifikována
|-
| 1975 || Matka || Televizní seriál || Matka
|-
| 1977 || Žena za pultem || Televizní seriál || Anna Holubová
|-
| 1980 || Okres na severu || Televizní seriál || Pláteníková
|-
| 1984 || My všichni školou povinní || Televizní seriál || Kopecká
|-
| 1986 || Gottwald || Televizní seriál || Horáčková
|-
| 1986 || Velká filmová loupež || Televizní film || Sama sebe
|-
| 1989 || Roky přelomu || Televizní seriál || Role nespecifikována
|-
| 1989 || Než poznáš první úsměv || Televizní film || Primářka
|-
| 1993 || Visací zámek 1982–2007 || Dokumentární / Mokument || Sama sebe (recitátorka)
|}
* (Tabulka zahrnuje kromě klasických celovečerních hraných filmů rovněž klíčové role v televizních seriálech, které tvořily dominantní část její tvorby v 70. a 80. letech).

== Zdroje ==
* [https://csfd.cz Česko-Slovenská filmová databáze (ČSFD)]
* [https://fdb.cz Filmová databáze (FDb)]
* [https://pametnaroda.cz Paměť národa - Historické prameny]
* [https://ustrcr.cz Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR)]
* [https://ceskatelevize.cz Česká televize - Historické zpravodajství a archivy]
* [https://totalita.cz Totalita.cz - Encyklopedie komunistického režimu]

{{DEFAULTSORT:Svorcova, Jirina}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Ženy]]
[[Kategorie:Češi]]
[[Kategorie:Narození 25. května]]
[[Kategorie:Narození 1928]]
[[Kategorie:Narození v Hradci Králové]]
[[Kategorie:Úmrtí 8. srpna]]
[[Kategorie:Úmrtí 2011]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Zesnulí lidé]]
[[Kategorie:České herečky]]
[[Kategorie:Divadelní herečky]]
[[Kategorie:Televizní herečky]]
[[Kategorie:Filmové herečky]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici]]
[[Kategorie:Členové KSČ]]
[[Kategorie:Členové ÚV KSČ]]
[[Kategorie:Členové KSČM]]
[[Kategorie:Kandidáti do Senátu Parlamentu ČR]]
[[Kategorie:Absolventi DAMU]]
[[Kategorie:Herci Divadla na Vinohradech]]
[[Kategorie:Národní umělci (Československo)]]
[[Kategorie:Nostitelé Řádu Vítězného února]]
[[Kategorie:Nostitelé Řádu práce]]
[[Kategorie:Signatáři Anticharty]]
[[Kategorie:Normalizace]]
[[Kategorie:Blíženci]]
[[Kategorie:Vytvořeno GPT-4o]]