Zobrazení zdroje stránky Isabela II. Španělská

{{K rozšíření}}
{{Infobox - panovník
| jméno = Isabela II.
| titul = Španělská královna
| obrázek = Isabel II de España.jpg
| popisek = Isabela II. na portrétu od Federica de Madrazo y Kuntz, kolem roku 1850
| vláda = 29. září 1833 – 30. září 1868
| korunovace = 10. listopadu 1843
| předchůdce = Ferdinand VII.
| nástupce = Amadeus I. (jako král)<br>Francisco Serrano y Domínguez (jako regent)
| regent = [[Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská]] (1833–1840)<br>[[Baldomero Espartero]] (1840–1843)
| celé jméno = María Isabel Luisa de Borbón y Borbón-Dos Sicilias
| datum narození = 10. října 1830
| místo narození = [[Madrid]], [[Španělsko]]
| datum úmrtí = 9. dubna 1904
| místo úmrtí = [[Paříž]], [[Francie]]
| místo pohřbení = Královský klášter El Escorial
| dynastie = [[Bourbon-Anjou]]
| otec = [[Ferdinand VII. Španělský]]
| matka = [[Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská]]
| manžel = [[František Cádizský]]
| děti = [[Alfons XII.]]<br>Isabela, kněžna asturijská<br>Marie de la Paz<br>Eulalia de Borbón<br>a další
}}
'''Isabela II. Španělská''' (španělsky ''Isabel II de España''; 10. října 1830, [[Madrid]] – 9. dubna 1904, [[Paříž]]) byla vládnoucí královna [[Španělsko|Španělska]] v letech 1833 až 1868. Její nástup na trůn v dětském věku vyvolal sérii občanských válek známých jako [[karlistické války]] a její vláda byla poznamenána neustálou politickou nestabilitou, střídáním vlád, vojenskými převraty (''pronunciamientos'') a bojem mezi liberálními a konzervativními frakcemi. Nakonec byla svržena během [[Slavná revoluce (Španělsko)|Slavné revoluce]] v roce 1868 a zbytek života strávila v exilu.

Její vláda představuje klíčové období přechodu Španělska od [[absolutismus|absolutistické monarchie]] k [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]], i když tento proces byl velmi bouřlivý a komplikovaný. Během jejího panování došlo k modernizaci země, výstavbě železnic a průmyslovému rozvoji, ale také k prohloubení politických rozporů, které ovlivnily španělskou historii na další desítky let.

== 👑 Život před nástupem na trůn ==
=== 📜 Narození a pragmatická sankce ===
Isabela se narodila v [[Madrid|Madridu]] jako nejstarší dcera krále [[Ferdinand VII. Španělský|Ferdinanda VII.]] a jeho čtvrté manželky a zároveň neteře, [[Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská|Marie Kristýny Neapolsko-Sicilské]]. Její narození bylo klíčovou politickou událostí, protože Ferdinand VII. neměl mužského dědice.

Ve Španělsku platil od roku 1713 [[salický zákon]], zavedený prvním bourbonským králem [[Filip V. Španělský|Filipem V.]], který znemožňoval ženám nástup na trůn, pokud žili mužští příbuzní z dynastie. Ferdinand VII. si však přál, aby po něm vládla jeho dcera. Proto 29. března 1830, ještě před Isabeliným narozením, formálně zveřejnil tzv. '''Pragmatickou sankci''', kterou původně schválil již jeho otec [[Karel IV. Španělský|Karel IV.]] v roce 1789, ale která nebyla nikdy oficiálně vyhlášena. Tento dokument rušil salický zákon a obnovoval tradiční kastilské nástupnické právo, které umožňovalo ženám vládnout.

=== ⚔️ Problém nástupnictví a první karlistická válka ===
Zveřejnění Pragmatické sankce vyvolalo ostrou reakci králova mladšího bratra, infanta [[Carlos María Isidro de Borbón|Carlose Maríi Isidra]], který se do té doby považoval za právoplatného dědice trůnu. Carlos a jeho stoupenci, známí jako ''karlisté'', odmítli platnost sankce a trvali na dodržování salického zákona. Karlisté představovali ultrakonzervativní, tradicionalistickou a silně katolickou frakci, která odmítala [[liberalismus]] a centralizaci moci v Madridu.

Když král Ferdinand VII. 29. září 1833 zemřel, byla Isabela, které v té době nebyly ani tři roky, prohlášena královnou Isabelou II. Její matka Marie Kristýna se stala regentkou. Téměř okamžitě po Ferdinandově smrti se infant Carlos prohlásil králem jako Karel V. a zahájil povstání. Tím začala [[První karlistická válka]] (1833–1840), krvavý občanský konflikt mezi stoupenci Isabely (''isabelinos'' nebo ''cristinos''), kteří se opírali o liberály, a karlisty.

== 🏛️ Vláda (1833–1868) ==
Celá vláda Isabely II. byla poznamenána politickou nestabilitou a soupeřením mezi různými frakcemi.

=== 👩 Regentství Marie Kristýny (1833–1840) ===
Regentka Marie Kristýna byla nucena hledat podporu u liberálů, aby mohla čelit karlistické hrozbě. To vedlo k postupnému zavádění liberálních reforem a k přijetí nové ústavy v roce 1837. Během jejího regentství došlo také k tzv. ''desamortización de Mendizábal'', rozsáhlé konfiskaci a prodeji církevního majetku, což mělo posílit státní pokladnu a vytvořit novou třídu vlastníků půdy loajálních liberálnímu režimu. Její regentství skončilo v roce 1840, kdy byla donucena k abdikaci a odchodu do exilu kvůli konfliktu s progresivním generálem [[Baldomero Espartero|Baldomerem Esparterem]].

=== 🎖️ Regentství Baldomera Espartera (1840–1843) ===
Generál Baldomero Espartero, hrdina karlistické války a vůdce Progresivní strany, se stal novým regentem. Jeho vláda však byla autoritářská a brzy ztratil podporu jak u umírněných liberálů, tak u části vlastních stoupenců. V roce 1843 byl svržen vojenským povstáním vedeným generály [[Ramón María Narváez]] a [[Leopoldo O'Donnell]]. Aby se předešlo dalšímu regentství, španělský parlament ([[Cortes Generales]]) prohlásil třináctiletou Isabelu za plnoletou.

=== 👰 Sňatek a osobní život ===
Otázka Isabelina sňatku se stala předmětem mezinárodních intrik, zejména mezi {{Vlajka|Francie}} a {{Vlajka|Spojené království}}. Nakonec byla v roce 1846, ve věku šestnácti let, provdána za svého bratrance, infanta [[František Cádizský|Františka Cádizského]]. Manželství bylo od počátku nešťastné. František byl považován za homosexuála a manželé žili z velké části odděleně. Isabela měla řadu milenců a otcovství většiny jejích dětí, včetně budoucího krále [[Alfons XII.|Alfonse XII.]], je zpochybňováno. Její bouřlivý osobní život a skandály u dvora výrazně poškodily její pověst a prestiž monarchie.

=== 🇪🇸 Politický vývoj a "umírněná dekáda" ===
Po dosažení plnoletosti se Isabela opírala především o Umírněnou stranu (''Partido Moderado'') vedenou generálem Narváezem. Období mezi lety 1844 a 1854 je známé jako ''década moderada'' (umírněná dekáda). Byla přijata nová, konzervativnější ústava (1845), která posílila moc koruny na úkor parlamentu. Byla založena [[Guardia Civil]] (1844), centralizována státní správa a podepsán konkordát s [[Vatikán|Vatikánem]] (1851), který částečně obnovil pozici katolické církve.

Tato éra byla přerušena v roce 1854 revolucí (''Vicalvarada''), která přivedla k moci opět progresisty v čele s Esparterem a O'Donnellem. Následovalo tzv. ''bienio progresista'' (progresivní dvouletí, 1854–1856), které však skončilo dalším převratem a návratem umírněných. Zbytek Isabeliny vlády byl charakterizován střídáním vlád mezi umírněnými a novou stranou, Liberální unií (''Unión Liberal''), vedenou O'Donnellem.

=== 📉 Krize a pád monarchie ===
V 60. letech 19. století se režim Isabely II. dostal do hluboké krize. Politická korupce, hospodářské problémy, nepopulární války (např. v [[Maroko|Maroku]] nebo [[První tichomořská válka]]) a autoritářské tendence vlády vedly k rostoucí nespokojenosti. Královna stále více zasahovala do politiky a její osobní život byl terčem veřejné kritiky.

V roce 1868 se proti ní spojila široká koalice progresistů, demokratů a části armády. V září 1868 vypukla revoluce známá jako [[Slavná revoluce (Španělsko)|Slavná revoluce]] (''La Gloriosa''). Královské vojsko bylo poraženo v bitvě u Alcoley a Isabela, která v té době pobývala v [[San Sebastián|San Sebastiánu]], byla nucena uprchnout do [[Francie]]. Tím její vláda skončila.

== ✈️ Exil a pozdější život ==
Isabela se usadila v [[Paříž|Paříži]], kde žila po zbytek svého života. Formálně abdikovala ve prospěch svého syna Alfonse až v roce 1870. Po pádu První španělské republiky byla v roce 1874 ve Španělsku obnovena monarchie a na trůn nastoupil její syn jako [[Alfons XII.]]. Isabela se však do Španělska již natrvalo nevrátila, ačkoliv zemi několikrát navštívila. Zemřela v Paříži v roce 1904 a byla pohřbena v královské hrobce v klášteře [[El Escorial]].

== 📜 Dědictví a hodnocení ==
Vláda Isabely II. je vnímána jako jedno z nejbouřlivějších období španělských dějin. Na jedné straně byla její éra spojena s definitivním koncem absolutismu a položením základů moderního španělského státu, včetně rozvoje infrastruktury a průmyslu. Na druhé straně byla její vláda synonymem pro politickou nestabilitu, korupci a neustálé vměšování armády do politiky.

Isabela II. je často kritizována za své politické intriky, favorizování určitých politiků a skandální osobní život, které podkopaly autoritu monarchie. Její neschopnost stát se nestranným symbolem národní jednoty přispěla k jejímu pádu a k dalšímu prohloubení politických rozporů ve španělské společnosti. Přesto její syn Alfons XII. dokázal po svém nástupu na trůn nastolit období relativní stability známé jako ''Restaurace''.

== 👨‍👩‍👧‍👦 Potomstvo ==
Isabela II. a František Cádizský měli oficiálně dvanáct dětí, z nichž se dospělosti dožilo pouze pět:
* Isabela (1851–1931), kněžna asturijská, ∞ princ Gaetan, hrabě z Girgenti.
* '''[[Alfons XII.]]''' (1857–1885), král španělský, ∞ 1) [[Marie de las Mercedes de Orléans]], 2) [[Marie Kristýna Rakouská]].
* Marie de la Paz (1862–1946), ∞ princ [[Ludvík Ferdinand Bavorský]].
* Eulalia (1864–1958), ∞ infant Antonín, vévoda z Galliery.
* Francisco de Asís (*/† 1866).

Otcovství dětí je historiky často připisováno Isabeliným milencům, zejména u Alfonse XII., za jehož biologického otce je považován kapitán Enrique Puigmoltó y Mayans.

== 🤔 Pro laiky ==
Tato sekce vysvětluje složité pojmy z článku jednoduše.
* '''Pragmatická sankce:''' Bylo to v podstatě královské nařízení, které změnilo pravidla nástupnictví. Král Ferdinand VII. neměl syna, a tak tímto dokumentem zajistil, aby po něm mohla vládnout jeho dcera Isabela. Bez tohoto kroku by se králem stal jeho bratr Carlos.
* '''Karlistické války:''' Série občanských válek ve Španělsku v 19. století. Na jedné straně stáli ''karlisté'', kteří chtěli za krále Carlose (bratra Ferdinanda VII.) a jeho potomky. Byli to velcí konzervativci, kteří bránili staré pořádky, silnou pozici církve a regionální práva. Na druhé straně byli ''isabelinos'' (stoupenci Isabely II.), kteří byli spojeni s liberalismem, tedy s myšlenkami ústavy, parlamentu a modernějšího státu.
* '''Pronunciamiento:''' Typický španělský vojenský převrat v 19. století. Nebyla to plnohodnotná revoluce, ale spíše prohlášení (''pronunciamiento'') vlivného generála, který se svou armádou vyzval vládu k odstoupení nebo ke změně politiky. Pokud se k němu přidaly další posádky, vláda obvykle padla bez velkého krveprolití. Vláda Isabely II. zažila desítky takových pokusů.
* '''Moderados vs. Progresistas:''' Dvě hlavní liberální politické strany té doby. ''Moderados'' (Umírnění) byli konzervativnější liberálové. Chtěli silnou monarchii, omezené volební právo jen pro bohaté a centralizovaný stát. ''Progresistas'' (Pokrokoví) byli radikálnější. Požadovali větší moc pro parlament, rozšíření volebního práva a větší občanské svobody. Neustálý boj mezi těmito dvěma skupinami byl hlavní příčinou nestability za vlády Isabely II.

{{DEFAULTSORT:Isabela II. Spanelska}}
{{Aktualizováno|datum=29.12.2025}}
[[Kategorie:Španělští panovníci]]
[[Kategorie:Bourbon-Anjou]]
[[Kategorie:Ženy v čele státu]]
[[Kategorie:Narození 1830]]
[[Kategorie:Úmrtí 1904]]
[[Kategorie:Dějiny Španělska 19. století]]
[[Kategorie:Pohřbení v El Escorialu]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]