Cukrovka

Rozbalit box

Obsah boxu

Cukrovka, odborně diabetes mellitus (zkráceně jen diabetes), je chronické metabolické onemocnění, jehož základním rysem je zvýšená hladina cukru (glukózy) v krvi, stav zvaný hyperglykémie. Tento stav vzniká v důsledku toho, že tělo buď neprodukuje dostatek hormonu inzulinu, nebo nedokáže inzulin, který vyprodukuje, efektivně využívat. Cukrovka je celosvětově na vzestupu a představuje závažný zdravotní problém, který bez správné léčby a managementu může vést k vážným, život ohrožujícím komplikacím, jako jsou srdeční choroby, selhání ledvin nebo slepota.

📖 Definice a podstata onemocnění

Aby buňky v našem těle mohly správně fungovat, potřebují energii, kterou získávají primárně z glukózy (jednoduchého cukru). Glukóza se do buněk dostává z krevního oběhu. Tento přestup však není automatický; funguje jako "zamčené dveře", které potřebují "klíč" k otevření. Tímto klíčem je hormon inzulin.

Inzulin je produkován specializovanými buňkami (beta-buňkami) ve slinivce břišní, konkrétně v tzv. Langerhansových ostrůvcích. Po jídle, kdy stoupne hladina glukózy v krvi, slinivka uvolní inzulin, který se naváže na receptory na povrchu buněk a "odemkne" je, aby mohly glukózu přijmout a využít jako zdroj energie.

U diabetu je tento mechanismus porušen jedním ze dvou hlavních způsobů: 1. Slinivka produkuje jen velmi málo inzulinu nebo vůbec žádný. 2. Buňky v těle na inzulin nereagují správně (stav zvaný inzulinová rezistence).

V obou případech zůstává glukóza v krvi, její hladina nebezpečně stoupá (hyperglykémie) a buňky přitom trpí nedostatkem energie.

📊 Hlavní typy diabetu

Existuje několik typů cukrovky, z nichž nejčastější jsou diabetes 1. a 2. typu.

Diabetes mellitus 1. typu

Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění. To znamená, že imunitní systém těla omylem napadá a ničí vlastní buňky produkující inzulin ve slinivce břišní. Výsledkem je absolutní nedostatek inzulinu. Tento typ se obvykle rozvíjí u dětí, dospívajících a mladých dospělých, proto se mu dříve říkalo "juvenilní diabetes". Tvoří asi 5–10 % všech případů diabetu. Lidé s diabetem 1. typu jsou doživotně závislí na podávání inzulinu injekčně nebo pomocí inzulinové pumpy.

Diabetes mellitus 2. typu

Toto je nejrozšířenější forma, která tvoří přibližně 90–95 % všech případů diabetu. Na začátku onemocnění buňky v těle ztrácejí citlivost na inzulin (vzniká inzulinová rezistence). Slinivka se snaží tento stav kompenzovat zvýšenou produkcí inzulinu, ale postupem času se její buňky vyčerpají a produkce klesá. Na rozdíl od 1. typu je diabetes 2. typu silně spojen s životním stylem – rizikovými faktory jsou nadváha a obezita, nedostatek fyzické aktivity a nezdravá strava. Významnou roli hraje i genetická predispozice. Onemocnění se typicky objevuje u dospělých, ale v posledních desetiletích se stále častěji vyskytuje i u dětí a dospívajících.

Gestační diabetes (těhotenská cukrovka)

Tento typ diabetu se objevuje u některých žen během těhotenství. Hormony produkované placentou mohou blokovat účinek inzulinu a vést k hyperglykémii. Obvykle po porodu zmizí, ale ženy, které prodělaly gestační diabetes, mají (stejně jako jejich děti) výrazně vyšší riziko rozvoje diabetu 2. typu v pozdějším životě.

❗ Typické příznaky

Příznaky diabetu jsou způsobeny vysokou hladinou glukózy v krvi a neschopností těla využívat ji jako energii. Mezi klasické příznaky patří:

• Časté močení (polyurie): Tělo se snaží zbavit přebytečné glukózy vylučováním močí.
• Nadměrná žízeň (polydipsie): Důsledek ztráty tekutin častým močením.
• Zvýšený hlad (polyfagie): Buňky nedostávají glukózu, a proto signalizují nedostatek energie.
• Nevysvětlitelné hubnutí: Zejména u diabetu 1. typu, kdy tělo začne spalovat tuky a svaly jako náhradní zdroj energie.
• Únava a slabost: Důsledek nedostatku energie v buňkách.
• Rozmazané vidění: Vysoká hladina cukru může způsobit otok oční čočky.
• Pomalé hojení ran a časté infekce.

U diabetu 2. typu mohou být příznaky mírné a rozvíjet se postupně po mnoho let, takže onemocnění může být diagnostikováno až náhodně.

🧬 Příčiny a rizikové faktory

Příčiny vzniku diabetu se liší v závislosti na jeho typu, ale často jde o kombinaci genetických predispozic a vlivů prostředí.

Příčiny diabetu 1. typu

Přesná příčina autoimunitní reakce, která vede k diabetu 1. typu, není plně objasněna. Předpokládá se, že roli hrají následující faktory:

• Genetická predispozice: Někteří lidé se narodí s geny, které zvyšují jejich náchylnost k tomuto onemocnění.
• Spouštěče z prostředí: U geneticky náchylných jedinců může autoimunitní proces spustit vnější faktor, nejčastěji virová infekce (např. viry coxsackie, enteroviry).

Je důležité zdůraznit, že diabetes 1. typu není způsoben životním stylem ani stravou.

Rizikové faktory diabetu 2. typu

U diabetu 2. typu hrají klíčovou roli faktory životního stylu a genetika. Mezi hlavní rizikové faktory patří:

• Nadváha a obezita: Zejména nadbytek tuku v oblasti břicha (viscerální tuk) je silně spojen s inzulinovou rezistencí.
• Nedostatek fyzické aktivity: Pohyb zvyšuje citlivost buněk na inzulin.
• Nezdravá strava: Strava bohatá na zpracované potraviny, cukry a nezdravé tuky.
• Věk: Riziko stoupá s věkem, zejména po 45. roce.
• Rodinná anamnéza: Výskyt diabetu 2. typu u rodičů nebo sourozenců výrazně zvyšuje riziko.
• Etnická příslušnost: Některé etnické skupiny (např. Afroameričané, Hispánci, Asiaté) mají vyšší riziko.
• Gestační diabetes v minulosti: Ženy, které prodělaly těhotenskou cukrovku, mají vyšší riziko.
• Syndrom polycystických ovarií (PCOS).

🩺 Diagnostika

Diabetes je diagnostikován pomocí krevních testů, které měří hladinu glukózy v krvi (glykémii).

• Náhodná glykémie: Měření hladiny cukru v krvi kdykoli během dne. Hodnota 11,1 mmol/l nebo vyšší, doprovázená typickými příznaky, svědčí pro diabetes.
• Glykémie nalačno: Měření po minimálně 8 hodinách bez jídla. Hodnota 7,0 mmol/l nebo vyšší ve dvou oddělených měřeních potvrzuje diagnózu.
• Orální glukózový toleranční test (oGTT): Pacient vypije roztok s přesně daným množstvím glukózy a glykémie se měří nalačno a poté 2 hodiny po vypití. Hodnota 11,1 mmol/l nebo vyšší po dvou hodinách svědčí pro diabetes. Tento test se často používá pro diagnostiku těhotenské cukrovky.
• Test na glykovaný hemoglobin (HbA1c): Tento test ukazuje průměrnou hladinu glukózy v krvi za poslední 2–3 měsíce. Hodnota 48 mmol/mol (6,5 %) nebo vyšší je diagnostickým kritériem pro diabetes. Tento test je také klíčový pro sledování dlouhodobé kompenzace diabetu.

Stav, kdy jsou hladiny glukózy vyšší než normální, ale ještě nedosahují diagnostických kritérií pro diabetes, se nazývá prediabetes. Jedná se o vysoce rizikový stav pro rozvoj diabetu 2. typu.

⚠️ Komplikace diabetu

Dlouhodobě vysoká hladina glukózy v krvi je toxická a poškozuje cévy a nervy po celém těle. To vede k rozvoji závažných chronických komplikací, které jsou hlavní příčinou nemocnosti a úmrtnosti u diabetiků.

Akutní komplikace

• Diabetická ketoacidóza (DKA): Život ohrožující stav, typický pro diabetes 1. typu. Při absolutním nedostatku inzulinu začne tělo spalovat tuky jako zdroj energie, což vede k produkci kyselých látek zvaných ketony. Jejich nahromadění v krvi může vést ke kómatu a smrti.
• Hyperosmolární hyperglykemický stav (HHS): Vyskytuje se hlavně u starších pacientů s diabetem 2. typu. Extrémně vysoká glykémie vede k těžké dehydrataci a poruchám vědomí.
• Hypoglykémie: Stav, kdy hladina cukru v krvi klesne příliš nízko. Je to nejčastější komplikace léčby inzulinem nebo některými léky. Projevuje se třesem, pocením, zmateností a může vést k bezvědomí.

Chronické (dlouhodobé) komplikace

Chronické komplikace se dělí na mikrovaskulární (postižení malých cév) a makrovaskulární (postižení velkých cév).

• Srdečně-cévní onemocnění: Diabetes výrazně urychluje aterosklerózu (kornatění tepen). Je hlavní příčinou infarktu myokardu, cévní mozkové příhody a ischemické choroby dolních končetin.
• Diabetická nefropatie (onemocnění ledvin): Poškození malých cév v ledvinách. Je nejčastější příčinou chronického selhání ledvin vyžadujícího dialýzu nebo transplantaci.
• Diabetická retinopatie (onemocnění očí): Poškození cév v sítnici oka. Je hlavní příčinou slepoty u dospělých v produktivním věku.
• Diabetická neuropatie (onemocnění nervů): Poškození nervových vláken, které se nejčastěji projevuje ztrátou citlivosti, brněním nebo bolestí v nohou (tzv. periferní neuropatie).
• Syndrom diabetické nohy: Kombinace neuropatie (ztráta citlivosti) a špatného prokrvení dolních končetin. I malá poranění se mohou snadno zanítit a přerůst v nehojící se vředy, které mohou vést až k amputaci končetiny.

💊 Léčba a management diabetu

Cílem léčby diabetu není nemoc vyléčit (což v současnosti nelze), ale udržovat hladinu glukózy v krvi v co nejnormálnějším rozmezí (tzv. kompenzace diabetu). Tím se předchází vzniku akutních a chronických komplikací a umožňuje pacientovi vést plnohodnotný život. Léčba je vždy komplexní a zahrnuje několik pilířů.

1. Úprava životního stylu

Základem léčby, zejména u diabetu 2. typu, je změna životního stylu.

• Dieta: Diabetická dieta není o zákazu cukru, ale o racionálním a vyváženém stravování. Důraz je kladen na pravidelnost v jídle, kontrolu příjmu sacharidů a preferenci potravin s nízkým glykemickým indexem (celozrnné výrobky, zelenina, luštěniny). Omezují se jednoduché cukry a nezdravé tuky.
• Fyzická aktivita: Pravidelný pohyb (minimálně 150 minut střední intenzity týdně) zvyšuje citlivost buněk na inzulin a pomáhá kontrolovat hmotnost i hladinu cukru v krvi.

2. Léky (farmakoterapie)

• Perorální antidiabetika (PAD): Jedná se o tablety určené pro léčbu diabetu 2. typu. Existuje několik skupin léků s různými mechanismy účinku. Některé zvyšují citlivost buněk na inzulin (např. metformin, který je lékem první volby), jiné stimulují slinivku k produkci většího množství inzulinu nebo zpomalují vstřebávání sacharidů ze střeva.
• Inzulinoterapie: Podávání inzulinu je nezbytné a život zachraňující pro všechny pacienty s diabetem 1. typu. Je také nutné pro mnoho pacientů s pokročilým diabetem 2. typu, jejichž slinivka již není schopna produkovat dostatek vlastního inzulinu. Inzulin se aplikuje podkožně injekčně (inzulinovými pery) nebo kontinuálně pomocí inzulinové pumpy. Existují různé typy inzulinů, které se liší rychlostí nástupu a délkou účinku (krátkodobé, dlouhodobé).
• Moderní injekční léčba (ne-inzulinová): Pro léčbu diabetu 2. typu se stále více používají moderní léky, jako jsou agonisté GLP-1 receptorů, které nejen zlepšují kompenzaci diabetu, ale také pomáhají s redukcí hmotnosti a snižují riziko srdečně-cévních onemocnění.

3. Self-monitoring

Nedílnou součástí managementu diabetu je pravidelné sledování hladiny glukózy v krvi.

• Glukometry: Pacienti si pomocí glukometru měří glykémii z kapky krve z prstu.
• Senzory pro kontinuální monitoraci glukózy (CGM): Moderní technologie, která pomocí malého senzoru zavedeného do podkoží měří hladinu glukózy nepřetržitě 24 hodin denně. Data se bezdrátově přenášejí do chytrého telefonu nebo pumpy, což umožňuje pacientovi i lékaři sledovat trendy a lépe reagovat na změny.

🛡️ Prevence diabetu 2. typu

Zatímco diabetu 1. typu v současnosti nelze předejít, rozvoji diabetu 2. typu lze ve většině případů účinně předcházet nebo ho alespoň oddálit. Základem prevence je zdravý životní styl, a to i u osob s genetickou predispozicí. Klíčová opatření zahrnují:

• Udržování zdravé tělesné hmotnosti.
• Pravidelná fyzická aktivita.
• Vyvážená strava s dostatkem vlákniny a omezením zpracovaných potravin a cukrů.
• Nekouření.

👶 Pro laiky

Představte si, že buňky ve vašem těle jsou malé domečky, které potřebují palivo (cukr z jídla), aby mohly fungovat. Cukr koluje v krvi, ale do domečků se sám nedostane. Potřebuje klíč, kterým je hormon inzulin. Tento klíč vyrábí "továrna" zvaná slinivka břišní.

U cukrovky nastane problém s tímto klíčem:

• Cukrovka 1. typu: Tělo si omylem zničí továrnu na klíče (slinivku). Nejsou žádné klíče, cukr zůstává v krvi a domečky hladoví. Lidé s tímto typem si musí klíče (inzulin) dodávat injekčně po celý život. Většinou se objeví už v dětství.
• Cukrovka 2. typu: Zámky na domečcích "zreznou" a klíče do nich špatně pasují (tomu se říká inzulinová rezistence). Továrna sice vyrábí klíče dál, a dokonce se snaží vyrábět jich víc, ale časem se unaví a přestane stíhat. Cukr se opět hromadí v krvi. Tento typ je silně spojen s nadváhou a nedostatkem pohybu a postihuje hlavně dospělé.

Léčba cukrovky spočívá v tom, aby se hladina cukru v krvi udržovala v normě. To se dělá zdravým jídlem, pohybem, léky (tabletami nebo inzulinem) a pravidelným měřením hladiny cukru. Neléčená cukrovka je nebezpečná, protože vysoká hladina cukru v krvi dlouhodobě poškozuje cévy a nervy a může vést k infarktu, selhání ledvin nebo oslepnutí.

Reference

```