Republika Malawi

Republika Malawi
Rozloha	118 484 km²
Počet obyvatel	21 240 689 (odhad 2024/2026)
Hustota zalidnění	153 obyv./km²
Úřední jazyk	Angličtina, Čičevština
Prezident	Peter Mutharika
Hlavní město	Lilongwe
Největší město	Lilongwe
Měna	Malawijská kwacha (MWK)
Časové pásmo	UTC+2
Telefonní předvolba	+265
Vznik	6. července 1964 (nezávislost na Spojeném království)

Republika Malawi (čičevsky Dziko la Malaŵi, anglicky Republic of Malawi), do roku 1964 známá pod koloniálním názvem britský protektorát Ňasko (Nyasaland), je podlouhlý vnitrozemský stát nacházející se v jihovýchodní části afrického kontinentu. Geograficky sousedí se Zambií na západě a severozápadě, Tanzanií na severu a severovýchodě a s Mosambikem, který zemi obklopuje na celém jejím východním, jižním a jihozápadním perimetru. Území o celkové rozloze 118 484 kilometrů čtverečních je definováno především tektonickou zlomovou strukturou Velké příkopové propadliny a na ní ležícím monumentálním jezerem Malawi (dříve jezero Ňasa), jež zabírá zhruba plnou pětinu celkové plochy státu. Hlavním a současně nejdůležitějším administrativním městem je Lilongwe, významnými centry jsou dále obchodní a průmyslová metropole Blantyre na jihu, dřívější hlavní město Zomba a severní regionální centrum Mzuzu.

Malawi je celosvětově známé pod svým neoficiálním turistickým i diplomatickým přízviskem „Teplé srdce Afriky“ (The Warm Heart of Africa). Tento slogan naprosto přesně reflektuje proslulou přátelskost, mírumilovnost a pohostinnost tamního obyvatelstva. Zároveň se však jedná o jednu z nejhustěji zalidněných a hospodářsky nejchudších zemí na naší planetě. Hospodářství je drtivou měrou závislé na primárním zemědělském sektoru, přičemž většina obyvatel žije ve venkovských oblastech bez přístupu k moderní infrastruktuře a věnuje se čistě existenčnímu samozásobitelskému farmaření. Klíčovým exportním artiklem, který po desetiletí tvoří samotnou páteř národní ekonomiky a devizových příjmů, je pěstování tabáku, následované produkcí prvotřídního čaje a pěstováním cukrové třtiny.

Z historického a politického hlediska prošlo Malawi od získání nezávislosti v roce 1964 značně turbulentním, leč z afrického kontextu relativně mírovým vývojem. Po třicetileté tvrdé autokratické vládě prvního prezidenta Hastingse Kamuzu Bandy, jenž udržoval zemi v izolovaném režimu jedné strany a pěstoval silný kult osobnosti, proběhla na počátku devadesátých let pokojná politická transformace. Ta vyústila v nastolení pluralitní parlamentní demokracie. Navzdory obrovským strukturálním výzvám v podobě drtivých klimatických změn, chronické generační chudoby, pandemií a masivní závislosti na zahraniční rozvojové pomoci si tato republika udržuje status stabilního státu bez hrozby občanských válek či etnických konfliktů.

🗓 Současnost

V současné době (první polovina roku 2026) je politické, sociální a ekonomické dění v Malawi formováno především následky všeobecných prezidentských a parlamentních voleb, které se odehrály 16. září 2025. V těchto vypjatých volbách se do nejvyššího státního úřadu opět vrátil profesor Peter Mutharika z Demokratické pokrokové strany (DPP), který dokázal ve volbách porazit tehdejšího úřadujícího prezidenta Lazara Chakweru z Malawiské kongresové strany (MCP). Mutharikovo znovuzvolení a rychlé převzetí moci přineslo okamžitou změnu národního politického kurzu směrem k silnější ekonomické konsolidaci a snaze o stabilizaci veřejného dluhu. Během své ostře sledované Zprávy o stavu národa (SONA) v únoru 2026 představil prezident Mutharika ambiciózní program národní ekonomické obnovy. Ten si klade za primární cíl stabilizovat rapidně oslabující malawijskou kwachu, drasticky omezit neefektivní byrokratické výdaje státního aparátu a podpořit rozvoj lokální energetické infrastruktury.

Extrémní přírodní podmínky a projevy klimatické krize nicméně zůstávají pro malawijskou budoucnost vůbec tou nejkritičtější hrozbou. Ještě se celá země plně nevzpamatovala ze smrtícího zásahu katastrofálního cyklónu Freddy z března roku 2023, který zabil stovky lidí, a již v únoru 2026 zasáhly rozsáhlé oblasti (zejména centrální jezerní distrikt Nkhotakota) další masivní bleskové záplavy. Tyto nečekané únorové povodně smetly desítky vesnic a zničily tisíce hektarů vzrostlé kukuřice těsně před obdobím sklizně. Tento fakt dramaticky zhoršil již tak enormně křehkou potravinovou bezpečnost populace. Vláda v Lilongwe byla nucena urychleně vyhlásit stav lokálního ohrožení a povolat mezinárodní záchranné složky prostřednictvím Červeného kříže a misí OSN. Záchranné operace jsou však v roce 2026 silně komplikovány rozpočtovými škrty klíčových dárců a omezováním zahraničních humanitárních programů.

K dalším zásadním domácím i mezinárodním krizím roku 2026 patří masová repatriace malawijských občanů ze sousedních afrických států, zejména z těžce zkoušené Jihoafrické republiky. Kvůli nové vlně silně stupňujících se xenofobních a násilných útoků zaměřených na zahraniční dělníky v Jižní Africe musela malawijská diplomacie v červnu 2026 narychlo zorganizovat hromadné evakuační lety a autobusové konvoje pro stovky svých občanů prchajících zpět do vlasti. Na domácí půdě pak na jaře 2026 vyvolalo obrovské občanské a sociální napětí kontroverzní vládní plošné zavedení nových celních a daňových tarifů na dovoz farmaceutik. To vedlo k doslova raketovému nárůstu koncových cen antibiotik a dalších naprosto základních léčiv, což zapříčinilo krizový stav, v němž si chudí pacienti ve státních nemocnicích musí nečekaně hradit dříve zcela bezplatnou zdravotní péči z vlastních úspor. Do celkového společenského kontextu se navíc stále promítá celonárodní trauma z 11. června 2024, kdy při havárii vojenského letounu v husté mlze pohoří Viphya tragicky zahynul tehdejší populární viceprezident Saulos Chilima.

⏳ Historie a cesta k nezávislosti

Území dnešního Malawi představuje jednu z kolébek raného lidstva a bylo prokazatelně osídleno hominidy již v pravěku, o čemž jasně svědčí mimořádně bohaté archeologické nálezy nástrojů a kosterních pozůstatků podél pobřeží jezera Malawi. Úplně prvními historicky doloženými obyvateli byli sběrači a lovci patřící ke kmenům Khoisanů (Křováků), kteří zde přežívali v malých roztroušených rodinných tlupách. Zásadní demografický zlom nastal kolem 10. století našeho letopočtu, kdy začaly do afrických nížin mohutně migrovat ze severozápadu agresivnější a technologicky vyspělejší kmeny hovořící bantuskými jazyky. Tito nově příchozí obyvatelé původní africké obyvatelstvo buď násilně asimilovali, nebo vytlačili do nehostinných pustin. Přinesli s sebou revoluční znalosti zpracování železa, výrobu keramiky a především koncepci zemědělství. Během 16. století se na rozsáhlém území kolem západního břehu jezera a podél meandrů řeky Shire zformovala mocná a vysoce centralizovaná Maravijská říše. Z názvu tohoto panství, samotného slova „Maravi“ (jež v překladu pravděpodobně znamená „paprsky světla“ nebo „plameny“, odkazující na prastarý zvyk rituálního vypalování suché savanové trávy), je lingvisticky odvozen současný název státu Malawi. Maravijská říše čile a lukrativně obchodovala s pobřežními arabskými i prvními portugalskými kupci; hlavním exportním artiklem byla slonovina a bohužel postupně stále více i afričtí otroci.

Během celého 19. století se malawijská oblast stala temným dějištěm mimořádně intenzivního a brutálního arabsko-svahilského obchodu s lidmi, který směřoval k pobřeží Indického oceánu a vedl k demografické destrukci mnoha lokálních společností. Do této apokalyptické situace dorazil v roce 1859 k jižním břehům jezera (které pojmenoval Lake Nyasa) slavný skotský misionář, lékař a neúnavný objevitel David Livingstone. Jeho podrobné písemné zprávy zasílané do Londýna, jež detailně popisovaly nezměrné hrůzy karavan s otroky, vyvolaly v Británii morální pobouření a přitáhly do africké vnitrozemské oblasti další britské misionáře, vojáky a záhy i dravé obchodníky a plantážníky. V důsledku těchto aktivit a ve snaze zabránit portugalské expanzi vyhlásila Velká Británie v roce 1891 nad celou oblastí oficiální protektorát, který byl nedlouho poté přejmenován na Ňasko (anglicky Nyasaland). Koloniální správa s sebou přinesla násilné zavedení daní z chýše a pěstování komerčních plodin, jako byla káva, čaj a tabák. Brutální zabírání nejkvalitnější zemědělské půdy bílými osadníky logicky vyvolalo značný odpor domorodého obyvatelstva. Ten vyvrcholil v lednu roku 1915 ozbrojeným povstáním, do jehož čela se postavil ve Spojených státech vzdělaný a vizionářský baptistický kněz John Chilembwe. Ačkoliv bylo jeho povstání Brity velmi rychle a extrémně krvavě potlačeno a Chilembwe zastřelen na útěku, stal se nesmrtelným národním hrdinou a vůbec prvním symbolem odporu proti kolonialismu.

V padesátých letech 20. století se Britové pokusili administrativně spojit Ňasko s podstatně bohatším územím dnešního Zimbabwe a Zambie do útvaru zvaného Středoafrická federace. Tento krok vyvolal napříč celou zemí masové a dobře organizované protesty, neboť Afričané se oprávněně obávali nadvlády bílých osadníků z jihu. V roce 1958 se do vlasti po desetiletích úspěšné a respektované lékařské praxe ve Velké Británii a Ghaně triumfálně vrátil doktor Hastings Kamuzu Banda, mimořádně charismatický řečník, který se okamžitě postavil do čela hnutí za plnou nezávislost. Jeho tvrdé politické snahy, podpořené masovými stávkami a bojkoty, byly nakonec korunovány naprostým úspěchem 6. července 1964, kdy Malawi získalo formální nezávislost na britské koruně.

O dva roky později, v roce 1966, byla vyhlášena plnohodnotná republika a prezidentem se stal logicky sám Banda. Ten velice rychle zahodil demokratické principy, zavedl autoritářský systém jedné absolutní strany (Malawiské kongresové strany) a nedlouho poté se nechal prohlásit doživotním prezidentem státu. Bandův tvrdý a nevyzpytatelný režim byl na africké poměry značně netypický – vyznačoval se extrémním kulturním konzervatismem (vydal například zákon zakazující nošení dlouhých vlasů u mužů a přísně trestal nošení kalhot či krátkých sukní u žen), cenzurou všeho západního tisku, likvidací politické opozice pomocí tajné policie a systematickým budováním masivního kultu vlastní osobnosti. V otázce zahraniční politiky se projevil jako chladnokrevný pragmatik. Jako vůbec jediný černošský africký státník udržoval zcela otevřené diplomatické, obchodní a vojenské vztahy s tehdejším ostře rasistickým režimem apartheidu v Jihoafrické republice. Za tuto politickou "zradu" zbytku afrického kontinentu získalo Malawi od Pretorie štědrou finanční injekci a investice, za které Banda dokázal nechat vystavět zcela nové, moderní hlavní město Lilongwe a vyasfaltovat stovky kilometrů silnic.

Konec studené války a masivní tlak ze strany mezinárodních finančních věřitelů donutil v pokročilém věku slábnoucího Bandu na počátku devadesátých let přistoupit na radikální demokratizaci. V historickém referendu v roce 1993 se obyvatelé drtivou většinou vyslovili pro návrat k systému více stran. Následující éra (po prvních svobodných volbách v roce 1994, které vyhrál politik Bakili Muluzi) znamenala pro Malawi neustálé politické oscilování mezi nadějí z nových občanských svobod a drtivými dopady rozsáhlé státní korupce.

🌍 Geografie a přírodní poměry

Krajina Malawi nabízí z geologického i vizuálního hlediska ohromující rozmanitost a patří k nejdramatičtějším v celé Africe. Topografii státu bezvýhradně dominuje obrovská jizva zemské kůry známá jako Velká příkopová propadlina (Great Rift Valley), která se táhne napříč celou zemí od úplného severu až po samotný jih. Právě dno této monumentální tektonické rýhy z velké části vyplňuje Jezero Malawi (v sousední Tanzanii nazývané jezero Nyasa). Toto jezero, rozkládající se v délce necelých 600 kilometrů a šířce 80 kilometrů, je po Viktoriině jezeře a jezeře Tanganika třetím největším jezerem celého afrického kontinentu a devátým největším sladkovodním rezervoárem na světě. Z jižního cípu jezera vytéká mohutná řeka Shire, jediný významný odtokový kanál jezera, který následně meandruje rozlehlým údolím směrem na jih do Mosambiku, kde se jako důležitý přítok vlévá do obrovské řeky Zambezi.

Zatímco příkopová propadlina představuje africkou nížinu, po obou jejích stranách se strmě tyčí mohutné a vizuálně úchvatné náhorní plošiny a izolované horské masivy. Na dalekém severu státu se rozkládá odlehlá a chladná plošina Nyika (Nyika Plateau), dosahující nadmořské výšky okolo 2 500 metrů, jež spíše než africkou savanu připomíná drsné skotské vysočiny plné vřesovišť a horských orchidejí. Centrální část státu tvoří rozlehlé zemědělsky obdělávané roviny a zvlněná plošina v okolí měst Lilongwe a Dedza. Naopak úplnému jihu země, východně od koryta řeky Shire, naprosto impozantně vévodí obrovský syenitový a žulový horský masiv Mulanje (Mount Mulanje). Právě v tomto žulovém kolosu se do nebes tyčí vrchol Sapitwa, jenž se svou majestátní výškou 3 002 metrů nad mořem představuje nejvyšší bod nejen samotného Malawi, ale i celého přilehlého středoafrického regionu.

Klimatické podmínky státu jsou klasifikovány jako vlhké subtropické, avšak jsou nesmírně silně ovlivněny výškovými rozdíly a přítomností ohromné vodní masy jezera. Rok se člení do třech hlavních a poměrně striktních ročních období. Od listopadu do konce dubna probíhá hlavní dešťové období, charakterizované vydatnými tropickými lijáky a vysokou vzdušnou vlhkostí; právě v těchto měsících získává africká vegetace nejvíce vláhy a probíhá hlavní zemědělský cyklus. Následuje chladné, suché období, které nastupuje od května do srpna, kdy teploty v noci na horách běžně klesají k bodu mrazu. Poslední třetinou roku, od září do listopadu, je horké a extrémně suché období (tzv. hot season), během něhož denní teploty v údolí řeky Shire bez problémů přesahují i spalujících 40 °C.

🌿 Biodiverzita a ochrana přírody

Země oplývá mimořádným bohatstvím přírodní biodiverzity, a to jak v případě vodních, tak i suchozemských ekosystémů. Nejslavnějším biologickým pokladem republiky je samotné jezero Malawi. Tento prastarý vodní útvar funguje jako zcela izolovaná evoluční laboratoř a je domovem více než 1 000 popsaných druhů endemických cichlidových ryb (tzv. mbuna). Neexistuje na světě žádné jiné sladkovodní jezero, které by obsahovalo větší počet druhů ryb než právě toto. Pro svou naprosto nenahraditelnou globální evoluční hodnotu a snahu o ochranu útesů byl na jižním cípu jezera zřízen Národní park Jezero Malawi, jenž byl vzápětí slavnostně zapsán na prestižní seznam Světového přírodního dědictví UNESCO.

Co se týče africké velkých savců (tzv. megafauny), prošlo Malawi v posledních dvaceti letech skutečnou ochranářskou renesancí. Na počátku 21. století byly malawijské národní parky zdecimovány organizovaným pytláctvím a korupcí, přičemž zvířata jako sloni, nosorožci a lvi se ocitla na samé hranici lokálního vyhynutí. Obrat nastal ve chvíli, kdy vláda svěřila správu několika klíčových chráněných území neziskové mezinárodní organizaci African Parks. Tato organizace masivně zainvestovala do bezpečnosti a začala zvířata do národních parků navracet. Dnes je národní park Liwonde a rezervace Majete Wildlife Reserve zářným celosvětovým příkladem excelentní záchrany africké divočiny – do parků se díky drahým transportům z jiných zemí bezpečně vrátili lvi, levharti, buvoli, gepardi i ohrožení černí nosorožci. Majete se stalo jedinou rezervací takzvané velké pětky (Big Five) v celém Malawi.

Přes všechny tyto záchranářské úspěchy se malawijská příroda permanentně nachází pod obrovským tlakem extrémního populačního růstu obyvatelstva. Nejtěžším a prakticky neřešitelným ekologickým problémem zůstává plošné odlesňování. Jelikož naprostá většina chudého malawijského obyvatelstva (až 90 %) stále spoléhá na spalování dřeva a výrobu dřevěného uhlí jakožto jediného zdroje energie k vaření a otopu, přírodní pralesy a lesní porosty mizí doslova před očima závratnou rychlostí. To vede k těžké půdní erozi, vysychání vodních zdrojů a ke zmíněným devastujícím následkům bleskových povodní.

👥 Obyvatelstvo a společnost

Demografický vývoj země představuje klasickou ukázku exploze obyvatelstva v zemích takzvaného třetího světa. Zatímco v době vyhlášení nezávislosti v roce 1964 mělo Malawi pouhé 4 miliony obyvatel, dnešní číslo (projekce pro léta 2024–2026) přesahuje hrozivých 21,2 milionu. Výsledkem tohoto nezadržitelného populačního boomu je to, že Malawi patří s hustotou přesahující 150 osob na kilometr čtvereční k jedné z nejhustěji zalidněných zemí afrického kontinentu (pomineme-li malé ostrovní státy nebo státečky jako Rwanda a Burundi). Obyvatelstvo je navíc extrémně mladé – více než polovina všech Malawijců nedosáhla věku 18 let, což klade enormní zátěž na státem financovaný a silně podfinancovaný školský a zdravotní systém.

Etnicky je stát poměrně pestrým uskupením původně bantuských národů, které mezi sebou po generace naštěstí udržují relativně poklidné a tolerantní soužití. Nejpočetnější etnickou skupinou v zemi jsou Chewa (Čevové), tvořící přes čtvrtinu populace, a dominantní převážně v centrálním regionu. Na jihu země žijí kmeny Lomwe a Yao, na severu naopak početně dominuje etnikum Tumbuka a válečnický národ Ngoni, jehož historické kořeny sahají až ke kmenům z Jižní Afriky vyhnaným slavným zulským králem Šakou. K dalším menším skupinám patří Tonga či Sena. Úředním dorozumívacím jazykem, nezbytným pro jakýkoliv postup ve státní byrokracii, právech či vyšším obchodu, je díky koloniální minulosti pochopitelně Angličtina. Naproti tomu pozici národního jazyka a hlavního dorozumívacího prostředku prostého lidu a médií zaujímá Čičevština (Chichewa), kterou ovládá většina populace i jako jazyk druhý.

Z hlediska duchovního vyznání hraje náboženství v životě Malawijců naprosto centrální a všudypřítomnou roli. Jedná se o národ hluboce religiózní. Drtivou většinu populace (přibližně 80–82 %) tvoří stoupenci křesťanství, přičemž největší zastoupení zde mají reformované a protestantské církve (přes 55 % obyvatel) a početná katolická komunita (kolem 17 %). Druhou velmi významnou a vlivnou skupinou (zhruba 14 %) jsou vyznavači islámu, kteří se koncentrují převážně na jihu a jihovýchodě státu, což je historické dědictví dávných kontaktů jezerního klanu Yao se svahilskými a arabskými obchodníky.

💰 Ekonomika a infrastruktura

Při pohledu na makroekonomická data je realita taková, že Republika Malawi setrvává po celou dobu své existence na smutných příčkách mezi deseti absolutně nejchudšími státy světa podle výše nominálního HDP na jednoho obyvatele. Podle odhadů z roku 2026 dosáhne malawijský hrubý domácí produkt hodnoty pouhých 18 miliard amerických dolarů, což je pro dvacetimilionový stát katastrofálně nízké číslo (zhruba 733 USD HDP na hlavu).

Celá státní ekonomika stojí a padá s deštěm, a to zcela doslovně. Okolo 80 % veškeré pracovní síly je nekompromisně zaměstnáno v oboru zemědělství. Většina drobných rolníků s motykami pěstuje výhradně kukuřici coby základní stavební kámen jídelníčku pro svou vlastní rodinu. Tím hlavním a bez nadsázky "zlatým" zdrojem, jenž drží zemi finančně nad vodou a přivádí do státní pokladny životně nutné zahraniční valuty a devizy (americké dolary a britské libry), je pěstování tabáku a luxusního čaje na ohromných statcích, následované produkcí bavlny a třtinového cukru. Tato takzvaná jednokomorová závislost na vývozu nezpracovaných tabákových listů ale představuje pro vládu gigantické a bezprecedentní riziko. Jakmile kvůli poklesu obliby kouření klesnou ceny tabáku na světových burzách, nebo zemi zasáhne sucho a cyklón (jako Freddy v roce 2023), celá ekonomika se okamžitě hroutí do astronomických dluhů a spirály hyperinflace. Osobní měnou je lokální malawijská kwacha, avšak devalvace měny způsobila, že kwacha dramaticky ztrácí vůči dolaru svou reálnou hodnotu.

Další drtivou zátěž hospodářského rozvoje představuje mizerná dopravní infrastruktura typická pro vnitrozemské země a obrovská energetická slabost. Stát je závislý na importu veškerých paliv přes mozambické a tanzanské přístavy, což nesmírně prodražuje úplně všechny spotřebitelské produkty včetně pohonných hmot a stavebnin. Většina vyrobené elektrické energie v Malawi pochází z výkonu vodních elektráren vystavěných v korytě řeky Shire. Kvůli dlouhodobému poklesu hladiny samotného jezera, zanášení přehrad říčním bahnem vlivem odlesňování břehů a zanedbaným investicím, se staly plošné výpadky dodávek proudu (tzv. blackouty nebo load shedding) smutným pravidlem. Elektřina v bohatších městských čtvrtích neteče z drátů celých 12 i 18 hodin denně a každá větší továrna i luxusní hotel a nemocnice musí zoufale nakupovat drahé dieslové generátory z Číny.

Potenciální ekonomickou naději a záchranné lano do budoucna představuje rozvoj těžebního průmyslu (vláda intenzivně prozkoumává lokální bohatá ložiska uranu a vzácných těžkých kovů na severu) a pochopitelně mezinárodní turismus. Malebné pláže jezera se zlatavým pískem, levné služby, národní parky zotavující svou zvířecí faunu i dramatické hory vytvářejí ideální koktejl pro lukrativní ekoturistiku britských, amerických a evropských cestovatelů.

💡 Pro laiky

Každý, kdo si zapne cestopisný dokument nebo otevře turistického průvodce o této zemi, téměř jistě narazí na termín "Teplé srdce Afriky" (The Warm Heart of Africa). Není to jen prázdný reklamní slogan cestovních kanceláří v Londýně. Je to historické vyjádření skutečného chování místních lidí. Navzdory drtivé všudypřítomné bídě, zničeným silnicím a neúrodě se lidé na návštěvníky z Evropy neustále široce a zcela upřímně usmívají a pomáhají jim na každém kroku s ochotou, kterou je ve velkých moderních velkoměstech na jiných kontinentech téměř nemožné najít.

Další fascinující malawijskou kuriozitou je jezero a termín „Kalendářní jezero“. Když se podíváte na fyzickou mapu, uvidíte, že jezero Malawi tvoří obrovský svislý modrý pruh ležící na zlomové křivce na mapě. Původní skotští objevitelé si velice rychle spočítali, že vzdálenost od severního okraje pobřeží k jižnímu je celých 365 mil (což se přesně shoduje s počtem kalendářních dnů v roce). A aby toho úsměvného počítání nebylo na přírodu málo, jeho maximální šířka zleva doprava, ze západu na východ, představuje přesně 52 mil (což matematicky dokládá přesný počet týdnů v kalendářním roce). Proto jezero nese tuto geografickou mnemotechnickou pomůcku.

Z kulturního hlediska nelze opomenout jedno specifické slovo – Nsima (čti "nsíma"). Pokud do Malawi poletíte, budete nsímu jíst ráno, k obědu i k večeři, a to v každé chýši. Nsima není nic složitého, je to v podstatě velmi hustá, pevná a lepivá kaše, uvařená z bílé a hrubě drcené kukuřičné mouky a obyčejné vody. Nemá sice skoro žádnou výraznou chuť, ale Afričany zasytí na dlouhé hodiny. Jí se vždy srolovaná čistýma rukama do úhledných kuliček, které si člověk u stolu jednoduše namáčí do omáčky z vařených fazolí, hořké zeleniny anebo, když je slavnostní výjimečný den, dokonce i do luxusní masové šťávy se špetkou soli.

Zdroje