Zobrazení zdroje stránky Jacobus Henricus van 't Hoff

{{K rozšíření}}
{{Infobox - vědec
| jméno = Jacobus Henricus van 't Hoff
| obrázek = Jacobus_Henricus_van_t_Hoff_c1900.jpg
| popisek = Jacobus Henricus van 't Hoff kolem roku 1900
| datum narození = 30. srpna 1852
| místo narození = [[Rotterdam]], {{Vlajka|Nizozemsko}}
| datum úmrtí = 1. března 1911
| místo úmrtí = Steglitz (nyní součást [[Berlín]]a), {{Vlajka|Německé císařství}}
| národnost = nizozemská
| obor = [[Chemie]], [[Fyzikální chemie]]
| působiště = [[Univerzita v Amsterdamu]]<br>[[Pruská akademie věd]]
| alma mater = [[Delftská technická univerzita]]<br>[[Univerzita v Leidenu]]<br>[[Univerzita v Bonnu]]<br>[[Univerzita v Utrechtu]]
| známý díky = [[Stereochemie]]<br>[[Chemická kinetika]]<br>[[Osmotický tlak]]<br>[[Van 't Hoffův faktor]]<br>[[Van 't Hoffova rovnice]]
| ocenění = [[Nobelova cena za chemii]] (1901)<br>Davyho medaile (1893)<br>Helmholtzova medaile (1911)
}}

'''Jacobus Henricus van 't Hoff''' (* [[30. srpen|30. srpna]] [[1852]], [[Rotterdam]] – [[1. březen|1. března]] [[1911]], Steglitz u [[Berlín]]a) byl nizozemský [[chemik]], který je považován za jednoho ze zakladatelů moderní [[fyzikální chemie]] a [[stereochemie]]. V roce [[1901]] se stal historicky prvním nositelem [[Nobelova cena za chemii|Nobelovy ceny za chemii]] za objev zákonů [[chemická dynamika|chemické dynamiky]] a [[osmotický tlak|osmotického tlaku]] v roztocích.

== 🧬 Život a kariéra ==

=== 🎓 Raná léta a vzdělání ===
Narodil se v [[Rotterdam]]u v [[Nizozemsko|Nizozemsku]] jako třetí ze sedmi dětí lékaře Jacobuse Henricuse van 't Hoffa a Alidy Jacoby Kolffové. Již od mládí projevoval velký zájem o [[věda|vědu]] a [[filozofie|filozofii]], zejména ho fascinovaly životopisy slavných vědců. Navzdory přání svého otce, aby se stal lékařem, se rozhodl pro studium chemie.

V roce [[1869]] nastoupil na Polytechnický institut v [[Delft]]u (dnešní [[Delftská technická univerzita]]), kde za dva roky, místo obvyklých tří, získal titul chemického technologa. Následně studoval na [[Univerzita v Leidenu|Univerzitě v Leidenu]] a poté odjel do zahraničí, aby se učil od největších chemiků své doby. V [[Bonn]]u studoval pod vedením slavného [[August Kekulé|Augusta Kekulého]] a v [[Paříž]]i u [[Charles Adolphe Wurtz|Charlese-Adolpha Wurtze]]. Během svého pobytu v Paříži se seznámil s [[Joseph Achille Le Bel|Josephem Achillem Le Belem]], s nímž nezávisle na sobě formuloval základy stereochemie.

Doktorát získal v roce [[1874]] na [[Univerzita v Utrechtu|Univerzitě v Utrechtu]] pod vedením Eduarda Muldera. Jeho disertační práce se však netýkala jeho revolučních myšlenek o prostorovém uspořádání atomů.

=== 🔬 Akademická dráha ===
Po získání doktorátu se van 't Hoff stal docentem na Veterinární škole v [[Utrecht]]u. Jeho průlomová práce o trojrozměrné struktuře molekul byla zpočátku přijímána s velkou skepsí, zejména ze strany vlivných chemiků, jako byl [[Hermann Kolbe]].

V roce [[1878]] byl jmenován profesorem chemie, mineralogie a geologie na nově založené [[Univerzita v Amsterdamu|Univerzitě v Amsterdamu]]. Zde strávil osmnáct let a provedl většinu svých klíčových výzkumů v oblasti fyzikální chemie, zejména v [[chemická kinetika|chemické kinetice]], [[chemická rovnováha|chemické rovnováze]] a teorii roztoků. Jeho práce mu přinesla mezinárodní uznání.

Rostoucí administrativní zátěž a povinnosti spojené s výukou ho však stále více odváděly od výzkumu. Proto v roce [[1896]] přijal nabídku stát se profesorem na prestižní [[Pruská akademie věd|Pruské akademii věd]] v [[Berlín]]ě. Tato pozice mu umožnila plně se věnovat vědecké práci bez pedagogických povinností. V Berlíně zůstal až do své smrti v roce [[1911]]. Zemřel na [[tuberkulóza|tuberkulózu]] ve věku 58 let.

== 🧪 Vědecký přínos ==
Van 't Hoffův přínos chemii je fundamentální a položil základy hned několika jejím oborům.

=== 🧊 Stereochemie a tetraedrický uhlík ===
V roce [[1874]], ještě před získáním doktorátu, publikoval jedenáctistránkový spis, ve kterém navrhl revoluční myšlenku: čtyři [[chemická vazba|vazby]] atomu [[uhlík]]u nesměřují v jedné rovině, jak se tehdy předpokládalo, ale do vrcholů pravidelného [[čtyřstěn]]u (tetraedru). Tento model dokázal elegantně vysvětlit jev [[optická aktivita|optické izomerie]] – existenci molekul, které mají stejný sumární vzorec, ale jsou navzájem svými zrcadlovými obrazy (tzv. [[enantiomer]]y) a stáčejí rovinu polarizovaného světla na opačné strany.

Tato teorie, kterou nezávisle na něm ve stejném roce publikoval i francouzský chemik [[Joseph Achille Le Bel]], se stala základním kamenem [[stereochemie]], oboru zabývajícího se prostorovým uspořádáním atomů v molekulách.

=== 🔥 Chemická kinetika a rovnováha ===
Během svého působení v [[Amsterdam]]u se van 't Hoff zaměřil na studium rychlostí [[chemická reakce|chemických reakcí]] a podmínek, za kterých nastává [[chemická rovnováha]]. Zavedl moderní terminologii a metody pro popis reakční kinetiky.

Jeho jméno nese [[Van 't Hoffova rovnice]], která kvantitativně popisuje závislost [[rovnovážná konstanta|rovnovážné konstanty]] chemické reakce na [[teplota|teplotě]]. Tato rovnice má zásadní význam pro [[chemická termodynamika|chemickou termodynamiku]] a průmyslovou chemii, protože umožňuje předpovídat, jak změna teploty ovlivní výtěžek reakce.

=== 🌡️ Fyzikální chemie a roztoky ===
Největší slávu mu přinesla práce o vlastnostech zředěných roztoků, za kterou obdržel Nobelovu cenu. Van 't Hoff ukázal, že [[osmotický tlak]] zředěného roztoku se chová analogicky jako tlak [[ideální plyn|ideálního plynu]]. Zjistil, že molekuly rozpuštěné látky v roztoku vyvíjejí na polopropustnou membránu tlak, který lze popsat rovnicí formálně shodnou se [[stavová rovnice ideálního plynu|stavovou rovnicí ideálního plynu]]:

<math>\Pi V = nRT</math>

kde <math>\Pi</math> je osmotický tlak, <math>V</math> je objem, <math>n</math> je látkové množství rozpuštěné látky, <math>R</math> je [[molární plynová konstanta]] a <math>T</math> je absolutní teplota.

Pro [[elektrolyt]]y (látky, které se v roztoku štěpí na [[iont]]y, jako např. [[chlorid sodný]]) zavedl tzv. [[Van 't Hoffův faktor]] ''i'', který koriguje rovnici na skutečný počet částic v roztoku. Tato práce poskytla silnou podporu teorii elektrolytické disociace, kterou ve stejné době rozvíjel [[Svante Arrhenius]].

== 🏆 Nobelova cena a odkaz ==
V roce [[1901]] byl Jacobus Henricus van 't Hoff oceněn první [[Nobelova cena za chemii|Nobelovou cenou za chemii]] "jako uznání za mimořádné služby, které prokázal objevem zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku v roztocích".

Jeho práce položila teoretické základy fyzikální chemie a propojila do té doby oddělené obory [[fyzika|fyziky]] a [[chemie]]. Jeho koncept tetraedrického uhlíku způsobil revoluci v [[organická chemie|organické chemii]] a umožnil pochopení struktury a vlastností organických sloučenin, včetně biologicky důležitých molekul, jako jsou [[sacharid]]y a [[aminokyselina|aminokyseliny]]. Je po něm pojmenována řada konceptů, kráter na Měsíci a v roce 2021 i asteroid.

== 📖 Významná díla ==
* ''La chimie dans l'espace'' (Chemie v prostoru, 1874)
* ''Études de Dynamique chimique'' (Studie chemické dynamiky, 1884)
* ''Lois de l'équilibre chimique dans l'état dilué, gazeux ou dissous'' (Zákony chemické rovnováhy ve zředěném, plynném nebo rozpuštěném stavu, 1886)
* ''Vorlesungen über theoretische und physikalische Chemie'' (Přednášky o teoretické a fyzikální chemii, 1898–1900)

== 💡 Pro laiky ==
* '''Tetraedrický uhlík:''' Představte si atom uhlíku jako malou kuličku se čtyřma rukama. Van 't Hoff přišel na to, že tyto "ruce" (chemické vazby) netrčí do plochého kříže, ale míří do rohů trojboké pyramidy (čtyřstěnu neboli tetraedru). Díky tomuto prostorovému uspořádání mohou existovat molekuly, které jsou sice složeny ze stejných atomů, ale jsou navzájem svými zrcadlovými obrazy – podobně jako vaše levá a pravá ruka. To vysvětluje, proč některé látky, ač chemicky stejné, mají v [[biologie|biologii]] úplně jiné účinky.
* '''Osmotický tlak:''' Představte si sáček od čaje ponořený do vody. Stěna sáčku je jako plot s malými dírkami – molekuly vody projdou, ale větší molekuly čaje ne. Voda se přirozeně snaží "ředit" koncentrovaný čaj uvnitř sáčku a proudí dovnitř, čímž sáček napíná. Tlak, který byste museli na sáček zvenčí vyvinout, abyste tomuto proudění vody zabránili, se nazývá osmotický tlak. Van 't Hoff zjistil, že pro tento tlak platí překvapivě jednoduchý matematický vzorec, velmi podobný tomu, který popisuje chování plynů.

{{DEFAULTSORT:Hoff, Jacobus Henricus van 't}}
{{Aktualizováno|datum=23.12.2025}}
[[Kategorie:Nizozemští chemici]]
[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za chemii]]
[[Kategorie:Fyzikální chemici]]
[[Kategorie:Narození 1852]]
[[Kategorie:Úmrtí 1911]]
[[Kategorie:Narození v Rotterdamu]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]